Herní studio Don’t Nod, které je proslulé pro své silné příběhové zážitky a s hrou Vampyr i ty herní, se vrací s dalším svým kouskem, jež nás nyní přesouvá do daleké budoucnosti a hlubokého vesmíru. Řeč je o sci-fi mysteriózní adventuře Aphelion představující vizi ekologického kolapsu Země roku 2060, kdy se naše planeta stává neobyvatelnou a poslední naděje lidstva se přesouvají k nově objevené deváté planetě sluneční soustavy pojmenované Persefona.
Příběh nás tak přivádí na cestu vědecké mise Hope 01 vyslanou Evropskou vesmírnou agenturou (ESA), jejímž úkolem je prozkoumat zmíněnou planetu Persephone a zjistit, zda by mohla být vhodná pro kolonizaci lidstvem. Misi tvoří dva zkušení astronauti – francouzská vědkyně Ariane Montclair a její anglický partner Thomas Cross, kteří jsou spojeni nejen společnou misí, ale i komplikovanou osobní minulostí a intimním vztahem. Mise se od začátku nevyvíjí podle plánu – vesmírná loď havaruje při tvrdém nouzovém přistání na planetu. Zatímco Ariane unikne z lodi po svých, Thomas ji opouští v záchranném modulu. Oba astronauti se ocitají odděleni na vzdálenosti několika kilometrů na této neprobádané, ledové planetě, která ale skrývá nejedno tajemství, jenž není spojeno jen se záhadným zdrojem tepla. Více ale o příběhu netřeba prozrazovat.
Příběh a atmosféra zde hrají prim. Tvůrci sází na tajemství, chyť objevovat a emoce. Z tohoto hlediska jim to jde naprosto skvěle. Musím říct, že jsem dlouho necítil nutkání jít dál, abych přišel všemu na kloub. Atmosféra mě dokázala pohltit a nepustit. Zejména skvěle je vykreslena emocionální rovina mezi oběma hrdiny, v jejichž kůži budeme bránit končiny neznámé planety. Tedy ano, oba charaktery jsou hratelné a kdy každá kapitola se soustředí na jednoho z nich. Právě vztah obou astronautů je pro atmosféru klíčový. Jejich společná minulost, byť plná nevyřešených problémů, se stává jejich záchranným lanem v boji o přežití. Tento element zde funguje na výbornou.
To vše skvěle hraje v souladu s vizuální prezentací. Ačkoliv je prostředí Persefony zejména ledem pokrytá krajina, dokáže vykouzlit opravdu kouzelné scenérie. Vždy mě potěší, když tvůrci s relativně jednovrstvým prostředím dokážou dělat divy. Nicméně nechci hře křivdit. Postupem hrou naleznete i skaliska bez sněhu a ledu, či rozlehlý tajemný výzkumný komplex, či nádherně zpracované jeskyně. Krajina sama o sobě by ale nefungovala, kdyby postavy skrze herce, kteří je ztvárňují, nám nedokázali prodat ony potřebné emoce. Herecké výkony obou protagonistů jsou výborné a mě si jednoznačně získali. Vedle výše zmíněných prvků jde o velké plus, jenž tento titul nabízí.
To byla ta sluncem zalitá strana naší probírané ledové planety, ale co ta odvrácená část? Neříká se mi to lehce, ale hra trochu padá na jednu nohu a tou je hratelnost. Ačkoliv totiž tvůrci měli v hlavě dobré nápady jako nutnost neustále hledat kyslíkové nádrže pro Thomase, jelikož jeho systém podpory života je poškozen, tak jich řadu nedokázali úplně dotáhnout, či si nad nimi nedali toliko potřebný čas, aby jejich zpracování nebylo lepší.
Hratelnost totiž nestojí na velkém množství faktorů. Máme tu prvky průzkumu planety, které postupně poodhalují lore, jež je velmi dobře sepsaný a dokáže zaujmout. V tomto směru to funguje dobře. Vlastně nemám problém ani s tím, že hra je ve své podstatě silně koridorový zážitek, byť se tak na první pohled nejeví. Ale, jak zmiňuji. Toto je v pořádku, jde o hru se silným zaměřením na příběh. Problém nastává u zbytku hry a to ať už mluvíme o stealth pasážích, které vlastně nějakou zásadní výzvu nepředstavují, což je škoda. Zde se stačilo trochu více inspirovat například u takového Alien Isolation a hned to mohlo být někde trochu jinde.
Za mě ale zásadní problém tkví v puzzlech, jestli to tak je vlastně vůbec možné nazvat. Ty jsou až přehnaně jednoduché a hlavu si nad nimi opravdu lámat nebudete. Prakticky vše je zde na očích, byť hledat takové přístupové heslo k jedněm dveřím, bylo docela fajn, ale to se bavíme o výjimce. V drtivé většině případů jste k cíli vedeni za ručičku, jelikož máte k dispozici skenery, které vás k cíli poměrně snadno navedou. Jediné, nad čím se občas zaseknete je přístup k místu, k němuž je třeba se dostat. Slovem zaseknete si ale představte čas do jedné minuty.
No a nakonec tu máme lezecké pasáže. Ty by ve své podstatě nebyly vůbec špatné, jenže ovládání někdy nereaguje podle očekávání a vzhledem k tomu, že všechny římsy nejsou úplně pevné a po chvíli se hroutí, není to úplně ono. Někdy to zkrátka vede ke zbytečným pádům. Zvláště, když vám jde o čas. To je v kombinaci s někdy nešťastně umístěnými checkpointy občas docela frustrující. Nějaké to vyladění by to ještě chtělo.
Nebudu říkat, že mě poslední odstavce nemrzí, jelikož zmíněný příběhový zážitek je skvělý, včetně toho audiovizuálního, který tedy občas zazlobí z hlediska výkonu – propadům snímků se ani konzole Xbox Series X nevyhnula, ale nejde o něco pravidelného. Abych ale ke hře byl úplně fér, je nutné zmínit, že její pořizovací cena je z hlediska nákladů na vývoj poměrně nízká, jelikož ji seženete už do tisícovky a pokud jste předplatiteli Xbox Game Pass Ultimate, pak ji dokonce máte součástí předplatného. Z tohoto hlediska se tak dá nad, některými nedostatky přimhouřit oko.
ZÁVĚREM
Aphelion je hra, která vás dostane svým příběhem, prostředím a hlavně emocemi, které nám jsou skrze herecké výkony předávány. Nicméně nelze opomenout, že z hlediska gameplaye to drhne. Nejhorší je, že vždy cítíte, že to mohlo být lepší. Nicméně s přihlédnutím na cenu, se dá ohledně některých přešlapů přimhouřit oko. Dlouho jsem tak váhal nad finální známkou, kterou vidíte níže. Je ale třeba podotknout, že pokud máte rádi tajemstvím a emocemi nabité příběhy, tak se nebojte do světa Aphelion pustit.
6/10
Testovaná verze: Xbox Series X / Datum vydání: 28. dubna 2026 / Potřebné místo: 55GB / Distributor ČR: N/A / Česká lokalizace: Ne
