HITMAN III – Recenze

Je vysoký a atletické postavy, v davu schovaný a přeci jen nevyčnívá. Oči lehce sklopené, ale přehled o situaci má dokonalý. Málokdo ho zná, ale jeho práci poznají všichni dotčení. Nestárne. Ať pod rouškou tmy, za úsvitu slunce nebo v propršeném anglickém počasí, oblek mu vždy padne. Je hlava mazaná, i když holá. Bohatý, poslíček a pak bezdomovec, povolání střídá rychleji, jak mechanici gumy ve Formuli 1. Je číslo, i když ne raubířem. Profesionál každým coulem, ale Bodie nebo Doyle ho neznají. Ano, je to Hitman.

Omluvte prosím první odstavec tohoto článku, ale skutečně na mě herní postava Hitman takto po celá léta působí. A abych řekl pravdu, přesto, že sérii Hitman znám celkem dobře, fakticky jsem hrál pouze pár dílů, včele s legendárním Codename 47. Ale abych Vám pro začátek přiblížil herní sérii Hitman, která je tu s námi již více jak 20 let, tak se musíme spolu přenést takto virtuálně do roku 2000. Rok milénia pomalu končí a v listopadu studiu IO Interactive prostřednictvím velmi známé společnosti Eidos Interactive, vychází hra, která položí základy novodobých stealth akcí. Tím titulem je již výše zmíněný Hitman: Codename 47, který sází především na otevřené úrovně, které hráč může v kůži čísla 47 procházet kradmým stylem a není v nich potřeba žádné zbytečné akce. Hra si v recenzích vedla poměrně slušně, v průměru dostávala sedmičková hodnocení a recenzenti si na ní chválili hlavně atmosféru a také skvělý Glacier engine. Ten ostatně tato série používá dodnes, i když samozřejmě zcela překopaný.

Dle mého velký zlom pro plešatého kontraktora byl rok 2006. Nástup nové generace konzolí spolu s příchodem HD Ready televizorů znamenal evoluci v herním odvětví. Když do této konstelace přimícháte ještě špetku kvalitních her, máte vystaráno. A stejně tak, jako se úspěch dostavil prvnímu dílu Gears of War, tak i Hitman našel svůj Svatý grál. Jmenuje se Hitman: Blood Money. Osmičková hodnocení a slova jako klenot, svoboda a neomezené možnosti mluví za své. Tento díl se v budoucnu bude velmi těžko překonávat.

Roku 2016 vychází nový titul s pouhým názvem Hitman a začíná tak trilogie, která byla nazvaná jako World of Assassination. A dnes mnou recenzovaný HITMAN III je vyvrcholením celé zabijácké ságy. HITMAN III obsahuje 6 misí z různých koutů světa. A rovnou zde musím zmínit, že za mě jsou to velmi pestré oblasti, do kterých se podíváte. Jistě není tajemstvím, že ihned v první misi se podíváte do Dubaje a díky tomu tak infiltrujete fiktivní nejvyšší věž na světě zvanou Burj Al-Ghazali. Dále na Vás čeká anglická krajina s pro ni typickým počasím, pak německý Berlín a jeho vyřazená jaderná elektrárna s nezapomenutelným hudebním klubem, načež Vám do obličeje září neony čínského města, kterého zkrápí silný déšť. Jen ten konec jsem asi čekal epičtější, pompéznější, vzhledem k tomu, že autoři si určitě teď dají pár let oddych, aby načerpali nové síly.

A co dalšího obsah hry HITMAN III nabízí? Věřím, že stejně jako mne Vás potěší to, že si můžete znovu projít mise z HITMANA a HITMANA II v novém grafickém kabátu a s novými možnostmi. Upřímně, ne každá hra toto umožňuje a dle mého názoru se jedná o velmi příjemný bonus a další pádný důvod, proč se ponořit do tohoto světa plného zabijáků.

Ale teď už přejděme k samotné hře. Jak jsem zmiňoval výše, tak první mapa má za úkol, aby na Vás dýchl pocit luxusu, grafické dokonalosti a majestátnosti. Zřejmě proto si autoři vybrali bohatou Dubaj. A myslím, že se jim to povedlo. Spectre, jak se také jinak říká fiktivní největší věži na světě, je vskutku pompézní a má za cíl Vám ukázat mechanismy, které hra nabízí. Upřímně, ono těch novinek zase není tolik oproti předchozím dílům. Prakticky největší inovací je možnost mít u sebe fotoaparát, díky kterému můžete otevírat různé zámky, elektronicky zavřená okna, nebo skenovat důležité předměty, díky čemuž budete rozkrývat různé příběhy během misí. Na mě udělala dojem grafika. Opravdu musím říct, že jsem uznale pokyvoval hlavou, když jsem se „procházel“ po římsách tohoto mrakodrapu a viděl jsem ultra čistou hru v nativním 4K rozlišení, do toho barvy nebe hrály svoje prim a hned v závěsu tomu všemu sekundovaly nádherné odlesky mohutných okenních skel. Glacier engine právě ve své nejlepší kondici.

Co se týče těch herních mechanik, tak tady je vše při starém. Kdo má rád rychlou akci, tak ten rozpoutá okamžitě olovové peklo, ale pokud dáváte přednost tiché práci, tak si znovu můžete vybrat, zda použijete strunu, jed, nebo budete škrtit, uspávat a těla uklízet do velkých košů, beden nebo šatních skříněk. Pokud však chcete být kreativní, tak není problém zinscenovat nějakou nahodilou událost, kvůli které přijde hlavní cíl o život. Možností je skutečně spousta. A věřte mi, že pocit zadosti učinění se velmi rychle dostaví.  Ano, hru jste schopni dohrát za skutečně velmi krátký čas, pokud pojedete Rambo stylem, ale pak Vás titul nebude bavit a neosloví Vás.

Celý koncept hry je navržený tak, že si misi projdete, zjistíte, jak to tam chodí a misi dokončíte. Nicméně, budete mít nutkání se do dané lokace zpět vrátit a provést eliminaci primárního cíle jiným způsobem, mnohem rafinovaněji a komplikovaněji, než jen „hloupým“ utopením někoho v záchodové míse. Těch možností je zde nepřeberné množství, jen si to chce dát tu práci a odposlouchávat různé rozhovory lidí, vnímat herní prostředí kolem sebe a hlavně dívat se kolem sebe. Kolikrát je cesta k cíli velmi jednoduchá a člověk v tom jen hledá zbytečné komplikace.

Jestli bych měl dále něco pochválit, pak je to ovládání. Neměl jsem žádný problém s ovládáním hlavní postavy na Xboxu Series X. Vše fungovalo hladce, Hitman se nikde nezasekával a střelba na cíl byla vždy přesná. Pokud ale mám mluvit i o tom, co mi nesedlo, tak to byla orientace v uložených pozicích a jejich umístnění. Volba pro uložení hry totiž obsahuje dva řádky. Jeden pro ruční a druhý pro manuální ukládání herních pozic. Dle mého názoru je tento proces zbytečný a hlavně zdlouhavý. Musíte do menu, tam vybrat nabídku SAVE a poté vybrat ještě slot, kam hru chcete uložit. Když hru uložíte, nikdy se na prvním místě nezobrazí poslední záznam, jako u většiny her. Do toho to obří menu s velkými nápisy, které na první pohled působí i přes svou robustnost, nepřehledně.

Ale vraťme se ještě zpět ke hře samotné. Jak už jsem říkal, po grafické stránce hra vypadá krásně. Zvuková skladba je také skvělá, ale ta umělá inteligence, ta hře někdy dává doslova na frak. Víte, pokud hrajete HITMANa III tak, jak máte, nesnažíte se hru sami rozbít a chováte se tak, jak hra očekává, tak na žádné problémy nenarazíte. Ale jakmile jen trochu vybočíte ze zajetých kolejí, hra začne předvádět psí kusy a vy hned poznáte, že je zde něco špatně. Přeci není možné, abych měl postavu otočenou ke mne zády, uškrtil jinou postavu, ta logicky vydává předsmrtné skřeky a druhá zády otočená postava si ničeho nevšimne a nic neslyší. To samé se střelbou. Co očí nevidí, to uši neslyší. A je jedno, že to byla jen opona nebo silnější závěs.

Kolikrát se mi podařilo někoho zastřelit a ostatní NPC postavy reagovaly s mírně zvýšenou pozorností, aby za 3 minuty ztratily o celou situaci zájem a prakticky tak čekaly dobrovolně na smrt, kterou jsem jim přinesl já. Jeden z největších „bože můj“ momentů, patřil mezi mé oblíbené. NPC postavy nemají rády, když do nich narážíte. V pořádku a naprosto tomu rozumím. Ale to, že jsem Hitman v převleku, a deset minut chodím skrčený před hlavním cílem, který je určený k eliminaci a té postavě je to jedno, to je silná káva. Ano, postavy občas pronesou pár vět ve smyslu: „Hej, co to děláš.“ nebo „Hej, to se mi nelíbí.“, ale nic z toho. Nikoho nezavolají.  Už vidím, jak se jako detektiv ploužím místností plnou lidí, v podřepu a nikdo tímto není překvapen. No, pokud nikdo jiný ne, tak já ano.

Nicméně pokud hrajete podle pravidel vývojářů z IO Interactive, tak si budete užívat každý drobný detail hry. Já už jsem toto téma lehce naťuknul na začátku tohoto článku a nyní bych ho chtěl trochu více rozvést. Hitman jako takový není hra pro všechny. Všech 6 úrovní projdete v akčním stylu za krásné 3 hodiny a to si rozhodně nezaslouží nálepku plné ceny. Jenže to byste byli blázni, kdybyste něco takového chtěli udělat a ke hře se nevrátit. Jakmile totiž kouknete do první mise, už víte, že si ji budete chtít projít znovu. Nejde jen o velmi široké spektrum splnění daného úkolu, jde také o to, jakým stylem ho splníte. Máte pestrou paletu možností a místa na kreativitu. Jenže to není všechno. Do každé mise nemusíte jít ze stejného startovního bodu.

Průchodem hrou si budete otevírat zkratky, které Vám pak v opakované misi umožní lehčí přechod z různých přístupových bodů a také dostanete na výběr, z jakého bodu chcete misi začít. Před spuštěním si ale ještě nezapomeňte vybrat své „nádobíčko“, které budete chtít použít k eliminaci cíle či cílů. Berete pistoli s tlumičem, nebo projímadlo, strunu na škrcení nebo raději jen mince na odlákání nepřátel? Je skvělé, že máte možnost se takto vyzbrojit, předem si promyslet taktiku a poté se vrhnout do akce. Můžete se fokusovat přímo na jednu situaci a nechat spadnout obrovský lustr, sabotovat elektrická zařízení a zkratovat tak přístroje, což může vést k výboji, který nese smrt. Nebo vyústění celé situace necháte na náhodě, na tom, co odposlechnete během konverzací NPC postav a budete mužem činu.

---

ZÁVĚREM

HITMAN III dělá hodně věcí dobře, ale nejsem si jistý, zda je přívětivý k nováčkům daného žánru. Kdybych neměl zkušenosti z předchozích her, asi bych se těžko orientoval ve světě čísla 47. Hra jako taková splnila má očekávání, ale určitě je nepředčila. Mapy představují skvělý balanc mezi otevřeným světem a přímou akcí. Grafici zaslouží pochvalu, ale filmečky mezi jednotlivými misemi by chtěly větší péči. Občas jsem měl pocit, že jsem se vrátil o takových 10 let nazpět. Pro fandy celé World of Assassination je poslední díl povinnost, i když se asi nebude jednat o díl, který bude na vrcholu celé tour. Body sráží hlavně umělá inteligence, neintuitivní menu, béčkový příběh, oldschool cutscény a hlavně to, jak jednoduše lze hru rozbít.

Datum vydání: 20. leden 2021 – Potřebné místo na disku: 62GB
Distributor ČR: CENEGA Czech