Monster Energy Supercross 4 – Recenze

Osobně se považuji za velkého milovníka závodních her. Dá se říci, že nepohrdnu žádnou. Největší oblibu mám ale v offroadových závodech. Není nad to, když vám bláto létá od kol a vy nikdy nevíte, kdy pro vás závod skončí. Jelikož stačí malá chyba a vítězství je v nedohlednu. Ano, výše řečené sedí na rally, ale já si získal silnou oblibu i v motorcross, jehož notnou porci dostávám každý rok díky italskému studiu Milestone srl. To většinou během roku stihne vydat hned dvě takové hry – MXGP a Monster Energy Supercross. Právě druhá zmíněná série dorazila s novým dílem na mou konzoli Xbox Series X a já jsem byl pln očekávání, kam se americký virtuální supercross na nové generaci posune.

Nevím jestli je to výhodou nebo prokletím, ale recenzoval jsem zatím každou motocrossovou hru zmíněného studia a vynechal snad pouze tu první. Rok, co rok jsem tak mohl sledovat progres, kterého vývojáři během let dosáhli. Nicméně poslední dva roky se dostali do fáze, kdy se podoba her ze zmíněných sérií nikam neposouvala. Technologie to neumožňovaly. Minimálně na konzolích. Ačkoliv nový Monster Energy Supercross 4 vychází i na konzole nové generace, tak jsem raději zůstal nohama pevně na zemi. Hra svou přítomností totiž stále těší i dosluhující konzole Xbox One a Playstation 4. Přeci jen si ale položme onu otázku – posunula se série dále s novým dílem? Jak v čem.

Nebudu se tu už zabývat sliby vývojářů, jako každý rok. Jelikož je jasné, že se nás tvůrci snaží na nový díl nalákat. Přejdu tedy rovnou k věci. Prostředí nového dílu, tedy jeho menu, se nese v poměrně čistém designu, jemuž dopomáhá systém dlaždic, který si řada vývojářů velmi oblíbila. Je to funkční a líbivé, takže proč ne. Dlaždice v sobě ale skrývají to hlavní – náplň celé hry, která nám opět trochu narostla, byť ne o moc. Největší proměnou prošel režim Kariéry hrající v každém díle prim a tentokrát lze říci, že se vývojáři lehce inspirovali v žánru diametrálně odlišném od toho, co recenzovaný titul představuje, RPG. Může to mít hlavu a patu? Může a vlastně to zde docela dobře funguje. Ale pěkně popořadě.

Než budeme moci pustit do samotného závodění, je třeba si vytvořit svého jezdce, popřípadě jezdkyni/závodnici. Možnost závodit v roli ženy je zde jednou z novinek a trochu mě mrzí jedna věc. Proč ty mužské charaktery vypadají pořád tak blbě a holky na tom jsou hned během premiéry lépe? To je otázka, která mě ale trápí snad napříč všemi tituly. Vzhled jezdce nemůžeme nijak zásadně ovlivňovat. Jsou zde nastavené nějaké presety, jimž je následně možné jen změnit barvu vlasů a očí, či v případě muže, upravit vousy. Sestřih vlasů je stále vázán na daný preset. Škoda. Už v recenzi předešlého dílu jsem mluvil o tom, že by se tvorbě postavy mohli vývojáři věnovat trochu více, když už tam tato možnost je. Ale dobře, přidali nám ty holky. Tak alespoň něco.

Jezdce máme, takže co tam máme dále – Herní režimy. Kromě Kariéry, které se budeme naplno věnovat níže, zde nalezme ještě režimy Šampionátu, Eventu a Compound – k tomu se také ještě dostaneme. Režim Šampionátu letos přišel s drobnou novinkou a tím je Custom Championship. V předešlých ročnících jsme měli pouze možnost odjet si danou sezónu bez příkras režimu Kariéry se svým jezdcem, nebo jakýmkoliv z oficiálních jezdců. Nyní máme možnost si tento režim přizpůsobit. Kromě oficiálních tratí tak můžeme zahrnout i ty, které jsou vytvořeny námi samými nebo herní komunitou a to rozhodně stojí za to. Nebojte na editor tratí jsem nezapomněl, ale není k němu prakticky co říci.

Funguje naprosto stejně jako tomu bylo v předešlých dílech. Žádných velkých změn jsem si nevšiml. Vlastně si říkám, jestli zde vůbec nějaké jsou. Snad jen ten interface, ale lhal bych kdybych řekl, že od samého začátku vyhovoval. Největší problém jsem měl s tím, jak se spouští testovací jízda. Ta je zde definována na tlačítko RT, které jsem jinak zvyklý používat pro listování v záložkách. Myslím, že tato volba není úplně šťastná. Osobně bych zkušební jízdu a schvalovací proces skryl pod tlačítko Menu, kde bych si následně mohl v poklidu vybrat. Takto jsem byl věčně v režimu Rage kvůli tomu, že se mi editor ustavičně přepínal do jízdy.

Pojďme se ale už konečně podívat na onu Kariéru. Tento režim je složen ze tří základních částí – Futures, Rookie a Pro, přičemž druhá zmíněná je ještě rozdělena na Východní a Západní divizi. Každý hráč začíná jako Futures, tedy jako naprostý nováček, který se touží probít do vyšší soutěže 250SX. Vrcholem je samozřejmě kubatůra 450SX, kde se zúčastníte hlavního šampionátu v rámci něhož si projedete celé Spojené státy. Tento postup je hrou veden od prvního dílu, výjimku tvoří Futures, tedy část, která si odpykává svou premiéru. Součástí Kariéry je pak ještě trénink a Extra Event, obojí situované do režimu Compound.

Trénink nás má postupně naučit veškeré potřebné ability, jejichž um je cestou k vítězství. Tato část je rozdělena do pěti kategorií, z nichž každý nás učí jinému aspektu soutěže jakou Supercross je. Jde o poměrně jednoduchý způsob dosažení zkušenostních bodů, které budeme následně investovat do “stromu schopností” – Abilities. Před každým závodním víkendem je možné odjet pouze dva tréninkové eventy, které pak můžete doplnit jedním Extra Eventem. Tyto disciplíny prakticky nahrazují klasické challenges a jejich náplní je jednoduše dojet první, udělat během časového limitu 4 scrubs nebo wimbs, atp. Tento Event vám pak poskytuje nějaký ten extra kredit a nějaké ty zkušenosti pro dosažení vyšší úrovně, ne postavy, ale prestiže. Jak trénink, tak extra event, jsou poměrně příjemným zpestřením klasického závodění na stadionu a to právě svým zasazením do prostředí Compoundu.

Asi chápete, že Abilities alias místní strom schopností je zde oním RPG prvkem, který jsem zmiňoval výše. Abych byl upřímný, překvapila mě jeho komplexnost. Nabízí totiž hned pětici větví, které se zaměřují na jiný aspekt schopností vašeho jezdce. Vše je pochopitelně vedeno v pasivní rovině a de facto se tak učíte lépe zvládat váš stroj. To vám pomáhá v doskocích, tricích, ovládání motorky, a podobně. V předešlých dílech bylo učení se těmto věcem tak nějak automatické. Tento systém mi ale přišel vhod. Sám jsem si určil, na co se chci zaměřit a čemu dám přednost.

V jiných aspektech je jinak režim Kariéry totožný s tím, jenž byl přítomen v předešlém díle. Opět je třeba koukat na to, že soutěž Monster Energy Supercross není jen závod, ale je to show a to pořádná. Takže za provádění různých triků získáváte bonusové zkušenosti, které vám dopomáhají k vyšší úrovni vaší prestiže a také novým zkušenostním bodům, jenž je pak možné následně dále investovat do Abilities. Pokud se dostanete až do hlavního šampionátu Pro, tedy 450SX, přijdou na řadu také Rivality, které opět mají vliv na prestiž a zisk zkušeností. Komplexnost režimu Kariéry v takovéto hře mě mile překvapila a rozhodně nejde o žádný zpátečnický krok.

Krokem zpět je ale režim Compound. To ale není problémem pouze nového Monster Energy Supercross 4. Jde o obecný problém všech her, které přišli po hře MXGP Pro. Tento kousek totiž umožňoval tvorbu vlastních výzev, které bylo možné sdílet s komunitou. Tím Compound skutečně představoval vaše hřiště, kde máte skutečně nepřeberné množství možností, jak jej využít. Vše, co ale přišlo po zmíněné hře, tuto vlastnost Compoundu postrádalo. Nyní je zde možná pouze volná jízda, v níž můžete najít 20 kolektiblů, a pak možnost vrhnout se do časovky, či závodu, ve zde připravených tratích, z nichž jedna je vytvořená k obrazu motocrossu, nikoliv supercrossu. A to je vlastně vše. Víc toho tento “open-world” režim v novém kousku nenabízí a je to skutečně škoda. Vlastně tento krok zpět od vývojářů nechápu a chápat asi nebudu.

Hra není určitě jen o single playeru, či sdílení vlastních tratí. Součástí hry je pochopitelně i klasický online multiplayer, který jsem ale neměl jak vyzkoušet. Ostatně připojte se k nějakému hráči ve chvíli, kdy mají hru k mání pouze redaktoři. Nicméně nečekám zázraky, ale osvědčený standart, jenž tu byl už v minulosti. Nic revolučního, ale zato funkčního a to je vlastně to, oč v multiplayeru jde především, tedy funkčnost. Určitě musím zmínit i opravdu solidní rozsah customizace vaší motorky, ať už té vizuální, či výkonnostní, přičemž nechybí ani možnost upravit si vybavení na vlastním jezdci. I zde je k dispozici nespočet helem, kombinéz, rukavic, bot, atp., od předních světových výrobců. Myslím, že v rámci série jde o standard držící se na velmi vysoké úrovni a není zde co vytknout.

Dost už ale bylo řečí o tom, co ve hře můžeme dělat a co ne. V podobné hře záleží na tom, jak se to celé hra a zde mi udělal Monster Energy Supercross 4 největší radost. V minulých ročnících mi prostě stačilo motorku vytunit na maximální výkon a vítězství tak nějak přicházela sama. Jistě, regulace plynu pro rychlejší výjezd ze zatáček občas byla potřeba, ale jinak mi motorka létala přesně tak, jak jsem potřeboval. Vyšší nastavení fyziky pak jen kladlo větší důraz na přenášení váhy a také použití přední a zadní brzy. To ostatně platí i nyní. Každopádně vylepšená motorka neznamená vítězství. Nikdy dříve nebylo tak důležité studovat profil dráhy jako nyní. Některé části nelze projíždět pod plným plynem a někdy je nutné zjistit, kde si nejlépe najet. Ony oblouky a skoky nejsou vždy rovnoměrné na svém vrcholu a s tím je také nutné počítat. Každý závod tak poskytoval výzvu, s níž jsem se rád popasoval.

S tím vším tak trochu souvisí i fyzika. Opět je nutné počítat s tím, že vám do jízdy promluví vyježděné koleje, hustota povrchu před vámi a také materiál, z něhož je složený. Písek se zde mnohem více boří a jízda pod plným plynem je zde naprostým nesmyslem, zvláště ve chvílích, kde je třeba se v něm rozjet. Také je to místo nečastějších pádů. Kolizní model je dle mého také lepší, byť občasných vtipných momentů, kdy vás váš oponent ve vzduchu někam odrazí, se úplně nevyhnete. Naštěstí je podobných nešvarů poskromnu. Jediné, co mě tak mrzí je fakt, že povrch trati, tedy vyjeté koleje od jezdců, jsou definovány pouze prvním kolem a další už na něj nemají vliv, tedy jsou viditelná jen v rámci projížděného kola. Vývojáři zatím stále nedokázali deformaci terénu vložit do paměti hry během jízdy, což je škoda. Určitě by to autentičnost opět posunulo kupředu. Tak snad se toho dočkáme s regulérním next-gen dílem, kdy vývojáři udělají za předešlou generací tlustou čáru.

Vizuálně se nový díl posouvá jen mírně. Vylepšeny byly textury, modely jezdců i motocyklů a efekty. Když se na hru podíváme jako na celek, tak působí velmi dobře a rozhodně se nemá za co stydět. V případě konzole Xbox Series X bylo znát maximální možné rozlišení 4K, ale tou zásadní třešínkou bylo snímkování. Tedy nekompromisních 60 snímků za sekundu. Framerate posouvá hratelnost na jinou úroveň, zvláště pokud jde o závodní hru jako v tomto případě. Jako každý předešlý rok, tak i letos, mi udělal radost také soundtrack, který se nese v opět rockovém až hardcorovém stylu, což mi nesmírně vyhovuje a k podobné soutěži to patří. Ostatně podobné soutěže vždy doprovázel koncert kapel ve zmíněných žánrech. Když show, tak pořádná.

---

ZÁVĚREM

Monster Energy Supercross 4 letos boduje zejména povedeným režimem Kariéry a samotnou hratelností, která vše opět posouvá směrem k autentičnosti. Z téměř všech úhlů pohledu jde opět o lepší hru, než která tu byla loni. Nemohu se však ubránit tomu, že to šlo provést přeci jen o něco lépe. Pokud ale máte rádi Supercross, či Motocross, pak s novinkou vedle rozhodně nešlápnete.

Datum vydání: 11. března 2021 – Potřebné místo na disku: 16,9 GB
Distributor ČR: COMGAD s.r.o.