Company of Heroes 3 – Recenze

Přestože Druhá světová válka skončila před 78 lety, je stále žhavým tématem, jenž má co nabídnout. Hrdinské příběhy a silné emoce jsou zachycovány ve všech podobách – knihy, filmy, seriály ale také videohry. Právě díky hrám jsme si mohli na vlastní kůži prožít alespoň některé historické momenty z pohodlí domova. Ovšem velet celé armádě, to je jiné kafe. Díky strategiím jsme dostali možnost stát se generáli, kontrolovat tak celá bojiště a vymýšlet rafinované postupy, jak oblafnout nepřátele. Tyto možnost nám nabízela třeba herní série Company Of Heroes a právě její třetí pokračování je tématem tohoto článku. 

Company Of Heroes 3 má být podle tvůrců tím nejnapěchovanějším ze všech. Už jen fakt, že hra nabízí dvě odlišně kampaně tomu dává za pravdu. V jedné se podíváme do Severní Afriky, tam dostane jemně neobvyklou možnost a to hrát si za Němce, konkrétně za Afrikakorps pod vedením Pouštní lišky Erwina Rommela. Za mě skvělý tah, jelikož máme šanci podívat se na tento konflikt z trochu jiného úhlu pohledu. Nutno podotknout, že v této kampani se mnoha změn nedočkáte, vývojáři zde hráli na jistotu a vše je nápadně podobné starším dílům, ale to neznamená, že je to na škodu. V této herní části na nás čekání několik předem naskriptovaných misích s jasným cílem. Jednou bude zapotřebí obsadit danou pozici, následně jí budete muset bránit, o kus dál přepadnout nepřátelský konvoj, či dobýt město.

Ať už chceme nebo ne, nevyhnutelnou pravdou je, že většinou budete dobývat vlajky a následně je bránit a to kvůli zdrojům jako je ropa, síla a lidské zdroje. Všechny ve hře hrají nemalou roli. Naštěstí hra vás nenutí postupovat po předem stanovených cestách, vše je ryze individuální, a tak jsem měl na vše poměrně volnou ruku v tom, jakou strategii a postup zvolit. Jednotky, které jsou použity k dosažení cíle si můžeme vybrat sami, vše záleží pouze na zdrojích, jenž budeme mít k dispozici. Kampaň za Afrikakorps není nikterak dlouhá, ovšem díky tomu se zabrání nevyhnutelné repetitivnosti, jenž by po delší době nevyhnutelně přichází. Vývojáři tak hezky vyvážili herní dobu se zábavou.

Druhá kampaň je o něco rozsáhlejší a řekněme i propracovanější.  V ní si zahrajeme za Spojence a půjdeme osvobodit Itálii. Na rozdíl od první kampaně za Němce je tato rozdělaná na tahovou a realtimovou, přirovnat jí mohu k sérii Total War, a tak se mi do rukou dostalo opravdové tažení. Je jasné, že suroviny zde hrají opravdu důležitou roli. Verbujeme za ně nejen další jednotky, ale také je za pomocí nich můžeme vylepšovat nebo získat speciální benefity. Potřebné zdroje získáváme z měst, ty se nacházejí na taktické mapě a jejich zaměření je striktně dané a nelze ho změnit. K dispozici jsou třeba přístavy, kdy s jejich pomocí verbujete námořnictvo a pěchotu. Letiště pak slouží jako základna pro bombardéry a stíhačky. Dále jsou k dispozici partyzánská velitelství a samozřejmě konkrétní města jako zásadní zdroje surovin. 

Jenže zatímco v Total War máte možnost obsazená města nadále spravovat, v případě Company of Heroes 3 tomu tak není.  Což je velká škoda. Města sice mají ukazatel poškození, ale to je vše, možnost opravit je není. Pokud tedy město rozbombardujete pro lehčí dobývání, nenávratně jej poškodíte. Ovšem zásadní vliv to nemá. Jen je škoda, že vývojáři nevyužili toho potenciálů, výrazně by to zlepšilo hratelnost. Jak jsem výše zmínil města, či nepřátelské jednotky, můžete bombardovat nebo je odstřelovat za pomocí dělostřelectva, ovšem tyto útoky jsou velice nákladné na zdroje. Pokud je tedy chcete využívat častěji, budete muset města strategicky zabírat tak, aby jste na ně vůbec měli.

Jakožto polní velitel musíte stále poslouchat rozkazy od svého hlavního velícího štábu, a jelikož ovládáme rovnou dvě armády, budeme poslouchat nejen Spojenecké vedení, ale také to Britské. Hra nás tak pomocí rozkazů vždy jemně postrčí směrem, jaký je potřeba pro pokračování v příběhu. Každé velitelství nám pak dává  možnosti, jakými je možné postupovat, ovšem způsob, jakým rozkaz splníte je jen na vás. Veškerá rozhodnutí ovlivňují vztahy mezi vámi a všemi veliteli. Pokud máte se svým velitelem dobrý vztah, dostanete k dispozici speciální benefity, jimiž daný velitel disponuje. Můžete si tak zvýšit dosah pohybu svých jednotek, či jejich sílu a mnoho dalšího. Zadávat úkoly a žádat o pomoc ale mohou i vůdci partyzánského odboje. S nimi je také dobré udržovat dobrý vztah, jelikož vám pak dokáží velice usnadnit pozdější fázi hry.  Největší problém nastává v momentě, kdy máte úkolů až příliš moc a navíc jsou časově omezené. Když třeba s  jednotkami míříte osvobodit město, které jste dostali za cíl, náhle dorazí  rozkaz, abyste šli na druhou stranu dobýt letiště, které je ale šest tahů daleko. Co čert nechce, vy máte časový limit na čtyři. V takový moment mě chytal rage mod.

Armáda, jíž máme k dispozici může být tvořena nemalým množstvím jednotek. Na výběr máme jednotky divize Americké armády, či výsadkářů, ale také Britské dělostřelectvo a obrněnce. Po naverbovaní je možné jednotky nadále vylepšovat, či dokupovat prapory. Jednotky mají také zkušenostní body, za ty lze získat výhody jako zásobovací shozy, lehké kulomety, lepší výcvik, školené zdravotníky, atp. Jednotlivé jednotky můžeme vybavit dalšími zbraněmi, či výstrojí jako ženisty plamenometem, průzkumníky dýmovnicemi, či takovým odpalovačem granátů na pušku. Všechna tato drobná, i velká, vylepšení mají příjemný vliv na hratelnost. 

Hratelnost je ale ovlivněna zejména jednotkami, které si sebou vezmete do boje. I přestože jich ve hře není mnoho, jejich rozdílnost je opravdu citelná. Konkrétně mířím na rozdíly mezi jednotkami jednotlivých zemí – Britské dělostřelectvo bylo jedním z mých nejoblíbenějším, na bojišti dokázali rozpoutat brutální zkázu a zanechat za sebou jen smrt. Afrikakorps zase narozdíl od ostatních umí zprovoznit již zničená vozidla, navíc mají poměrně velký výběr mechanizovaných jednotek. Američané jsou zase skvělí na boj v zástavbách, kdy během pár chvil vyčistí dům od nepřátel a obsadí ho, nebo své řady doplní o členy speciálního komanda. Tohle je jen malý výčet toho, čím jednotlivé strany vyčnívají. Díky těmto poměrně znatelným rozdílům, si každý může najít herní styl, jenž mu vyhovuje. 

Co se boje týče, na tom si vývojáři dali opravdu záležet a vše příjemně vybalancovali. Zatímco v jiných hrách vám stačí dostatečné množství vojáků a i klackem zničíte tank, tady tomu tak není. Když se pěchota setká s obrněným vozidlem s kulometem je opravdu malá šance, že by zvítězila, pokud tedy nedisponuje vylepšením, jenž jim dá možnost zničit ho. Občas tedy nastane moment, kdy jedno auto střílí vaše vojáky jako švestky. Pokud ale máte  v záloze takový tank, šance se rapidně zvýší. Přestřelky a obsazování míst v misích nejsou jediným způsobem, jak se střetnout s nepřítelem. Během tažení z jihu na sever jsem na nepřátele narážel také, přičemž hra nám nabízí několik způsobů, jak konflikt řešit. Souboj můžeme odehrát samy a získat nějaký ten bonus, utéct a ztratit nějaké množství jednotek, nebo zvolit automatický průběh boje. Ten ovlivňuje nejen počet jednotek, ale také jejich vylepšení. Rozhodování, kterou z variant zvolit nám usnadňuje ukazatel převahy. Následná volba je jen na vás. Velkým pomocníkem v boji je taktická pauza, ta hráči dokáže opravdu usnadnit hru. Máte tak možnost si v klidu naplánovat tahy pro každou jednotku a zbavit se trochu stresu. 

Navzdory všem skvělým herním prvkům, hra trpí některými neduhy. Jedním z nejhorších je dle mého ten, že vojáci vždy volí tu nejkratší cestu, bez ohledu na to kam běží. S počátku jsem tak ztrácel mnoho jednotek, jelikož mi vojáci nakrásně nakráčeli před tank a ten je během chvíle postřílel. Než mi došlo že i takovou hloupost musím plánovat krůček po krůčku, bylo pozdě. V takový moment mi přišla ona taktická pauza vhod. Prazvláštně působili také pohybující se mrtvý vojáci, či zničená vozidla. To bylo spíše úsměvné a hlavně ne nijak časté, takže mi to nezkazilo zážitek. 

Vizuálně na tom Company of Heroes 3 není vůbec špatně. Autoři si vyhráli s každým detailem, třeba i takovým jako jsou uniformy jednotlivých vojáků. To samé platí i o zbytku hry, kdy nejvíce je to znát na přírodě, kterou budete nejvíce sledovat z oné ikonické strategické ptačí perspektivy. Jediné, co jsem zaznamenal byly občasné propady snímků. Ty se ale nejčastěji objevovaly při hře více hráčů. Ovšem chyba bude také v mém počítači, který není zrovna herní dělo, ale i navzdory tomu všemu jsem měl vše nastaveno na maximální míru detailů, jelikož většinou hra běžela krásně.

Jelikož jsem nakousl multiplayer a neduh propadů snímkování, je třeba říci, že z obecného hlediska funguje multiplayer ve hře velmi dobře. Tvůrci vše skvěle vybalancovali a nelze tak říci, že nějaká armáda má nějakou zásadní výhodu. Vše je podřízeno dobré přípravě, správné volbě jednotek, ale hlavně správnému postupu, který je vždy tím nejstěžejnějším, pokud jde o strategické hry. 

---

ZÁVĚREM

Přiznám se, že Company Of Heroes 3 je velice dobrou strategií, která dokáže zabavit na dlouhé hodiny, zejména pokud se rozhodnete, že kampaní nic nekončí a přesedláte k multiplayeru, který tvůrci velmi dobře vybalancovali. Nemohu sice tvrdit, že je nejnovější dítko série bez chyby, ale i tak jej mohu směle doporučit všem herním stratégům a strategickým nadšencům

8/10

Datum vydání: 23. února 2023 – Potřebné místo na disku: 40GB
Distributor ČR: CENEGA Czech – Česká lokalizace: ANO

---

Minimální systémové požadavky:
Vyžaduje 64bitový procesor a operační systém – OS: Windows 10
Procesor: Intel i5 6th-gen nebo AMD Ryzen procesor se 4 jádry @3GHz, nebo ekvivalent
Paměť: 8 GB RAM
Grafická karta: NVIDIA GeForce GTX 950, AMD Radeon R9 370, nebo ekvivalent
DirectX: Verze 12
Pevný disk: 40 GB volného místa