The Lord of the Rings: Gollum – Recenze
6 června, 2023Už 6 let uplynulo od doby, kdy jsme se dočkali poslední videohry založené na světě Pána Prstenů autora J.R.R. Tolkiena. Série Middle-Earth Shadow přinesla zajímavou zápletku a uvedla nás hlouběji do zmíněného světa, kde jsme měli možnost potkat celou řadu zajímavých postav, které jsou zmíněny i v dalších knihách mimo trilogii The Lord of the Rings. A i když bych rád řekl, že tu máme další díl zmíněné série, tak nikoliv. Místo toho se přesuneme do nitra jedné rozpolcené duše, která ze všeho nejvíc touží najít svého miláčka. Řeč je pochopitelně o hře The Lord of the Rings: Gollum, která nám od samotných autorů z Daedalic Entertainment přistála v redakci a od níž jsem měl po prvních recenzích naprosto žádná očekávání.
Nemá moc smysl chodit kolem horké kaše. Aktuální herní adaptace Tolkienových knih není adeptem na nejhezčí hru roku a ani na tu nejlepší. Myslím, že k tomu tvůrci vlastně ani nesměřovali. Vlastně díky nulovým očekáváním jsem si hru možná užil daleko více, než bych čekal a rozhodně ji nelze jen tak zaškatulkovat mezi nějaký odpad. Jelikož titul rozhodně nepatří mezi AAA produkci, to je z něj cítit na sto honů. V podstatě jde spíše o komornější projekt, o čemž svědčí i zasazení se zaměřením na dosti netypického hlavního hrdinu, i když takto nelze Gluma rozhodně popsat.
Děj hry nás přivádí šest let před Frodovu výpravu za zničením Prstenu moci. Do doby, kdy byl Glum/Smígl zajat v průsmyku Cirith Ungol a uvězněn ve věži Barad-dûr. Glum zde musí čelit celé řadě výzev, pozorně sledovat své okolí a občas někomu vrazit kudlu do zad. To je velmi zjednodušený popis, ale vlastně to tak je. Nicméně dialogy jsou zajímavé. Zejména se setkáme s řadou postav, které do této doby neměli možnost se v herních adaptacích objevit. Musím pak pochválit i velmi povedený dabing a to zejména z pozice hlavního protagonisty, který je více než povedený. Obecně bych mohl říci, že děj je to nejlepší na celé hře, i když má své mouchy.
V tento moment by asi jinde začala kritika, ale nemyslím si, že by to bylo zcela na místě. Během hraní The Lord of the Rings: Gollum jsem si ihned vzpomněl na žánrově dosti podobnou sérii, tedy Styx. Ta na tom je svým způsobem dosti podobně a rozhodně si neodnášela takové verdikty jako aktuální počin s licencí Pána Prstenů. Tímto vlastně mířím k hratelnosti a designu jednotlivých úrovní, které se více méně točí zejména kolem zmíněné věže Barad-dûr. To ale neznamená, že by vše působilo na jedno brdo.
Jednotlivé herní úrovně dokážou zaujmout svým designem, byť je pravdou, že úchvatné scenérie vysloveně nečekejte. To ale neznamená, že vás nemohou svým způsobem zaujmout. Mě se tedy tak alespoň několikrát stalo. Největší problém hry tak není v tom, že by tvůrci připravili nezajímavé lokace, ale spíše v tom, že se třeba opakují. Jsou zde sekvence, které vysloveně zdržují a to zcela nesmyslně. Nemělo smysl, aby se tvůrci snažili navodit jakýsi pocit toho, že se pohybujeme v nějaké jedné komplexní lokaci. Takto není. Hra je koridor jako řemen a tak se má také prezentovat. Já třeba oceňuji i absenci collectiblů, kvůli kterým byste museli vše nějak výrazně prolézat a někde se zdržovali. Ostatně Glum na sbírání předmětů jistě také nemyslel.
I když? Ačkoliv hra neobsahuje přímo sběratelské předměty, tak nějaké předměty budeme po světě nalézat. Ty ale slouží hlavně k interakci s nějakými postavami, což vám umožní otevřít nějaký nový dialog, nebo ovlivnit drobně průběh hry. Jelikož hra pracuje i s mechanikou rozhodování a to skrze samotnou postavu, která trpí rozdvojenou osobností, v níž se ukrývá Smígl a právě Glum. Mnohdy se tak dostanete do situace, kdy se máte rozhodnout, jestli budete mluvit co by důvěřivý a relativně hodný Smígl, nebo jako zrádný Glum.
Mechanika rozpolcené osobnosti je dalším zajímavým prvkem celé hry. Několikrát dojde na vnitřní dialog mezi Glumem a Smíglem, kdy je třeba obhájit rozhodnutí Smígla, nebo naopak Gluma a to skrze několik argumentů. Kdo jich bude mít více zvítězí. To pak má právě vliv na příběh, kdy rozhodneme o tom, jestli je označen za sabotéra ten, nebo ten, a tak podobně. Je pak skvělé sledovat, že Glum dokáže velmi pěkně tahat za nitky a je tedy mistrem manipulace. Vykreslení charakteru ve hře se povedlo na jedničku a tady nemůže říct nikdo křivého slova.
Průchod hrou je založen na lezení po římsách a plížení ve stínech. Zatímco lezecí pasáže nijak ničím vybočují a tedy neurazí a ani nevyrazí dech, tak bych očekával, že plížení bude pro hru něco standardního. Vlastně jsem jich čekal daleko více, než se mi jich dostalo. Ty navíc nepůsobily nějak převratně, jelikož do toho promlouvala nepříliš dobře nastavená umělá inteligence. Která vás zpozoruje když myslíte, že tomu tak být nemůže a někdy vůbec nereaguje. Zde bych i čekal lepší reakce na nějaké ty podněty, tedy hluk, který se pokusíte udělat k odklání pozornosti. Jelikož k čemu jsou různé návnady, když občas nepřichází reakce. Důsledkem toho jsem pak některé části opakoval a to více, než je zdrávo.
V pozdější fázi hry se objeví další prvek, tedy companioni. Ty můžeme skrze jednoduchou mechaniku navigovat na cíl, či jim určit, co mají udělat. Na papíře to mohlo znít dobře, ale vesměs to hru nijak neozvláštnilo. Neříkám, že je to nefunkční, ale kdyby to zde nebylo. Asi byste to neobrečeli. Obecně mi přijde, že se nám nějaké mechaniky představí, ale jejich využití je často velmi malé, či jejich potřeba postupně mizí a to je škoda. Na tomto se dalo určitě zapracovat.
No a čím to celé uzavřít? Technickým zpracováním. Je The Lord of the Rings: Gollum ošklivou hrou? Když se na hru díváte s odstupem, tak to tak na první pohled nemusí vypadat. Jenže při bližším ohledání zjistíte, že textury jsou jen cosi rozmazaného a obličeje postav se vrátili 15 let nazpět. Také animace si zasloužily více péče. Ale víte, co je třeba si říci? Že ten svět není ve skutečnosti tak hnusný, jen ho tak vnímá náš “hrdina”. Ten jej tak vidí a tak se nám také prezentuje. Člověk by nevěřil, že tato myšlenka může lehce fungovat a trochu vám to pomůže se oprostit od těch nedostatků.
V čem vám to ale nepomůže je výkon. Ačkoliv hra nabízí tři vizuální režimy, tak ani jeden nefunguje jak by měl. I přes hraní na Performance režimu jsem si všiml propadu snímkování, přičemž režim Kvality a Kvality s Ray-Tracingem nepřinesl prakticky žádnou změnu. Poslední tedy nabídl lepší stínování a odrazy, ale to bylo vše. V tomto směru tvůrci selhali, jelikož se pohybujeme v koridorové hře, která navíc nedosahuje vizuálních kvalit jiných her, které běží o poznání lépe při lepším grafickém zpracování a třeba i otevřenosti.
ZÁVĚREM
The Lord of the Rings: Gollum bezesporu měl ambice být dobrou hrou, která nabídne zajímavého hlavního protagonistu trpícího na rozpolcenou osobnost, jenž nám dá do rukou zajímavé dialogové možnosti, ale bohužel se to nepovedlo dotáhnout k dokonalosti a tak tu máme titul, který nabízí zajímavou postavu, dobře napsaný příběh, ale vše kolem poněkud dře a i když si nemyslím, že jde o odpadní titul, tak více, než průměrnou hru tento kousek není.
5/10
Datum vydání: 25. května 2023 – Potřebné místo na disku: 15GB
Distributor ČR: Playman.cz – Česká lokalizace: NE
