Vypadá to, jako by autoři ze studia CD Projekt představením titulu Cyberpunk 2077 otevřeli po dvou desítkách let stavidla kyberpunkové nostalgie, jelikož jinak ani toto současné období nazvat nelze. A nebo je to všechno jen shoda okolností? Náhod? Nemyslím si. Najednou tu máme hry jako Dex, Observer, Ghostrunner a nově k nám na recenzi vystoupal také The Ascent, tedy titul, který mě velmi zaujmul jednak svojí prezentací, a také tím, že za touto hrou stojí studio Neon Giant. Že Vám název studia nic neříká? Že se jedná o jejich první hru? Ano, máte pravdu, ale Neon Giant jsou veteráni na poli AAA her. Tito vývojáři pracovali na titulech jako Bulletstorm, Far Cry 3, Wolfenstein a nebo Gears of War a Doom. Myslím, že už jenom tento výčet jejich kredit posouvá do jiných výšin
a samozřejmě tím i naše očekávání.
The Ascent, jak jsem zmiňoval na úvod, je hrou z prostředí, které se nazývá kyberpunk. To, abych Vám zde popisoval, co kyberpunk je a není, to mi přijde jako chození s dřívím do lesa. Takže si to shrňme bodově. Temné a přelidněné město. Lidé, či jiné rasy s různými druhy implantátů. Hotovost jako platidlo prakticky neexistuje. Roboti, boti, nanoboti. Neony, hodně neonů, všude jsou neony. Déšť. Dagmar Honsová by měla radost. 100% předpověď deště na další dny, týdny, pomalu roky. To bychom měli rychlou dvou minutovku historie a teď něco o hře.
The Ascent je RPG titulem, který na první pohled opravdu připomíná mix Diabla a Cyberpunku. Hráč se ocitá ve světě, který je v rozkladu. Vůdčí frakce (The Ascent Group neboli Board), se odmlčela a šanci urvat si kus žvance tak ucítili jiné, menší skupiny gangů. A hráč, jakožto otrok společnosti, dostane možnost se z těchto okovů dostat a získat si tak svobodu a bude jen na Vás, zda budete plnit pouze hlavní úkoly nebo i vedlejší mise.
Dlouho jsem přemýšlel, zda mám začít popisovat nejdříve plusy nebo mínusy této hry, ale pojďme se raději podívat na to dobré, co tento titul nabízí. Jako první musím tedy vyzdvihnout grafické zpracování. Upřímně, dlouho jsem neviděl tak do detailu promakané RPG, jako je The Ascent. Autoři si za design úrovní, grafiku budov, textur a vlastně celých městských částí skutečně zaslouží absolutorium. Je doslova radost jen tak chodit po futuristickém městě Veles a jeho různých čtvrtích a sledovat neskutečné detaily budov, lidí a všech možných ras. Doslova mi vyrazila dech hustota obyvatelstva v této hře. Konečně máte pocit, že tržiště je skutečně tržištěm, kde je hlava na hlavě. Kdy jdete do nočního klubu a ten je přecpaný k prasknutí.
V této hře můžete nabýt dojmu, že se jedná o skutečný a živoucí svět. Bez legrace. A to jen díky tomu, jak výtečně si autoři pohráli s hustotou obyvatelstva. Dále jsem autorům hltal jejich širokou paletu barev. Miluji neony, miluji, když hra svítí, když se všechno leskne, odráží a dělá efekty. To je pravý kyberpunk tak, jak si ho představuji já. A díky Neon Giant mi byla má přání splněna. Není půl metru volného prostoru, který by nebyl osvětlen neonovou reklamou nebo nápisem. Zářící žlutou zde střídá tyrkysová modrá, následovaná tmavě fialovou a zářící světle růžovou barvou, které na protější zdi skvěle sekunduje problikávající irská zelená. A teď si to všechno představte na TV s Ambilight podsvícením, no hotový ráj. Dokonce obyvatelé města Veles nosí u sebe deštníky, jejichž držadlo je vytvořené z neonu a svítí. Tady se skutečně grafici vybláznili.
A pak samozřejmě je tu déšť a jeho efekty. Neustále přítomný déšť skrápí smutné tváře obyvatel tohoto kyberpunkového města, díky kterému je prostředí poseté hlubokými loužemi. To je další efekt, který Vás vtahuje do ponuré nálady. Ano, díky grafickým efektům je tato hra skutečně na výši, ale uznávám, že možná ne všem přijde k chuti tato rozmanitá škála barev. Co by ale správného milovníka této sub kultury mělo potěšit, je hudba. Skvělý soundtrack, který s lehkostí přechází mezi akčními a klidnými scénami. A není divu, jelikož hudbu má na svědomí Pawel Blaszczak, skladatel soundtracků k Zaklínačovi nebo k Dying Light. I díky této volbě je ze hry cítit, že pro studio Neon Giant může být The Ascent sice první hrou, ale lidé v tomto studiu nejsou žádní nováčci na poli vytváření her a tak chtějí, aby vše bylo stoprocentní.
Další kladný bod ode mě autoři získají za rozmanitou škálu zbraní, zbrojí a také různých augmentačních vylepšení. Zbraně zde klasicky zastupuje několik druhů pistolí, brokovnic, lehkých kulometů, útočných pušek až přes jednoranné zbraně, plamenomety a raketomety. Samozřejmostí je také rozdělení zbraní do tříd podle typu poškození, jakým je například oheň, fyzické poškození nebo také elektrické nebo spíše energické. Jako hráč máte slot na primární a sekundární zbraň. Abych řekl pravdu, tak jsem si ve hře oblíbil tak 3 zbraně z celkového množství, co hra nabízí, které skvěle zapadly do mého stylu boje, že jsem ani neměl prakticky žádné velké nutkání je měnit. Určitě je ale fér si říct, že zde nejsou vyloženě zbraně, s kterými by hra byla nehratelná nebo které jsou zcela zbytečné. Myslím si, že si vybere každý a je jedno, zda chcete bojovat na blízko či na dálku.
Co se týče brnění, tak The Ascent nabízí pro Vaši postavu tři sloty a to pro hlavu, hruď a spodní část těla. Většího rozdělení se zde nedočkáte. Ale, daleko větší parádu hra nabízí v sekci pro augmentace. Tady máte k dispozici sice pouze dvě místa, ale za to hra dává k možnosti si osahat nepřeberné množství vylepšení. Tak například své tělo můžete opatřit neutronovým laserem, který Vám vystřelí z hrudi a doslova usmaží vše, na co pohlédnete. Takový Iron Man style. Pokud se dostanete do úzkých a nepřátelé Vás obklopí, tak je čas na hydraulickou pěst, nebo také můžete použít tzv. hyper fokus, kdy všechny blížící projektily v určitém rádiusu kolem Vás zpomalí a Vy tak můžete doslova tančit mezi kulkami, můžete na nepřátele vypustit vybuchující pavoučí roboty, vypustit naváděné rakety, povolat do zbraně velkého robota, vyvolat ze země chapadla, která budou lapat po nepřátelích a nebo také můžete Vaše protivníky označit a oni po zabití ještě explodují, což vyvolá další poškození všeho blízkého. Možností toho, jak tělo Vašeho hrdiny vylepšit, je opravdu hodně, mám dojem, že hra nabízí celkem 18 augmentací. Ale to není vše, k augmentacím je ještě nutné připočítat tzv. moduly, díky kterým se Vám třeba zvýší zdraví, sníží cooldown, nebo zrychlí úskoky.
Když se tak nad těmito všemi atributy zamyslím, tak musím říct, že je fajn, že kromě vylepšování zbraní, které provádíte v krámech u překupníků, tak veškeré nastavování augmentací a modulů, včetně rozdávání zkušenostních bodů do jednotlivých sekcí Vaší postavy provádíte skrze inventář a s ním spojené menu. Nemusíte tedy navštívit různé postavy, abyste mohli provést výměnu jednoho augmentačního vylepšení za druhé.
Abychom ještě chvilku zůstali u kladů hry, tak musím samozřejmě zmínit skvělý pohyb postavy pomocí ovladače. Myslím si, že časy, kdy jsme u „diablovek“ zničili několik zástupců myší jsou pryč a dávno už čas ukázal, že i tento druh her je skvěle hratelný skrze gamepad. Také bych se pár slovy ještě zmínil o destrukci okolí. Asi nikdo nečekal, že zde destrukce zastoupena tak, aby konkurovala sérii Battlefield, ale musím uznat, že na to, že se jedná o RPG hru, tak se mi velmi líbí to, že veškeré malé zídky, dřevěné bedny a drobné haraburdí má svůj vlastní ragdoll model a destrukční systém. Ano, je to sice pouze na efekt, ale efekt ve smyslu toho, že se krčíte za kašnou plnou vody a nad hlavou Vám opadává omítka z důvodu deště nepřátelských kulek a granátů…ano, takovéto efekty si rád nechám líbit.
The Ascent je opravdu kvalitní hra, ale bohužel i tento titul má své mouchy, které bohužel do značné míru ovlivňují to, jak se hra je. Já jsem The Ascent hrál na Xbox Series X, takže rychlost načítání, ukládání a jiná správa hry je vcelku svižná. Ale vím a redaktoři z Digital Foundry to potvrdili, že u starších konzolí se jedná o jeden velký propadák a rychlost načítání hry se pohybuje v několika minutách. Na PC má (v době psaní recenze nebyl vydán patch) hra velké problémy s Frame Ratem. Ten bohužel nekolísá o jednotky, ale o desítky FPS. U konzole Xbox Series X hra běží po většinu času bez viditelného zaškobrtnutí, avšak najde se několik lokací, kde i zde padají snímky.
S čím já jsem měl ale problém, tak to byla celková nevyváženost hry. Nevím, zda autoři už nestíhali poslední fáze testů, nebo zda jejich testeři již celou hru znovu neprocházeli, ale musím říct, že pokud si myslíte, že máte dobrou postavu, protože jste před dvěma minutami vystříleli lokaci bez toho, aniž by Vás škrábla kulka, tak vězte, že za další minutu to může být úplně jinak. To, že se dostanu k vedlejším misím, které jsou pro mě na vysokém levelu NPC nepřátel, to je v pořádku, to k tomu patří. Ale když procházím hlavní mise a mám problém i s obyčejnými nepřáteli, to už mi moc nevoní. Pochopil bych, kdybych musel lehce zvýšit skill mého hrdiny v nějaké té vedlejší misi, ale když mám úroveň postavy 15 a hlavní mise má z ničeho nic úroveň 18, přitom předcházející hlavní mise měla úroveň 14, tak to už se mi moc nelíbí. A co jsem také moc dobře nepochopil jsou rady, které mi The Ascent dává. Když mám u vedlejší mise doporučenou úroveň hrdiny 20, tak beru, že level 19, 20 nebo 21 je dostatečný a i když se trochu zapotím, nebudu mít s misí problém. Chyba lávky. NPC, které na mě v dané lokaci vybafli, tak měli level 24, což už je trochu vzdálené od rady, kterou mi hra dávala. Samozřejmě, nejsložitější je to v první třetině hry, protože nemáte přístup k takovým zbraním a augmentacím, abyste si mohli vybírat a třeba některé augmentace Vám opravdu vytrhnou trn z paty. Nicméně toto je nešvar, kterému by se příště bylo dobré vyvarovat. Věřím, že v budoucnu přijde patch, který obtížnost upraví.
Dalším negativem je za mě chaotická mapa, jelikož u daných oblastí je poseta všemožnými ukazateli, a je šíleně nepřehledná. Díky bohu, že zde existuje rychlé cestování, díky kterému si dokážete ušetřit spoustu času (u starších konzolí z důvodu extrémně dlouhého načítání k žádnému ušetření bohužel nedochází) a nemusíte tak několikrát na mapě v menu zoomovat. Inventář. Bože, jak dlouho mi trvalo, než jsem se s ním sžil. Ne, že by byl nepoužitelný a možná je to čistě věc vkusu, ale mě dlouho trvalo, než jsem si na něj zvykl. Když mám dvě stejné zbraně, tak očekávám, že ty zbraně jsou vedle sebe, ale tady se jen u ikony objeví číslovka a to znamená, kolik zbraní stejného typu máte u sebe. Asi se jedná o zjednodušení, protože pokud daný typ zbraně již jednou seberete a necháte si ho vylepšit, tak další sebraný kus té stejné zbraně bude již na stejné úrovni. Takže vlastně nikdy neseberete stejnou zbraň s horšími nebo lepšími statistikami. Ano, trvalo mi to chvilku, než jsem tento mechanismus přijal.
Dobré RPG hry by neměly také zapomínat na příběh. V tom vlastně tkví smysl Role Playing her a je to něco, co Vás nutí posouvat se vpřed. Bez dobrého příběhu se hráč vtahuje do hry, potažmo do děje celkem těžko. The Ascent to má s příběhem jen tak tak. Ve finále jsem se tak nějak dokázal vžít do kůže hlavního hrdiny, ale pokud byste se mě zeptali, kolik zapamatovatelných postav hra nabídne, stěží řeknu dvě, možná tři. Chápu, že ne každá hra musí mít nutně vedlejší mise tak kvalitní, jako je má novodobé Prey, kde prakticky jedna vedlejší mise je stejná, jako mise hlavní. Ale úkoly typu, zeptej se chlápka na druhé straně mapy a dones mi odpověď znovu přes celou mapu a já tě pak pošlu hluboko do podzemí a ty mi pak řekneš výsledek, jsou na mě v dnešní době už moc zastaralé. A ano, je super, že se Vám v dané lokaci díky bugu nezobrazí nepřátelé, takže musíte hru restartovat a dělat vše znovu. A co mi asi na dialozích nejvíce vadilo bylo to, že hlavní úkoly jsou nadabované anglicky, ale pro vedlejší úkoly používají obyvatelé města Veles divnou mimozemskou řeč, takže musíte číst titulky. Nerozumím, zda si autoři chtěli ulehčit a urychlit práci, ale toto rozhodnutí mi vůbec nedávalo smysl.
ZÁVĚREM
Jak shrnout The Ascent? Pokud máte rádi RPG hry, pokud máte rádi kyberpunkovou diskotéku plnou barev a úžasnou grafiku včetně povedeného gameplaye a nevadí Vám kolísavá obtížnost a příběh na hraně hodnocení mezí B a C a jste „diablo“ pozitivní, tak si hru kupte. A pokud ji nechcete kupovat, určitě ji vyzkoušejte v aplikaci Xbox GamePass Ultimate, protože i přes ty trable, které jsem ke konci článku popsal, se jedná o kvalitní titul, který stojí zato vyzkoušet a dát mu těch 10 hodin čistého času a dohrát ho. Jo a hra má také gaučový CO-OP, také pokud máte parťáka na hraní, přidejte si půl bodík k dobru.
Datum vydání: 29. července 2021 – Potřebné místo na disku: 35GB
Distributor ČR: Xbox CZ/SK
2 thoughts on “The Ascent – Recenze”