Avatar: Frontiers of Pandora – Recenze
21 prosince, 2023Hry podle filmů to nikdy neměly mezi herním publikem jednoduché. V minulých dvou dekádách bychom napočtali na prstech jedné ruky tituly, které velmi dobře, nebo alespoň vcelku věrně, reprezentovaly daný filmový počin. A samozřejmě je tím pádem spousta herních propadáků, u kterých by věrní fanoušci filmových předloh nejraději zalezli do písku a dělali, jako by nebyly. Příkladem nám může být hra Platoon (Četa) z roku 2002, videoherní adaptace Sám Doma (Home Alone) pro Sega Megadrive nebo nedávný Aliens: Colonial Marines. Dříve jsem to i chápal, že tyto herní rychlokvašky, i když o Colonial Marines se jako o rychlokvašce mluvit nedá, musely jít do světa a skončily nevalně. Jednak hlavním úkolem těchto her bylo podpořit filmový produkt a jednak ty prostředky, které jsou dnes, nebyly v 90. letech k dispozici.
Jenže, který blázen by se pustil do vytvoření herního světa na základě filmové předlohy od Jamese Camerona, titulu Avatar? Myslím, že určitě většině hráčů při shlédnutí prvního dílu musela přijít na mysl myšlenka, jak by to asi vypadalo na PC, popřípadě na konzoli. Jak by bylo super teď přijít domů a vrátit se na Pandoru, do světa bohatého na faunu a flóru. A byl to právě Ubisoft, respektive vývojáři z Massive Entertainment, kteří se do tohoto šťavnatého steaku zakousli. Otázkou však zůstává, zda se jim podařilo sousto zvládnout.
Vývojáři z Massive Entertainment nejsou žádná ořezávátka. Jsou to lidé stojící za vytvořením světa The Division a za svým enginem jménem Snowdrop. Takže pokud u někoho měla být značka Avatar v relativním bezpečí, pak jsou to právě tito lidé. Samozřejmě, je za tím Ubisoft a jakmile vidím nápis Ubisoft, ihned mi můj hlas říká: “Pozor, věže.” Ano, je to prostě tak, Ubisoft má na své hry velmi podobný recept, který pouze obměňuje na základě světa, ve kterém se má příběh odehrávat. A i když se mi to můžete snažit sebe více rozmluvit, že to co tvrdím, není pravda, tak si stejně budu stát za svým. Majáky, vrcholky hor, kostelní zvony, rádiové věže, vysílače mají jedno společné. Všechny tyto konstrukce mají svůj vrchol, který se tyčí nad ostatní a slouží jako “rozkrývači” mapy. Takže abych se vrátil zpět k původní myšlence, vidím nápis Ubisoft, moje kontrolka bliká, ale naštěstí se výše zmíněné nepotvrzuje. Bohužel, v dalších aspektech je Avatar: Frontiers of Pandora jasnou značkou “made by Ubisoft.”
Já opravdu už nevím, co si Ubisoft o nás hráčích myslí. To, že se posunula technika a vizuál dopředu, tak to má vynahradit lore, příběh a vlastně duši daného titulu? Abych to uvedl na pravou míru a abyste mě nechápali špatně, tak herní Avatar je po grafické stránce naprosto nádhernou hrou. A to říkám otevřeně, bez jakýchkoliv příkras. Avatar: Frontiers of Pandora je dechberoucím grafickým zážitkem, a když jsem poprvé vkročil na herní zalesněnou Pandoru, tak jsem byl u vytržení a asi bych se ten svůj zážitek nebál přirovnat k prvním pocitům z Avatara filmového. Dechberoucí vizuální zpracování fauny a flóry, nádherně modré nebe, které osvětluje slunce, jehož paprsky pronikají skrz husté listy pralesa Pandory. To chceš zažít!
Celou tuto idylku však na začátku narušuje velmi nevhodně vyskakující informace o všem. V prvních desítkách minut je hráč doslova zavalen množstvím informací, které se prolínají jedna přes druhou, že jsem kolikrát ztratil přesně tu informaci, kterou jsem potřeboval. Jenže pak přijde střídání denní doby a fascinující zážitek je zpět v akci. Přichází noc a herní Pandora dává k dobru svoje trumfy. Svět se ponoří do nočního tmavě modrého hávu a květiny dávají na odiv své kolikrát až kýčovitě neonové barvy. Tady mi spadla brada podruhé. Můžu ihned na začátek říct, že herní flóra je až hmatatelně živá a uvěřitelná. Každá kytka, strom, houba ze světa Pandory je nádherně vymodelovaná, zpracovaná do nejmenšího detailu a má svoji roli. Skutečně ve hře velmi dobře působí pocit imerze, kdy víte, co která rostlina dělá, jak reaguje na vnější okolí a díky tomu dokážete tuto mechaniku využít ať už v boji, tak v pěším přesunu.
Mohl bych desítky minut básnit o tom, které plody ovoce jsou nejlepší, které Vám přidají na zdraví, na odolnosti, jaké druhy ingrediencí se k sobě nejlépe hodí, protože Avatar umožňuje uvařit si jídlo a díky tomu Vám tak hra propůjčí na několik minut různé bonusy. Jenže, žádná hra by neměla být založená pouze na krásném grafickém kabátu. Bohužel, právě to ostatní v Avatar: Frontiers of Pandora nehledejte.
Grafickou stránku máme za sebou, pojďme se podívat na další aspekty hry. Příběhově, jak jsem výše už naznačil, hra není nic moc. Nečekal jsem nějaký komplexní příběh, ani epické výpravy, spíš takové rozšíření pro fanoušky filmového Avatara. Frontiers of Pandora se v časové lince odehrává mezi prvním a druhým dílem. RDA jednotky na planetě Pandora svádí bitvy s Jakem Sullym a přitom celou planetu zamořují nejrůznějšími zplodinami. Hráč se ujímá postavy Na’vi, konkrétně z kmene Sarentu, která však vyrůstala pod patronátem RDA. Asi není tajemstvím, že se hlavnímu hrdinovi/hrdince podaří utéct a máte tak celou planetu k prozkoumávání. Škoda jen, že to, co jsem nyní zmínil výše bylo z příběhu asi to nejzajímavější.
Jelikož se jedná o hru od Ubisoftu, tak se jí vývojáři z Massive Entertainment snažili napěchovat různými vedlejšími misemi, opakujícími se události a jednotlivými úkoly, které Vás doslova honí od čerta k ďáblu přes celou mapu. Prvních několik hodin si toho nemusíte všimnout, protože úvod do celé hry trvá nezvykle dlouhou dobu a hlavně jste unešení z grafického zpracování, že budete rádi cestovat pěšmo a kochat se i přes dlouhé vzdálenosti. Jakmile však hru prokouknete, zjistíte, že co se týče náplně, tak Avatar: Frontiers of Pandora je na tom snad ještě hůř, než jednotlivé díly ze série Far Cry. Autoři s takovými zkušenostmi, s takovými možnostmi a s tak úžasným světem, jaký Avatar nabízí, doslova vyhořeli. Nevím, jestli byl příčinou nákladný rozpočet, deadline nebo cokoliv jiného, ale působí to na mě, jako by v Massive jednoho dne došli do bodu a řekli si, že hra musí jít ven, tak tam něco dáme. Do jednotlivých postav se určitě nevžijete, kolikrát je ani nebudete chápat a hlavně, jednotlivé NPC postavy neslouží jako nic jiného, než zadavatelé úkolů. Dopad Vašich činů je tak na planetu minimální.
Ve hře samozřejmě funguje jakýsi RPG systém, kdy jednotlivé předměty mají svoji vzácnost a své statistiky. Díky jednotlivým úkolům tak samozřejmě získáváte za jejich splnění různé materiály, které můžete využít při výrobě zbroje, či zbraní a místo peněz se zde platí tzv. Favor, něco na způsob respektu, který získáváte také na základě řádně splněných úkolů. A musím říct, že mi i celkem stylizace onoho RPG systému a potažmo i celkového menu ve hře vlastně sedla. Co bych ale titulu vytknul, tak je mapa, která by za mě mohla být daleko více detailnější a znovu se budu opakovat, ale nespočet herního textu je zde i na poměru Ubisoftu výrazný. Já rozumím tomu, že autoři chtějí hráči říct vše o této planetě o tom, co a jak a kde, ale skutečně tunami textu ho akorát otráví.
Co určitě kvituji je to, že za celou dobu hraní jsem se nesetkal s nějakou výraznou chybou. Pokud nebudu počítat občasné prolínání předmětů, tak jsem nezaznamenal žádný pád hry nebo to, že bych se v nějaké fázi zasekl, bugnul. S čím jsem problém měl, tak to byl výrazný pokles snímků v přechodu jednotlivých uzavřených lokacích. I když jsem hrál na režim kvality, hra nabízí ještě také režim výkonu, tak v rámci vstupů do budov, či obydlích Na’vi (obrovské stromy), FPS padaly až k hodnotě patnáct. Naštěstí se vše po několika vteřinách uklidnilo a já mohl v klidu dál procházet.
Avatar: Frontiers of Pandora se určitě nehraje špatně, ale nečekejte kvalitu gameplaye ve smyslu her od Bungie nebo ze série Call of Duty. Občas se mi zdálo, že ovládání je takové prkenné a neintuitivní. Zvláště v soubojích. Krytí za překážky také moc nefunguje, jelikož z nějakého důvodu může nepřítel mířit i skrz ně, takže kolikrát Vás vidí, aniž byste viděni být neměli. Rád bych znovu zopakoval, že se nejedná o něco, co by mi vyloženě kazilo zážitek z celé hry, ale když pak pustíte třeba Destiny, tak ten rozdíl ve zpracování je veliký.
Ještě bych se rád vrátil k soubojům, jelikož zde si autoři s variabilitou moc nepohráli. V zásadě ve hře najdete pouze souboje s pěšími jednotkami mariňáků nebo mariňáků v mechanizovaných oblecích a také prožijete pár leteckých soubojů, tedy ve chvíli, kdy osedláte svého Ikrana. Celkem jednoduché souboje se zvířectvem Pandory nepočítám. Opět je škoda, že autoři popustili uzdu fantazii více. Součástí boje jsou také zbraně a ani zde Avatar moc neoslňuje. Samopal, brokovnice, luk, raketomet, granát. Pokud to na Vás dojem neudělalo, na mě také ne. Detailisté si mohou ještě mezi tento seznam připsat hackující gadget, který využijete při hackování mechů, či nahazování elektřiny a různých generátorů.
Ke konci této recenze na mě dopadá celkem velké zklamání. Miluji svět Avatara a to, jak k celému tématu přistupuje James Cameron. Nevím, jestli si Ubisoft vůbec všiml, že posledních několik let herní scéna volá po změně přístupu ke hrám, nebo je mu to jedno, protože s prodeji je určitě spokojen. Nicméně jsem skálopevně přesvědčený, že Avatar: Frontiers of Pandora neukazuje vše ze schopností vývojářů z Massive Entertainment. Je škoda, že tu máme graficky nádhernou hru pro jednoho hráče, které však chybí to ostatní. Samozřejmě, já jsem si své kouzlo v tomto titulu našel a věřím, že i skalní příznivci ho objeví, jen pro mě vyprchalo po nějakých deseti hodinách a dalších deset hodin už jsem hrál, protože mi bylo líto tento svět jen tak opustit a nejsem si jistý, jak na tom budou ostatní hráči.
ZÁVĚREM
Suma sumárum, před Vánoci tu máme kvalitní hru pro milovníky Avatara, bohužel na gamepadech a klávesnicích hra Avatar: Frontiers of Pandora zanechává zklamání z nevyužitého potenciálu. V koutku duše doufám, že tyto velké světy prázdnoty budou již minulostí a vývojáři, nehledě na název studia, nám budou přinášet menší světy, ale s unikátními misemi a neopakujícími se úkoly. Kdo ví, třeba se to s updaty a rozšířeními změní, ale to je možná budoucnost, nikoliv současnost.
6/10
Datum vydání: 7. Prosince 2023 – Potřebné místo na disku: 90 GB
Distributor ČR: CENEGA Czech – Česká lokalizace: NE
