Hunt Showdown – Recenze

O herní společnosti Crytek poslední dobou neslýcháme příliš často a to i přesto, že má na kontě takové kousky jako první Far Cry, skvělou sci-fi sérii Crysis, či Xbox One exkluzivitu RYSE: Son of Rome. Bohužel Crytek dohnaly jeho velké ambice stát se více, než jen vývojářskou společností, ale zároveň i vydavatelem. To se studiu nakonec vymstilo a došlo k masivnímu propouštění a prodávání různých dříve nakoupených značek. Crytek tak udrželo nad vodou prakticky licencování jejich CryEnginu a zisky z mikrotransakcí jejich free2play akce Warface. I přesto všechno si vývojáři našli čas a dali se do tvorby hry Hunt Showdown, která se původně jmenovala Hunt: Horrors of the Gilded Age. Ta se poprvé ukázala v předběžném přístupu v roce 2014,kdy si to zamířila na Steam Early Access a do plné verze vstoupila až o čtyři roky později. Koncem roku 2018 hra zamířila na Xbox One a to v rámci Xbox Game Preview a o rok později pak přešla do plné verze. Nyní v únoru roku 2020 hra vyšla i na PS4 a zároveň dostala i svou krabicovou verzi. Vývoj hry jsem bedlivě sledoval a proto když se naskytla příležitost k recenzi, nemohl jsem říci ne. Ano, přiznávám.Tuto šanci jsem aktivně vyhledal a jestli jsem svého rozhodnutí litoval, či nikoliv, se dozvíte na následujících řádcích.

Hunt Showdown je titul, který nám sice nevypráví během hraní žádný děj, nicméně jeho lore je velmi bohaté. Příběhové pozadí nás přináší do 19. století poblíž města New Orleans, konkrétně pak do bažin amerického státu Louisiana. My se chopíme role jednoho z členů tajemného spolku lovců, kteří mají za úkol lovit nebezpečná a temná monstra, jenž se v těchto končinách začala zjevovat. A jelikož jsme zároveň lovci odměn, tak po jedné kořisti většinou baží více hladových hlavní,  které se nebojí sem tam nakrmit olovem i právě nás a proto jsou místní mokřady daleko nebezpečnější. Jako lovec musíte mít na paměti, že Temnota je všude kolem nás a zanechává stopy, po nichž mi musíme pátrat, abychom dostali svůj cíl. Vedle ostatních lovců se ale musíme mít na pozoru i před řadou dalších nástrah v podobě několika dalších prokletých. Takto bych mohl jednoduše shrnout plot hry Hunt Showdown, jenž zrovna mě osobně velice zaujal.

Jestli se ptáte, proč se něco o dějovém pozadí dozvíme pouze z lore, pak je to dáno tím, že hra je koncipována jako PvPvE titul a základním pilířem je tak multiplayer. Příběhová kampaň zde zcela chybí, byť vývojáři v dohledné době slibují nápravu v podobě nové singleplayerové části. Ale byť je hra určená pro více hráčů, tak má velice hutnou hororovou atmosféru s prvky survivalu, jenž vás dokážou uhranout a věřte, že z moci hry se jen velmi těžko vymaňujete. To je vlastně poměrně solidní paradox, jelikož Hunt Showdown aktuálně disponuje pouze jednou jedinou mapu, byť poměrně rozsáhlou. Ale co je tedy náplní hry? Buďto sami, nebo v doprovodu dalšího hráče, se vydáváte na lov monster, ta můžou být na mapě v různém počtu, avšak úplné maximum jsou tři. Většinou to hra rozděluje podle toho, kolik hráčů se ocitá v jedné hře. Následně je třeba najít vždy tři stopy, které vás k onomu monstru navedou. Najít je není příliš těžké, jelikož každý lovec disponuje tzv. Temným Znamením, které vám ukáže, jakým směrem se přesně máte vydat. Jak jsem psal výše, Temnota zanechává stopy.

Jak tedy vidíte, najít stopy není žádné velké terno. Jenže musíte brát v potaz to, že na mapě nejste sami. Kromě vás se zde nachází i několik dalších lovců, kteří baží po tom samém a bez mrknutí vás připraví o život. Stejně tak si na vás bude chtít pochutnat i celá řádka prokletých, jenž tvoří několik druhů nepřátel řízených umělou inteligencí. Ty po většinu času nepředstavují nějaké velké nebezpečí, pokud si nepřipadáte jako Arnold Schwarzeneger z Komanda, či Silverster Stallone z Ramba. Tento styl zde nefunguje, což každý zjistí záhy poté, co zemře a vlastně ani neví jak. Na většinu nepřátel platí rána do hlavy, ale občas je problém tu hlavu najít. Někteří ji občas nemají a to se pak vyplatí použít nějakou tu nástrahu ve formě pastí na medvědy, či házením zapáleným petrolejových luceren nebo molotovů. Jestli tedy vše nakonec přežijete a získáte všechny stopy vedoucí k vaší hlavní kořisti, pak vás čeká onen bossfight.

Bossové jsou skutečně zajímavou částí celé hratelnosti. Každý z nich se většinou nachází v nějakých temných budovách, či podzemí, takže ke střetům dochází vždy v uzavřeném prostředí. To je výhodou i nevýhodou. Pokud se rozhodnete k přímé konfrontaci, tak většinou moc šancí nemáte. Vaším nejlepším přítelem je tvorba různých pastí, či lákadel na místa, kde chcete takového bosse mít. Ideální je pak spolupráce alespoň s jedním hráčem v kooperaci. Takové štěstí já bohužel neměl a se všemi monstry jsem si musel poradit sám. K tomu jsem se musel mít neustále na pozoru před nezvanými hosty v podobě prokletých, či před jinými lovci, což je vždy ta horší varianta. Máte-li štěstí a dost munice, abych byl zcela přesný, tak monstrum zabijete, což ale ukáže všem lovcům v okolí, kde se monstrum nachází a že je čas si jít pro kořist, na které jste vy, tak pracně dřeli.

Možná jsem to opomněl, ale během svého lovu, je ideální nevzbuzovat moc velkou pozornost a šetřit municí, jelikož nová se neválí úplně všude. Když jste dostatečně lstivý, můžete se k monstru dostat i bez jediného výstřelu do jednoho z prokletých. To si nejlépe můžete nacvičit v tutoriálu, který nabízí tři úrovně obtížnosti, přičemž ta poslední nejlépe simuluje dění během lovu. Tutoriál je zároveň nejlepším místem, kde získat první kredity do speciální měny, za níž můžete následně odemykat buďto legendární zbraně nebo legendární lovce. V případě této měny, ano ve hře je ještě jiná základní, se většinou nevyhnete mikrotransakcím, pokud patříte k těm méně trpělivým. Kromě tutoriálu totiž tuto měnu moc rychle nezískáváte a proto je na místě si každý nákup za ní pečlivě rozmyslet.

Možná se z odstavců výše může zdát, že ona náplň hry je skutečně stereotypní a jednotvárná. Já se ale do každého nového lovu pouštěl znovu a znovu s velkou radostí a chutí. Každý lov je svým způsobem originální, jelikož situace je vždy různá a prvek jiných aktivních hráčů ve hře tomu jedině přispívá. Ano, nebudu se tajit tím, že bych si v tomto světě velice rád zahrál i příběhovou kampaň, jenž by sem šla krásně naroubovat. Nebo že by mohlo být oněch map více. Stejně tak nějakých 7 druhů nepřátel a tři bossové také není velké číslo. Avšak vše funguje tak, jak má a to je ostatně to nejdůležitější. Hodně tomu napomáhá i naprosto skvělé ovládání a hlavně gunplay, který nemá obdoby. Crytek opět dokázal, že má akční hry v krvi a tohle jednoznačně umí. Ona i samotná popularita hry na PC o něčem rovněž svědčí.

Zbraňový arsenál a obecně vybavení na tom také není vůbec špatně. Najdeme zde různé druhy loveckých pušek, brokovnicí, koltů, kuší, opakovaček, ale i lektvarů, zápalné, či výbušné, lahve, a tak dále. Pokud pak určitou zbraň budete používat častěji, můžete si k ní odemknout i další vybavení, jako je optika, rozšířený zásobník, či bajonet. Toužíte-li po nějakých lepších kouskách, tak je zkrátka nutné, vydávat se neustále na lov a být úspěšní, jelikož pouze se zvyšujícím se rankem, se vám zpřístupňují nové typy zbraní, či vybavení. Do Ranku 10 je pak hra na vás ještě milá v tom, že pokud zemřete, nepřijdete o zbraně, které u sebe nosíte, získané kořisti, či zabití. Po tomto ranku, ale dochází k tomu, že každá smrt je nemilosrdně trestána tím, že ze hry odcházíte naprosto s prázdnou a navíc přijdete i o veškeré vybavení, které jste měli u sebe. Je to drsné, ale akorát mě to nutilo být během lovu stále bdělým a občas jsem hru opustil, i když jsem se k monstru vůbec nedostal.

Kromě Ranku, který je tak nějak obecným měřítkem vaší úrovně ve hře, má každá z dostupných postav i vlastní úroveň, jejíž maximální hranice je rovna padesáti. Každé postavě pak můžete za zkušenostní body přidělovat různé speciální ability, které například zvyšují staminu, přidávají odolnost vůči jedům, či řadu dalších užitečných vlastnosti. Odemčení těchto abilit je ale také závislé na vašem Ranku. Postav pak můžete mít cca šest, přičemž na začátku máte k dispozici dva sloty pro lovce. Pokud máte zájem o další, bude vás to stát již jednou zmíněnou speciální měnu. Tu můžete zároveň využít i k tomu, pokud chcete postavě vyresetovat některou z abilit, či jí kompletně přiřadit nové. Toto neustálé nucení do mikrotransakcí u hry, která sama o sobě něco stojí, je trochu nepříjemné, ale v případě Hunt Showdown, se to ještě dá skousnout.

Co mě velmi mile překvapilo, tak to je přítomnost bestiáře. Ten je v podstatě ze začátku celý uzamčený a k jeho odemčení je nutné likvidovat jak běžné prokleté, tak monstra. Čím více máte zabitých jednoho druhu, tím více informací o daných tvorech, či netvorech chcete-li, dostanete. Odemčení každé nové stránky je samo o sobě takovou výzvou, kterou chcete s velkou chutí splnit. To samé platí pro zisk lepšího vybavení, či zbraní. Tudíž nějaký důvod k tomu hraní zde skutečně je. Bestiář si ale v tomto směru u mě získal speciální místo. Navíc se nemohu dočkat, že se s novými updaty bude stále rozvíjet. Již nyní Crytek slíbil s prvním dostupným updatem nové monstrum, na které jsem velice zvědav.

Vývojáře ze studia Crytek si asi vždy vybavíte s úžasným audiovizuálním zpracováním, které mnohdy tvoří vrchol dané technologické generace. No a myslím, že v případě Hunt Showdown tomu není jinak. Na Xbox One X hra vypadá prostě úžasně. Vegetace kolem vás je hustá a pestrá s velkým citem pro detail. To samé ale platí i modelech nepřátel, zbraní, či prostředí obecně. Nejednou se mi dělo, že jsem se musel zastavit a jen se okolním prostředím kochat. Vývojáři jsou zkrátka mistři svého řemesla a pokud jde o fotorealismus, tak jsou vždy pány na svém místě. Je sice pravda, že konzolové verze jsou omezeny na 30 snímků za sekundu, ale ty se nikdy ani mírně nezakuckají. Navíc v žádné jiné hře jsem snad nepocítil takový diametrální rozdíl v přístupu k hratelnosti během změny denní doby, jako v případě Hunt Showdown. Lov v noci je zkrátka něco, co chcete zažít, vlévá vám to strach do žil a tak nějak cítíte, že tohle je vaše poslední cesta.


ZÁVĚREM

Hunt Showdown sice není perfektní hrou, ale to co dělá, dělá zatraceně dobře. Hratelnost je silně návyková, audiovizuální zpracování je dechberoucí a atmosféra každého lovu by se dala krájet. Škoda jen zatím stále menší variability, absence nějaké, byť i kratší, příběhové kampaně a těch prokletých mikrotransakcí. Crytek má naštěstí jasno v tom, že v rozšiřování hry zdaleka neskončili.


HODNOCENÍ: 8/10


Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: Xbox One X

Distributor ČR: COMGAD s.r.o.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copyright © All rights reserved. | CoverNews by AF themes.