Need for Speed: Heat – Recenze

Need for Speed: Heat – Recenze

9 listopadu, 2019 1 Od Jiří Hora

Vývojářské studio Ghost Games se v posledních několik let stará o závodní sérii Need for Speed, kterou přebralo po Criterion Games, tedy autorech série Burnout. Prvním dílem, které studio vydalo byl díl Need for Speed Rivals z roku 2013 a od té doby přestalo každoroční vydávání nových dílů. Hráči tak čekali velké změny napříč každým dílem. Rok 2015 přinesl hru podobnou Undergroundům a titul tak byl poměrně oblíbený. O dva roky později však přišlo Need for Speed Payback, s kterým už to tak slavné nebylo a to zejména kvůli špatným rozhodnutím a hlavně vylepšování pomocí lootboxů, což znamenalo, že od jisté části hry jste museli neustále grindovat, abyste se dostali dále a to už bylo zkrátka moc. Když tak během letošního léta došlo na oznámení Need for Speed: Heat, čekal jsem další zkrat. K tomu mě vedl neony přesvícený a pastelovými barvami naplněný trailer, z nějž jsme měl pocit, že auta budou plnit roli autíček Hot Wheels. Naplnila se má špatná očekávání? S milým překvapením ne.

Need for Speed Heat je hrou, která se neprezentovala úplně šťastně, ale ve svém jádru ukrývá skutečně povedenou závodní arkádu, jenž vám dá rychle zapomenout na to, že nějaké Need for Speed Payback vůbec kdy existovalo. Vývojáři se pokusili zužitkovat veškeré zkušenosti, které od NFS Rivals nasbírali a to nejlepší ze všech jejich dosavadních dílů promítnout do toho současného. Častokrát si tak řeknete, že tohle už jsem viděl v tomhle díle a toto zase v tomto. Nicméně NFS Heat jasně ukazuje, že když se to správně nakombinuje, může to skutečně fungovat. Věřím, že jakmile se v naší recenzi dostaneme k těmto podobnostem, dáte mi za pravdu.

Need for Speed Heat je sice v jádru závodní hrou, ale pokouší se do své hratelnosti promítnout i řadu prvků, tedy zejména z her na hrdiny. Kupodivu to ale v tomto díle nijak nenarušuje strukturu hry, ba naopak ji to možná dává trochu jiný rozměr, k tomu se ale dostaneme v dalších odstavcích. Kolem samotné hry je opět postaven příběh. Ten se opět točí kolem pouličních závodníků, pro něž je závodění smyslem jejich života. Na druhé straně však stojí policejní oddělení Palm City, které se se závodníky snaží neustále bojovat. Boj však občas probíhá na hraně samotného zákona. Musím se přiznat, že scénář letošního dílu nepůsobí vůbec špatně. Čekal jsem něco hrozného, ale nakonec jsem byl velmi mile překvapen. Příběh se snaží hrát kolikrát i na emoce a nestaví závodníky pouze do role těch, co porušují zákon, ale snaží se odhalit i jejich minulost a důvody, proč se dostali k tomu, co dělají. Policii však trochu komplikuje situaci i aktuální oficiální závody Speedhunter Showdown, díky kterým se počet závodníků ve městě rapidně zvyšuje. Jedním z nich pak máme tu čest být i my. Scénáristicky sice nejde o nic převratného, ale po potřeby hry je to zcela dostačující.

Po úvodní jízdě přijde na řadu výběr našeho nového závodníka. Na výběr máme z osmi předdefinovanými postavami, které nás budou v rámci příběhu zastupovat. Jde o čtveřici mužů a čtveřici dívek. Bohužel, nějak mi žádný z mužských charakterů nepřišel dostatečně charakterní, takže jsem sáhl po druhém pohlaví, tedy po té nejvíce potetované krátkovlasé blondýně, kterou můžete vidět na jednom ze screeshotů v této recenzi. Nutno podotknout, že můj výběr dopadl na jedničku. Tato badass girl do příběhu naprosto skvěle zapadla, občas jsem si říkal, jestli vývojáři záměrně mužské charaktery neodflákli. To se ale nejspíše nikdy nedozvíme. Poté, co si vybereme jednu z dostupných postav, přichází na řadu volba prvního vozidla. Tradičně máme na výběr ze tří kousků, které symbolizují jednotlivé zástupce z celého světa. Máme zde tedy jednoho zástupce amerických muscle car, v tomto případě mnou zvolený Ford Mustang, ale také zástupce z evropy, či japonských tunner cars.

I přesto, že si pro potřeby vyprávění volíme lidskou postavu, tak vaším skutečným charakterem ve hře bude vaše vozidlo, případně vozidla. I když si postupem hrou budeme odemykat stále nové kousky, tak vývojáři se hru snažili nastavit tak, abyste se co nejvíce sžili s konkrétním vozidlem a to neustále vylepšovali. Postupem času ale zjistíte, že vozidel bude potřeba více s tím, jak před nás hra bude stavět nové typy závodů. I tak ale zjistíte, že jakmile budete mít pro každý typ závodu vozidlo, s radostí se budete věnovat těm třem, čtyřem kouskům, které budete mít v garáži. O ta se pak s chutí budete starat, vylepšovat je a upravovat obrazu svému. Vaše vozidla budete moci vylepšovat v závislosti na vaší dosažené úrovni, která vzrůstá dle zisku vašeho zisku reputace vůči ostatním závodníkům.

Tím se dostáváme k jednomu z hlavních prvků Need for Speed Heat. To nám totiž předkládá dva zcela rozdílné závodnické světy. Během dne je čas vydělávat peníze na patřičná vylepšení, potažmo nová auta a to díky oficiální akci jménem Speedhunter Showdown. Zde budeme měřit své síly v závodech probíhajících zcela legální cestou. Ty jsou většinou složeny ze závodů typu Circuit, tedy závodů na několik kol, ty jsou většinou nastaveny v počtu tří kol. V noci se ale vše diametrálně odlišuje. Zde na řadu přicházejí pouliční závody bez pravidel, bez zastaveného provozu a s policií za zády. V tomto případě nám Circuit Race doplňují i Sprinty. Je velmi zajímavé, že ačkoliv máme k dispozici noc i den, tak hra mezi nimi nikdy plynule nepřejde. Režim dne a noci si volíte po opuštění garáže. V případě, že vstoupíte do dne, je možné do noci přepnout přes herní mapu. Obráceně to však možné není. Je to dáno tím, že noc je třeba prakticky přežít.

Noc je pro tuto hru zásadní. Právě během nočních pouličních závodů je možné získat toliko důležité body reputace, díky nimž se dostanete na vyšší úroveň a odemknete si tak nejen nové díly pro tuning, ale také nová vozidla. Stoupání po úrovních je také důležité k odemykání příběhových misí, které jsou velmi často doprovázeny i velice povedenými cut-scénami. Abyste však mohli režim noci ukončit, je třeba se vždy dostat zpět do Save housů, které jsou po celé herní mapě roztroušeny. Hra vám nepovolí z mapy přepnout do dne proto, že musíte uniknout všem policejním hlídkám, které po vás během noci půjdou. Teprve v Save housu se vám započítá veškerý dosažený úspěch z nočního režimu. Dostat se do bezpečí bude z počátku poměrně snadné, ale s postupující úrovní hledanosti po vás půjdou stále agresivnější a vytrvalejší policejní hlídky, které budou navíc disponovat lepšími a lepšími vozidly.

Policie svou roli ve hře plní poměrně úspěšně a jak se v noci jednou dostanete do jejich hledáčku, pak po vás půjdou ihned, jak vás zmerčí. Problém u policie ale nastává ve chvíli, kdy je hra v režimu dne. To jste pak pro policii absolutně beztrestní. Nikoho nezajímá, že jste v noci městu provedli škodu na majetku a popis vašeho vozidla se prohnal zprávami. To mi přijde opravdu divné a pokud je policie přítomná i za dne, měla by reagovat na události v noci. Za dne se tedy s nimi do konfrontace dostanete pouze jedním jediným způsobem a to když do nich během své jízdy narazíte. K vašemu zatčené může dojít dvěma způsoby. Buď vás policie zablokuje tak, že není úniku, nebo vaše auto jednoduše zlikviduje. Vaše vozidlo tak disponuje health barem, který je možné doplňovat pomocí průjezdu benzínkou. Tento prvek si hra půjčila z Need for Speed Rivals a funguje to opravdu na jedničku. Stejně jako v NFS Rivals, i v případě letošního dílu přijdete o veškerý dosažený postup z aktuálně započatého dne v případě, že vás policie dostane. Opravy v průjezdem benzínkou jsou pak omezeny na tři pokusy, takže v tomto případě je NFS Heat daleko přísnější.

Pokud byste měli strach z toho, že celá hra je odkázána pouze na dva typy závodů, pak vás uklidním. Není tomu tak. Hra obsahuje také drifty a time trial. Ty jsou však společné jak pro noc, tak pro den. Herní mapa je však plná i dalších aktivit. Od různých kolektiblů až po denní výzvy. Hledat tak po světě můžete různé grafity, které si pak můžete dát na vaší káru, ale i likvidovat nehezké billboardy. Výzvami jsou pak ve všech takovýchto hrách velice populární Speed trapy, nebo Long Jumpy. V případě, že se při samotném spuštění hry rozhodnete, že do hry umožníte přístup i jiným hráčům, pak je během vašeho setkání na mapě můžete vyzvat i k okamžitému Sprint závodu, jako tomu bylo u předešlých dílů.

Asi je jasné, že se slovy vylepšovat a upravovat svůj vůz dle obrazu svému, jsme jednom z výše uvedených odstavců myslel tuning. Ten v případě Need for Speed Heat hraje opět velmi důležitou roli, přičemž možností pro přizpůsobení vašeho vozidla je nespočet. Vozidlo si navíc můžete profilovat pro konkrétní typy závodů. Můžete tak vytvořit auto čistě pro potřeby závodění na silnicích, ale stejně tak pro potřeby závodů v terénu. Nechybí však ani možnost úprav pro potřeby driftování, či čistě nutnosti hrubé koňské síly pro závody typu Drag. Tuning se však nevztahuje pouze na výkonnostní parametry vašeho vozidla, ale i na jeho přímou vizualizaci. Musím se přiznat, že vizuální úpravy jsou v případě NFS Heat velice intuitivní a věřte mi, že si zde skutečně vyhrajete. Základní vizuální úpravy navíc nejsou nikterak omezeny vaší úrovní, takže nemusíte čekat na to, až se vám některý díl odemkne. Pomocí nástřiků a vinylů pak můžete vytvářet skutečně nespočet designů,které následně můžete sdílet s komunitou.

Velice mě potěšila rozmanitost herního světa. I když je centrem veškerého dění zejména Miami inspirované město Palm City, tak zde narazíme také na průmyslovou zónu, kamenolom, bujné lesy, vrchy, či centrum vesmírného programu s odpalovacími rampami pro raketoplány. Vývojáři se do hry snažili dostat skutečně rozmanité prostředí, které nabídne dostatek zajímavých částí, jenž mají za následek absenci stereotypu. Do herního světa jsou ale promítnuty i některé z problémů současných Spojených států. Na mysli mám zrovna velmi časté lesní požáry a tak ani v Need for Speed Heat nechybí oblast, kterou zpustošil lesní požár. Ty jsou typické spíše pro západní pobřeží, než pro to východní, ale rozhodně jde o něco, na co je určitě potřeba poukázat, jelikož to má nesmírné důsledky nejen na životy lidí, ale celý místní biotop, který tvoří také řada zvířat a bezpochyby i rostliny.

Hratelnost NFS Heat se odráží od svých předchůdců, ale působí trochu těžkopádněji, či pomaleji. Byť vás hra z počátku upozorňuje, abyste každou zatáčku prosvištěli driftem, tak velmi brzy zjistíte, že to skutečně nutností není, ba naopak občas je potřeba neztrácet rychlost tím, že se rozhodneme projet zatáčku smykem. Tím, že hra působí pomaleji jsme myslel zejména to, že pocit rychlosti se zde dostavuje už během dosažení 200km/h, nikoliv až při třístovce, na kterou předchozí díl kladl s radostí důraz. Proto hra také necílí na to, aby všechna auta hned pokořovala tuto hranici a než si ušetříte a odemknete supersporty, které na tuto hranici dosáhnou, chvilku potrvá. Nicméně jsem konečně necítil tu potřebu mít auto, které by mělo v brzké době dosáhnout hranice 400km/h, abych měl pocit, že to vozidlo jede. Pochopitelně nečekejte žádnou vrcholnou simulaci. Nové Need for Speed je ryzí závodní arkáda, ale fungující a velmi dobře hratelná. Pokud ji tedy dáte šanci.

A jak je to s technickou stránkou. Need for Speed Heat stejně jako celý zástup ostatních herních titulů společnosti EA běží na poslední verzi enginu Frostbite. To sebou nese veškeré jeho klady, ale i jeho zápory. Pokud se podíváme na hru na první pohled, tak je její vizuál velice povedený, což se odráží i na výše uvedeném rozmanitém prostředí. Velice působivý je pak efekt deště, jenž působí opravdu dobře, problém je samozřejmě v tom, že jde skutečně jen o efekt, který nemá žádný vliv na jízdu jako takovou. Hra dále běží v naprosto stabilních 30fps, tedy se mi nestalo, že by někde došlo k jejich propadu. Rozlišení na konzoli Xbox One X pak cílí na 4K, což se promítá do detailů vozidel, ale i okolního prostředí. Kde je chyba ptáte se? Ano, jako u jiných her běžících na Frostbite enginu je hlavním problémem vykreslovací vzdálenost. Hlavně u travnatých ploch budete vždy pozorovat tu hranici, kdy se vše dokresluje. Podobně je to pak se stíny. Osobně si říkám, jestli již není načase vytvořit nějaký nový engine. Ostatně nutit vývojáře do jednoho enginu, s nímž prakticky umí jen jeho tvůrci, není zrovna šťastné. I přesto lze říci, že vizuální kabátek hře skutečně sluší. Výborný je pak i hudební soundtrack a pochopitelně i zvuky samotných vozidel.

ZÁVĚREM

Během vydání jsem měl pocit, že Need for Speed Heat bude jen dalším dílem série, který brzy upadne v zapomnění. Titul však dokázal překvapit velice zajímavým prostředím, hratelností, možnostmi úprav, vizuálním zpracováním a nakonec i ne vůbec špatným příběhem, který sice nepatří na vrchol scénáristické práce, ale ani neurazí. Hlavní nový prvek Dne a Noci nakonec také zafungoval na výbornou a série tak po letech opět nabrala dech. Letošní díl sice má i nějaké ty mouchy, ale klady je tentokrát velmi razantně převyšují. Ghost Games se tak postarali o skutečné závodní překvapení letošního roku.

HODNOCENÍ: 8,5/10

Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: Xbox One X

Distributor ČR: ABC Data PL/ConQuest Entertainment