A Plague Tale: Innocence – Recenze

Život na francouzském venkově v polovině 14. století, přesněji v roce 1348, by z dnešního pohledu mohl vypadat jako idylka. Nebýt dvou věcí. Moru a války. Tyhle dvě tragédie, kde často šla jedna v ruce s druhou, pomalu ale jistě zatínají své pařáty do životů lidí a mění tak tok dějin. Je jim jedno, zda jste bohatý či chudý, urozený, či původu prostého. Před smrtí jsme si všichni rovni. A právě v takové době se začíná odvíjet příběh Amicie de Rune.

Amicia zatím ani zdaleka netuší, jaký osud jí život připravil a jak moc bude stát ve středu událostí, které dost možná změní tvář celé Francie. Zatím je poměrně bezstarostnou dospívající slečnou, kterou zrovna její otec vzal na lov. Skolený divočák a jeho následná podivná smrt ale dávají tušit, že její poklidný život je u konce. Po návratu na zámek dostanou události rychlý sled. Zámek je obsazen Inkvizicí, která si přijela pro Amiciina bratra Huga. Ten od narození trpí podivnou chorobou, na kterou se jeho matka snaží najít lék, ale jak se zdá, Inkvizice s ním má jiné plány. Jeho zajmutí je pro ní natolik důležité, že neváhá zmasakrovat všechny na zámku. Amicia s Hugem, konfrontováni neuvěřitelnou krutostí, se kterou ani zdaleka neměli do té doby co do činění prchají ze zámku a před nimi se začne odvíjet příběh, na jehož konci snad najdou cestu jeden ke druhému.

A Plaque Tale: Innocence je adventura od nepříliš známého francouzského studia Asobo. Tito vývojáři mají za sebou pár titulů pro Disney, které doprovázeli jejich animované filmy, popřípadě vytvořili port The Crew na konzoli Xbox 360. I proto je skoro až s podivem, že jejich nejnovější titul se tak moc nepodobá jejich předchozí tvorbě a co víc, již nyní se o něm mluví jako o černém koni první poloviny roku. Já po dohrání musím uznat, že studio Asobo se dost možná katapultovalo mezi extra třídu.

Největší devizou A Plaque Tale: Innocence je rozhodně příběh. Nepamatuji si, kdy naposledy jsem hrál něco tak brilantně napsaného a odvyprávěného. Samotný děj možná není nic převratného, podobných příběhů jsme již mohli spatřit nespočet, ale právě styl a dynamika vyprávění, jeho přímočarost a správný poměr akce a klidnějších pasáží z něj děla unikát. Hrou sem doslova proletěl za tři večery a hltal každou kapitolu. Herní doba je sice poměrně kratší, odhaduji ji kolem 10ti hodin, ale hra mi to vynahradila měrou vrchovatou. Podobné hry tady ostatně chybí. Tam kde ostatní vydavatelé tlačí na obrovské světy, tam kde i ryze lineární hry dostávají alespoň „polo otevřený svět“, tam se najednou zjeví tento, spíše menší titul a s trochu nadsázky se dá říct, že ukázal drtivé AAA produkci, jak se to má dělat. Příběh celou dobu graduje, je plný zvratů a zdánlivě ztracených situací a vrcholí v grandiózním finále.

Kromě příběhu hra staví i na skvěle napsaných postavách, kterým jejich chování prostě věříte. Amicia a její bratr Hugo projdou během hry obrovským přerodem. Obě děti jsou vrženy do světa, kterému nerozumí, kterého se bojí. Pocit osamělosti a strachu, které nám dávají najevo skrz své „herecké“ výkony fungují na jedničku a pak Vy sami, hráči, budete mít o jejich životy skutečný, skoro až hmatatelný strach. Tahle symbióza hry a hráče není vlastní každé hře. To vše je umocněno uvěřitelným chováním hlavních postav, které dělají jen to, co v dané situaci dává alespoň trochu smysl. Všimnete si toho hlavně u vyloženě drobných gest v situacích, kdy obě děti zažijí něco zajímavého. Když Amicia poprvé vyrábí nějaký předmět, Hugo přiběhne a se zvědavostí vlastní pouze malým dětem stojí na špičkách a starší sestru beze slova pozoruje. Kdo má malé děti, ten v tu chvíli jistě ocení, s jakou péčí bylo přistupováno i k takto drobným detailům. Zároveň si jde všimnout i určité rivality mezi oběma dětmi a kontrastu mezi Amicií, která se na svět ať chce nebo ne musí začít dívat dospělým pohledem a dětskou naivitou, která je vlastní Hogovi. Co víc, Amicia svého bratra v podstatě nezná. Kvůli své nemoci byl Hugo celý život držen mimo své blízké a Amicia tak kromě jeho ochrany musí získat i jeho důvěru, která bude vystavena veliké zkoušce.

A Plaque Tale: Innocence je lineární adventura, doplněná o stealth pasáže a pár logických hádanek. Amicia je trénovaná expertka na střelbu z praku. Ne vždy ale prak využije jako smrtící zbraň, slouží jí spíš jako univerzální nástroj. Umí s ním odlákat stráže, dokáže s ním ničit zámky atd. Při stealthu umí Amicia využít vysokou trávu, házet různé nádoby atd. Zajímavým prvkem jsou i láhve vína, které nesmí srazit, sbohem náhodně nasypaným střepům. Popravdě, celý stealth systém možná vypadá dobře na papíře, ale ve finále trpí na hloupou AI a čitelnou předvídatelnost. Stráže, které musíte obcházet se chovají tak, že Vám přímo dávají najevo, jak asi byste se s nimi měli vypořádat. Okatě zírají tím ideálním směrem, pokud jsou v pohybu, tak si vždy drží jednu a tu samou trasu a pokud Vás jednou spatří, stačí zaběhnout za roh, za chvíli na Vás zapomenou. Umělá inteligence prostě patří mezi ty slabší a je to obrovská škoda. Jakmile jí jednou prohlédnete, zjistíte, že jakákoliv výzva je ta tam a hrou prostě jen projdete, bez nějakého většího snažení. Snad až na konci hry, v posledních pár kapitolách jsou stráže alespoň trochu výzvou, ale spíše než chytrostí to vynahrazují počtem a silou. Kromě řadových vojáků potkáte lučištníky, rytíře v plné zbroji a těžkooděnce, které silou nezdoláte.

No a pak jsou tu krysy. Tam kde je mor jsou i tyhle potvory a časem zjistíte, že Hugo, mor a krysy jsou navzájem propojeni. Krysy se bojí ohně a světla a hra toho samozřejmě v hojné míře využívá. Inteligence krys není nějak závratná, ale její zpracování funguje na jedničku. Každá jednotlivá krysa se rozhoduje sama za sebe, ale zároveň se krysy chovají jako hejno s nadřazenou, kolektivní inteligencí. A právě tuhle masu malých, pišťících tělíček budete pomocí světla a ohně ovládat a usměrňovat. Krysy se pak dají využít i jako cílená zbraň, stačí jejich pozornost zaměřit na nepřítele a jejich ostré zoubky už se postarají o zbytek. Krysy i pomáhají tvořit celkovou atmosféru hry a jsou jakýmsi propojením mezi obavou o vlastní život a všudypřítomnou smrtí. Nejspíš i proto Amicia poněkud dřevění, pokud drží v ruce pochodeň. Z nějakého důvodu s ní totiž nedokáže běžet, asi abychom si ten strach vychutnali o něco déle.

A Plaque Tale: Innocence pamatuje i na milovníky všemožného vyrábění předmětů a mladé alchymisty. Alchymie ve středověku měla své místo a ač se jí prostý lid bál, dá se považovat za předchůdkyni dnešní chemie. Amicia umí vyrábět několik substancí, kde každá jedna slouží ke konkrétnímu účelu. Od klasického zapalování, přes látku, která rozpaluje ocelové přilby vojáků, až po speciální návnadu, která přiláká všechny krysy z okolí. S tímto arsenálem už je Amicia schopná vyřešit jakoukoliv situaci a pokud by ani to nestačilo, většinou není na vše sama. Někdy jí pomáhá její bráška Hugo, jindy některý z několika dalších sirotků, které po cestě potká. Prak a různé brašny se dají vylepšovat pomocí materiálů, který se válí snad všude. Vlastní vylepšování pak probíhá klasicky na k tomu určených stolech, které se taky válejí skoro všude, mnohdy na vyloženě nepatřičných místech. Časem se ale i ty stanou nepotřebnými, Amicia se naučí vylepšovat si své vybavení kdekoliv.

Pokud bychom se měli bavit o technické stránce, budeme se muset přesunout do roviny superlativů. Skutečně, studio Asobo předvedlo něco, co je většinou výsadou jen obrovských studií s neomezeným rozpočtem a několika stovkami vývojářů. Však se podívejte na okolní obrázky. Grafická stránka hry je plně srovnatelná s drtivou většinou AAA produkce a mnohdy jí i překonává. Hodně se na tom nejspíš podepsaly technologie Quixel a Megascans, kdy jsou objekty použité ve hře scanovány a jsou tak v podstatě absolutně realistické. Stejně tak použité osvětlení skvěle pomáhá navodit tu správnou atmosféru a co víc, hra je skvěle optimalizována, nevšiml sem si jediného bugů, nebo propadu snímkování. Klobouk dolu před vývojáři. Na druhou stranu, hra je tunel. Ale absolutní tunel. Příběh vás vede za ručičku, nelze nikde ani náhodu zabloudit a nelze si například ani vybrat, jakými dveřmi se dát. Buď tam jsou jen jedny dveře, nebo jsou dvoje, ale můžete si být stoprocentně jisti, že jedny z nich jsou zamčené. Skvělý je i hudební doprovod a hlavně dabing. Ten si můžete vybrat i francouzský či německý, ale já nakonec zůstal u anglického, který je rovněž kvalitní a hlasy přesně sedí na herní postavy. Našince potěší i lokalizace formou titulků. Čeština v každé hře je bonus a v příběhové adventuře dvakrát tolik. Překlad je navíc velice profesionální a bez chyb. Kromě rozhovorů si tak přečtete i pár zajímavostí při nacházení sběratelských předmětů, což je ale asi to jediné, proč hru hrát víckrát. Znovuhratelnost je vzhledem k její linearitě skoro nulová, ale kompenzuje to trochu přijatelnější cena.

ZÁVĚREM

A Plaque Tale: Innocence je skvělá hra. Na první počin v tomto žánru si vývojáři ze studia Asobo zaslouží chválu a nezbývá než doufat, že v podobném duchu se ponesou i jejich další tituly. Hra okouzlí příběhem i vizuálem a dá trochu nahlédnout do doby, která ve hrách není zrovna obvyklá. Spolu s příjemnou herní dobou, bonusem v podobě češtiny by rozhodně mělo jít o titul, který byste si neměli nechat ujít.

HODNOCENÍ: 8/10

Autor: Jakub Číhal
Testovaná verze: Xbox One X

Distributor ČR: Comgad 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copyright © All rights reserved. | CoverNews by AF themes.