Ke Gears of War sérii jsem se dostal vlastně zcela náhodou – jeden můj spolužák miloval konzole (hlavně handheldy) od Nintendo. Nemusel moc PlayStation, zbožňoval GameCube. V té době na ní vycházely Remake Resident Evil 1, prequelová novinka v podobě Resident Evil 0 či Metal Gear Solid: Twin Snakes. Přicházely Vánoce, já chtěl kvůli přednostnímu vydání XBOX 360 a onen spolužák přes někoho zjistil, že se právě na XBOX chystá něco revolučního, co změní i posune akční žánr zase o něco dál.
Samozřejmě se jednalo o Gears of War 1. Ve škole o této hře básnil celé dny, já si ji tedy musel co nejdříve koupit. Svou matku jsem po měsících nonstop přemlouvání přesvědčil, že náš skromný rodinný rozpočet bude ideální k utrácení za, pro většinu běžných lidí, naprostou zbytečnost – konzoli XBOX 360, GTA IV a „Gearsy“. V mínus patnácti stupních (tehdy byla jedna z nejhorších zim, jaké kdy v republice byly) jsem svůj enormně těžký dárek tahal z Andělu, kde stále funguje Playcentrum až do své periferie skrz MHD. Ve sněhu, vánici, mezi lidmi, co se zrovna vraceli z práce domů. Matka totálně zmrzlá a naštvaná, já mega šťastný. Přišla o osm tisíc za můj vánoční dárek, asi dva týdny se mnou nemluvila, ale pak ji to přešlo. Navíc těch čtrnáct dní, kdy se mnou nechtěla vést jakýkoliv dialog, byl využit do poslední minuty především na Gears of War 1. Na poprvé mě vůbec nenadchla, potřetí mě to natolik chytlo, že se z této série stala má jedna z nejoblíbenějších vůbec.
Čím to? Inu, původní trilogie (další díly mě zcela pro časovou vytíženost kvůli studiu zcela minuly) obsahovala všechno, co akční žánr dokáže nabídnout – akce, hlášky z 80. a 90. let dvacátého století, úžasné audiovizuální zpracování, zajímavý postapokalyptický příběh či natolik zábavnou hratelnost, že je možné tyto tituly hrát donekonečna. Originální trilogii jsem tehdy dohrál asi třicetkrát (každý díl minimálně desetkrát), vedle Alana Wakea se jednalo o klenot, co Microsoft tehdy dokázal hráčům nabídnout. Zlatá éra XBOX 360 za několik let skončila, přišel XBOX ONE a za čas se Gears of War 1 v rámci Remasteru objevil i zde. Ihned jsem běžel do obchodu a na jedno posezení dokončil. Běžela sice jen na třiceti snímcích za sekundu, ale ta grafika! Nádhera. Nostalgie z mých mladých let, kdy mi bylo 15, se na mě skrz televizi hrnula po celou dobu.
Vývojáři přidali i do té doby nevydaný jeden level, který nebyl úplně špatný, ale oproti původnímu obsahu se nejednalo o žádný zázrak. Microsoftu konečně došlo, že éra exkluzivních titulů už nemá v moderním věku místo, ukončil tuto etapu a začal na PlayStationu 5 postupně vydávat své pecky. Senua´s Saga: HellBlade 2 byla, tuším, první a hned po ní před pár dny dorazil Remaster Remasteru (doufám, že jsem se trefil…) původních Gears of War 1 z roku 2006. 4K grafika, dodatečný obsah ve formě komiksů, které se postupně zpřístupňují, pokud ve hře vysbíráte speciální předměty. Obsahuje samozřejmě i multiplayer (co-op příběhový mód či klasický režim pro více hráčů, kdy proti sobě nastoupí dva týmy a vzájemně se zabíjí). Jako skalní fanoušek série jsem okamžitě z peněženky vytáhl tisíc korun, přes PS STORE zakoupil a do hodiny začal. Věnoval jsem té hře skoro celou noc, další celý den a brzy budu mít hotovo. Její standardní herní doba je kolem 8-10 hodin, záleží na obtížnosti a na tom, jestli titul skrz na skrz znáte tak jako já. Proč utratit svoje těžce vydřené peníze, vám sdělím ve zbytku svého textu.
Jste Marcus Fenix, člen elitního komanda, kterému kryjí záda Dom, Baird či Cole. Děj se odehrává na planetě Sera (obdoba naší zemi), kde po konci občanské války o zdroje začnou z podzemí vylézat podivná monstra. Nazývají se Locust (v češtině kobylky). Uplyne 14 let od vypuknutí války mezi lidstvem a hmyzem z hlubin planety Sera, kdy dostanete novou šanci – jste podmínečně propuštěn po doživotním odsouzení za dezerci. Máte za úkol jen jedno – vést odboj proti nepřátelům, přežít, snažit se Locusty v podzemí uvěznit (zničením jejich tunelů) a především střílet na cokoliv, co se hýbe a není to člověk. Příběh zde ani nehraje tu zásadní roli.
To, co má dominantní postavení, je hratelnost. Tvůrci z Epic Games tehdy v roce 2006 vytvořili zcela nový podžánr akčních her: tzn. „cover shooter“ (střelba z krytu). Nebylo to úplně pravda, už tento styl pár titulů měla, avšak ani jeden na tom neměl postavenou celou svou hratelnost. Gearsy byly první. Po něm řada vývojářských studií začala prachsprostě tento koncept do morku kostí kopírovat (rozuměj krást), ale tato série se i přes levné vykrádačky (Army of Two) udržela na topu. Nic ji nepřekonalo. Princip je přitom vlastně dost primitivní. Máte několik zbraní od samopalu s motorovkou, kdy s ní můžete přeříznout vejpůl jakéhokoliv běžného Locusta, přes pistoli (klidně i Magnum), brokovnici, odstřelovací pušku, luk či další samopal.
K tomu, abyste přežili, vás doprovází trojčlenná parta naprostých drsňáků, kteří jsou na úrovni Arnolda Schwarzeneggra, Sylvestera Stallonea či Dolpha Lundgrena. Vyloženě se během přestřelek musíte krýt, jinak brzy zemřete. Na normální obtížnosti to není až tak tvrdé, ale zkuste si to projít bez krytí na tu nejtěžší obtížnost (na výběr máte: snadnou, běžnou, těžkou a hodně těžkou). Chodíte po zničeném městě, podzemí, střílíte nepřátele, kryjete se za překážkami a sem tam nějakého nepřítele rozříznete svou motorovou pilou vejpůl a užijete si krev, stékající po celé obrazovce (krev se dá v nastavení vypnout nebo snad omezit, ale kdo by to dobrovolně dělal, že?). Sen každého hráče. Lokace se často mění, nedochází tedy k nastoupení nudného stereotypu v podobě opakování toho samého. Zničené město vypadá ve 4K naprosto famózně. Až se cítíte, jako byste tam sami i byli. Šedesát snímků za sekundu je až na drobné výjimky v příběhových filmečcích naprosto stabilních. Snímky se dokáží (pokud k tomu máte uzpůsobenou svou TV) vyšplhat až na 100-110. Opět většinou nedochází k žádnému výraznému poklesu.
Všechny lokality jsou nádherné, depresivní, děsivé. Zničené město na vás dýchá reálnou válkou, doly působí klaustrofobicky, a průjezd nočním městem, kdy na vás útočí netopýři, je osvěžující změnou oproti nonstop přestřelkám. Každá lokace má svůj wow efekt. Více nechci prozrazovat, ať nemáte zkažený zážitek. Často jsem se mezi střelbou zastavoval, následně se dlouhé minuty kochal okolní krajinou. Na to, že se jedná o hru starou z roku 2006, se nedá říct, že by nepatřila mezi nádherně vypadající videohry současnosti. Hudba nádherně zapadá do konceptu tohoto žánru, kdy jednotlivé pasáže vás provází pochmurně orchestrálním podtónem. V průběhu hry narazíte i na vyloženě hororové pasáže, kdy ne všechno se dá rozstřílet a musíte se skrývat za rohem, našlapovat potichu a v případě nutnosti vzít i nohy na ramena a utíkat co nejrychleji můžete.
ZÁVĚREM
Singleplayerová část je naprosto dechberoucí, multiplayer v brzké době vyzkouším, byť standardně on-line tituly moc nehraji, zde však udělám výjimku i kvůli dosažení trofejí. První Gears of War byly v roce 2006, kdy vyšly, naprostý milník v subžánru Cover shooter. Sice ho nevytvořila, ale staly se takovým otcem všech dalších jemu podobných her. Hlášky jak z akčních filmů 80. a 90. let, nádherné audiovizuální zpracování, parádní i svižná hratelnost i slušná životnost (dá se hrát neustále dokola a nikdy nudit nebude) dělá z tohoto Remasterského Remasteru (no, snad jsem to dokázal pojmenovat správně…) perfektní titul, který prostě musíte mít doma. Za částku jednoho tisíce českých korun se tak z Gears of War Reloaded stává naprostá povinnost pro všechny majitele konzole PlayStation 5. Hru jsem recenzoval na PS5 PRO a zaznamenal jsem jen drobné propady snímků jen při filmových příběhových animacích, jinak v zásadě ne. Solidní příběh, či multiplayer nabízí na vaše těžce vydřené peníze luxusní formu zábavy. Určitě byste si první díl z původní trilogie z XBOX 360 éry neměli nechat ujít. Dvojka je sice o chlup lepší, ale ani zde nehrozí, že budete jakkoliv zklamaní. Nebudete.
9/10
Testovaná verze: PlayStation 5 Pro
Datum vydání: 25. srpna 2025 – Potřebné místo: 63,1GB
Distributor ČR: Xbox CZ/SK – Česká lokalizace: NE
2 komentářů
Moc zajímavá a vtipná recenze. Krásne se to čte.
Děkujeme a Michal si to jistě rád přečte