Původně vydaná hra na stolní počítače Giant Machines 2017 se poprvé světu představila v roce 2016 na Steamu. Po skoro deseti letech vyšla nově i na PlayStation. Éru dopravních simulátorů na konzole dle mého názoru začal SnowRunner, u kterého jsem strávil asi šedesát hodin čistého času. V té úvodní, lesnaté krajině jsem strávil de facto celý svůj čas, aniž bych se podíval do dalších. Proč? Nebylo ani třeba. První lokace byla natolik pestrá, náročná i dechberoucí, že člověk ani nepotřeboval vidět více. Hlavní zápor titul se tak pro mě stala až moc obrovská délka k dokončení. Giant Machines 2017 je vlastně takový opak – schopnější, znalejší pařan to má dokončené za dvě až tři hodinky k závěrečným titulkům. Mně to upřímně trvalo ještě o hodinu déle, protože jsem se zasekl u jedné mise při přepravě rakety, co poletí do vesmíru. U každé recenze se snažím hru dokončit, pokud se tak nestane, je opravdu špatná nebo nudná. Devět let stará záležitost o obrovských těžebních strojích však byla překvapivá zábava. U té jedné mise, jíž jsem se snažil splnit rovnou hodinu (většina levelů je na max 20 minut), se jednalo i o výzvu. Takové Dark Souls – když ji dokončíte, jste vlastně v takovém elitním klubu těch nejlepších. Pro fanoušky velkých mašin se vlastně jedná o takové menší Vánoce. Většina z nich zdárně dokončila na PlayStation 5 vše, co se označuje za AAA. Nabízí se tedy otázka, co pokořit dalšího. Je Giant Machines 2017 ideální ke strávení jednoho či dvou odpolední nebo je lepší se mu raději vyhnout a počkat na pokračování třeba SnowRunnera?
Na první pohled odbytá konverze
Každý vývojář, co to se svojí hrou myslí opravdu vážně, při portu z PC na konzole (či samozřejmě obráceně) vždy musí přijít s nějakými vylepšeními, jež původní titul prostě nemá. Devět let stará Giant Machines 2017 má několik zásadních neduhů – některá menší vozítka se zasekávají o obrubník, což má za následek povinný restart k poslednímu záchytnému bodu, nestabilní snímky, kdy sice běží v šedesáti fps, ale ne vždy a po celou dobu. U tak „ošklivé“ hry čekáte na PS5 PRO čistých šedesát snímků za sekundu. To se zde bohužel neděje. Třetí hlavní zápor je ovládání postavy. Zatímco u vozidel se dá nastavit citlivost otáčení, u neviditelné postavy (máte pohled z první osoby) se otáčí extrémně pomalu. Divím se, že studium Code Horizon nikdo z kupujících nedal už tehdy před devíti lety zpětnou vazbu. Mít skoro dekádu a tyto tři značné zápory nevyšperkovat k dokonalosti, je prostě lajdáctví. Když si někdo bere více než pět set korun z mé kapsy, očekávám, že primární viditelné neduhy budou v den vydání odstraněny. Dle mého odhadu se na to vývojáři prostě vykašlali, hru jen přehodili na konzole bez žádných znatelných úprav či optimalizace, která je opravdu někdy bolestná. Není to na úrovni současné čtyřky Borderlands, ale u jednoduchého grafického zpracování prostě čekáte alespoň, když už ne krásné efekty, stabilní snímky. Code Horizonu doporučuji se do své hry ještě párkrát vrátit, vylepšit dané nedostatky a až poté si účtovat pětistovku od svých klientů. Zvlášť pokud si vezmete, že za stejné peníze můžete mít ve slevě už nějakou tu AAA. V dnešní době extrémní indie konkurence se prostě musíte snažit víc než ti ostatní.
Jednoduchý, ale přesto funkční design
Audiovizuální zpracování jsem lehce nakousl v předchozím odstavci. Ptáte se tedy, jak na tom Giant Machines 2017 je? První lokace ve Wyomingu v U.S.A. jsou přesně tou úrovní, kde i vlastně končíte – nenápadná, vyprahlá poušť, kde chcípl pes. Naprostá nuda. Nic, co by stálo za zmínku. Původně mě napadlo to po pár minutách vypnout a jít dokončit zmiňované Borderlands 4. Člověk někdy musí zatnout zuby, dát tomu alespoň hodinu. Co se nestalo, z omšelé krajiny jste se po pár misích přesunuli do Kanady, kde to přišlo. Oblaka, nádherná, oblaka, jež prosvěcují paprsky slunce. To vše při mírném sněžení. Kdybych dělal nějaký větší projekt a potřeboval udělat oblaka, Code Horizon by byli první na seznamu. Svůj um zde předvedli naplno. Jasně, v dalších úrovních v noci prší nebo se pohybují nebezpečná tornáda, ale grafické zpracování nebe už nic nepřekonalo. Standardně je přitom titul vizuálně průměrný, až podprůměrný. Co se týká vysokých kvalit, má své výkyvy. Kdybych nevěděl, že se jedná právě o Giant Machines 2017, jejich oblohu bych si klidně spletl s Ghost of Tsushima. O zvuk je také postaráno celkem dobře. Samotnému ozvučení obrovských vozidel se asi nedá moc co vytknout – když sedíte v nějaké té gigantické mašině, slyšíte jak „přede“, máte pocit, že tam jste. Součástí celku.
Aby vám nebylo smutno či nemuseli poslouchat jen pískání při zpětném couvání, máte na výběr rádiové stanice jako v sérii Grand Theft Auto. Od rocku až po operu. Fakt! I vážná hudba je součástí. Jednotlivé skladby jsou chytlavé, žádná není vyloženě otřesná a najdou se tam i vysoce kvalitní kousky, jež jsem pokaždé rád zapnul. Pomohly mi i se ponořit naplno do atmosféry pracovníka těžkých strojů. Volně si tak můžete vybírat přesně to, co zrovna chcete poslouchat. V tom máte naprosto volnou ruku. Kdyby se oficiální soundtrack vydal třeba na YouTube, asi byste mě přichytili v momentě, kdy bych si ho pouštěl. Je fajn, odpočinkový, relaxační i oddechový. Je ideální ve stavu, kdy vás naštve nějaké pitomec na sociálních sítích. Zapnete si Giant Machines 2017, vlezete do obrovského stroje, zapnete tamní rádio a už jen meditujete. Funguje, mám to odzkoušeno na vlastní kůži!
Jeden větší než druhý
Pokud vás celou dobu především zajímá, do čeho všeho můžete vlézt, jedná se o tyto obry: hydraulické rypadlo, jeřáb, pásový transportér NASA, obří tahač, demoliční nůžky nebo tahač. Mise mají například úkoly jako: těžba křemíku nebo uranové rudy, jejich bezpečná přeprava a následné uskladnění v kontejnerech, odklízení sněhu nebo příprava raketoplánu, co poletí do vesmíru. V neposlední řadě také útěk před obrovským množstvím tornád, která se objevila z ničeho nic při plnění jedné noční mise. Giant Machines 2017 je, co se týká hratelnosti, opravdu zábavný, pro fanoušky těchto strojů asi i pracovní povinnost. Ovládají se ve výsledku dobře, až na pár drobností.
To, co tvůrci dokázali pochopit správně, je interaktivní menu, zobrazující veškeré ovládání přímo ve hře. Stačí stisknout levou páčku a hned se objeví v levé části obrazovky kompletní ovládání. Paráda! Hodněkrát totiž zapomenete, co jaké tlačítko dělá nebo i nedělá. Nemusíte složitě chodit do nastavení, pauzovat Gianta. Vše máte přehledně po ruce i během plnění náročných misí. První mise byla dle mého názoru nejvíc nudná, pokud ji zkousnete, čeká vás několik hodin nonstop zábavných, originální úkolů. Všechny cíle, dojezdové vzdálenosti jsou srozumitelně vypsané po celou dobu v pravém horním rohu v češtině! Ano, v našem rodném jazyce. Dojezdová vzdálenost ukazuje, kolik metrů či kilometrů zbývá dojet, kam vlastně máte dorazit.
To vše je kompletně vysvětleno. Samotné zadání nejsou těžká, ale zase si neustále musíte hlídat tlak ve vozidlech, plnost baterie či benzín. Při přetlaku se vypne motor, vy musíte sejít do rozvodny a opět nahodit pojistky. Na to si dávejte pozor! Jsou to totiž logické puzzle. Během nervy drásající časové mise asi nechcete pětkrát za sebou měnit pojistky. Ano, některé části Giant Machines 2017 jsou na čas, ale máte ho až, až. Nikdy se mi nestalo, že by mi z ničeho nic došel. Jediná opravdová výzva se mi stala při přesunu vesmírné rakety pomocí plošinového vozidla NASA přes stoupací nadjezd. To byla opravdu výzva. Hodně hráčů na YouTube na tom dost vyhořelo, mně jen tento úsek trval přes hodinu čistého času! To je moc. Hratelnost je tedy opravdu zábavná, pokud jsem titul nakonec zdárně dokončil. Jsem tedy spokojen?
ZÁVĚREM
Giant Machines 2017 je devět let stará záležitost ze Steamu. Vývojáře z Core Horizon napadlo přehodit ji na konzole a chtít za ni pět stovek. Má tři hlavní zápory (pomalé otáčení postavy, padající fps a menší vozidla se zasekávají o obrubník a je následně nutnost restartovat hru do posledního záchytného bodu), zbytek jsou klady. Ano, grafické zpracování je velmi průměrné, ale zpracování zasněženého nebe, odkud prosvítají paprsky slunce jsou dechberoucí. Kanada je zkrátka překrásná země. První level na poušti vás může odradit nudným prostředím. Určitě to nedělejte. Další státy, které Giant Machines 2017 nabízí, stojí za to hrát i dokončit. Hratelnostně je vysoce zábavná, hráčsky přívětivá se skvělou hudbou v podobě rádiových stanic. Uklidní vás od všedního dne, kdy běžně narazíte na nepříjemného šéfa či zákazníka. Přijdete domů, zapnete Giant Machines 2017, vlezete do jednoho z obřích strojů, naladíte rádio na správnou stanici a už jen relaxujete. Pro skalní fanoušky velkých vozů snad povinnost, pro ostatní dobré strávení času. Za pět set korun bych do toho šel až v moment, kdy Core Horizon opraví tři výše zmíněné nedostatky. Pak to za ty peníze stojí. Kdyby byl další díl, určitě bych do něj opět šel.
6/10
Testovaná verze: PlayStation 5 Pro / Datum vydání: 7. srpna 2025 (PS5) / Potřebné místo: 3GB / Distributor ČR: N/A / Česká lokalizace: NE
