Bloodhound – Recenze
2 září, 2024Střílečka z první osoby, kterou inspirovaly filmy a videohry z 90. let vás ve velmi rychlém tempu postaví v hororové atmosféře proti démonické armádě Asterotů. Vaším úkolem je pak tuto armádu zničit. Budete procházet lineárními úrovněmi, které jsou rozděleny do pěti aktů a na konci každého aktu vás pak čeká boss fight. Takto krátce a rychle by se dala shrnout celá hra. Titul vyšel již minulý rok na počítače. Nyní se však jeho port dostává i na konzole od PlayStationu, a to jak si titul vede prozradí následující řádky.
Příběh celé hry byl nastíněn již v úvodním odstavečku a nemám co jiného bych k němu dodal. Hra vůbec necílí na příběh a ten je zde velmi okrajový, dalo by se říct až žádný, jelikož vše, co potřebujete vědět jsem vám již prozradil. Titul je o tom střílet a porazit již výše zmiňovanou armádu. Střelba je hlavním prvkem hry, avšak pocit z ní na mě žádný skvělý dojem neudělal. K dispozici máte 10 druhů zbraní, průchodem tak můžete najít mačetu, revolver, kuši, minigun, brokovnici nebo raketomet a několik dalších.
Postupné nalezení dalších typů zbraní mi poté už nečinilo ani radost, jelikož jsem zbraň mnohdy po vyzkoušení ani nepoužíval. Důvod je prostý – munice, tedy její členění, potažmo typy. Jeden druh munice je vždy stejný pro více zbraní a rozdíl v některých zbraních lze nalézt jen opravdu těžko. Například rozdíl mezi brokovnici a dual brokovnicemi jsem nepoznal, jediná změna byla v tom, že z dual brokovnic jsem mohl před přebitím vystřelit dvakrát. Výjimkou byla laserová puška, která se postupně nabíjela, a tak nebylo potřeba do ní nic sbírat.
Celkově se vám postaví do cesty 15 druhů nepřátel, což vypadá jako slušný počet, velmi brzo se ale stejně jako zbraně začnou opakovat. A jelikož jich průchodem potkáte opravdu spousty, bylo to něco, co mi časem začalo lézt na nervy. Někteří nepřátelé byli navíc extrémně otravní, například malí létající démoni nebo například malé potvůrky, které vybuchují, když se k vám přiblíží. Většina nepřátel, a především bossů jsou pak pouze houby na náboje, do kterých střílíte hlava nehlava a pobíháte u toho ve snaze se vyhnout jejich útokům. Žádnou taktiku jsem na žádného z nepřátel, ale ani bossů nepotřeboval.
Abyste se dostali k finálnímu bossovi v každém aktu musíte projít lineárními úrovněmi. Aby se úrovně nezdály tak lineární jsou ozvláštněny hádankami, které spočívají v tahání za páky a sbírání klíčů, které vám odemknou další průchod úrovní. Zpočátku jsem tyto hádanky vskutku jako ozvláštnění bral, časem ale začaly postrádat smysl a byly mnohdy na obtíž. Vašim úkolem je například posbírat klíče, vždy jsou tři – zelený, modrý a červený. Neměl bych nic proti tomu, že musím najít klíč, který mi umožní průchod dále, ale několikrát se stalo, že jsem hledal klíč, který mi otevřel dveře, za kterými byl pouze další klíč. I díky tomu jsem měl později ze hry stále menší a menší užitek a už jsem jen doufal, že brzy porazím finálního bosse a celá hra bude za mnou.
Průchodem sbíráte také duše ze zabitých nepřátel a po naplnění ukazatele si můžete spustit speciální schopnost démona. V této formě nedostáváte žádné zranění a dáváte větší poškození. Musím se však přiznat, že tuto možnost jsem využil pouze jednou, a to jen proto, že mě zajímalo, jaký účinek to má a jak to vlastně funguje. Mnohem více jsem využíval spotřební předměty, které vám dočasně poskytnout nějaký bonus. Tyto spotřební předměty jsou celkem tři a jedná se o neomezené náboje, zpomalení času a zvýšení zdraví, vše však vydrží pouze krátkou dobu.
Celou hrou vás doprovází hudba, která neurazí ani nenadchne, a pak řev nepřátel, především po jejich zabití. Řev pro mne byl tak otravný, že jsem si zvuk u hry vypnul a průchod pokračoval bez něj. Je také škoda, že jednotlivé akty nejsou rozděleny do několika částí, které by měly záchytné doby. Tím, že je hra krátká mohli by se hráči alespoň vrátit na nějaká místa a projít si je ještě jednou. Určitě by to také pomohlo při speedrunech, o které se někteří hráči rozhodně pokusí. Musím také zmínit, že jsem během průchodu spadnul pod textury a musel celou úroveň restartovat, také jsem se párkrát dostal do míst, kde jsem se nemohl s postavou hýbat a následovat také restart celé úrovně.
ZÁVĚREM
Pokud si chcete zavzpomínat na videohry devadesátých let nebo si chcete vyzkoušet titul, který doslova proběhnete za jeden večer, možná je Bloodhound právě pro vás. Mě osobně tento titul, ale do noty nepadnul. Lineární úrovně s ohromnou spoustou nepřátel, kteří se stále dokola opakují mě nezaujaly. Hádanky, které mohly průchod alespoň trochu ozvláštnit jsou mnohdy velmi zvláštní a spíše ke vzteku a bossové, kteří mohli titul zachránit svou různorodostí nejsou také zajímaví a stačí pouze drtit tlačítko pro střelbu a sledovat, jak klesá ukazatel jejich životů.
4/10
Datum vydání: 28. června 2024 – Potřebné místo: 40GB
Distributor ČR: N/A – Česká lokalizace: NE
