DOOM 64 – Recenze

V mé recenzi na aktuální novinku DOOM Eternal jsem psal, že naše redakce získala skvělou Deluxe edici hry, která mimo nový díl obsahuje i remaster hry DOOM 64, který vyšel v roce 1997. Původní verze vznikla ve vývojářském studiu Midway Games v San Franciscu jako přímé pokračování hry DOOM II z roku 1994. Tehdy hra zamířila na konzoli Nintendo 64, kde oslavila velký úspěch. Znamenalo to rozšíření akční klasiky na další platformu. Abych se přiznal mé první momenty ve hře byly zasaženy silnou dávkou nostalgie a i přestože je hra plná herních archaismů, tak jsem se do ní se vší chutí pustil. V následujících řádcích se dozvíte, jestli titul vyhrál souboj s časem, či jde o hru, kterou si projdete jen z čiré nostalgie.

Jak jsem zmínil v úvodu, tak hra navazuje na události druhého dílu, ale vše je nutné brát s rezervou. Příběh ve hře není nijak závratně podáván a vlastně jde jen o sled několika desítek úrovní, v nichž likvidujete zástupy nepřátel z hlubin pekelných. Ale i přesto nějaký ten plot nastíním. DOOM Marine byl poslán zpět na místo činu, aby se jako jediný přeživší postavil znovu oživeným démonům. Jenže následně zjišťuje, že vše byla jen past, co jej měla nalákat zpět do nitra pekel. Asi chápete, že démoni opět budou solidně dostávat na své nebohé rudé pozadí a my následně zjišťujeme, že za vším stála Matka všech démonů, která již měla být dávno pod drnem. Na našem drsném mariňákovi je, aby se ujistil, že až ji tentokrát rozstřílí na pixely, tak v této podobě taky nadobro zůstane.

Příběh je tedy velice jednoduchý a rozhodně není nijak výpravně podán. Vše se odehrává během 33 levelů, z nichž jeden je brán jako epilog a nehrajeme v něm. Tedy levelů bylo původně 33, ale vývojáři z Nightdive Studios se rozhodli, že nám v rámci remasteru připraví i malé překvapení a do hry tak přidali jednu zcela novou kapitolu, jenž se odehrává po událostech originální hry. Mapa samozřejmě sleduje trend původních úrovní a najdeme zde jak naše oblíbené a nebohé démony, tak samozřejmě řadu tajných lokací, které čekají na své objevení. Ostatně celý Doom 64 je koncipován tak, že vás v žádném případě nevodí za ručičku a neříká vám ani kdy je možné s nějakým tím zařízením, dveřmi, atp, interagovat. Zkrátka Old school se vším, co k němu patří.

Hratelnost zůstala prakticky nedotknuta. Sice bylo ovládání uzpůsobeno daným herním zařízením, ale nic se v zásadě nezměnilo. Stále se lze rozhlížet pouze do stran a náš hrdina rovněž stále neumí skákat, k “přeskakování” mezer využíváte čiré hybnosti. K rozhlížení můžete využívat, jak analogové páčky, tak běžných šipek, ale s těmi jsem to zkusil asi jen na pár vteřin, jelikož mi to přišlo nehratelné. Po stránce hratelnosti zde sice nastupuje dávka nostalgie, pokud původní hru pamatujete, ale obávám se, že mladší hráčské publikum hru pouze zapne, zkusí jednu – dvě úrovně a zase hru odloží. Asi nemá smysl tvrdit něco jiného, než že tento remaster cílí zejména na herní veterány.

Audiovizuální stránka zůstala rovněž prakticky netknutá. Vylepšení přichází zejména ze strany rozlišení, které je na Xbox One X nastaveno na 4K, a také v poměru stran, který z původních 4:3 povýšil na standard 16:9. Pokud se ale na hru podíváte blíže, tak zjistíte, že jde v jádru o tu stále stejnou pixelovou záležitost s 2D modely. Pokud tedy projdete kolem padlého démona, munice, nebo zbraně, tak zjistíte, že jde stále o placku, která se za vámi otáčí, aby simulovala jakýsi pocit z 3D. Takto ale v roce 1997 zkrátka hry fungovali a stále jde o pouhý remaster a nikoliv remake, který by byl tvořen od naprosté nuly. Nemá tedy zrovna moc smysl mluvit zde o frameratu. Ten je samozřejmě na 60fps a to bez žádných propadů. Pokud by k nějakým docházelo, pak by šlo o ostudné selhání optimalizace.

Doom 64 byl pro mě návrat do dětství a rád jsem jeho útroby pekelné navštívil i se všemi těmi zastaralými mechanikami. Jde jednoduše o jeden z legendárních kousků a to zejména pro platformu Nintenda, kdy během jednoho z jeho Nintendo Directů z loňského roku jsme se vlastně o existenci tohoto remasteru dozvěděli. Nintendo Switch, tak bude pravděpodobně i hlavním domovem tohoto remasteru. Mě tedy osobně velice pobavila velikost hry. 257MB je dnes skutečně exkluzivní raritou a do hry jsem se tak mohl pustit skutečně během pár vteřin. Navíc, pokud by jste si remaster Doom 64 toužili pořídit separátně, tak vás bude stát kolem 150 Kč, což je skutečně fér cena. Obzvlášť, když dohrání vám zabere solidní porci hodin.


ZÁVĚREM

Remaster DOOM 64 nám přináší přesně to, co od něj očekáváme, tedy pořádnou porci akce a hlavně nostalgie. Problém této hry je možná v tom, že svůj boj s časem nemá šanci vyhrát a potěší tak zejména veterány. Bohužel mladší publikum nejspíše neosloví.

HODNOCENÍ: 7/10


Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: Xbox One X

Distributor ČR: Cenega Czech

1 thought on “DOOM 64 – Recenze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copyright © All rights reserved. | CoverNews by AF themes.