High On Life 2 – Recenze
12 února, 2026V prosinci 2022 se mi do rukou dostala hra, o níž jsem si už od oznámení myslel, že by mohla být tou pravou zábavnou oddychovkou na pár hodin. Tím herním kouskem byla šílená humorná sci-fi akce High on Life od vývojářů ze Squanch Games. Ostatně co čekat od hry, která do hlavní role posadí ukecané zbraně, že? Já si tehdy těch cca 10 hodin náramně užil a to nejen z toho důvodu, že hra přišla s poměrně svěží tématikou, ale hlavně nabídla ten správný ujetý humor a svižnou návykovou akci. No a přesně to samé jsem očekával i od druhého dílu, který před pár dny přistál na mé konzoli Xbox Series X.
High On Life 2 je něco, a to říkám zcela upřímně, mi opět vyčarovalo úsměv na tváři. A mohl bych vše uzavřít s tím, že tu máme podruhé přesně tu samou porci zábavy, co posledně a není vlastně, co dál dodávat. Ale to bych to až dehonestujícím způsobem odbyl. I když se pokračování, po stránce hratelnosti nese v naprosto stejném duchu, tak tu jsou odlišnosti a to poměrně příjemné.
Ale začněme negativy. No, já je upřímně úplně nevidím, když opomenu sem tam ignoraci fyzikálních zákonů – “Zdravím, skateboardy”, tak tu opravdu není nic, co by my vlastně vadilo. A neříkám, že je hra dokonalá. Někdo by mohl říct, že roster zbraní je slabý, což v případě High On Life má svůj důvod, nebo že je hra krátká, i když za mě délka kolem 11 hodin je ideální. Řekl bych obecně, že ve hře je všeho tak akorát, i ten humor se netlačí tolik na krev, byť jím hra stále překypuje. Naopak bych řekl, že tvůrci přišli se zajímavými nápady, ale k těm se ještě dostaneme.
Příběh nás zavede tam, kde vše skončilo. Jste superstar mezi lovci odměn, užíváte se život na vysoké noze, jste hvězdami pořadů a váš život je jedna velká show. To vše ale náhle končí poté, co zjistíte, že se vaše sestra Lizzie dala na dráhu aktivistky za práva “zvířat” a je na ní vypsaná poměrně tučná odměna. Ale víte jak to je, rodina je rodina a místo lovu sestry se z vás stává vyhnanec, zrádce a vlastně člen jakého si odboje proti společnosti Rhea Pharma, která sice nevyrábí z lidí drogy, ale léky, takže tu máme v podstatě podobný koncept, který ale nabízí novou dynamickou jízdu.
Není třeba více prozrazovat, o humor je postaráno a cestu vám zkříží celá řada zajímavých postav, kdy mezi nejdůležitější patří pochopitelně vaše zbraně, tedy rasa známá jako Gatliané, kdy mezi navrátivší patří nůž Knifey, pistole Sweezy a brokovnice Gus. Ancábl se ale postupem hrou rozšiřuje, kdy narazíte na Travise, pistoli ve středním věku, kterému dala žena kopačky, dále třeba na kuši jménem Bowey, kdy korunou všeho váš nevlastní bratr Jeppy. Zbraň, co je vaším nevlastním bratrem, ptáte se? Když on není tak úplně čistokrevný Gatlian.
Postav je ve hře celá řada a ne všechny jsou smrtícími nástroji, vašimi parťáky, či živými terči. Z řadou z nich prostě jen interagujete, s jinými si projdete i jakýmsi vývojem a další budou tvořit část vašich vzpomínek na hru. Pokud jde o vaše cíle, tak tím primárním je zjistit, kdo je CEO zmíněné farmaceutické společnosti a to vede skrze různé vysoké manažery společnosti. Nutně je ale neberte jako terč k eliminaci, ně vždy je daný cíl bossem daného aktu, což mě vlastně příjemně překvapilo a vyvedlo mě to z takového toho zavedeného stereotypu.
Tomu všemu i napomáhá fakt, že tvůrci nad designem a náplní jednotlivých úrovní přemýšleli, byť se vše odehrává prakticky na jediném prstenci, který vypadá jak vystřižený z HALO. Obecně se hra nebojí narážek na jiné tituly, či popkulturu. Tvůrci si dokonce dokáží dělat i srandu sami ze sebe, respektive titul se nebojí dělat si srandu ze svého předchůdce. Mě obecně potěšil fakt, že celá hra není jen o střílení, máme tu i různé minihry, jednou si zahrajete také ne vyšetřovatele vraždy, jindy bude součástí nekončící párty.
Ačkoliv je herní svět odkázán na prstenec, tak jsou jednotlivé akty na dostatečně rozmanitých prostředích, která jsou i dostatečně rozsáhlá a vybízí i k průzkumu, což vám dokáže slušně natáhnout herní dobu, pokud se dáte na dráhu sběratele různých předmětů, či hledače různých skrytých míst, k nimž vám někdy dopomohou až schopnosti jednotlivých gatlianů, které tu rozhodně nejsou do počtu a tvoří podstatnou část hratelnosti. Také oceníte přítomnost, již zmíněného skateboardu, který získáte po souboji s prvním bossem a podstatně vám zpříjemní přesun po lokacích.
Lokace jsou ostatně na vše náležitě připravené a máte tu tak celou řadu různých zábradlí, po kterých se dá slajdovat, různých U ramp a dalších. Vlastně si v některých momentech budete říkat, jestli hrajete first-person střílečku, či Tonyho Hawka. Upřímně, když se mi skate dostal do rukou, moc jsem od toho nečekal, ale náležitě jsem se s ním vyblbl a rozhodně nejde jen o jakousi mechaniku do počtu, aby se neřeklo, když už tu máme ty rozsáhlejší otevřenější lokace, byť i trochu koridorů si také užijete.
To, že prkno tu není je do počtu svědčí i fakt, že jej můžete postupem hrou i upravovat, tj. měnit desku, kolečka, atp. To vše pak má vliv na jeho parametry. Pochopitelně vylepšovat se nedá jen prkno, ale i vaše postava jako taková rovněž. A chtěl bych zmínit, že je tu nejlepší editor postav ever. Jelikož si váš “xicht” na plakát, doslova nakreslíte sami. Takže kdo má čas, může se vyřádit. Má postava vypadala jak z ruky mého 20 měsíčního syna, ale což nebyl čas a přeci jen, hra se v mnoha ohledech nebere vážně, takže proč ne.
Vizuálně nečekejte nic dechberoucího. Grafika sází spíše na stylistiku, než fotorealismus, což mi vůbec nevadí, k typu hry jakou High On Life 2 je, to ani nepatří a ani to nevyžaduji. Vlastně je znát, že tvůrci tím, že se pustili do otevřenějších a větších lokací, museli udělat pár ústupků, které se projevily na nějakých horších stínech a texturách. V globálu si toho ale moc všímat nebudete. Není na to čas a ani to není nijak podstatné. Co se týče výkonu hry, tady si v případě Xbox Series X také nemám na co stěžovat.
Jak už jsem tedy zmínil, hra má své mouchy, nemá jich vlastně ani úplně málo, ale na žádnou reálně nebudete brát zřetel. Nebudou vám připadat podstatné. Což je vlastně silnou stránkou tohoto titulu. Pokud se vám tedy líbil první díl, pod nímž je ještě podepsán autor Ricka a Mortyho, Justin Roiland, tak zde neuděláte chybu a i když teď víte, že pod druhým dílem podepsán není, jeho typický humor se zde nijak nevytratil, jen byl správně nadávkován tak, aby nikoho “nes***”, ehm nepohoršil.
ZÁVĚREM
High On Life 2 u mě opět zabodovalo a vykouzlilo úsměv na tváři stejně jako předchůdce. Tvůrci si vzali všechny výtky z předchozího dílu k srdci a dodali nám zase o něco lepší produkt, který baví, baví a zase baví. Má své mouchy a nebude jich svým způsobem málo, ale svou koncepcí vám přijdou doslova pomíjivé. Jestli vás tedy lákají nenekonečné hry, plné humoru a akce. Tady nešlápnete vedle.
8/10
Testovaná verze: Xbox Series X / Datum vydání: 13. února 2026 / Potřebné místo: 60GB / Distributor ČR: Xbox CZ/SK / Česká lokalizace: NE
