Thief Simulator 2 – Recenze
1 srpna, 2024S nezávislými hrami se v posledních několika letech doslova roztrhl pytel. Může za to možnost své tituly nevydávat skrz kamenné prodejny v krabičkové verzi, ale zcela digitálně skrz platformy PS Store nebo Microsoft Store. I pro AAA zavedené značky je v dnešní době velký problém svá díla vydávat i prodávat v takové míře, v níž se mnohaletý vývoj kompletně zaplatí. Současný videoherní trh je natolik přesycený tím stejným, že nemá smysl kupovat vše, co vychází, protože je to doslova to stejné.
Můžeme srovnat např. The Callisto Protocol s Dead Space 1 Remake. Vyšly ve stejnou dobu (v rozmezí cca dvou měsíců v období vánoc), mají stejnou atmosféru, příběh, charakterové rysy hrdiny, nepřátele i gradaci děje. Obě byly za mě naprosto vynikající. Jenže má cenu utrácet dohromady čtyři tisíce za to stejné? Série Call of Duty či Battlefield má své tituly doslova stejné. Kvalitou úplně jinde, než jsou ony dva zmíněné horory. Hrál jsem řadu z nich, do dalších nových bych už asi ani nešel. Resp. nedával do toho další peníze. Třetí Modern Warfare jsem tedy raději zcela vynechal. Nechci dávat čas do toho stále stejného, co už jsem vyzkoušel před rokem, nedej bože před měsícem či týdnem. Hledám tedy v jiných vodách než v těch AAA. Mám dvě možnosti – retro hry, vydané v původním stavu na PS Store nebo nezávislé hry, které jsou vlastně jiné (ne ve špatném smyslu) oproti zavedeným klasikám.
Call of the Sea, Brambl, Unreavel, On the Road, Bus Simulator a jiné nezávislé značky nejsou v žádném případě v mainstreamu zavedené, jsou kvalitou horší a cenou levnější. Ale – mají své kouzlo i jiskru. Takovýchto her je v dnešní době tuna, protože vývoj je levný, studio nepotřebuje stovky až tisíce lidí a rozpočet v řádech stovek milionů korun až dolarů. Udělá se nějaký Startup, vyberou se peníze (i kdyby jen část) a do pár měsíců až několika let se titul vydá buď jen plně digitálně nebo i v krabicové verzi. Záleží, jak moc si vývojáři věří.
Zaplnit prázdnou díru na trh je v dnešní době čím dál tím větší problém. Když jsem dostal k nabídce zrecenzovat Thief Simulator 2, přemýšlel jsem, jestli jsem se s tímto žánrem už někdy setkal. Mám za sebou simulace řidiče autobusu, kamionu, vlaku, managera univerzity, chystám se na taxikáře. Zloděje? No, toho upřímně ještě ne. U těchto her z mého pohledu platí toto – jsou vysoce originální, zajímavé, nápadité, ale brzy omrzí. Délka životnosti je den až týden u běžného hráče. Oproti God of War: Ragnarok či sérii Yakuza se jedná o krátkou záležitost. Čím víc jsem starší, tím více hledám kratší věci, do kterých nemusím dávat klidně i měsíc (Dying Light 2 či Like a Dragon nebo Assassin’s Creed: Valhalla). Den, dva, napsat recenzi a jít na další značku. Ideální.
Thief Simulator 2 může být vlastně obojí – krátká i zároveň dlouhá. Záleží, jak až moc vás chytne a vtáhne do atmosféry profesionálního zlodějství na malém předměstí. Zápletka, jestli se to tak dá nazvat, je jednoduchá – jste zloděj a musíte se nějak živit. Kradete, a to ve velkém. K dispozici máte dvě lokace (já zažil celou první v podobě amerického předměstí), kde jsou rodinné domy, všímaví sousedé, psi, policejní stanice, a především majitel zastavárny, co od vás vykoupí všechno kradené a vůbec se neptá, odkud to vlastně máte. Na telefonu máte svého kamaráda spolupachatele, který vám radí, co máte dělat, jak si levelovat postavu, co všechno je potřeba splnit nebo vás připraví na první heist – větší krádež, co doopravdy vydělá.
Do nějaké desáté úrovně z celkových 22 kradete obyčejné věci, za něž nedostanete skoro nic. Pánve, toustovače, kuchyňské nože, budíky, konzole, chytré telefony, skateboard, obrazy. Nic, za to dostanete více než pár desítek dolarů. Pokud budete potřebovat více peněz, musíte neustále krást tyto obyčejné věci stále dokola, protože pokud to dělat nebudete, nemůžete si vybavit, zrekonstruovat váš vlastní byt, vylepšit si věci (za každou krádež máte XP), vylepšit si svého drona či si nakoupit věci na otevření dveří do jednotlivých rodinných domů. Zkrátka zelené dolary budete potřebovat na začátku hry (prvních deset hodin čisté herní doby) enormně moc.
Musíte si zkrátka vylepšit všechno, co jde a že je toho opravdu až příliš. Bez nutných vylepšeních máte daleko těžší dostávat se do bytů, máte omezenou kapacitu pro ukradené věci ve svém Pickupu či v batohu. V tom vidím zásadní problém hry – moc hází klacky pod nohy rovnou na samém začátku v prvních hodinách průchodu. Místo, aby si člověk mohl v klidu užívat svou novou kariéru profesionálního zloděje, máte jen stres se sháněním peněz a levelováním. Bez nutného zvyšování své úrovně, nemůžete pokročit ve hře dál! Hlavní mise jsou odkázány na nutné vylepšení postavy, které si získáte jen vykrádáním domů. Což zase nejde dělat bez potřebných vylepšení svých nástrojů i jiných věcí.
Často se mi tak stalo, že jsem ani neměl peníze na nákup šperháku k otevření v tichosti vchodových dveří. Musel jsem použít páčidlo, jež je extrémně hlučné a pokaždé přiláká pozornost majitele, jenž buď spí nebo zrovna kouká na televizi v obýváku. Jde se podívat co se děje. Jakmile zjistí, že jsou vstupní dveře otevřené, okamžitě volá policii, přijíždějící na místo činu do několika vteřin. Pro svůj útěk máte tak deset sekund. Říkáte si – to jde. Času je přeci hodně. Bylo by, kdyby majitel neměl psa nebo pepřový sprej, který na vás okamžitě a velmi rád použije. Nic nevidíte a utéct je naprosto nemožné. Resp. jde to, ale je to extrémně těžké a určené místo pro schování (pod postel, do skříně, do odpadkového kontejneru) musí být neuvěřitelně blízko vás. Také záleží, v jaké časové době jdete krást. Máte 24 hodin běžného dne a logicky si řeknete, že nejlepší je jít „vydělávat“ peníze v noci, když majitel bytu spí tvrdým spánkem.
To jsem si poprvé řekl taky a šel jsem šperhákem potichu otevřít vstupní dveře. A najednou policie – zahlédl mě neuvěřitelně všímavý občan ve dvě ráno. Nechápu, proč nejsou na předměstí ve dvě ráno lidé v posteli. Oni chodí po chodníku a jezdí v autě i v noci. To je další významný zápor titulu. Je pak už vlastně jedno, v jakou dobu jdete loupit. Oni se v okolí pohybují tak jako tak. Napadlo mě zkusit to za bílého dne. Jsem charakterově natolik drzý, že v devět dopoledne začala moje směna. Opět logicky – přes den jsou všichni v práci, doma ani v okolí by neměl nikdo být. Jasně – ženy v domácnosti by běhaly kolem, aby se udržovaly, ale není možné, aby všechny byty byly plně obsazené. Byly!
Dokonce jsem zažil jeden dům, v němž (asi) bydlel nějaký feťák nebo umělec, co chodil jednou za čas do sklepa a nikdy jsem plně nepochopil, co tam vlastně dělal. Ten nespal nikdy. Ani v noci, ani přes den. Nikdy. Když mě uviděl, jednalo se o instantní kill baseballovou pálku. V jakýkoliv jiných případech mě chytla policie, zpacifikovala pomocí taseru a dala do basy. Zde? Rovnou pálkou do hlavy, smrt a načtení poslední pozice.
Pokud neukládáte pravidelně každých pár minut (ideálně opravdu pořád, automatické uložení je k ničemu), budete se vztekat. Hodně. Celou vykrádačku uděláte znovu, kompletně znovu. S otřesnou umělou inteligencí všech obyvatel předměstí. Nejchytřejší byl snad pes. Hodně krát se mi stalo, že při vykrádání lidé z ničeho nic přijdou domů, odejdou z něho nebo se někam pohnou. Sice si je můžete tzv. označit a vidět, v kolik a kam jdou, ale to, že majitelka bytu přijde z ničeho nic a není jí vidět přicházet po ulici, byl už vrchol frustrace. Najednou je v bytu a kouká na vás. Nepřijela autem, nepřišla po chodníku. Najednou se objevila doslova buď v bytě nebo před ním. Příchod není ani slyšet, není ve hře žádné varování. Nic. Kradete, máte plný batoh a šup – už sedíte v cele. Zde jsou dvě možnosti – vyplatit se nebo utéct.
K útěku však potřebujete mít druhý level v lockpickingu. Abyste ho měli, musíte hodně krást, protože jen touto činností si zvyšujete úroveň postavy, dostáváte body, za něž si to vylepšení můžete pořídit. Začarovaný kruh. Pokud chcete loupit ve velkém, bez policie, kamer i psa, musíte mít alespoň level 10. To zabere, trvá to a bere to velké nervy, protože na nízké úrovni je zlodějství enormně těžké a frustrující. Stále se vám rozbijí páčidlo nebo šperhák a na nový nemáte peníze. Pokud tedy nemáte úroveň v zámečnictví na úrovni 2 a výše, musíte se vyplatit. Pokud nemáte peníze, …No, nemám pro vás dobrou zprávu. Pokud máte potřebný level, musíte si dát pozor na několik policistů, rozprostřených po celé policejní stanici, máte na výběr ze tří únikových cest, ale bez klíče je neotevřete. Ten je jen na jednom specifickém místě. Pokud vás kdokoliv chytne, buď musíte načíst poslední uloženou pozici, než vás zatknou nebo se vrátit zpět do cely a zkusit to znovu.
Hlavních misí je zde hodně a většinou to jsou takové ty tutoriály, úkoly, jež váš naučí, jak hra funguje, co se v ní dá dělat, jak optimálně krást a kde to prodat, jak vylepšit svůj vlastní byt a vybavení a v neposlední řadě, na čem si vydělat ten velký balík. To jsou tedy ty heisty. Musíte mít (opět) peníze na nákup potřebného vybavení pro daný konkrétní heist, ale i potřebný level v lockpickingu. To trvá tak deset hodin čistého času. Thief Simulator 2 má tedy extrémně pomalý start a než se dostaneme k tomu opravdu zajímavému, přestane vás to bavit.
Do nezávislých titulů nemá cenu dávat více než deset až dvanáct hodin, protože konkurence je natolik velká, že je co hrát. Takových simulátorů je tuna. Od řidičů kamionů (zde jsem výjimečně strávil asi 30 hodin), přes vlaky, taxi či manažery vysoké školy. Já si rád zkusím všechno, proto u žádné hry nechci ztrácet víc, než vyloženě musím. Tím nechci říct, že by mě Thief Simulator 2 nebavil. On mě vlastně bavil, jen je až moc nedotažený. Slabá umělá inteligence, nutnost mít rovnou hodně peněz a co levelovat co nejvíce, i když obojí jsou až do úrovně 10, frustrující. Tohle může hráče odradit. Audiovizuální zpracování jde napsat jednou větou – plynulých 60 snímků za vteřinu v podprůměrné grafice a zvuku. Zde není o co stát, proto jsem to vyloženě shrnul do jedné věty (jinak standardně tomu věnuji minimálně celý vlastní odstavec).
ZÁVĚREM
Thief Simulator 2 je vlastně svým způsobem zábavný – pobaví, má originální téma, grafika je plynulá a můžete po okolí jezdit svým autem nebo okrádat kolem chodící lidi. Za pár desítek korun je to povinnost pro všechny, co se doma nudí a všechno už mají dohrané. Za pětistovku bych asi váhal. Za tu cenu jsou přeci jen na trhu i ty AAA klasiky. Vývojáři si vzali neprobádané téma (GTA San Andreas to nakouslo), které rozpracovali do slušné (na nezávislý titul!) podoby. Neurazí, nenadchne. Nezklame, ani nepřesvědčí. Je někde mezi a dokud si studio ke hře důkladně nesedne a nevyladí to tak, aby byla AI i otázka levelingu a peněz vyřešená do bezproblémovosti, bude se titul moci pyšnit jen průměrným hodnocením. Závěrem lze říct toto – pokud bude ve slevě, berte všemi deseti. Na PS Plus je jednička ve slevě z 500 korun na 70. V okurkové sezóně, kdy stejnak žádný velký AAA titul nevyjde (vydavatelé čekají na období říjen až prosinec).
5/10
Datum vydání: 4. října 2023 – Potřebné místo: 12GB
Distributor ČR: N/A – Česká lokalizace: NE
