Shrnutí roku 2020 podle Ládi alias BlackHawka

Na rok 2020 by mnozí zřejmě chtěli velmi rychle zapomenout. Ať už si to chcete přiznat nebo ne, i na videoherní odvětví měl virus COVID-19 velký dopad. Nebylo to jen o změně pracovních návyků nebo spíše změně myšlení lidí, i když v IT sféře je Home Office daleko více rozšířený, ale hlavně došlo k odložení několika titulů, což má samozřejmě za následek prodražení vývoje, úpadek reputace a nervozitu u investorů. Dále chyběly akce, na kterých by se živě daly propagovat nové značky, díla, inovátorské myšlenky a také reklamní masáž hraní chtivých lidí. Celý herní průmysl se najednou přesunul na místo, které velmi dobře zná, tedy na internet.  

Pokud bychom v uplynulém roce měli hledat nějaká pozitiva, tak jedním z nich by mělo být to, že mnozí z Vás mohli trávit více času hraním jednak těch hlavních AAA titulů, ale také i titulů menších, kterým bychom nedali šanci jenom z toho důvodu, že jsou indie, nejedná se o velké blockbustery a svým způsobem jsou pro některé neznámé a nebo bychom na ně zkrátka neměli čas.

Vždy jsem pojímal anketu TOP her trochu jinak a rok 2020 nebude výjimkou. Já jsem totiž v aktuálně uplynulém roce pořídil konzoli PlayStation 4 Pro, abych dohnal jednu celou generaci SONY a dále jsem vyhlížel příchod mého stájového oblíbence, tedy nového XBOXu Series X. U SONY jsem krvelačně šel po The Last of Us a The Last of Us: Part Two. Ač jsem si myslel, že druhý díl musí být neskutečná pecka, u které po dohrání budu nevěřícně ještě půl hodiny civět na televizi, tak opak je pravdou a za mne vyhrává první díl.

Příjemným překvapením byla u nás v rodině hra FallGuys, která se na disku točí stále dokola a se syny jsme u ní schopni strávit dlouhé desítky minut. Když si člověk myslí, že ho nemůže nic překvapit, tak vyjde taková to hra s vyloženě triviálním nápadem a stále dokola si říkáte onu všem hráčům známou větu: „Ještě jedno kolo a vypínám to.“ Velmi jí ten úspěch přeji.

Pokud se podívám i na druhou stranu barikády, tak zklamáním pro mě je hra Gears: Tactics. Ač jsem jí v recenzi udělil hodnocení 8/10, do dnešního dne se nemůžu zbavit pocitu, že hra je vysoce kvalitní, co se týče technického zpracování, ale jinak je vlastně prázdná. Gears: Tactics jsou povinností pro milovníky série Gears of War, nicméně po jejím dohrání a vlastně i během hraní, si budete připadat jako John Travolta ve slavném „zmateném“ GIFu.

Nejhorší hru Vám zde nepovím, protože výhodou mého věku (34) je to, že už si mohu vybírat a nehraji tak všechny hry, které vyšly, jako v době, kdy jsem ještě neměl rodinu a bylo mi dvacet let. Nicméně Vám zde mohu říct tu obsahově nejchudší hru, jakou jsem za loňský rok hrál a ač bych měl mít už nějaké zkušenosti s výběrem, na který jsem poukazoval o pár řádků výše, tak ne vždy se to povede. Hra, u které jsem se vyloženě spálil a i v jiných médiích bylo kolikrát proklamováno, aby si vývojáři dali pozor, ať jejich titul neskončí jako Anthem od EA, tak jsem jednoduše musel mít a hrát Marvel’s Avengers. Ó mocný Thore, nebo spíš Tchoři? Tohle mohl být Magnum Opus všech her na hrdiny. Místo toho je hra v kómatu a zachránit ji může leda tak zázrak.

Nicméně to, na co jsem se celý rok 2020 těšil, tak to vyšlo v listopadu. Nová generace konzolí od Microsoftu a jejich Xbox Series X. Nadupaná mašina, která v sobě skrývá neuvěřitelný potenciál do budoucích let. Tichá konzole s bestiálně rychlými nahrávacími časy, raytracingem a 4K rozlišením při 120FPS. Dobře, většinou při 60 FPS. Tato mašina dává konzolovému hraní opět nový rozměr.

A takový bonbónek na závěr. Mým nejlepším rozhodnutím na poli videoher je pak jednoznačně rozhodnutí o nekoupi Cyberpunku 2077. Jednak na nové konzole vyjde Next Gen update až během roku 2021 a také jsem cítil, že tak rozsáhlý svět, jakým Cyberpunk bezesporu je, nebude ve 100% stavu. A po pravdě, nemýlil jsem se. Všichni asi víme, jak to s touto hrou je.

Tak to byly moje TOP momenty za herní rok 2020. Těším se, co rok 2021 přinese a při pohledu na line up si myslím, že to rozhodně nudný rok nebude.