Série Metro – Knihy vs Hry

Už jste si někdy položili otázku, kam byste se v případě nukleární války ukryli? Do bunkru? A do kterého? Že žádné prakticky nejsou? A pokud jste Pražané, co metro?

Když jsem byl malý, často jsem slýchával informace, že v případě napadení nepřítelem nebo právě zmíněné atomové války, je dobré se tu ukrýt, že metro je na to stavěné. Řekněme si popravdě, byly to jen řeči a ničivé povodně v roce 2002 Praze jasně ukázaly, že metro jako úkryt zklamalo. Nicméně vždy, když jsem jel metrem, jsem si představoval, jaké by to bylo, ukrývat se těch několik desítek metrů pod zemí. Třeba na stanici Náměstí Míru, která se svou hloubkou 53 metrů je nejhlubší stanicí. I když co je to oproti stanici Arsenal na v ukrajinském Kyjevě, která je 105,5 metrů pod zemí? A právě v roce 2010 se mi moje představy splnily. V tento rok totiž vychází černý kůň na poli FPS her a jmenuje se Metro 2033, celým názvem Metro 2033: Last Refuge. Hra je vyvinuta ukrajinskými 4A Games a duchovně se odkazuje na hry typu S.T.A.L.K.E.R. a hlavně vychází z knižní předlohy od ruského autora Dmitrije Gluchovského a jeho bestselleru METRO 2033.

Děj se odehrává v útrobách rozlehlého moskevského metra, kam se po třetí světové válce ukryla doslova hrstka přeživších. Prameny udávají, že na začátku se jednalo asi o 70.000 lidí, avšak po několika letech jejich údajný počet klesl na 50.000. Hlavním hrdinou je 24-letý Arťom, který od svého dětství žije v podzemí metra. Abych řekl pravdu, tak Dmitrij Gluchovski je opravdu mistr v popisu post-apokalyptického děje. Není proto divu, že dostal literární cenu za debut v oblasti literatury.

Nechci zde nějak vyzrazovat děj nebo znovu popisovat to, co sám autor popisuje ve své knize, nicméně příběh Arťoma je plný překvapení a zvratů. Zároveň nám dává možnost přemýšlet i nad sebou samými. Málokdo z nás by si dokázal představit žít po zbytek života v tunelech, kde jejich jediné východy jsou hermeticky uzavřeny. Naštěstí byly krátce po atomové katastrofě spuštěny ve ventilačních a vodárenských systémech protiradiační filtry. Obyvatele různých stanic moskevského metra však neohrožuje jen všudypřítomná špína nebo kontaminace potravin, ale i to, co přichází z povrchu. Jako například přerostlé krysy, které se jako tisícihlavé stádo ženou metrem jako lavina a pro každou obydlenou stanici znamenají prakticky boj o přežití. Dále to mohou být Temní, v originále jsou popsáni jako Dark Ones. Vystupují zde jako vyspělá či zmutovaná rasa, jejichž úděl se čtenář jen tak nedozví. Přeživší však musí čelit i bojům mezi sebou. Lidstvo po tom, co se ukrylo do tunelů, nic neztratilo ze svých názorových sympatií. A tak se zde setkáváme s představiteli několika různých názorových myšlenek a politických smýšlení.

Launch trailer na remasterovanou kompilaci her Metro 2033 a Metro Last Light, Metro Redux

Čtenář, ale i hráč je konfrontován stranou Rudých či Nacistů, také se tu objevují svědci Jehovovi a různé zločinecké organizace. Dále zde kvete obchod, takže i v tunelech se daří všem různým obchodníkům a překupníkům. Metro je vlastně jeden velký ekosystém, ve kterém platí podobné zákony, jaké platily na povrchu. Jednotlivé stanice mezi sebou vytváří různé koalice, které se časem mění nebo úplně rozpadají. Možná teď budu trochu spoilovat, ale člověku, který příběh buď čte, nebo hraje, nedojde ihned jedna věc. Dobrá polovina obyvatel podzemních stanic nikdy neviděla nebe. Buď byli moc malí, když se ukryli do metra, nebo se v něm rovnou narodili. Takže když autor popisuje věci, které jsou pro nás denní samozřejmostí, chvíli jsem tápal, proč hrdinové uvnitř knížky/hry reagují tak, jak reagovali a pak mi to došlo.

Je až neuvěřitelné, jak moc se knižní předloha a hra prolínají, respektive souzní. Nebývá obvyklé, že si po dohrání hry sednete a začnete číst onu knížku, z které hra vychází a vlastně vám díky novým informacím všechno dochází a do sebe zapadá a po jejím přečtení máte neutišitelný pocit si hru znovu zahrát. Proto buďme rádi, že tu máme hry jako je třeba Zaklínač a nebo právě série Metro.

Knihy se objevily jako Easter Egg v Metro Last Light

Řekl bych, že autoři herního titulu přesně vystihli styl, jakým ruský literární autor psal a hlavně i díky jeho participaci na hře je znát, že první díl série Metro je skutečně vypiplaný. Však také recenzenti zahraničních webů rozdávali vysoké známky, jako například na Gamespot 8/10, Gameinformer 9/10 a nebo se stačí podívat na průměr Metacritic: 81/100.

Jak jsem v textu výše zmínil, titul Metro není jen jednodílnou záležitostí. Jedná se o sérii tří knih, tedy Metro 2033, Metro 2034 a Metro 2035, kdy druhý titul figuruje jako volné pokračování prvního dílu, ale přímou návaznost na 2033 má až poslední díl série. V této knize se autor vrací k osudu Arťoma a završuje tak jeho životní příběh. A 4A Games se tohoto tématu chytli a opět za kooperace Dmitrije Gluchovského udělali herní tituly Metro: Last Light a za několik dní vycházející nový díl, Metro: Exodus.

Příběhový trailer na poslední díl Metro Exodus

Za mě osobně jsem moc rád, že se série chytla i v zámoří, protože na této půdě to hry ze střední a hlavně východní Evropy nemají moc jednoduché. Prakticky až nyní s nástupem Metro: Exodus je možné o tomto titulu mluvit jako o očekávané herní pecce, než jako o černém, skvěle vypadajícím koni, který se snaží vyhnout blockbusterům, jakými jsou třeba Call of Duty, Battlefield nebo Red Dead Redemption.

Proč byste měli dát knižní nebo herní sérii vůbec šanci? Pokud pomineme fakt, že všechny herní díly jsou s českými titulky, tak jednoznačně už jen kvůli post-apo atmosféře, která na vás dýchá z každé stránky, z každé herní vteřiny. Knížky se skvěle čtou a jejich rozsah je myslím si přiměřený. Každý titul má v průměru 500 stránek, takže se nejedná o nějaký tisícistránkový epos. A třeba se i dozvíte, co se tenkrát přihodilo na stanici Botanická zahrada…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copyright © All rights reserved. | CoverNews by AF themes.