Dolmen – Recenze

Dolmen – Recenze

19 května, 2022 0 Od Jiří Hora

Vývojáře ze studia Massive Work Studio asi nikdo z vás znát nebude, tedy alespoň zatím. Vývojáři totiž do této chvíle nevydali žádnou hru, což se ale velmi ale velmi brzy změní a jak doufám, tak už o těchto vývojářích po jejím vydání mít zdání budete. Do rukou se mi totiž dostal jejich debutový titul Dolmen a to se značným předstihem, který mě sice z počátku příliš neučaroval, ale nakonec jsem se od něj nemohl odtrhnout, což je v případě žánru souls-like her a mé osoby, co říct.

Nechci říci, že bych tento žánr her nehrál, ale většinou nemám nervy se do nich více ponořit, což byl tedy problém i v případě Dolmen a to do chvíle, než jsem vlastně přistoupil na to, že se přeci jen hraje trochu jinak a jde tak trochu o černého koně žánru podobě jako tomu bylo u skvělého Mortal Shell, i když je pravdou, že tvůrci lezou do zelí zejména tvůrcům The Surge, tedy studiu Deck 13. Dolmen totiž není žádným fantasy, ale řádnou sci-fárnou.

Dějištěm hry je nepřátelský mimozemský svět známý jako Revion Prime, jenž je zdrojem poměrně vzácného krystalu známého jako „Dolmen“. Tento krystal by mohl navždy změnit známý svět a jeho chápání reality a vesmírného cestování. My se tak v kůži bezejmenného hrdiny na tento svět vydáváme, abychom získali vzorky tohoto krystalu, ale jak jistě tušíte, nic nepůjde podle plánu a hledání krystalů se zároveň změní v boj o holí život. Je ale možná na planetě Revion Prime zemřít?

Jak jistě víte, tak mechanika častého umírání je součástí každé souls-like hry. A v tomto případě tomu není jinak. Jelikož se ale ocitáme v prostředí nerostu, který umožňuje manipulaci s realitou, tak po každé smrti je vám sděleno, že časová osa byla přepsána a vy se tedy najednou probouzíte od záchytného bodu, který zde představují speciální majáky, jenž zároveň slouží jako fast-travel pointy. Zpracování smrtí v této podobě se mi skutečně zamlouvá a tedy i jejich vysvětlení. Po smrti pochopitelně ztrácíte vše, co jste cestou získali a máte jeden pokus na to, si dané střípky dolmenů, ale i získané zkušenostní body získat zpět. 

Jedním z nejčastějších míst, kam se budete za pomoci majáků moci teleportovat, bude vaše vesmírná loď.  Zde si můžete craftovat vaše vybavení, což zahrnuje zbraně i zbroj a zároveň zde můžete utrácet vaše zkušenostní body a vylepšovat si tak atributy vaší postavy, což funguje obdobně jako tomu bylo v případě samotného Dark Souls. Pokud jde o crafting, tak ten je poměrně intuitivní. Stačí vám k tomu vlastně pouze dostatek surovin, které najdete kdekoliv na povrchu, či spíše pod povrchem Revion Prime, přičemž ty nejvzácnější materiály naleznete z poražených bossů, kdy někdy vám poskytnou zároveň nějaký ten blueprint pro vytvoření nových předmětů. Tyto blueprinty ale mohou poskytnout i zachránění mimozemští kolonisté.

Než se dostanu k nakousnutým bossům, tak se mrkněme na prostředí a celkově design místního světa. To mi z počátku přišlo poměrně sterilní, ale záhy jsem zjistil, že je tomu naopak. Hra je rozdělena na celou řadu lokací, které jsou vzájemně propojeny různými zkratkami po vzoru metroidvania her, ostatně i Dark Souls série tuto mechaniku náležitě používala. Design se tvůrcům povedl na výbornou a když přihlédnu k tomu, že jde o jejich debut, nemám k tomu vlastně, co vytknout. Jen je trochu škoda, že si tvůrci trochu pomohli tím, že herní svět rozdělili do sektorů, takže si tím vlastně tvorbu takových míst značně usnadnili. Jelikož pracovat s kompletně otevřeným propojeným světem je zcela jistě obtížnější. Takto není třeba toliko hlídat vzdálenosti a vertikalitu a to jednoduše proto, že načtete zcela jinou mapu, která se vlastně jen tváří, že na tu předchozí navazuje. I tak to ale funguje velmi dobře.

Velmi se mi líbilo, že nepřátelé nejsou ti jediní, co vás mohou připravit o život. Ve hře se nachází i několik anomálií, jenž vás také velmi lehce mohou připravit o život. Kolikrát je tak vyžadována jistá preciznost a načasování k tomu, abyste se daným koridorem dostali dále. To je něco, co mi velmi mile osvěžilo klasickou soulsovskou hratelnost. I když těch osvěžení je v případě Dolmen trochu více, prakticky jsem se dočkal osvěžení hned v jednom ze samotných pilířů hratelnosti takovýchto her, soubojovém systému.

Původně jsem hru začal hrát jako každou jinou soulsovku, tedy že jsem využíval lehkého a těžkého úderu a úskoků, tedy i načasování, jelikož to je v těchto hrách vždy klíčové. Když jsem hru hrál tímto stylem, přišla mi až příliš obtížná. V rámci soubojového systému je ale třeba nutné počítat i palnou energetickou zbraní, kterou máme rovněž k dispozici. Je tak kolikrát velmi příhodné se nepouštět do přímého střetu a raději nepřátele sestřelovat, je-li k tomu příležitost. Velmi moudrá je také kombinace střelby a zásahů na blízko, což mi pomohlo řešit mnoho střetů. Své místo zde má i štít, jímž můžete nejen papírovat soupeře a vyvézt ho z míry, tedy při správném načasování, ale také jím můžete odrazit zpět k nepříteli jeho vystřelené projektily.

Váš charakter ale disponuje ještě jednou speciální schopností, která zde vychází z energetických jader, která vám propůjčí sílu ohně, jedu, či ledu. To může být někdy pomyslnou hranicí mezi životem a smrtí, kdy záleží na tom, jestli bude váš úder poslední a smrtící, či nikoliv a soupeř dostane šanci ještě zareagovat. Jader je postupem hrou více a propůjčují vám stále silnější schopnosti, jelikož stejně jako zbraně a zbroj jsou rozděleny na různé třídy kvality, která určuje poškození, či potenciálně ochranu.

Na rozdíl od ostatních souls her, kdy máte k dispozici léčivé lektvary, Dolmen využívá energetických článků, které dobíjejí vaší energii, jenž následně slouží ke dvěma věcem. První je palba z vaší energetické zbraně, ať už je to pistole, puška, SMG, či brokovnice, každý výstřel stojí energii, přičemž základní výstřel vám umožňuje obnovu energie a silný výstřel vám ji permanentně ubírá, doplnit ji tak lze právě pomocí energetického článku. Co ale vaše zdraví? To můžete rovněž doplnit z vaší energie, kdy se vám opět energie nenávratně spotřebuje. Bod zdraví rovná se bodu spotřebované energie. Často jsem musel zvážit, jestli energii využít k boji a tedy ke střelbě, či jestli si obnovím zdraví pro případ, že mě soupeř zasáhne. Tato mechanika mě také velmi mile překvapila, jelikož je vidět, že tvůrci nechtěli jen vytvořit prachsprostou kopii souls her.

Pokud jde o jednotlivé řadové nepřátele, tak jak už to u podobných her bývá, i ti vás mohou snadno připravit o život, zejména, když je jich více najednou, ale chvíle nepozornosti a jak to je dál, víte moc dobře. Pokud jde o variabilitu nepřátel, pak je dostatečná. Většinou se jedná o jakýsi broukovitý typ nepřátel, ale později přibydou i humanoidní nepřátelé, roboti a další mimozemské formy života. Každý nepřítel má pak trochu jiné slabosti, a platí na něj trochu jiný přístup, či taktika. Někteří nepřátelé se poměrně hbitě mohou vyhýbat vašim projektilům, a tak podobně.

Vrcholem všech soubojů jsou samozřejmě bossové. Abych byl upřímný, souboje s nimi mi přišli spíše jednoduší, když vezmu v potaz žánr jako takový a evokovalo mi to spíše obtížnost bossů v Star Wars: Jedi Fallen Order, i když později je obtížnost pochopitelně stoupající. Pokud jde o design bossů, tak ten většinou vychází z klasických nepřátel, ale nelze říci, že by se nepovedli. Obecně bych řekl, že se zde najdou lepší kousky a horší kousky. To samé vlastně platí o vizuálu prostředí, které vás někdy ohromí a někdy si řeknete, že je trochu odfláknuté.

Obecně bych mohl říci, že největší slabinou hry je možná jakási nezkušenost vývojářů a dozajista také nižší rozpočet, než mají velkoprodukční AAA tituly. I tak bych ale řekl, že je vizuální, či obecně technická stránka na solidní úrovni. Dolmen vám dává na výběr, zda si hru budete chtít vychutnat v plných detailech a s ray-tracingem avšak pouze v 30 fps, či oželíte ray-tracing a nějaké ty drobnosti a půjdete do stabilního frameratu 60 snímků. Předem vám mohu říci, ať s první volbou vůbec nezdržujete, jelikož framerate je zde daleko důležitější.

Na samotný závěr jsem si pak nechal multiplayer. Ten je možné aktivovat ze speciálních stanic, přičemž pomoc dalších hráčů využijete v soubojích s bossy, jenž mohou pro řadu hráčů představovat problém, i když při správném přístupu je zvládnete i sólo. Když už ale nemáte nervy na to něco opakovat po sté, tak jde o ideální herní featuru pro postup hrou dál. Takže pokud hrajete neradi v osamocení, tak i zde máte možnost se do boje pustit s dalšími dvěma parťáky. Já mám zřejmě rád sebetrýznění, takže jsem vše odchodil pěkně sólo, i tak jsem s ale Dolmen náležitě užil.


ZÁVĚREM

Dolmen se na první pohled může zdát jako další klon souls her zasazený do sci-fi prostředí, ale při bližším prozkoumání rychle zjistíte, že má svou vlastní duši a přichází s poměrně svěžím přístupem v rámci žánru, tedy alespoň v některých ohledech. Ze hry je však cítit levnější produkce, což je vysloveně škoda, nicméně potenciální pokračování by tento neduh mohlo napravit. Celkově je ale možné říci, že fanoušci žánru si jednoduše přijdou na své a rozhodně by i přes neodolatelný Elden Ring měli dát šanci i tomuto kousku. Pokud vás podobné nervy drásající hry plné ustavičného umírání neberou, pak vás ke změně názoru zřejmě ani Dolmen nepřesvědčí.

7/10

Datum vydání: 20. května 2022 – Potřebné místo na disku: 15GB
Distributor ČR: COMGAD s.r.o.