Po událostech v obou dílech Carnage: Naprostý masakr a Venom 4: Carnage se autoři vydávají trochu pomalejší, lehce schizofrenní cestou v mysli Eddieho Brocka. Pradávný bůh prostě musí počkat, protože se linka odklání od toho hlavního na vedlejší, zato dost zajímavou podružnou kolej. Celá série se nachází za svou příběhovou polovinou, takže se scénáristé rozumně rozhodli ubrat na plynu, rozvíjet události mimo příchod Knulla. Kdyby už přišel, těžko by kvalitně vyplnili další tři pokračování, která nám zbývají. Na druhou stranu po vynikajících předchozích dílech to ve Venomově ostrově budou mít dost těžké, aby si udrželi už tak vysokou laťku, jíž si sami nastavili. Ani v této recenzi nebudu moct plně zaručit, že se zdařile vyhnu všem možným spoilerům, proto všechny čtenáře předem nabádám si načíst všechny předchozí části. Tím, že se příběh všemožně propojuje, je extrémně těžké o ničem z toho nepsat, jinak by se jednalo o prázdné stránky bez absolutně žádného textu. Venom 5 je přesně ten typ vyprávění, které je vlastně o něčem jiném, než byste ve výsledku čekali. Namísto rozvíjení již načatých linek (nepočítám tu primární, ale sekundární jako Reedova, Dylanova či té slečny, o níž se stále nic neví z trojky) se tvůrci rozhodli navázat rovnou takovým menším mini příběhem Eddieho a jeho syna Dylana (to už mohu prozradit, když jsem to v sobě držel tak dlouho a snažil se to nevyzradit), jenž má také své vlastní tajemství. Naštěstí se nejedná o nastavovanou kaši, protože většina děl ve své půlce či v nějaké části za ní se snaží nudnou vatou vyplňovat prázdná místa, jenom proto, aby se rovnou mohlo jít na závěrečné, nabušené finále.
Scénáristé namísto tohoto způsobu psaní literární tvorby se rozhodli svést finální boj s Cletusem Kasadym alias Masakrem. Jen ho nemohli zhmotnit v jeho fyzické podobě, protože po událostech v Carnage: Naprostý masakr a Venom 4: Carnage to ani nejde. Nechci nic prozrazovat, ale v obou komiksech je to v jednotlivých závěrech dost brutální. Pokud si nechcete vyzradit samotný děj z předchozích částí, raději už dál nečtěte. Ti, kteří už vše moc dobře znají, pokračujte dál. Cletus je nekompromisně zlikvidován Venomem a Eddie následně do sebe vstřebá jeho symbionta Carnage. Tím pádem v sobě má jak svého Venoma, tak ale i toho od Kasadyho. Ze začátku vše proběhlo podle „plánu“ (ehm, žádnou strategii Brock neměl, jednal z vteřiny na vteřinu…), časem se ve Venomově ostrově začneme seznamovat s nastupujícím schizofrenním chováním právě Eddieho. Slyší ve své hlavě zlé hlasy i má špatné myšlenky. Nejvíce se to dá připodobnit k videohře Hellblade: Senua’s sacrifice.
Eddie Cvok II
V prvním díle tyhle své stavy v rychlosti blesku vyřešil antipsychotiky, kdy ho otravoval symbiont Venom. Napadlo ho tedy situaci znovu zopakovat, aby měl klid ve své hlavě. Na chvíli se tento problém vyřešil, takže to dál neřešil. Jenže po setkání s Avengersy zjistil, že se mu bludy i halucinace začínají vracet. Prvně nechápal, co se děje, každopádně mu to brzo došlo – symbiont Carnage, jehož přednedávnem vstřebal, se rozhodl nebýt jen němý, bezbranný host. Chce totiž hrát prim. Postupuje strategicky – v první řadě zbavit síly Venoma, poté plně ovládnout Eddieho tělo i mysl. Když to Brock zjistí, už je skoro pozdě. Musí tedy jednat rychle. Zkontaktuje opět Avergersy, kteří mu poskytnou letadlo, s nímž odletí na ostrov. Ne jen tak ledajaký, nýbrž se jedná o ten, kde svedl boj se svým dřívějším hlavním rivalem Spider-manem a myslel si, že ho zabil. Trávil tam pak nějakou dobu (co se dělo během toho období, autoři rozvedou po finále pětky), nyní se rozhodl vrátit zpět tam, kde to moc dobře zná, ví, jak se tam pohybovat, zná místní terén. Nechce do toho nikoho jiného zatahovat, svůj boj musí vyhrát jen on sám. Už na samotném začátku mu Carnage chce sabotovat jeho snahu, na chvíli ho ovládne, namanévruje letoun tak, aby čumákem narazil přímo do ostrova. To se Masakru podaří, Eddie se hned po drsné havárii ocitá uprostřed hutné džungle, která doslova vzplála ohněm. Ten se postupně rozrůstá, brzy tak zasáhne celý Ostrov kostí. Bez svého symbionta nemá regenerační funkci, není tak silný ani hbitý. Musí zvítězit svým strategickým uvažováním někoho, kdo prostě musí přežít vůči silnějšímu protivníkovi.
Po scénáristické stránce se jedná o velmi zdařilý díl. Opět nastupují schizofrenní nóty, jenže (oproti jedničce) se jedná o plnohodnotnou pasáž skrz většinu komiksu. Značná část vzájemného boje mezi Eddiem a Masakrem se bude odehrávat nejen v reálném prostředí, ale právě i v jeho vlastní hlavě. Nebude často vědět, co je skutečné, co je lež. Scénář je dobře sepsaný, skvěle děj graduje, čtenář nenachází slabá místa ani nenudí. Jedná se o takové vybočení z hlavní příběhové linky, které skvěle doplňuje situaci bezprostředně po likvidaci Cletuse. Mě osobně upřímně zajímalo, jak to asi bude vypadat, když Eddie vstřebal jeho symbionta. No, už to vím a je to jízda na jedničku s hvězdičkou. Líbí se mi, když si nemusím sám něco složitě domýšlet, ale autoři jako by věděli, co kupující chtějí vědět, o čem jim chybějí další informace. Stylem je to i dost hororové, zvlášť pasáže z Brockovi mysli. Kasady ho zavřel do klece a odhodil od ní klíč. Další vypravěčské zvraty nebudu zde již dále prozrazovat, abyste si nezkazili zážitek.
Stylizace
Ta je oproti předchozímu dílu zase o něco lepší, ale ne tak epická, jako se to povedlo u Carnage: Naprostý masakr. Na druhou stranu má své výborné momenty, jako když symbiont Masakr leze a doslova se lepí na Eddieho tělo. Mění ho v dalšího Carnage. Autoři se ani nebojí krvavých scén, kdy dojde na uřezání jedné končetiny. Je toho víc, vše vypadá v barevném provedení naprosto neskutečně. Kreslíři i barviči jsou neskutečně talentovaní lidé. Vždycky koukám, jak až někdo s tak detailní precizností, kterou svým komiksům dávají. Venomův ostrov se tak po slabší čtyřce opět dostává na své výslunní. Je to natolik poutavé, že ani nepotřebujete tolik číst dialogy, jelikož se budete kochat vynikajícími postavami či prostředím, kde se pětka odehrává. Nejen samotná mimika jednotlivých charakterů, vykreslující současnou dramatickou situaci, ale i násilí, brutalita či temnost lokací se náramně povedly. To stejné se dá napsat i o přední obálce, hlavních sešitových, včetně těch alternativních, které se pokaždé uveřejňují buď na konci konkrétního sešitu nebo v samotném závěru komiksu. Za své peníze tak dostanete doslova mistrovské dílo, v žádném případě by vás nenapadlo, že jste kapesné či výplatu neměli utrácet za „pitomosti“. Naopak – jedná se o vizuální orgie, po přečtení se k Venomovu ostrovu dá vracet v rámci dalšího hltání grafické stránky i jako sběratelský klenot. Já plně využívám všechny tři zmíněné varianty, utracených peněz v žádném případě nelituji (stále nemám spolupráci s CREW, takže si vše cáluji ze svého).
ZÁVĚREM
Venom 5: Venomův ostrov je úhyb od hlavní dějové linky. Knull se zcela vynechal, vypravěči se plně soustředí na bezprostřední události poté, co Eddie doslova brutálně zlikviduje Cletuse tím, že mu rozdrtí páteř a přelomí ho vejpůl. Následně vstřebá jeho symbionta a myslí si, že je konec. Právě naopak – tímto bezmyšlenkovitým činem začne nová příběhová linky, kdy Masakr naplno vniká do jeho hlavy, začíná mu tam dělat bludy i halucinace. Eddie se rozhodne porazit Carnage sám, na místě, jež moc dobře zná – na Ostrově kostí. Tam se bude odehrávat velký boj jak ve fyzickém střetu, tak ale i v tom psychologickém. Jak to dopadne, samozřejmě nebudu prozrazovat. Jen tomu sdělit, že se bude jednat o dost brutální souboj. Scénář je skvěle sepsaný, stylizace je na vysoké úrovni. Jako vedlejší dějová linka funguje tento komiks skvěle, přesto ho máte za pár hodin přečtený.
8/10
Zařazení: MARVEL Comics / Nakladatelství ČR: CREW / Datum vydání: listopad 2023
