The Dark Pictures: The Devil In Me – Recenze
18 listopadu, 2022Poslední čtyři roky jsem podzimní měsíce pravidelně trávil u hororových večerů s jedním z titulů antologie The Dark Pictures od vývojářů ze studia Supermassive Games. Ačkoliv jde o kratší herní záležitosti s pravidla na 4 – 6 hodin, těšili se solidní atmosféře a dobrému příběhu. V minulém roce jsme se dočkali upírského dílu House of Ashes, který mě mile překvapil a byl asi tím nejlepším, co série zatím přinesla, tedy jsem si to myslel. Jelikož na mém Xbox Series X tento týden přistál nejnovější počin s názvem The Devil In Me a musím říci, že ve mě vyvolával asi ty nejhorší pocity.
Zatímco předchozí díly měli v sobě zahrnut nějaký mystický prvek, byť v prvním díle to byl halucinogenní plyn, tak aktuální kousek toto postrádá a místo toho nás čeká jistá variace na filmový Saw. Kdy se ocitáme v hotelu na osamělém ostrově, který má být muzeem proslulého sériového vraha H. H. Holmese. Budu upřímný nejsem fanoušek sériových vrahů a zvláště těch brutálních, kteří si se svými obětmi jistým způsobem hráli. Což je přesně případ H. H. Holmese.
Jelikož je The Devil In Me celý postaven na příběhu, tak do něj nebudu dále zabředávat, ale řeknu vám, že skutečně stojí za to. Alespoň v mých očích jsem měl ty nejsklíčenější pocity právě při hraní tohoto dílu. Hlavně tak nějak se nemohu zbavit pocitu, že hrát za tým reportérů/filmařů v hororové zápletce funguje vždy natolik dobře, že se to snad nedá ani zkazit. Ale to je jen můj osobní pocit. Příběh je ale plný skutečně zajímavých momentů a s hrdiny jsem se dokázal poměrně snadno sžít a jejich boj o život jsem tedy skutečně prožíval naplno.
Tradičně je hra založena na průzkumu prostředí, kdy máte přesně řečeno, kdy se vám spustí nějaká důležitá příběhová sekvence a kdy jde o pouhou interakci s prostředím. I když mohu říci, že i to stačí k tomu, aby vás hra dokázala vylekat. Ostatně solidních lekaček je ve hře celá řada, zvláště když hrajete v noci jako já. Holt jsem blázen, ale na nic si nehrajme – plné kouzlo hororových her se projeví právě během osamocených nocí, kdy vás každý zvuk v místnosti, který nečekáte děsí ještě ve spaní. A že se mi hned několik takových situací během hraní stalo a není to příjemný pocit.
Jakmile se dostaneme do nějaké cut-scény, či důležité sekvence, většinou se nám spustí různé quick-time eventy, které vám sice sem tam chybu odpustí, ale už to může znamenat, že se vám příběh bude ubírat trochu jiným směrem, než by mohl, kdybyste chybu neudělali. Stejně důležité jsou i volby, kterých budeme svědky poměrně často a jenž větví příběh. Na tato rozhodnutí mají vliv ale i interakce mezi jednotlivými postavami, které si stejně jako v minulých dílech pěstují vztahy, na což hra reaguje nabídkou různých voleb během dialogů právě v závislosti na tom, jaký vztah spolu postavy mají. Skvělá mechanika, která v každé hře v rámci The Dark Pictures Anthology funguje skvěle.
Herecké výkony jsou v rámci série tak trochu standardem, ostatně tvůrci opět využili skutečných herců nasnímaných motion-capturem. Ačkoliv zde máme 5 hratelných charakterů, tak jak jistě víte, vždy je tu jeden, který je v pozici tohoto hlavního. Tentokrát je to opět žena a jde o Kate Wilder, kterou zde ztvárňuje Jessie Buckley, jenž svým výkonem tak trochu převyšuje ostatní, či alespoň na mě to tak působí. Obecně ale casting funguje dobře. Jen je pro mě asi ten nejméně známý pokud jde o předešlé díly série.
Trochu mě mrzí, že ačkoliv mohou tvůrci využívat výkonu konzolí současné generace, tak mám pocit, že vše až příliš brzdí ty konzole generace minulé, na kterých hra stále vychází. Sice tu máme volbu mezi 30 snímky a vyšším rozlišením s detailnějšími texturami nebo 60 fps a nižším rozlišením a detaily, ale nehraje to úplně zásadní roli. Stejně jako minule i zde volím “filmovost” a tedy 30 fps s více detaily. Bohužel i ani tentokrát se tvůrci nevyhli pozdějšímu načítání textur při změně scény a kamera občas také dosti zlobí.
The Devil In Me je posledním dílem série a čekal jsem, že se trochu projeví zkušenost tvůrců s použitým enginem, ale i přesto, že hra nevypadá v celkovém měřítku špatně, tak se najdou věci, kde chybí detaily na texturách, či scéna působí trochu rozmazaně. Chápu, že chtěli tvůrci, aby první sezóna vyšla na předešlou generaci kompletní, ale už je čas je odstřihnout. Osobně doufám, že následující díl a tedy první díl druhé řady, který se vám v závěru hry představí, už s konzolemi Xbox One a Playstation 4 počítat nebude. Btw. v dalším díle se podíváme do vesmíru a to v rámci hry The Dark Pictures: Directive 8020.
Závěr hraní pak standardně odemyká tzv. Currator’s Cut, kde si celý příběh můžeme projít z trochu jiné perspektivy, což je vždy vítáno. Ale obecně mají hry ze série The Dark Pictures Anthology tu výhodu, že je můžete projít vícekrát a třeba se v jistých momentech rozhodnout jinak, abyste viděli, jak se průběh hry změní. Mým cílem je na první průchod přežití všech protagonistů, což se mi nepovedlo. Tradičně v závěru se něco pokazilo. Ale nevadí, pokusů mám kolik chci, abych docílil přežití všech.
Než to celé uzavřu, tak je na místě zmínit, že ačkoliv je hru možné hrát celou sólo, tak je také možné ji hrát ve více lidech a to ať už v rámci jedné místnosti, tak online, kdy každý ze zúčastněných hraje za jednu z postav. To má samozřejmě své kouzlo, jelikož se každý stará pouze o svou postavu a když zrovna ta vaše není aktivní, tak se můžete jen kochat zbytkem hry a jde tak trochu o takový delší hororový film, či slasher v tomto případě.
Fanoušci sběratelských předmětů si také najdou na své, jelikož ve hře můžete najít speciální mince, které mohou sloužit jako platidlo pro kurátora. Jinak se ve hře nachází i celá řada objektů obsahujících tzv. Premonitions – předtuchy. Tyto předměty vám ukážou určitou část nadcházející události a jak může dopadnout, což může být také nápovědou k tomu, abyste se danému scénáři vyhli a tedy třeba někdo přišel o život.
ZÁVĚREM
Je hra The Devil In Me nejlepším dílem celé první sezóny The Dark Pictures? Může být, jelikož závisí na vašich preferencích. Rozhodně jde o odlišný zážitek, než jaký mi skýtali předchozí epizody. Zvolené téma také ve mě vyvolávalo horší pocity, jelikož člověka napadá, že se něco takového dělo a ty pocity sklíčenosti a strachu jsou tak intenzivnější. Bohužel tvůrci se nepoučili z chyb předchozích dílů, které jsou stále přítomny a technicky je cítit, že kvalitu brzdí také konzole minulé generace. Jestli tento počin doporučit? Rozhodně. Jde o solidní hororový nadprůměr, který během temných nocí funguje na jedničku.
7/10
Datum vydání: 17. listopadu 2022 – Potřebné místo na disku: 41GB
Distributor ČR: CENEGA Czech – Česká lokalizace: NE
