RAGE 2 – Recenze

Spousta lidí si myslí, že recenzovat hry je super. Dostanete hru a jediným Vaším úkolem je to, abyste ji hráli, dohráli a pak na základě svého umu zhodnotili. Ano, je to super, ale pouze do té chvíle, kdy hrajete oblíbené tituly od svých oblíbených studií. Jenže pak jsou i tituly od studií, které nemusíte, o kterých „víte“, že na základě prvního traileru bude nový titul minimálně těžce průměrný, ale Vy ho stejně musíte hrát. Takové noci jsou pro recenzenta ty nejtěžší, protože celý den myslí na to, jak se vyhnout !hraní! a vymýšlí si na sebe stále podivnější a podivnější výmluvy, proč to dnes nezapne. Cítíte to také? Ty předsudky? Tak přesně v podobné situaci jsem se tentokrát nacházel já s hrou Rage 2, primárně od studia Avalanche Studios.

Můj osobní názor na Avalanche Studios a jejich hry je takový, že se jedná o průměrné studio, které dělá průměrné hry, ve kterých se vyskytují světlé chvilky, které daný titul na chvilku vyšvihnou nahoru, aby je za půl hodiny vystřídaly neskutečné kiksy, které onu hru srazí opět do průměru. To je případ série Just Cause, Generation Zero i třeba Mad Maxe a bohužel, na tento pomyslný list si můžeme nově zařadit i Rage 2. Jenže proč? Co se mohlo tak strašného stát, že recenzenty oblíbené Rage od veteránů z id Software, které má průměrné hodnocení na Xbox 360 81% a mimochodem id Software vypomáhalo s pokračováním, tak neskutečně zklame v podobě druhého dílu, který je přímým sequelem jedničky? Upřímně nic tak děsivého, ale spíše spousta nedodělků a hluchých míst posílá nadějný Rage 2 někam, kde si rozhodně být nezaslouží.

Ještě než jsem poprvé zapnul Rage 2, tak jsem věděl, že jdu do hry, která je svým konceptem prakticky zcela odlišná od původního dílu. Že hra hraje na notu volného pohybu, otevřené mysli prakticky vůči všemu, že se snaží být cool, free a nad věcí, ale to, že při prvním spuštění se mi bugne hned první velká scéna po 5 minutách hraní, to mi doslova vyrazilo dech. Chápete to? Tomu se říká tedy velkolepý nástup. Nejdříve jsem nevěděl, zda zrovna ve scéně nejsou použité nějaké „cloak“, tedy neviditelné schopnosti brnění jedné z postav, ale jak postupem času začala doslova celá scéna doskakovat a část z ní nedoskočila vůbec, jsem pochopil, že toto ve scénáři rozhodně nebylo. Bohužel těžkosti s Rage 2 pokračovaly dále, takže po další menší sekvenci jsem se nemohl hýbat. Zkrátka jsem zůstal na místě a pouze otáčel postavou. „Díky Avalanche Studios za zajímavý zážitek z Vaší hry“, pomyslel jsem si a musel jsem tohoto údajně černého koně jara celého restartovat. To se naštěstí povedlo a hra konečně přestala vykazovat takové neskutečně bugy. Ale co Vám budu povídat, předsudky a míra prvotního zklamání udělaly své a hra velmi rychle klesala na mém pomyslném ratingu touhy hraní ke spodním hodnotám.

Naštěstí, ani přesně nevím kdy, se to zlomilo a já se začal těšit na to, až Rage 2 zapnu. Dokonce jsem ani nezačal panikařit, jako se mi to u jiných open world her stává, když se před Vámi v určitém okamžiku rozkryje mapa a její vedlejší, nepovinné sběratelské aktivity. Mapa je na takový to titul opravdu slušně velká, ale jednotlivé mise ji nezakrývají. Doslova bych řekl, že jich je pár v porovnání třeba s jinými open world tituly, jako je třeba série Assassin’s Creed nebo Far Cry. Co bych však hře vyčetl je to, že hlavní úkoly jsou příliš, nebo snad i zbytečně, daleko od sebe a i když snad ve všech případech můžete použít Fast Travel, budou dny, kdy byste si rádi celou mapu prošli hezky pěkné po vlastních.

Líbí se mi možnosti upgradu daného hlavního hrdiny nebo hrdinky. V Rage 2 můžete zvýšit svoje zdraví, obranu, odemknout jednotlivé úrovně různých perků na zbraních, kupovat do nich perky samotné a tak si je upravit podle vlastního herního stylu. Také si na zbraně můžete kupovat jednotlivé skiny a měnit tak jich vzhled. Dále se můžete rozhodovat, jakou cestu zvolíte u hlavních postav, které Vám zadávají úkoly, takže rozhodujete vlastně i o svém herním stylu. Také můžete upravovat svá vozidla, ať už jde o rychlost, výdrž nebo i typ hlavní zbraně a počet nábojů do ní. Bohužel, tento koncept má snad a pouze jeden, zato znatelný, problém. Vše je moc drahé. I když máte nahráno v průměru deset hodin čistého času, tak si normálním hraním nevyděláte víc, jak například na dva, maximálně tři nové skiny na zbraně. A to je opravdu málo.

Je dobře, že se autoři rozhodli vydat cestou dabovaného hlavního hrdiny, myslím si, že u Rage 2 to byla povinnost i když příběhově se jedná o velmi slabý herní kus. Hlavní kampaň může trvat okolo šesti hodin průměrného hraní. Samozřejmě záleží na nastavení obtížnosti, ale já jsem jel druhou nejtěžší a můžu za sebe na rovinu říct, že Normal obtížnost by mě, jako zkušeného hráče urazila.  Jak jsem zmínil výše, herní čas natahují ony vedlejší mise, které nejsou mandatorní pro dohrání hlavní dějové linky, ale některé z nich jsou opravdu zábavné. Mě konkrétně nejvíce bavily ty úkoly, ve kterých jste museli vyčistit různá stanoviště od místních banditů.  K tomu Vám napomáhaly Vaše super-schopnosti, které jste získali díky brnění.

Tyto schopnosti jsou také upgradovatelné, stejně jako vaše postava či zbraně. A máte jich k dispozici slušnou porci. Od schopnosti někoho odhodit pomocí kinetické síly, přes silný úder pěstí z výskoku nebo gravitační skok, kdy se můžete doslova zastavit na několik vteřin ve vzduchu, až k defibrilaci, díky které můžete své padlé tělo probudit z klinické smrti. Já jsem ale nejvíce využíval schopnost zvanou Rush. Díky této schopnosti jsem se v mžiku posunul o nějakých 15 metrů libovolným směrem.

Tempo hry, pokud se věnujete nějaké misi, je zběsilé. Nepřátel, co do počtu, ale i do různosti je celkem dost, takže se Vaše prsty rozhodně nebudou nudit. A korunu tomu nasazuje z prvního dílu známá zvrhlá show MBTV, tedy Mutant Bash TV, kde máte za úkol zabít co nejvíce mutantův co nejlepším čase. Bohužel, mimo tyto aktivity je svět Rage 2 prázdný a pustý a nezachraňují to ani náhodně postavení nepřátelé a příliš vzrušení nepřináší ani hon na ozbrojený konvoj.

Mnohokrát se autoři vyjádřili, že je pro ně nejdůležitějším prvkem zábava spolu s konstantními šedesáti snímky za vteřinu. To se jim, až na původní generaci konzolí, podařilo. Hra jako taková běží parádně, co se plynulosti týče. Bohužel i na mezigeneračních konzolích je Rage 2 tak trochu mázlé, neostré. Úroveň detailů byla podřízena plynulosti a musím říct, že je to škoda.

Na začátku hry jsem měl velký problém s předdefinovanou rychlostí ovládání. Defaultní hodnoty jsem smazal, nahradil svými a hra se pro mě stala nehratelnou. Celý den jsem si na své nově nastavené ovládání snažil zvyknout, ale nešlo to. Hodil jsem tedy znovu celou hru do základního nastavení a asi po půl hodině jsem se s tou hrou sžil a byl schopný si jí začít užívat.

ZÁVĚREM

Rage 2 vypadá jako mix Dooma a Far Cry. Z prvně jmenované si bere zběsilost, z té druhé zas příběh pro jednoho hráče zasazený do otevřeného světa. Avalanche Studios odvedli pěkný kus práce, který ale opět nedotáhli do konce tak, aby tento titul mohl být korunován. Podle mě byl Far Cry 5 mnohem ucelenější a zábavnější a graficky daleko hezčí, než nový Rage. Pokud však máte tuto sérii od Ubisoftu za sebou a chcete zkusit něco jiného, avšak v podobném duchu a s lepšími super-schopnostmi, s kterými se budete opravdu dobře bavit, tak s Rage 2 neváhejte.

HODNOCENÍ: 7/10

Autor: Ladislav Procházka
Testovaná verze: Xbox One X

Distributor ČR: Cenega Czech

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copyright © All rights reserved. | CoverNews by AF themes.