Běž a snad nezemřeš. Pokud ano, jdeš zase pěkně to celé od začátku. Zahyneš těsně před hlavním bossem celé hry? Vtipný to rozhodně je, ale určitě ne pro tebe. Osobně pamatuji videa lidí z Twitch, snažící se zdárně dokončit menší tituly, často naprosto neznámých vývojářů, stůj co stůj. Ti za ovladačem, byli zuřiví, vzteklí, nervní a aby si odlehčili od své frustrace, často dávali ban. Diváci se však nad míru bavili. Natolik, že si „ničitelé klávesnic“ na těchto hrách typu Roguelike vydělali na svou další nemovitost. Všichni si královsky užívali ono peklo, když po půl hodině nonstop tvrdé dřiny, kdy se opatrně šplhá levelem vzhůru, hráč omylem nedoskočí či přeskočí. Padá rychlostí dolů na samotný začátek úrovně. Co pak? Znovu, ještě jednou, a pak zase opět celé to martyrium od začátku. Já se na tento žánr vždycky rád jen díval, protože mám jednak slabé nervy, a zároveň mi Pán Bůh nenadělil talent takové tituly zdárně dokončovat. Jediný, co jsem si důkladně vyzkoušel, byl dodatečný přídavek k The last of us 2 – No return. Na normální obtížnost to sice dohrát šlo, ale člověk si musel hodně máknout. Na jeden úspěšný pokus připadlo minimálně dvacet těch katastrofických. O God of Weapons se moc nevědělo, vydavatel byl dle mého názoru rád, že se mu svůj titul povedlo zdárně dostat na Steam a PS Store. Z redakce mi přišel klíč, já si řekl, asi to bude taková ta krásná, milá, komiksová, odpočinková záležitost, kde se chodí, seká mečem a rozhodně si nikdo nevyrve své vlasy po záchvatu vzteku. Po zapnutí hry jsem doslova umřel ve druhé úrovni. Byly dvě možnosti – raději to vzdát nebo se kousnout a God of Weapons zrecenzovat. Asi vám všem došlo, jak to dopadlo. Jinak by nevznikl tento text.
Achjo, zase znova
Abyste tento titul co nejlépe pochopili rovnou zkraje, jedná se o Roguelike žánr – chodíte, snažíte se přežít stůj co stůj, umíráte a začínáte pokaždé zcela od úplného začátku. To já osobně nenávidím. Vždycky miluji sbírání předmětů, rozšiřování svého inventáře, plánováním, co si nakoupit za zbroj, jaké lektvary či speciální předměty. Určitě to nedělám proto, abych nakonec po každém úmrtí bolestivě o vše přišel. Za mě to není fér, ale lidé to milují. Natolik, že strávit třeba u God of Weapons dlouhé hodiny pro ně nebude doslova žádný zásadní problém. Jak to mám já? Já se kousl, nechal ve hře přes sedm hodin čisté herní doby a podařilo se mi ji dokončit ke čtvrté obtížnosti. Začínáte u té základní – první. Dvacet kol, čím dál větší počet všemožných nepřátel (základní, silnější, elitní i bossové), časový limit, který postupem doby stoupá z dvaceti sekund na dlouhou minutu a půl! Zkuste přežít v malé aréně po celou tuto dobu, když vás nahání najednou klidně i čtyřicet nepřátel, protivníků, monster. Z toho by měl člověk noční můry. Já si vybral válečníka (další rovnou zpřístupněné charaktery jsou rogue a lovec) z celkem devíti různorodých postav. Časem si tak můžete zahrát na černokněžníka, mága, krále či další. Pak si stačí už jen vybrat zbraň (na začátku má každá třída své specifické). Válečník má klasický meč, dlouhý meč, kopí nebo palcát. Rogue má pro změnu vrhací nože, čaroděj ohnivou či mrazivou tyč. Každopádně během postupování úrovněmi si jako lovec můžete vybrat za svůj arzenál klidně jen kouzelnické nářadí, a to své dosavadní prostě prodat. Vývojáři z Archmage Labs vám dávají naprostou svobodu v tom, jak ke God of Weapons chcete přistupovat. Máte zcela volný výběr, jak chcete přežít. Systém, jakým se titul hraje je také dost unikátní.
V podstatě jen utíkáte po malém levelu, když musíte, zmáčknete křížek pro rychlý úskok a to je vše. Běháte před nepřáteli, vaše výzbroj za postavičku udělá zbytek. Meč v dostatečně blízké vzdálenosti k jakémukoli nepříteli ho automaticky rozsekne vejpůl. Kouzelná hůl je pro změnu na dálku bez problémů likviduje. To nejlepší, co lze dle mého názoru použít, jsou však vrhací nože. Rychlé, silné, účinné. Ve svém inventáři, který si po každém kole dle své vlastní volby (směr upgradeu) rozšiřujete, můžete mít klidně i sedm vrhacích nožů najednou. K tomu si můžete tuto zbraň buď vylepšit speciálním kovářským předmětem, nebo rovnou zakoupit lepší Tier 3 za zlato. To dostáváte ze zabitých obludek. Takto, „napumpovaný“ vlastně až do nějakého patnáctého levelu jen stojíte na místě, a zbytek za hrdinu vyřeší právě mazaná strategie, jež jste dlouhé hodiny pilovali k dokonalosti. Zásadní potíže budete pak mít v pěti posledních úrovních. To pak musíte neustále utíkat, uskakovat, využívat pomocné barely, v nichž je zdraví, dočasná nesmrtelnost či bomba pro monstra. Časem se objeví jak silnější elitní, červeně vyznačení protivníci (vždy jeden v náhodně vybraném levelu), tak i bossové v tom zcela posledním, dvacátém. Pokud přežijete, můžete si otevřít další hratelnou postavu, dostanete měnu k nákupu trvalých vylepšení u obrovského kamene (více peněz do začátku, silnější seky tupými zbraněmi, větší poškození kouzly apod.).
K tomu všemu se otevře i těžší obtížnost. Těch je celkem pět, mně se povedlo zdárně dokončit tři. Chce to velkou dávku štěstí, poctivou přípravu, plánování, co nakoupit a co zase raději prodat a v inventáři nemít. I přes extrémní obtížnost se jedná o velmi zábavnou hru. Dá se vytknout jen opakující se úrovně, ale v tom ruchu stejnak nebudete mít moc času se koukat kolem sebe, protože God of Weapons je postavena na rychlosti, umírání a vašich pevných nervech. Hratelnostně se vlastně jedná o jednoduchou záležitost, dá se hrát ve výsledku donekonečna, jen by to chtělo pomocí dodatečných DLC doplnit zajímavější lokace včetně počasí i podnebí. Neustále být v dungeonech není po těch sedmi hodinách už moc lákavé. Temné kobky bez světla jsou to pravé snad jen pro hráče Dungeons and Dragons. My ostatní chceme určitě různorodé prostředí. Může se jednat o venkovní oblasti, vesnice, stoky, louky, pole. Vždyť tu byl extrémní potenciál z této hry designově vyždímat naprosté maximum. Jednotvárné, celkem nudné prostředí tak sráží bod z celkového hodnocení. Je to škoda, ale vývojáři z Archmage Labs můžou v rámci doplňujících balíčků tento neduh v pár měsících bleskurychle i snadno napravit. Za pár dolarů s tím asi moc hráčů nebude mít tak zásadní problém.
Roztomilost především
Jeden z hlavních kladů je audiovizuální zpracování, které je nádherné. Kreslená 2D grafika plná potemnělých kobek, nestvůr (pavouci, skřeti, Orci, různá monstra či další) z pohledu se shora v naprosto plynulých šedesáti snímcích za sekundu je jeden z hlavních tahounů celé God of Weapons. Co mě u titulu udrželo, navzdory Roguelike nesmlouvaného přístupu, bylo právě grafické zpracování. Milé, roztomilé, dětské, nápadité. S tím si dalo studio práci a je to znát. Jediný zápor vidím právě v omezeném počtu lokací, nulových proměn počasí, denní doby či podnebí. To se však dá napravit buď prostřednictvím placených dodatečných balíčků nebo v případném pokračování. Na to, že hra stojí pouhých deset dolarů (asi dvě stě padesát korun), jedná se o pečlivě vymodelované prostory, postavy i detaily v samotných úrovních. Zvuky jsou standardní, neurazí, nenadchnou. Hudba je na jedno brdo, ale je pěkná, úderná. Zcela se hodí právě do tmavých dungeonů i k rytmu hry. Jen je po čase dost monotónní, ale rozhodně neobtěžuje. Rytmicky stupňuje, když je více nepřátel či utíkáte před obrovským množstvím všemožných příšerek co nejdál od nich. Fps jsou naprosto stabilní, za celých sedm hodin čistého času mi lehce na chvilku zakolísali v momentě, kdy se na mě valilo přes čtyřicet nepřátel ze všech různých stran i úhlů, všude se vylily nádoby s kyselinou a točila se po aréně ohnivá kola. Snímky spadly asi na pár sekund, určitě nebyly příčinou mé smrti. Kvůli nim rozhodně nezemřete.
ZÁVĚREM
God of Weapons přišla z čistého nebe zcela odnikud. Stojí pár desítek korun, nabízí klidně i deset až patnáct hodin plnohodnotné zábavy. Má nádherné, kreslené grafické zpracování, hudbu omezenou na pár skladeb a suprovou, svižnou hratelnost s obtížností, kvůli které vyškubete poslední zbytky svých cancourků, co máte ještě na hlavě. Pro fanoušky Roguelike žánrů za dvě stě padesát korun vlastně i povinnost, pro ostatní je to příjemně strávený čas při čekání na vydání AAA titulu. Jediné, co zamrzí, jsou opakující se lokace, těžko odemknutelné hratelné postavy a neustálá smrt. Ta číhá na každém rohu a to doslova. Fps jsou stabilní, God of Weapons nabízí plynulých šedesát snímků za sekundu. Já titul hrál na PlayStation 5 PRO, nastavení mezi výkonem a kvalitou tu sice není, ale za mě se jedná o audiovizuální zpracování pomalu se blížící tomu z Diabla 4. V souhrnu bych rozhodně hru doporučoval ke koupi, nebudete litovat. Za mě se jedná o ideálně strávený čas, když si chcete sami v klidu odpočinout od stresu ze školy nebo z práce. Za vzteky rozbitého ovladače však neberu absolutně žádnou zodpovědnost!
7/10
Testovaná verze: PlayStation 5 Pro / Datum vydání: 31. července 2025 / Potřebné místo: 5GB / Distributor ČR: N/A / Česká lokalizace: NE
