XCOM 2 Collection – Recenze

Nintendo Switch 1. června letošního roku zažilo mimozemskou invazi v podobě vynikající strategické klasiky XCOM 2 od Firaxis Games, která si před několika lety podmanila konzole PS4, XBOX ONE a PC, a nyní si našla v podobě remasteru i cestu na naší milovanou hybridní konzoli. Ztratil tento opěvovaný titul něco ze svého kouzla nebo invaze byla i zde úspěšná? Na to si posvítíme v naší recenzi.

Lidstvo dostalo od emzáků, kteří si planetu přiletěli zotročit v prvním dílu, řádně na zadek a naše planeta je v podstatě kolonií. Celou vládu nad ní převzala organizace Advent, která je ale jen loutkou v rukou mimozemšťanů. Ti postupně lidstvo zotročují a pod závojem pohádkové budoucnosti a štěstí pro každého pomalu lidstvu vymývají mozek. Lidé a mimozemšťané žijí vedle sebe v relativním míru, ale vše je jen divadlo, komparzem jsou lidé a za nitky tahá někdo jiný. Dochází k únosům lidí, kteří se novému systému vzepřou, mnoho z nich je rovnou likvidováno a z jiných se stávají geneticky upravení vojáci, sloužící mimozemšťanům. Policejní stát drží svět pevně v rukou. Dříve hrdá organizace XCOM ale svůj boj nevzdala, jen se z první linie odporu stáhla do stínů, působí skrytě a vede partyzánský boj – zoufale však chybí někdo, kdo by je dokázal vést stejně dobře, jako dříve.

Tím NĚKÝM budete samozřejmě vy a hned v první misi vás vaši budoucí spolubojovníci osvobodí z dvě dekády dlouhého zajetí. Situace je natolik vážná, že není moc času na vysvětlování a na vaše bedra tak padne obrovská porce úkolů a rozhodování. Emzáci mají vše pod kontrolou a je potřeba být vždy alespoň o krok před nimi. Vaše hlavní velitelství a základna se tak přesouvá na bývalou mimozemskou přepravní loď Avenger. Výhoda je nesporná, neboť vaše jednotka je neustále mobilní a může relativně rychle a nepozorovaně zasáhnout kde je potřeba. Budete operovat po celém světě, ale vše se ponese v rámci partyzánského boje trochu jinak.

Předně je potřeba dát vědět ostatním odbojovým skupinám, že se boj opět rozhořel. Bude potřeba infiltrovat nepřátelské základny a tajně sbírat informace. Nutné bude rovněž zajišťovat přísun materiálu a naopak narušovat dodávky materiálů a zásob nepříteli. K tomu se skvěle hodí mise, ve kterých bude potřeba přepadnout konvoj a nenechat nikoho naživu, není přece vhodné, aby se o vašich akcích nepřítel cokoliv dozvěděl. Všechny akce ale stojí čas a toho je málo. Během prvních misí se dozvíte o tajemném projektu Avatar a jeho zastavení bude vaším hlavním úkolem. Neúspěch se rovná konci lidstva a tudíž i konci hry.

Vaším domovem se tak na dlouhé měsíce stane loď Avenger, která je již dlouho vyřazena z provozu a plno místností v ní je potřeba nejdříve vyklidit, než mohou sloužit jako místa pro vybudování nového zázemí pro vaše jednotky. To ale opět stojí čas. Kromě samotného boje tak bude vaším úkolem i starost o celou posádku. Po každé misi přibude pár věcí, které váš výzkumný tým dokáže zblízka prozkoumat, což se odrazí na nových typech zbraní, bonusům vůči, výzkumem takto odhaleným, slabinám nepřátelských jednotek. Ale hádejte co? Výzkum stojí čas. Na základě výzkumu ale můžete vyrábět vybavení pro vaše vojáky, ale stojí to čas. Výroba nových zbraní? stojí čas. Léčení vojáků stojí rovněž čas. Všechno prostě stojí čas a ten se stane vaším hlavním nepřítelem.

Často tak budete postaveni do situace, kdy se budete muset rozhodnout… a že to nebude rozhodování nijak snadné. Pomůžete obsazené vesnici, nebo radši její obyvatele obětujete pro vyšší dobro a místo toho se vydáte na infiltrační misi, která možná přinese tolik potřebné informace? Jaký výzkum upřednostnit? Pokusit se získat kontrolu nad projíždějícím konvojem, nebo Avengerem radši přistát a urychlit tak léčení vojáků, které tak nutně budete potřebovat na další misi? To vše budete muset řešit a celou dobu přitom budete mít před sebou postup projektu Avatar. Ten se naštěstí dá několika typy misí zpomalit, ale časová tíseň ale bude stejně vždy tím, co vás bude trápit snad nejvíc.

Kromě této řekněme taktické a budovatelské části budete trávit spoustu času i dole na povrchu, pěkně tváří v tvář nepříteli. K tomu si můžete naverbovat a následně piplat celkem 5 druhů vojáků. Povolání jednotlivých z nich je generováno náhodně. Novinkou je třída Specialista, která disponuje dronem, jehož můžete poslat buď jako podpůrnou jednotku na pomoc ostatním bratrům ve zbrani, nebo s jeho pomocí hackovat cizí obrané struktury. Druhým nováčkem je Ranger, který preferuje jako primární zbraň meč. Z veteránů nám tu zůstal Grenadier a Shaprshooter, a poslední specializací je pak PSI Operative. Jakmile k tomu postavíte vhodné výcvikové centrum, můžete některé z vašich vojáků poslat na převýchovu a vrátí se vám jedinec obdařený silou ovládat mysl nepřátel. Starost o vojáky je snad nejdůležitějším faktorem, který ovlivní váš úspěch, nebo prohru.

Vše samozřejmě začíná u vybavení. Na výběr je z několika druhů zbraní, ale ke slovu se dostanou i granáty, medkity a další předměty. Stejně tak můžete vojákům vylepšovat zbroj a hlavně, každý váš voják si postupem času a v závislosti na úspěchu v bojích začne budovat svou vlastní unikátní specializaci. Samozřejmě za předpokladu, že misi přežije. Pokud se vrátí šťastně na základnu a v misi se podílel na úspěchu jednotky, dostanete možnost na jeho povýšení. V rámci toho si pak můžete vybrat jednu ze dvou specializací a každého vojáka tak profilovat podle svého uvážení. Dejme tomu takový Sharpshooter. Jeho můžete profilovat buď jako ostřelovače na dálku, nebo naopak na pistolníka, který se spoléhá výhradně na svou pistoli, dobrou mušku a instinkty. Jednotlivé vlastnosti se samozřejmě dají různě kombinovat a časem se vaše jednotka může skládat s pestré skupiny individualit.

 Jenže má to malý háček. Vaši vojáci musí přežít. Pokud misi ukončíte s tím, že jí někdo nepřežil, je nenávratně ztracen, jeho místo v jednotce zaujme nováček a celý proces získávání zkušeností a následné specializace začíná na novo. Tohle dokáže být časem neuvěřitelně frustrující a často jsem prostě misi opakoval. Ač se to nezdá, k vojákům jsem si časem vybudoval určitý vztah. K tomu přispívá i obrovská míra určité vizuální editovatelnosti. Každému vojákovi můžete změnit jméno, zemi původu (Česká republika bohužel chybí), oblečení, účes a jako obvykle i tetování.

A jak vlastně taková mise probíhá? Základ je vždy stejný. Máte určitý úkol a jste vysazeni na nepřátelské území. Někdy je mise na určitý počet kol. Oproti minulému dílu jsou zde přítomny dva nové, ale důležité, aspekty taktiky. Pamatujte na to, že jste partyzáni. To přináší změnu v tom, že začátek mise začínáte skryti před zraky nepřátel a pokud si tuto výhodu dokážete udržet, můžete klidně proniknout až k cíli mise aniž by padl jediný výstřel. Druhou novinkou je pak možnost obětovat akci v daném kole a nechat vojáka tak říkajíc na číhané. Ten, jakmile zaregistruje pohyb nepřítele, okamžitě spustí palbu. Kombinací těchto dvou taktik můžete často nepřítele překvapit a nalíčit na něj past. Jinak hra probíhá podle stejných pravidel jako předchozí díl.

V každém kole má každý váš voják možnost uskutečnit dvě akce. Jakmile táhnete všemi vašimi vojáky nebo pokud ukončíte kolo dřív, přebírá akci nepřítel a postupně se takto střídáte. Hra má tak pomalejší tempo, než jste možná z ostatních her zvyklí, ale na druhou stranu je dost času na přemýšlení a pečlivé plánování. Ale také na totální frustraci z toho, že uděláte chybu a již není možnost to nijak vrátit zpět. Pokud se například rozhodnete na někoho vystřelit, šance na zásah je vždy vyjádřena procentuální úspěšností. Jenže matematika a pravděpodobnost jsou mrchy a ani 99% není vždy zárukou na úspěch. Často jsem si trhal vlasy a sprostě nadával, když mi podobná situace dokázala dokonale narušit jinak vhodně zvolenou strategii. Hra je těžká. Řekl bych na dnešní poměry až přísná, trestá každou chybičku a radši vždy dvakrát přemýšlejte, zvažte všechny možnosti, než se finálně rozhodnete. Druhý pokus již nedostanete a každé rozhodnutí je skutečně definitivní.

Hra XCOM 2 na Nintendu Switch běží dobře, gameplay byl zachován, včetně veškeré obsahu, navíc hra obsahuje všechna DLC včetně rozšíření The War of The Chosen. Ovládání je stejné a standartně dobré jako na velkých konzolích. Co se týče vizuální stránky,tak hra běží v handheldu 720p a v doku 1080p, přičemž během hraní v handheldu jsem při větších akčních scénách zaznamenal drobný pokles framerate. Nejednalo se však o nic, co by zážitek ze hry nějak kazilo, zpomalení obrazu trvalo tak pět sekund maximálně. Graficky je Switch verze mírně v detailech osekaná, ale stále na poměry výkonu této hybridní konzole vypadá krásně a není zde co vytnout. V doku je XCOM 2 téměř k nerozeznání od PS4/XONE verze. Zvuk je dobrý, ale i při nejvyšší nastavené hlasitosti v handheld módu byla hra stále moc potichu a spravila to až sluchátka. Velice příznivé je zjištění, že načítací časy ve verzi pro Nintendo Switch jsou oproti “větším” konzolím o něco kratší. To je velice zajímavé, ale řešení této záhady je velice snadné. Xbox One a PS4 disponují klasickými HDD, kdežto Nintendo Switch běží z paměťové karty, či interní flash paměti a načítaní je tak logicky rychlejší.


ZÁVĚREM

XCOM 2 Collection pro Nintendo Switch je výborným remasterem, kterému nic nechybí z původního vydání a ještě k tomu na konzoli běží, tak jak má. Jedná se o velice kvalitní strategicko-taktickou hru s líbivým vizuálem, hodinami a hodinami obsahu dostupného doma i na cestách, a v neposlední řadě se všemi DLC. Nějaký ten propad framerate sem a tam zaznamenáte, ale zážitek ze hry vám nezkazí.

HODNOCENÍ: 9/10


Autor: Zdeněk Kortan
Testovaná verze: Nintendo Switch

Distributor ČR: Cenega Czech

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copyright © All rights reserved. | CoverNews by AF themes.