Jsou tomu dva roky, co studio Deck 13 vydalo svou hru The Surge. V té době bylo studio známé hlavně svým klonem Dark Souls, kterému dalo název Lords of the Fallen. Tato hra si popravdě zrovna jméno mezi hráči neudělala a tak bylo velkou neznámou, jak si vývojáři poradí s hrou, která si vypůjčila skoro vše ze „souls“ her, ale zároveň se rozhodla opustit světy fantasy a příběh zasadit do ryze sci-fi prostředí. Předpokládám, že sami si na tuto otázku umíte odpovědět a tak víte, že se hra povedla a tím spíš se nyní čeká na to, jak si vývojáři poradí s jejím pokračováním. Sám jsem prvnímu dílu udělil velice slušných osm bodů z deseti. Zda to tentokrát dopadlo lépe, nebo naopak, si teď povíme v mé recenzi.

Příběh The Surge 2 přímo navazuje na předchozí díl. Posouvá se dva měsíce do budoucnosti a odehrává se v Jericho City. Hlavní hrdina je zrovna na cestě letadlem ke snad lepšímu životu a novému začátku. Let ale neproběhne ani zdaleka podle jeho představ. Záhadná a mysteriózní bouře posílá letadlo k zemi a Vy se probudíte o několik měsíců později v uprchlickém táboře. Bez vzpomínek, bez známky vysvětlení, jen v nemocničním oblečení. Velice brzy zjistíte, že Jericho City dávno není tím utopicky dokonalým městem, ale je zasaženo nano-technologickým morem. Město je obehnáno zdí a je v něm vyhlášeno stanné právo. Jako by tohle samo o sobě nestačilo, máte podivné vidiny o dívce jménem Athena, která zdá se spolu s Vámi jako jediná přežila onu leteckou katastrofu. A právě pátrání po ní je hlavním cílem hry, protože jen ona dokáže odhalit celou pravdu o samotném Jericho City.

Oproti prvnímu dílu musím vývojáře pochválit už za samotné vyprávění příběhu. Je daleko jasnější, s konkrétnějšími obrysy, prosto nějakých hádanek či stylu, který známe z her studia From Software. Trochu tím samozřejmě mizí ta pověstná rouška tajemna, kterou hráči tak rádi luští z různých popisů předmětů a loadovacích obrazovek, ale já s rozhodnutím Deck13 problém nemám. Tím spíš, že příběh má slušné tempo, dobře napsané postavy, které sice nehrají, až na pár vyjímek, nějak důležitou roli, ale to, jaké pohnutky je v Jericho City vedou k jejich cíli jim jde uvěřit. Kromě hlavní příběhové linky je v The Surge 2 kladen větší důraz i na mise vedlejší. Ty neslouží jen k natáhnutí herní doby, ale mají hlavu a patu, prohloubí znalosti o pozadí příběhu a je docela zábava je plnit. Kromě misí a úkolů je ještě tuna informací schována v desítkách různých audio záznamů a tady přijde vhod ta skutečnost, že hra u nás vychází v lokalizaci formou titulků na všech platformách. Ve hře je nakonec textu opravdu veliké množství a český jazyk rozhodně potěší. Hra svůj příběh nevypráví ani skrze bezejmenného hrdinu, ale hned na začátku nabídně poměrně obsáhlý editor, kde si můžete svou postavu vytvořit. Kromě klasické volby pohlaví, barvy kůže a vlasů si můžete upravit i každou myslitelnou část obličeje. Detail, ale potěší.

Víte jaké slovo jsem nejspíš nejčastěji za svojí recenzentskou kariéru použil? Na předních příčkách určitě bude výraz „souls“. Už ani nespočítám, kolik her spadajících do tohoto sub-žánru RPG jsem recenzoval. A skoro nevím, zda má opět smysl znovu popisovat, jak se takové hry hrají a co je jejich základní herní mechanikou. Abychom ale zachovali nějakou benevolenci i k novým čtenářům, tak alespoň ve zkratce. Základním předpokladem, se kterým se v souls hrách musíte vypořádat, je Vaše smrt. To je alfa a omega, to na čem souls hry stojí a padají. S každou Vaší smrtí totiž budete o trochu lepší. O trochu silnější, o trochu zkušenější, o trochu pozornější. Pokud se rozhodnete hrou prostě prosekat, velice brzy Vám vystaví stopku. Trpělivost a neustálé učení se, je základním předpokladem k úspěchu. S každou Vaší smrtí se totiž celý svět restartuje, všichni poražení nepřátelé jsou zpět na místě a začne další kolečko, které dost pravděpodobně opět skončí Vaší smrtí. The Surge 2 z toho léty prověřeného schématu nijak zvlášť nevybočuje, ale přináší i pár svých nápadů.

První výraznější změnou oproti souls hrám je absence rychlého cestování skrze „bonfire“, který zde nahrazují lékařské stanice. Pomocí nich si můžete vyrobit novou část vybavení, nebo zlepšit level postavy, ale nelze mezi těmito místy nijak cestovat. Většinu hry si ale pěkně odběháte po svých, minimálně do doby, než se dostanete k zařízení, které vám rychlé přesuny po městě umožní. Jinak vyžaduje pohyb po městě určitou dávku orientace v prostoru, protože ve hře není žádná mapa ani ukazatel, kde je cíl aktuálního úkolu. Mapy jsou jen statické cedule, které jsou umístěny na konkrétních místech a řeknou vám tak pouze to, kde se nacházíte, ale nic víc. Nejednou se mi tak stalo, že jsem ve spletitých uličkách Jericho City prostě a jednoduše zabloudil. Jericho City není jediným místem kam se podíváte, navštívíte i lokace, které jsou v jeho těsné blízkosti. To dalo vývojářům ideální příležitost, jak si s variabilitou prostředí pohrát a tak kromě více či méně zničených ulic v centrálním Jerichu zavítáte i do přístavu, parkového komplexu, metra atd. A klasicky, jako u jiných souls her, budete šmejdit, hledat zkratky, otvírat z jedné strany zamčené dveře, popřípadě se spouštět po napnutých lanech. Průzkum města se povedl na jedničku a level design od prvního dílu ušel nutný kus cesty.

Další výraznější změnou prošel, a nyní už i signifikantní prvek celé série, samotný soubojový systém. V základu je stejný jako jinde, zaměříte nepřítele, uzamknete vůči němu kameru a jde se na věc. The Surge ale přišlo s mechanikou, která Vám dovolovala zaměřit jakoukoliv část a zaútočit tak přesně podle Vašich potřeb. To má dalekosáhlý význam, protože díky tomu bylo možné do hry zasadit, jednak prvek nutný k získávání materiálu na výrobu Vašich exoskeletů, tak i prvek efektních a někdy i dost krvavých poprav. Pokud chcete vůbec získat dejme tomu hrudní plát, nebo novou helmu, musíte si tyto součásti vyloženě odseknout. A to nejde jinak, než oslabit danou část nepřítele a ve chvíli, kdy se její funkčnost vyčerpá, jí odseknout a tím i popravit nebožáka, co se zuby nehty držel. První taková poprava přinese odměnu ve formě plánku na výrobu a každá další pak potřebné součástky. Ve finále celý systém souboje zapadne na své místo a z nudného grindu se stane relativně odměňující záležitost. Ochotně jsem klidně i 20 minut dokolečka chodil zabíjet jednoho a toho samého nepřítele jen proto, abych si tak dokázal složit set brnění, který jsem si zrovna vyhlédl.

Těchto setů je ve hře enormní množství a jsou, stejně jako zbraně, rozděleny do několika tříd. Oproti prvnímu dílu jich je minimálně dvojnásobek a každý by si měl umět mezi nimi vybrat. Některé sety jsou zaměřeny spíše na mrštnost, jiné z Vás zase udělají doslova chodící tanky. Mezi zbraněmi si můžete vybrat mezi různými holemi, meči, nechybí ani zbraně vyloženě kontaktní. Plno z nich je i multifunkční a tak se sekera umí rozložit na dvě menší, do každé ruky jedné. Některé zbraně mají ještě přidán různý element a tak kromě klasického poškození udělí ještě dodatečné poškození ohněm, nebo třeba jedem. Zapomenout nesmíme ani na drony, které máte pověšené na zádech a které můžete využít jak v boji, tak i pro otevírání dveří, případně zanechávání zpráv ostatním hráčům ve formě jakéhosi graffiti. Posledním dílkem do skládačky, jsou pak implantáty. Váš exoskeleton totiž disponuje jádrem, které má určitou kapacitu, která se s každým levelem zvedá. A právě kapacita jádra určuje, kolik implantátů dokážete v jednu chvíli využít. Jsou to vlastně perky, které Vám přinesou bonus ať už ve formě rychlejší regenerace staminy, nebo automatického léčení. I tady platí, že těchto implantátů hra nabízí desítky. Pro ještě větší variabilitu je pak možné mít v jednu chvíli poskládané až tři kompletní sety a mezi nimi jednoduše přepínat.

Nepřátel ve hře je řekl bych spíše poskrovnu. Tím nechci říct, že by to bylo nějak výrazně na škodu. Každá lokace má své druhy nepřátel, čili se nijak zvlášť neopakují. Potkáte tak převážně různé humanoidy navlečené v brnění, ale narazíte i na roboty, drony, atd. Slabší výskyt ale bohatě nahrazuje skutečnost, že od minulého dílů dochodili základní školu a přece jen se v boji o dost zdokonalili. Nedělá jim problém spolupracovat, obíhat si Vás a dokonale tak otestují Vaši připravenost. Samotnou kapitolou jsou pak bossové, kteří vždy tvoří to nejlepší z celé hry a tady tomu není jinak. Vždy mají unikátní design, často několik forem a vždy je potřeba přijít na to, jak se jim dostat na kobylku. S tím jde ale ruku v ruce skutečnost, která mě na celé hře mrzela asi nejvíc. Veteráni souls her asi znají pojem „estuska“. Pro ty z Vás, kteří zrovna hledají slovník uvedu, že tím je myšlena lékárnička. Těch je v souls hrách a i v prvním dílu The Surge předem daný, ale konečný počet, který můžete za jeden život použít. Pokud dojdou, máte smůlu, další nebudou. 

The Surge 2 ale tento koncept od podlahy změnil a lékárny zde nahradily injekce. Problém je v tom, že tyto injekce se nabíjejí z baterií, které se zase nabíjejí při každém úspěšném zásahu nepřítele. Abych Vás neunavoval sáhodlouhým popisem, řeknu ve zkratce, že v The Surge 2 tak máte lékáren doslova nekonečno. Stačí dvakrát třikrát zasáhnout bosse, jeden dílek baterie je nabitý a s ním i další lékárna. Díky tomu si troufám tvrdit, že razantně klesla, ne snad přímo obtížnost hry, ta je pořád hodně náročná, ale zmizel ten prvek strachu z toho, že každá rána od nepřítele ubere kus života, který už nebude nahraditelný. Já tak dával plno bossů klidně na druhý nebo třetí pokus a to jen díky tomu, že jsem se prostě během souboje s ním dokázal klidně dvacetkrát vyléčit. Ani jsem nezmiňoval, že Vaše postava se umí i poměrně efektivně krýt a odrážet nepřátelské útoky. Nezmínil jsem to hlavně z toho důvodu, že já sám se tímto skoro neobtěžoval a drtivou většinu soubojů vyřešil silou a uskakováním v pravý čas.

Závěr recenze bude klasicky patřit technickému okénku a ani tady to nebudu se superlativy vyloženě přehánět. The Surge 2 běží stejně jako první díl na interním enginu studia Deck13. Od prvního dílu prošel dle mého názoru nulovou úpravou, alespoň ne takovou, aby jste si jí na první pohled všimli. Hra nevypadá zle, ale rozhodně to není grafika, která zde bude hrát první housle. Hra nabízí dva grafické režimy. Buď zvolíte lepší grafiku a můžete si hru užít ve 4k rozlišení a 30fps. Těm snímkům bych ale moc nevěřil, k nějakým propadům zde dochází a obecně hra trpí v tomto nastavení na plynulosti, která je u podobného žánru hry doslova zásadní. Proto doporučuji hru hrát z režimu, který upřednostňuje právě vyšší snímkovací frekvenci. Hra pak jede poměrně stabilně v 60fps, k propadům dojde skutečně jen minimálně, ale celkový zážitek je daleko lepší. V obou nastaveních je pak úroveň grafiky až na rozlišení totožná, v obou doskakují objekty, v obou doskakují textury a v obou hra trpí příšerným tearingem obrazu. Ten ale nejspíš odstraní některý z patchů. Tak jako tak ale grafika a technická stránka hry stagnuje a nevidím zde za ty dva roky žádné podstatné zlepšení. 

ZÁVĚREM

Jsme na konci. The Surge 2 je rozhodně dobrou hrou, která nabízí zajímavý příběh, adrenalinovou a návykovou hratelnost a neokoukané prostředí. Druhý díl přináší velkou porci novinek, ale zároveň není v ničem zásadně odlišný od dílu prvního. Odnáší si tak stejné hodnocení. A to je vlastně dobrá zpráva, Deck13 servírují další povedenou hru a nebojím se říct, že spolu s From Software jsou asi těmi nejlepšími, kteří pro nás dělají stále oblíbené „souls“ hry.

HODNOCENÍ: 8/10

Autor: Jakub Číhal
Testovaná verze: Xbox One X

Distributor ČR: COMGAD s.r.o.