Call of Duty: Modern Warfare – Recenze

Série Call of Duty je každoročně hlavním zdrojem příjmů společnosti Activision a letošní rok tomu zdá se nebude jinak. Či spíše se dají očekávat prodejní rekordy, které už vlastně padají v tuto chvíli. Není se čemu divit. Letošní Call of Duty nám vrátilo velice populární sérii Modern Warfare. S ní se nejen vrátila příběhová kampaň, která v loňském díle chyběla, ale také kvalitně postavený multiplayer, který je letos doplněn o zcela nový kooperativní režim. Největší silou nového dílu má být ale hlavně nový engine, který má sérii Call of Duty posunout na patřičnou vizuální úroveň. Jak se to podařilo? To vám prozradí řádky níže.

Jak mohl úvodní odstavec naznačit, tak letošní Call of Duty Modern Warfare se nese ve znamení velkých návratů, ale i celé řady novinek. Hned zpočátku vás asi překvapí velice zajímavá forma instalace, která na konzoli Xbox One X čítala hned šest instalátorů. Jednotlivé složky hry jsou od sebe odděleny v rámci několika packů, které jsou typické zejména pro dodatečná DLC, ale ne základní hru. Toto řešení má urychlit spuštění hry v daném režimu, což ale nefunguje v případě, že máte instalační disk stejně jako jsme měli my. Hra po vás beztak chce obří patch, bez jehož instalace si nezahrajete nic jiného, než tréninkový režim Boot Camp, kde budete mít možnost proti bootům procvičit v novém režimu Gunfire. Ve výsledku si tak hra z vašich harddisků ukousne nějakých 120 GB, což rozhodně není málo.

Letošní díl je tedy rozdělen na tři části: Campaign, Multiplayer a Cooperation. My si všechny tři části projdeme pěkně popořadě. I když je možná příběhová kampaň řadou hráčů v sérii CoD brána jako zbytečnost, tak je třeba pamatovat, že začátky série patřili hlavně singleplayerové kampani a obzvláště příběh série Modern Warfare si hráči velice oblíbili a to zejména díky sympaťákovi, kterým byl Captain Price. Vývojáři z Infinity Ward se před vydáním nechali slyšet, že letošní Modern Warfare bude pro sérii jakýmsi restartem. Otázkou zůstává, jak to vlastně bylo myšleno. Příběhově se totiž žádný velký reset nejedná a hned si řekneme proč.

Příběh má totiž přímou návaznost na původní trilogii. Nejde však o pokračování, ale přímí prequel. Vlastně se staneme svědky vytvoření Task Force 1-4-1. Samozřejmě najdeme zde pár nesrovnalostí s původní trilogií, ale to vám při pohledu na skvělý spád a výtečné napsaný scénář přijde pomíjivé. Jinak se nám vrací klasické schéma hollywoodského bijáku, který je opět plný akce a výbuchů. I když je pravda, že vývojáři se hodně snažili, aby příběh působil dospěle. Hra tak často mění tempo a vlastně odráží i několik skutečných událostí spojených s terorismem a teroristickým útoky. Novinka se navíc nebojí ani hodně násilných a drsných scén, které se týkají i dětí. Celkově je kampaň příjemnou jednohubkou na nějakých 5 – 6 hodin podle zvolené obtížnosti. Poslední Realistic vám pak čas v kampani může ještě o nějakou tu hoďku prodloužit.

Nyní k hlavní části celé hry, kterou je bezesporu multiplayer. Ten v letošním díle přináší několik nových režimů, kdy těmi nejvýraznějšími jsou Ground War a Gunfight. Letošní Call of Duty Modern Warfare obsahuje ale i řadu starých známých herních módu mezi nimiž nechybí Team Deathmatch nebo Domination. Všechny tyto režimy najdeme pod jednou položkou s názvem QuickPlay. Než jsem vůbec začal psát tuto recenzi, nemohl jsem si nevšimnout stížností na claimore, kterou je možné používat již na první úrovni. To má prý ústit v mapu plnou těchto nástrah. Já si však ničeho takového během mého času v multiplayeru nevšiml, či ne v takové míře, že by mi to mělo kazit zážitek ze hry.

Nyní k oněm velkým multiplayerovým novinkám a začneme rychlým režimem Gunfight. Ten už si hráči pochvalovali během beta testů a bylo proč. Režim je totiž velmi rychlý, vyžaduje spolupráci a není náročný na aktivní hráče. Jde totiž o režim 2v2, bez možnosti respawnu. Komunikace mezi oběma hráči je tedy klíčová a vyžaduje povětšinou velmi rychlé jednání. Každé kolo se tak většinou pohybuje v řádu několika desítek vteřin, ale míra zábavy je rozhodně vysoká. Výborná je pak i varianta Kill Confirmation, kdy je potřeba každé zabití potvrdit ukořistěním psí známky. Rovněž jde sbírat a zachraňovat známky vlastního spoluhráče. Tento režim má bezesporu v sérii CoD svou budoucnost.

A jak je na tom velký 32v32 režim Ground War? Ten má být v Call of Duty Modern Warfare přímou konkurencí režimu Conquest z Battlefieldu a funguje rovněž na naprosto stejném principu. Také jsem si během jeho hraní vzpomněl na datadisk United Offensive pro první díl série CoD. Ten byl totiž na dlouhá léta jediným, kdy bylo možné přímo ovládat vozidla na mapě. No a Ground War nám přesně tento herní zážitek opět zprostředkovává. Na první pohled se zdá, že Battlefield dostal konečně v tomto směru skutečnou konkurenci, ale není tomu tak. I přestože jsem se dobře bavil, je režim odkázán pouze na jedinou mapu a pokud jich je víc, neměl jsem to štěstí se do nich dostat. Také zde chybí možnost oživit své padlé spoluhráče, což je na takových velkých mapách poměrně nutností. Takže můžeme říci, že v režimu je potenciál, ale je ještě co vylepšovat. Rozhodně to chce více map.

Nakonec tu máme část pro Kooperaci, která letos nahradila poměrně populární režim Zombie. Kooperace je označena jako Spec Ops a skládá se ze dvou základních módů. První je Classic Special Operation, který čítá opět jednu mapu a cílem zde je přežít několik vln nepřátel a nakonec provést evakuaci pomocí vrtulníku. Tento mód sice vyžaduje jistou míru spolupráce, ale zcela na ní nestojí. Zajímavější je pak druhý mód Special Operations, který čítá čtveřici scénářů. Ty nám pak doplňují příběh hlavní kampaně a působí jako spojovník mezi aktuálním dílem a Call of Duty 4 Modern Warfare, či jeho 3 roky starým remasterem. Problém těchto čtyř kooperativních misí je ten, že jejich obtížnost je až nesmyslně vysoká. Pokud chcete nepřátelského vojáka zabít, pak je třeba trefit se do hlavy, jinak můžete vyprázdnit jeden zásobník třeba jen na jednoho z nich. Nehledě na to, že je AI v tomto režimu poměrně ostrostřelcem.

Kooperace mezi hráči je zde tedy stěžejní. Je to dáno hlavně tím, že je zde důležitý systematický postup kupředu. Hra na vás jinak bude posílat nekonečné vlny nepřátel, což se může změnit v ustavičné střílení na jednom místě. V tomto ohledu nejsou pravidla režimu nastavena zrovna šťastně. Nápad to přitom není vůbec špatný, ale chce to na režimu skutečně řádně zapracovat a v budoucnu dodat další mise. Režim navíc postrádá nějakou tu možnou znovuhratelnost. Prakticky si jen odemknete nové operátory, kteří jsou společní jak pro kooperativní, tak multiplayerovou, část hry.

Co se operátorů týče, tak jsem si nevšiml, že by měli jiný než kosmetický význam. Žádných velkých úprav se nedočkal ani loadout. Ten funguje stále na stejném principu a to včetně perků a killstreaků. Opět je vše svázáno s dosaženou úrovní, chcete-li hodností, případně úrovní zbraně. Jediné, co se tak změnilo je vizuální provedení těchto částí měnu. Vizualizace více odpovídá tomu, co je po vás požadováno a vy tak máte větší přehled o tom, co je potřeba upravit a jaké jsou vaše možnosti. Tuto úpravu ale neshledávám nijak důležitou pro samotný chod hry. Nejde tak ani o plus ani mínus. Spíše příjemnou featurku.

Nakonec se podíváme na ono technické zpracování. Po stránce optimalizace se zase jednou vývojáři skutečně předvedli. Hra běží skálopevných 60 snímků za sekundu a to při rozlišení 4K. Tedy alespoň na konzoli Xbox One X. Největších slabinou série Call of Duty byla vždy spíše grafická stránka jako taková. To ale není problém letošního dílu, pro který si vývojáři připravili zcela nový engine. To možná nebude na první pohled znát, jelikož interface, tedy HUD, je stále stejné, ale to hlavní nyní vypadá o několik úrovní lépe. Je pravdou, že příběhová kampaň je tou nejhezčí částí hry, což má vzhledem k jejímu konceptu své opodstatnění. Některé sekvence tak vypadají skutečně jako z filmu, což platí zejména pro cut-scény, ale to neznamená, že by zbytek hry vypadal špatně. Zlepšeno bylo vše: od modelů, přes textury, animace, až po nasvícení scény. Tady nezbývá nic jiného, než zvednout oba palce vzhůru. Technicky není hře co vytknout, tady jde o výborně odvedenou práci.

ZÁVĚREM

Možná je to nostalgií, ale možná také tím, že letošní díl Call of Duty: Modern Warfare se zkrátka a dobře povedl. Příběhová kampaň je sice kratší, ale za to poměrně intenzivní. Multiplayerová část je pak opět tím nejlepším z celé hry, kdy je navíc letos doplněna o několik nových režimů, kdy jeden se povedl více a druhý o něco méně, ale potenciál je zde v obou případech. To vše je doplněno novým kooperativním režimem Spec Ops, jenž by však potřeboval ještě nějakou tu péči. Konečně jsme pak letos dostali dávno slibovaný nový engine, díky němuž hra skutečně prokoukla. Modern Warfare se tak opět řadí na špičku toho, co nám série Call of Duty za ta léta dala.

HODNOCENÍ: 8/10

Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: Xbox One X

Distributor ČR: ABC Data PL/ConQuest Entertainment

1 thought on “Call of Duty: Modern Warfare – Recenze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copyright © All rights reserved. | CoverNews by AF themes.