The Last Oricru – Recenze
24 října, 2022S českými hrami jako by se v poslední době roztrhl pytel. Po nedávném vydání husitské akční adventury 1428: Shadow Over Silesia zde máme další český projekt. Dnes se společně podíváme na The Last Oricru. Toto akční RPG zaujme soubojovým systémem, důraz je ale kladen na příběh, který se bude odvíjet podle vašich rozhodnutí. Tuto frázi už jsme ale několikrát slyšeli. Jak to však dopadlo tentokrát? Má naše rozhodnutí konečně dopad na příběh hry? Anebo je to jen další marketingový trik, ale reálně to moc nefunguje?
Příběh hry se odehrává v postapokalyptickém sci-fi světě, který připomíná středověk. Hrajete za Posvátného Silvera, který nemůže zemřít. Pokud totiž zemře, pomocí pásu se oživí a s ním i nepřátelé. Tato důležitá mechanika hry je skvěle zakomponována do příběhu, což hodnotím velmi kladně. Jste člen lidské posádky, která ztroskotala a vaším úkolem je najít vesmírnou loď. Vaše posádka se objeví ve světe Wardenie, bohužel zde právě probíhá válka. Svět obývá několik ras. Rasy mezi sebou chovají nenávist, a tak to vyústí ve vzájemný konflikt a zmíněnou válku. Je jen na vás, na jakou stranu se přidáte a jaké z ras pomůžete v dosažení cíle. Z příběhu nechci prozrazovat více, navíc každý hráč může učinit odlišná rozhodnutí, a tím se může příběh odvíjet trochu jiným směrem.
Postavy jsou v dialozích velmi „vtipné“, expertem na vtipy je hlavní hrdina Silver, který snad za celou dobu, co jsem hru hrál, neřekl vážně ani slovo. Postupem času mi to začalo dost vadit. Hra zpracována závažná témata jako je válka a otroctví, postavy mezi tím vtipkují a chovají se jako by se nic nedělo. Abyste věděli, jak na tom jste s jednotlivými rasami, ku pomoci bude ukazatel stavu vztahů. U něj se vám zobrazí i pohyby jednotlivých vztahů s krátkým popisem. O kartu dále naleznete i seznam jednotlivých úkolů. K tomu míří jedna z větších výtek, které ke hře mám. Pokud mám úkol jeden či dva, vše je v naprostém pořádku. Jestliže je ale úkolů více, hra nám text zmenší a hráč, aby hledal lupu. Je totiž skoro nemožné přečíst, jaké úkoly vás čekají. Navíc se mi několikrát stalo, že mezi nesplněnými úkoly zůstal viset úkol již splněný. Orientace se tudíž stává ještě náročnější. Ve hře mi navíc chybí rozlišení hlavních a vedlejších úkolů. Někdy je to totiž nemožné rozpoznat. U jednotlivých úkolů máte jen velmi krátký popis a často jsem bloudil po městě a netušil co mám dělat a kam mám jít. Ono i celková orientace ve hře je dost složitá, nenaleznete zde totiž navigaci ani minimapu.
Jelikož jde o hru od menšího studia, neočekával jsem grafiku, která se může srovnávat s nejlepšími jako je dnes The Last of Us Part II, Red Dead Redemption 2 či Cyberpunk 2077. Grafika mě ale mile překvapila. Vše vypadá uvěřitelně a kromě pochodní, ke kterým se ještě dostanu, nic nebije do očí v důsledku grafických nedostatků. Již při rychlém průchodu kolem pochodní jsem si všiml, že něco není v pořádku. Místo pochodní totiž plápolají na místě ohně bílé objekty a opravdu to poznáte velmi rychle. Bohužel pochodně nejsou jediným nedostatkem hry. O chvíli později jsem totiž narazil na létající nepřátelé a můj dobrý dojem ze hry se pomalu začínal vytrácet. Další kaňkou na kráse bylo, když jedna z postav po dialogu jako by odejde, jen se ale otočí a zmizí ve zdi. Ve hře se vyskytuje více takových chyb a technický stav je bohužel jedním z větších problému hry. Titul jsem si měl ale možnost zahrát ještě před vydáním, věřím proto, že vývojáři se hře budou věnovat a většinu těchto bugů a chyb brzy opraví.
The Last Oricru je možné odehrát v režimu jednoho hráče, pokud si ale chcete hru nepatrně zjednodušit a také zpříjemnit, můžete si hru zahrát i s hráčem druhým. V tomto případě se hráč ve hře objeví jako hologram a nemá tak možnost činit volby, o příběhu si tudíž budete rozhodovat sami. Když ale budete hrát ve dvou věřím, že na volbách se dohodnete. Režim pro dva hráče je dostupný jak online, tak v režimu rozdělené obrazovky na jednom zařízení. Teď se tedy pojďme podívat na výše nakousnuté režimy. Režim pro jednoho hráče fungoval dobře, když jsem hru hrál sám bavila mě, a dokonce jsem menší chybky dokázal hře odpustit. V režimu rozdělené obrazovky hra funguje také dobře, jedinou maličkostí je zobrazení cutscény jen hlavnímu hráči. Spoluhráč si tak mohl běhat po světě a já jsem ani nevěděl co se v cutscéně děje, jelikož jsem jí měl jen na půlku obrazovky a viděl tak jen část. S textem to bylo ještě horší, jelikož vidíte jen prostředky vět a těžko si tak dáte dohromady co se vám postava snaží říct. Pokud ale na hře bylo něco naprosto strašné, byla to má zkušenost s online režimem.
Již při samotném připojení druhého hráče jsme začali spatřovat první problémy. Po připojení byl spoluhráč doslova zasekaný a dost zpomalený. Když se v inventáři pokusil nasadit si vybavení, jeho postava neustále kouzlila a tím mu vyčerpala manu, kterou nemohl využít v následném souboji. V jedné fázi hry se přepravujete pomocí důlního vozíku. Když spoluhráč zemřel a potřeboval se ke mně dostat, důlní vozík nemohl ovládat a musel jít tudíž obrovskou vzdálenost po svých. Aby toho nebylo málo, propadl se ještě pod mapu. Poté jsme si pár minut museli opět hrát s připojením do hry.
Jelikož jsem již tušil problémy s cutscénami, zajímalo mě, jak velké budou v online režimu. Opět se cutscéna, pro mě naprosto nelogicky, ukazovala jen hlavnímu hráči. Spoluhráč tudíž vůbec neměl páru, co se ve hře děje a neměl tak ani možnost okusit hlavní aspekt hry a to příběh. Navíc mohl přebíhat před jednotlivými postavami a já jsem tak mnohdy vůbec nevěděl s kým mluvím. Cutscéna skončila a já následoval postavy, spoluhráč ale stál na místě a čekal až se postavy pohnout, jelikož u něj postavy stály na místě. Online režim je zatím v příšerném stavu a pokud máte v plánu hru teď hrát, rozhodně doporučuju si ji zahrát v sólu.
Hra může mnohým připomínat na první pohled Dark Souls – soubojový systém se může zdát podobný, je potřeba mu ale přijít na chuť. Soubojový systém mi připomíná souboje z novějších Assassin’s Creed, kde máte také možnost rychlého, těžkého útoku, zablokování útoku a vyhnutí. Jen zde nejsou speciální schopnosti, které by vám souboj až přespříliš usnadňovaly. Důležitý je tradičně stamina bar, nemůžete tak drtit jedno tlačítko za druhým, často je nutné trpělivě vyčkávat. Ani vyhýbat se nedá do nekonečna, protože i úhyb spotřebovává energii. Pokud je váš hrdina při souboji sražen na zem, při následné animaci, kdy se zvedá se nemůžete bránit. Nepřátelé do vás v této chvíli mlátí hlava nehlava. Několikrát jsem se díky této nepříjemnosti musel vrátit na nejbližší checkpoint a moje frustrace narůstala.
V souboji můžete používat zbraně a magii. Se spoluhráčem můžete kooperovat hlavně v souboji, kdy můžete hlavně magické zbraně využít k získání ještě většího bonusu a zasadit tak nepříteli o to ničivější útok. Je dokonce možnost jednoho z dřívějších bossů zabít pomocí kooperace na jeden úder. Jeden z hráčů bosse naláká a druhý hráč vyčká na správný moment a spustí na něj mříž, která ho okamžitě zabije. Zbraní je velké množství a dají se různě kombinovat a věřím, že si každý přijde na své. Moc se mi líbila mechanika hry, kdy je hlavní hrdina obratný a rychlý podle toho, jak těžké brnění má na sobě.
Vaše postava dostává za plnění úkolů zkušenosti, díky kterým se zvedá její level. Podle levelu si můžete jednotlivé atributy vylepšit. Můžete tak svou postavu specializovat a udělat si z ní třeba kouzelníka nebo válečníka podle toho, jaký styl hry vám vyhovuje. Hlavní úlohu ve hře hraje příběh a náročná rozhodnutí, která budete muset v průběhu hry udělat. Pokud ale náročné souboje nepatří mezi vaše oblíbené, máte možnost v nastavení přepnout do Příběhového režimu. Souboje s nepřáteli jsou jednodušší a vy tak máte možnost zaměřit se více na příběh. Příběh se mi velmi líbil, již na počátku učiníte mnohá rozhodnutí, která vám mohou změnit průběh hry. Můžete se rozhodnout pro spolupráci s jednotlivými rasami. Můžete se spojit s utlačovanými krysami (rasa Ratkinů), které slouží jako otroci pro rasu Naborů. Naborové jsou druhou rasou ve hře, ke které se můžete přidat. Mají svou královnu, ani v jejich světě ale vše není tak světlé, jak na první pohled vypadá.
ZÁVĚREM
A máme tady poslední řádky recenze. Tak jak si tedy The Last Oricru v celkovém součtu vedlo? Hru jsem si i přes zmíněný problém s ukazateli úkolů a chybějící navigací ze začátku užíval. Postupem času jsem ale narážel na více a více překážek, hlavně technického rázu, které hru zbytečně sráží. Nemusíte se zaleknout ani soubojů. Pokud nejsou souboje nic pro vás, máte možnost si zapnout Příběhový režim, který vám souboje zjednoduší. Nebo si můžete pozvat do hry spoluhráče. Spoluhráč přidává do hry další zábavný prvek a ve dvou byste si hru mnohem více užili nebýt zmíněných technických problému. Na druhou stranu her, které si můžete zahrát ve dvou z jednoho zařízení není mnoho, o to více mě těší tato možnost u tohoto titulu. Na příběhu bych rozhodně vypíchl volby, které vám mohou pěkně zavařit ale i hru dost usnadnit. Příběh mě zaujal a je pro mě největším tahákem hry a dokážu díky němu hře odpustit i mnohé chyby. Navíc The Last Oricru nabízí díky jednotlivým příběhovým volbám obrovskou znovuhratelnost. Pokud upustíme od technického stavu hry, máme zde dobrý počin s volbami, které mají opravdu dopad na průběh děje. Doufám ale, že chyby autoři napraví a my se tak budeme moct ponořit do této hry i ve dvou hráčích bez toho, aby nám hra házela klacky pod nohy.
6/10
Datum vydání: 13. října 2022 – Potřebné místo na disku: 25GB
Distributor ČR: COMGAD s.r.o. – Česká lokalizace: ANO
