Samurai Warriors 5 – Recenze
28 července, 2021Asijská herní scéna tvoří poměrně unikátní prostředí a je rodištěm celé řady žánrů a někdy i titulů, které jednoduše nejde nějakým žánrem specifikovat. Mezi takové hry, či série, můžeme řadit tituly ze sérií Warrior a to ať už mluvím o sérii Dynasty Warriors, či v případě této recenze Samurai Warriors. Standartně bychom tyto hry mohly označit za hack-n-slash rpg, ale to by nebylo zcela přesné, jelikož hry mají tak říkajíc svůj feeling a velice se svým za vlasy přitaženým uchopením podobají starým kung-fu filmům, které bylo také třeba brát s rezervou, ale mnoho lidí je miluje, mě nevyjímaje.
Mé osobní zkušenosti s hrami ze série Warriors započaly na konzoli Playstation 2 a hře Dynasty Warriors, kterou jsem si okamžitě zamiloval. Když tedy z Koei Tecom přišel kód na hru Samurai Warrior 5, neváhal jsem ani vteřinu a hru si uzmul pro sebe. Tolik jsem totiž toužil vrátit se do let mého mládí a nechat se unést jedinečným stylem těchto her, které i přes svůj velmi jednoduchý koncept mají po celém světě spousty fanoušků. Ostatně i Nintendo v tomto stylu vytvořilo dva velmi povedené tituly, tedy Hyrule Warriors a Fire Emblem Warriors.
Pokud jde o Samurai Warrior 5, tak inspiraci pro svůj příběh bralo ve skutečných událostech japonských ději. Konkrétně zavítáme do období Sengoku, které patří v herním průmyslu v posledních letech mezi ty nejpopulárnější. Ve hře budeme sledovat dění zejména kolem dvou postav Nobunaga Ody a Mitsuhide Akechiho, vše je pak více zaměřeno na tzv. Honno-ji incident, jenž se udál v roce 1582 n.l. Sledujeme tedy často emotivní story, která nám zároveň vypráví o zradě z nejbližších kruhů. Musím se přiznat, že některé zvraty mě šokovali, ale pokud umíte chodit v japonské historii, pak tolik překvapeni nejspíše nebudete. Já si ale příběh dokázal náležitě užít.
Hru tvoří dvojice herních režimů a to Musou, což je zde prakticky příběhová kampaň a pak režim Citadel. Nejprve začněme druhým zmíněným. Tento režim se společně s jakousi encyklopedií hry nazvanou Vault, kde se dozvíte všechny možné informace o postavách a jejich historickém zařazení, ale můžeme shlédnout třeba veškeré odemčené cut-scény, odemyká po dohrání úvodní kapitoly příběhového režimu Musou.
Citadel mode využívá různých scénářů, které vycházejí z Musou mode, nejprve je však nutné dokončit Training, který vás naučí veškeré mechaniky, které se tohoto režimu týkají. Prakticky jde o režim horda, kde musíme bránit svou pevnost/základnu při snaze získat nejvyšší možné skóre. Režim je sice separátní, ale je důležitý pro fungování modu Musou, jelikož právě v tomto módu můžeme získávat důležité suroviny, s jejichž pomocí můžeme vylepšovat stavby jako jsou Dojo, Obchod, Kovárna, či Stáje. Tyto části jsou pro oba mody totiž sdílené, stejně tak vylepšení, která udělíte jednotlivým generálům/velitelům, kterých je ve hře úctyhodných 37 a odemykáte je postupným hraním Musou. Toto vzájemné propojení veškerého obsahu ve hře mě velmi mile překvapilo.
Tak tedy k tomu Musou Modu. Ten je rozdělen na několik kapitol, jenž jsou vždy vedeny v trochu jiných schématech a ukazují nám dění vždy z několika konců. Z většiny času je hlavní hratelnou postavou Nobunaga Oda, ale postupně si budete moci zvolit z dalších velitelů, jenž disponují vlastními schopnostmi a nabízejí rozdílnou hratelnost, která je vázána částečně také na zvolenou zbraň. Ačkoliv má každý hrdina/velitel svou defaultní zbraň, tak je možné, aby každý mohl využít jakýkoliv typ zbraně.
Každá z dostupných postav disponuje vlastním stromem schopností, ty nejsou nikterak rozsáhlé, ale fungují tak, jak se od nich očekává. Kromě pasivních schopností v rámci skills tree, je možné postavě přidělovat také schopnosti aktivní, jejichž odemykání je závislé na dosažené úrovni hrdiny. Kromě postav je ale možné vylepšovat také samotné zbraně, a výjimku netvoří ani kůň. Ve hře jsou k dispozici také různé předměty jako léčivé lektvary, či různé svitky, které vám dodají nějaký ten bonus.
Dostupnost vylepšení je pak závislá na jednotlivých úrovních daných budov, v nichž k úpravám dochází. Pokud chcete zlepšovat vašeho hrdinu, je třeba vylepšit Dojo, chcete-li vražednější zbraně, pak není nic jednoduššího, než investovat do Kovárny. Je libo lepšího koně, pak investujte do stájí. Jediná budova, která se vymyká vylepšování je obchod, investice zde vám ale zpřístupní lepší zbraně a předměty, takže i zde se vaše investice neztratí. Vše je intuitivní a funguje velmi jednoduše, přesně tak to má v případě této hry být.
Hratelnost je v rámci série naprosto tradiční. K dispozici máme dva základní typy úderů, které lze kombinovat se speciálními schopnostmi. Nakonec je tu také speciální útok, který lze použít po nabití skill baru. Ten se nabíjí prostou likvidací nepřátel. Jak jsem zmínil, tak jednotlivý velitelé disponují jinými zbraněmi a svými typickými pohyby, takže se za každého z nich hraje trochu jinak.
V jednotlivých mapách pak budeme stát proti různým typům nepřátel. Najdeme zde základní jednotky v podobě pěšáků, kteří nejsou prakticky žádnou hrozbou. Pak jsou zde štítonoši a kopiníci, na ně nelze používat rychlý úder. Pak jsou tu různí kapitáni, kteří mají status jakési nebezpečnější jednotky, ale vůči základním jednotkám jsem nepoznal v jejich likvidaci rozdíl. Ten přichází až s veliteli, kteří vám jsou schopni trochu zatopit a to zejména ve větším počtu. Vrchol všeho jsou pak bossové, jenž jsou prakticky jen odolnější velitelé, s nimiž se střetnete v závěru mapy.
Ačkoliv jsou základní jednotky jen otloukánci, tak jsem si Samurai Warrior náležitě užíval. Jak to jen říci, série Warriros má své osobité kouzlo, které se slovy velmi složitě popisuje. Samozřejmě během jednotlivých misí, či kapitol, je třeba na mapě plnit různé úkoly, přičemž někdy je nutné přepínat mezi veliteli, které máte k dispozici. Do některých bitev si můžete zvolit až dva. Přepínání je pasé ve chvíli, kdy hrajte ve dvou. V kooperaci lze hrát jak online, tak lokálně přes split-screen. Ten k sérii jednoduše patří a je to právě ten typ multiplayeru, který si zde užijete více. S kamarádem na gauči se to lépe táhne a přístup vývojářů zde jednoduše kvituji.
Je tedy trochu škoda, že vývojáři se sérii nepokusili nějak zásadně inovovat, i když víme, že v případě Dynasty Warriors 9 to úplně nevyšlo. Vývojáři zde zkoušeli hru přenést do jednotného open worldu, což se jim vymstilo po technické stránce. Vizuál šel cestou spousty kompromisů a framerate byl doslova tragický. V případě Samurai Warrior 5 se tvůrci vrátili ke klasickým bitevním mapám a vlastně udělali dobře, nicméně mohli zkusit využít nějakého postupu v rámci map, že bychom se například skrze cut-scénu někam přesunuli. Osobně myslím, že prostor pro inovace je vždy, zde hráli vývojáři na jistotu, čímž vedle nešlápli, jen to mohlo být lepší.
Zklamání cítím zejména po vizuální stránce. Vývojáři absolutně ignorují existenci konzolí nové generace, či mezigeneračních konzolí minulé generace, takže ačkoliv jsem hrál na Xbox Series X musel jsem se spokojit s rozlišením 1080p, které sebou neslo velmi nepříjemné hrany. To trochu maskoval cellshadový feeling zakomponovaný do grafického zpracování, nicméně to stále zamrzí. Jinak ano, máme tu 60 snímků za sekundu, rychlé nahrávací časy, ale to vědění toho, že by to celé mohlo, tedy spíš mělo, vypadat lépe, je bolestivé.
Pokud jde o design jednotlivých úrovní, tak zde nemám moc co vytknout. Úrovní ve hře je dostatek a každá nabízí unikátní prostředí a půdorys. Zpracování jednotlivých postav není vedené ku historickým přesnostem, ale spíše ku jisté stylizaci série, což vůbec nevadí. Pokud bych měl po technické stránce ještě něco zlepšit, pak by to byly animace některých jednotek. To je ale nejspíše daň za to, že se jich najednou může generovat několik desítek najednou.
ZÁVĚREM
Samurai Warrior 5 přináší zážitek typický pro tuto sérii. Základem hry je hratelnost sérii vlastní, povedený příběh inspirovaný historickými událostmi a povedený level design. Pochvalu si zaslouží také propojení herních režimů. Škoda jen toho, že vývojáři vsadili na osvědčený recept a vykašlali se na nějaké větší inovace. Nejvíce ale zamrzí absence jakýchkoliv vylepšení pro next-gen konzole, či dokonce mezi generační konzole minulé generace.
Datum vydání: 27. července 2021 – Potřebné místo na disku: 14,2GB
Distirbutor ČR: N/A
