Po jedničce jsem se rovnou naplno ponořil do druhého dílu, který je vlastně i dost odlišný. Naštěstí se nejedná o nudnou, nastavovanou kaši, směrem to jde více do sociálních interakcí mezi jednotlivými čtyřmi hlavními hrdiny a jejich mrtvou krysou. No, až to budete číst, pochopíte hodně rychle. Ten virtuální zápach z její mrtvoly se nedá moc na mnoha stránkách absolutně přehlédnout. Jelikož se jedná o několikadílnou sérii (konkrétně se současní autoři soustředili výhradně jen na první dva díly, trojku převzal někdo jiný), Teenage Mutant Ninja Turtles 2: New York versus Želvy navazuje přesně tam, kde skončil Návrat do New Yorku. Pokud jste již na jedničku četli moji recenzi, tak víte, že si vedla naprosto skvěle. Proto má očekávání byla na co nejvyšších příčkách. Ne, že by to dopadlo nějak tragicky, avšak čekal jsem o něco lepší výsledek. Tím samozřejmě myslím maximální možné hodnocení. To se zde bohužel nestalo, každopádně zážitek byl opět vynikající. Samotný komiks je rozdělen do tří tematicky oddělených částí, které na sebe však zcela navazují. Stále se jedná o jednotný příběh. Samotné střídání stylů vyprávění je jeden z předních kladů. V dnešní době je téměř nemožné udržet pozornost mladších čtenářů, takže scenáristé mají dost těžký úkol – neunudit k smrti tím stejným, co se omílá neustále dokola. Většina herních studií (vezmeme-li v úvahu, že jste na herním webu) vytvoří přímé pokračování doslova stejným způsobem. Jen přidá půlku nového prostředí, půlku starého (Dead Space 2) nebo se vyrobí zcela originální lokace, které jsou buď mdlé, opakují se (jsou tedy na jedno brdo), či se do nich musíte často vracet, aby se uměle zvyšovala délka samotného titulu.
To je také důvod, proč nenávidím druhé díly – většinou mě hodně zklamou. Jednu z výjimek tvoří Marvel´s Spider-man 2 i Syphon Filter 2. To jsou bezkonkurenční pecky, jež jsem dokončil tolikrát, že bych to nespočítal ani za deset let. Teenage Mutant Ninja Turtles 2: New York versus Želvy naštěstí v tomto případě dopadly na jedničku. Tvůrci neudělali tu stejnou chybu, jaké se dopustili jejich předchůdci. Čím více se přidává toho stejného obsahu, tím více se série propadá do pomyslné bažiny, kde se neustále potápí do stále větší hloubky. Od určitého momentu už není možnost návratu zpátky na bezpečný břeh, dochází k úmrtí. Mimochodem této nové (zatím) dvoudílné sáze se říká reboot – opětovné nakopnutí. To znamená, že někdy v minulosti předchozí Želvy Ninja komiksy neuspěly a musely skončit. Tento restart byl očividně třeba, navíc přišel ve vhodnou chvíli. Před pár lety přišel do kin nový film ve zcela převratném zpracování od tvůrce Family Guy. Lidem se to zalíbilo, proč podobně nepřistoupit i k tomuto druhu literatury. Poptávka určuje nabídku, trh se vyslovil zcela jasně. Natolik se to chytlo, že se již v zahraničí plně dokončila třetí řada (CREW, my chceme želví krev co nejdříve!) a rozjela se následně čtvrtá. Dvojka mi tak přijde jako přechodový most mezi událostmi z jedničky a následným vývojem ve trojce. Výhoda vlastně je, že jsou Teenage Mutant Ninja Turtles 2: New York versus Želvy plně uzavřeny. Mají logicky otevřený konec, ale i bez dalšího dílu by se jednalo o uspokojivý konec příběhu nových Želv Ninja. Jen tu nebyly takové zvraty či šokující momenty, abych si řekl: „wow, tohle bylo lepší jak Konec LiDCtva či Soví sága.“ Přesto, jak jsem již napsal v odstavcích výše – je to jízda od začátku do konce!
Donny, ta krysa už je v dost solidním rozkladu…
Děj je přímo navazující na finální události z Návratu do New Yorku. Michelangelo, Donatello, Raphael i Leonardo jsou v naprostém obklíčení v samotném centru tohoto velkoměsta. Jdou po nich všichni – členové Klanu Noha (Foot Clan), policie, státní prokurátor, hasiči i civilní obyvatelstvo. Proč? Vnučka obávaného trhače vymyslí past, aby naše hrdiny zdržela. Pověří tím státního návladního Halea, kterému omylem zabije rodiče čerstvě proměněný mutant. Hale, plný nenávisti i vzteku vůči těmto tvorům, se rozhodne vést své soukromé tažení napříč celým New Yorkem s jedním jediným cílem – všechna takováto „individua“ kompletně vyhladit. Permanentně smazat z povrchu zemského. Ona naprostá nenávist je nakonec jeho vlastním nepřítelem i katem. Pohlcen zlobou se nedokáže kontrolovat, své špinavé taktiky, vraždy, násilnosti naberou plné obrátky, až donutí naprosto na krev rozhádané Želvy Ninja se konečně po roce ticha opět spojit, bojovat jako bratři. Bok po boku. K tomu jim také pomáhá Mistr Tříska. Respektive má Donny mrtvou, už několik dní v rozkladu, krysu, jíž našel na opuštěné benzínové stanici. Nakonec dostala přímý zásah hvězdicí do hlavy, což Donatello absolutně negoval. Slyšel svého otce Třísku, který mu dával rady, co má dělat. Na slovo poslouchá, a to jim nakonec všem zachrání krk. Jen do doby než…
Přeci nejsem blázen, abych vám všechno vykecal. To byste mě nenáviděli. Scenáristicky se jedná o velmi povedené pokračování, rozdělené do tří částí: boj v ulicích během noci, zatímco přes den se snaží všichni hrdinové vyrovnat se svými traumaty. Jsou zničeni jak fyzicky, tak psychicky. Je to na nich vidět natolik, že jsem měl i chuť do sebe naházet antidepresiva (a to je neberu). Ono podchycení temné, syrové, hnusné či odporně tvrdé atmosféry naprosto zhroucených želv se povedlo na jedničku. Tato sekce je jak akční, tak ale i plná traumat z minulosti. Vtípků ubylo, depresí přibylo. Druhá část je z prostředí soudu, kdy všichni čtyři stanuli před soudem, aby se obhájili ze všech svých trestných činů. Ani jeden samozřejmě nespáchali. Vše na ně bylo uměle hozeno. To, jak se s tím vypořádají, bude na konci opravdu překvapivé. Mohu prozradit, že se jedná o karmu – jak se chováš k ostatním, tak se ostatní budou chovat i k tobě. Pokud jste viděli můj ultimátně oblíbený seriál Jmenuji se Earl, tak už víte, co tím myslím. Třetí, závěrečná část se točí kolem finálního souboje se státním návladním Halem, z kterého se tak trochu stal Filip Grznár. Jak tento nerovný souboj dopadne, se již musíte dočíst sami. Teenage Mutant Ninja Turtles 2: New York versus Želvy jsou scenáristicky skvěle sepsány, ale ona hloubka by mohla být ještě o něco lepší. Atmosféra je super, ale chybí tam ta pomyslná třešnička na dortu, abych to mohl srovnat s těmi nejlepšími komiksy, jež si ode mě odnášejí své maximální hodnocení. Přesto všechno se stále jedná o vynikající vyprávění, které jednoho nenechá při čtení v klidu.
Stylizace
Vizuální zpracování zůstává vlastně beze změny. Autoři jsou ti stejní, jako z prvního dílu, takže se kreslí stejně dobře. Abych byl zcela upřímný (což se logicky očekává), stále se jedná o excelentní kresbu, která v současné tvorbě nemá moc velkou konkurenci. Opět jako vrchol – diamant – mohu zmínit Carnage: Naprostý masakr či Soví Ságu. Zde ta temnota sice není dovedena do absolutní nutnosti si okamžitě vzít antidepresiva, ale stále dokáže všechny čtenáře zcela pohltit. Ona dávka deprese není zase tak slabá, jak by se z mého textu mohlo zdát. Stále vidíte naprosto zničené Želvy Ninja, nejhůře však dopadl Donatello, který si neustále povídá s krysou, jež je dávno v kompletním rozkladu. Myslí si totiž, že je to jeho otec – Mistr Tříska. Z jednotlivých mimik v obličeji, dávno mrtvého hlodavce, připevněným pod pásem na rameni je vidět ona profesionalita, talent i životní dřina. Vše je dotáhnuto k naprosté dokonalosti, aniž by samotné grafické zpracování bylo viditelnější než vyprávění. Dle mého názoru je to přesně půl na půl. Stylizace precizně dokresluje to, co jednotlivé texty v bublinách již nedokážou. Mentální stav našich hrdinů, nenávist hlavního záporáka nebo samotné prostředí, které je v rozkladu – to vše skvěle doplňuje (dokresluje) děj v textu na jednotlivých stránkách. New York je tak vykreslen v dospělém tónu, kdy se nehraje na nesmrtelnost s heslem: dobro vždycky vyhraje. Zde je dobro v totálním rozkladu a přesně tohle dýchá na čtenáře na každé stránce. Co se týká grafického zpracování, není absolutně co vytknout.
ZÁVĚREM
Teenage Mutant Ninja Turtles 2: New York versus Želvy se opět povedly. Jsou o něco temnější, humor ubyl. Zůstal jen ten morbidní. Příběh mi spíše přijde jako spojovací most mezi jedničkou a trojkou (ta už v zahraniční vyšla, je plně dokončená), což ubírá v bodu v závěrečném hodnocení. Naši hrdinové tak prvně řeší spor v sobě samých, mezi sebou i zároveň mezi nimi a celým městem New York. Foot Clan je všude, pronikl do státní správy. Státní návladní Hale chce zlikvidovat všechny mutanty, neštítí se ničeho. Stylizací se jedná o přenádherný počin, který dosahuje na nejvyšší příčky současného komiksu. Autoři precizně vykreslili rozpadlé vnitřky Želv Ninja na jedničku. Donatello stále s sebou tahá mrtvou krysu v rozkladu a říká jí otče – Mistře Třísko. Za mě se jedná o výborný díl, který je ale o bod horší (kvůli zápletce, jež dle mého názoru čistě spojuje příběh mezi jedničkou a trojkou) jeho předchůdce. Stále se však jedná o „must have, must buy“ komiks.
8/10
