Overpass – Recenze

Společnost BigBen Interactive, nyní již Nacon, solidně rozšiřuje své portfólio závodních titulů. Většina z nich je pak vytvářena ve francouzském studiu Kylotonn Racing. To ale není případ právě recenzovaného titulu jménem Overpass. Ten má na svědomí studio Zordix Racing. To má za sebou několik menších projektů, které ale svou kvalitou nikoho příliš neoslňovali a právě nově vydaný titul to měl zlomit. Vývojáři se totiž rozhodli, že se pustí rovnou do plnohodnotného offroad simulátoru, kde bude naším hlavním protivníkem pouze čas a samotné prostředí, nikoliv fyzičtí oponenti. Zůstává zde však otázka, jestli si vývojáři neukousli přeci jen příliš velké sousto.

Overpass je hra, která může na první pohled evokovat to, že má skutečně co nabídnout. Menu vám nabízí hned čtyři velké režimy, kterými jsou Career, Quick Play, Custom Challenge a Multiplayer. Hádáte správně, tím zásadním má být, jako ve většině podobných titulů, Kariéra. Ale dá se to zde vůbec takto nazvat? Upřímně? Moc ne. Nevytváříte si zde žádného jezdce, který by vás v této hře zastupoval a to byť zde máte jisté možnosti jezdce, který místní vozítka ovládá, upravovat, tedy pokud se tomu tak dá vůbec říkat. Moc možností zde zrovna není a upřímně řečeno, ani jsem neměl chuť se zde s podobou jezdce nijak zásadně zdržovat. Právě díky velmi omezeným možnostem. Podobně na tom jsou i možnosti úpravy UTV buggy a ATV čtyřkolek. Možnosti úprav jsou také velmi skromné a prakticky jde jen o vylepšení vlastností daného vozítka a to celkem v rámci čtyř statistik, kterými jsou síla, ovladatelnost, odolnost a rychlost.

Zpět ale k samotnému režimu Career. Ten je tvořen jakousi sítí, přičemž vítězství v jednotlivých závodech vám umožňuje odemykat nové soutěže, různá  vylepšení, či oblečení pro jezdce. Ale pozor! Kariéra má pouze 12 kol, tedy po dvanácti šampionátech je konec a Kariéru si můžete zahrát zcela od znovu s tím, že otevřená vylepšení zůstávají, ale zbytek je třeba odemykat znovu. Vrchol kariéry pak tvoří Velký šampionát, který je tvořen sledem šesti závodů. Po zbytek kariéry narazíte většinou na šampionáty o 1 – 3 závodech. V kariéře pak můžete sledovat dále pouze průběžné pořadí a dělat managment. Jenže zde se o žádném managementu nedá mluvit. Jsou zde pouze aktuální slevy na oblečení a sem tam výzva od Rivala. Tato výzva je pak jediným způsobem, jak si odemknout uzamčené UTV, či ATV. Navíc, závod s Rivalem vám automaticky sebere jedno kolo a to vás většinou stojí vaše umístění v žebříčku. To samé platí o samovolných opravách. Ty vás rovněž stojí celé jedno kolo. Případně můžete využít jeden ze tří kufříků první pomoci. Poslední možností je pak jet závod s poškozeným strojem. Oprava za peníze je pak možná pouze mezi  závody daného šampionátu.

Nechci působit negativně, ale takto si stěžejní režim celé hry skutečně nepředstavuji. Přeci jen si vývojáři zde mohli dát trochu více práce, takhle to moc dobře nepůsobí a jakmile projdete oněch 12 výše zmíněných kol, nemáte pak vlastně žádné větší nutkání se do kariéry vracet. Leda byste nechtěli zkusit vše odjet na obtížnost Hardcore, která se odemkne po jednom úspěšném dokončení tohoto režimu. Je pravda, že v tomto nastavení je režim Kariéry přinejmenším výzva, jelikož zde není žádná možnost restartu, či checkpointu, časy jsou daleko přísnější a poškození rychlejší.

Ostatní režimy možná není třeba představovat, tedy hlavně ne Quick Play, kde si můžete užít jakoukoliv trať v jakémkoliv z šesti dostupných prostředí a to s jakoukoliv buggy, jichž je celkem 13, či čtyřkolkou, kterých je pak pouhých 7. Dostupné stroje jsou alespoň plně licencované a to včetně kokpitů, což je potěšující. Navíc si vývojáři skutečně dali tu práci a každé z dostupných vozítek se chová zcela odlišně a kromě základních vlastností je na jejich jízdních vlastnostech znát i těžiště, či samotná váha. V případě jízdy s ATV je třeba ovládat i vyvažovat stroj nakláněním jezdce jako tomu je ve skutečnosti.

Režim Custom Challenge není pak nic jiného, než možnost vytvořit si vlastní šampionát. Žádný editor tratí zde nehledejte. Multiplayer pak představuje možná nejzábavnější část hry, tedy minimálně v možnosti lokálního multiplayeru. Ten zde zastupují rovnou dvě možnosti a to Splitscreen a Hot Seat. Hlavně u Hot Seat se s partou kamarádů u jednoho zařízení královsky pobavíte. V případě, že máte jen jednoho je pak ideální volbou splitscreen. Zde ale počítejte se zhoršením vizuálu a to není zrovna moc líbivé. Proč? To se dozvíte v jednom z odstavců níže. Nemáte-li kamarády žádné, pak je nejvyšší čas vrhnout se do klasického online multiplayeru. A tím máme veškerý obsah hry.

Určitě stojí ještě za zmínku to, že zde najdeme pouze dva druhy disciplín. První je Obstacle Course, což je jízda s umělými překážkami a to jak ve formě sprintu, tak na několik kol. Druhou disciplínou je Hillclimb, tedy jízda do vrchu. Ta je vlastně největší výzvou celé hry. Zde musíte ideálně za chodu vybírat správnou cestu, abyste neztratili hybnost, jinak jste většinou odsouzeni ke sklouznutí dolů, či rovnou skutálení. I když ve hře máme prakticky jen tyto dvě disciplíny, tak nemohu říci, že bych se u nich nebavil. Výzva, kterou obě poskytují, je více než skvělá a jsou to právě samotné tratě a jejich náročnost, jenž vás u hry budou držet. Pokud se na hře něco skutečně povedlo, tak jsou to právě tratě, jenž vždy poskytují patřičnou výzvu a svým provedením jsou vždy unikátem. Vlastně každé dokončení tratě je pro vás jakýmsi zadostiučiněním a to ať už skončíte na jakémkoliv místě.

Největší síla celé hry je tedy hratelnost. Vývojáři toužili po tom, aby vytvořili náležitý offroad simulátor a v tomto čirém pohledu se jim to i povedlo. Jízdní model je skvělý, každý kamínek, zvlnění terénu, či změnu povrchu, po němž se pohybujete, okamžitě pocítíte. Záhy zjistíte, že vaší největší silou není rychlost, ale vhodná volba cesty, trpělivost a správná regulace plynového pedálu. Na plný plyn prakticky nedokončíte ani tu nejlehčí trať. Asi je vám jasné, že fyzika zde pracuje také skvěle, což pocítíte hlavně na každém zvoleném UTV, či ATV, jelikož již jednou zmíněné těžiště a váha zde hrají skutečně důležitou roli.

Nyní se dostáváme k tomu, proč je není Overpass ve splitscreenu zrovna nic lákavého. I když jsem hrál na konzoli Xbox One X, tak zde bylo cítit, že vývojáři nevyužili potenciál konzole ani zdaleka. Technicky hra působí skutečně zastarale, řada textur je rozmazaných, okolí řady tratí je poměrně strohé, objekty jsou detailní prakticky jen v bezprostřední blízkosti. Rozlišení také není nikterak závratné a úplně nejhorší na tom celém je úplně otřesný screentearing, jenž je vzhledem k odemčenému snímkování často do očí bijící a kazí to tak kolikrát zážitek z hraní. Zde se měli vývojáři ze Zordix Racing rozhodnout pro zámek na 30 snímcích za sekundu. Aby toho nebylo málo, tak v detailnějších tratích, kterých zde zase moc není, je výkon hry občas jak na horské dráze. Zde se to tedy moc nepovedlo. Vývojáři budou mít ještě spoustu práce, aby dostali titul do té správné kondice a ani tak to nebude žádný kandidát na hru roku.


ZÁVĚREM

Overpass je hra, která disponuje velkým potenciálem, jenž však nedokázala využít. Hra trpí na špatnou optimalizaci, zastaralé vizuální zpracování a slabší obsah. Největší síla titulu tkví v jeho náročnosti, výtečné hratelnosti, jízdním a fyzikálním modelu a hlavně jedinečným a náročným designem tratí. Jestli vás však hra nedostane svou hratelností, pak si vás nezíská vůbec.

HODNOCENÍ: 5/10


Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: Xbox One X

Distributor ČR: COMGAD s.r.o.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copyright © All rights reserved. | CoverNews by AF themes.