Vývojáři z britské společnosti Codemasters nás během letošního roku potěšili dvěma skvělými závodními tituly v podobě F1 2019 a DiRT Rally2.0. Proto nikdo z nás nečekal, že bychom se ještě letos měli dočkat dalšího titulu právě z dílny Codemasters. Ale stalo se. Před čtyřmi měsíci se jako blesk z čistého nebe sneslo oznámení nového dílu série GRID, která již několik let stagnovala a poslední díl Grid Autosport zamířil ještě na předešlou generaci Xbox 360 a Playstation 3, i přestože zde již generace současná byla. Nový GRID ale neměl být nástupcem posledního dílu, ale restartem celé série a návratem ke svým kořenům z roku 2008, tedy hře Race Driver GRID, jenž vycházela z populární série ToCA Race Driver. Vývojáři nám toho ohledně nového kousku naslibovali opravdu hodně. Dodrželi svá slova? Ano, i ne. Proč tomu tak je, se dozvíte na řádcích níže.

Nebude se tajit tím, že oznámení nového GRIDu  bylo pro mě statním svátkem. Na tento moment jsem čekal celých 11 let, tedy od vydání původní hry, kterou dle mého již žádný další díl ze série nedokázal překonat. O to víc jsem byl napnutý, když bylo sděleno, že právě směrem, který nastavil první díl, se má vydat i díl právě vydaný. Do hry jsem se prakticky vrhl bez rozmýšlení a hra také na nic nečekala. Byl jsem rovnou uvržen do víru několika závodů, které nás mají seznámit se samotnou hrou a jejím šampionátem GRID World Series, která je zde Alfou a Omegou celé hry. Jde o soutěž, do níž se dostaneme po lítém boji v rámci kariery. Musím se však u samotného úvodu ještě pozastavit. Byť hra nebere v potaz, či minimálně vývojáři tak tvrdili, druhý díl a Autosport, tak přesto právě na šampionát druhého dílu, jenž nesl název WRS, tedy World Racing Series, GRID World Series navazuje. Má být tedy jakousi jeho evolucí.

Bohužel po krásném lákání v úvodní části hry přišla hned studená sprcha. Jakmile se dostanete do menu zjistíte, že herních režimů je po čertech málo. Najdeme zde pouze tři herní režimy, tedy Career, Multiplayer a Free Play, což by možná samo o sobě nevadilo, ale horší je, že hra funguje jen s dvěma typy závodů, tedy Race a Time Trial a to je zatraceně málo. Kde jsou Drifty? Kde jsou Speciální Eventy, které nabízel úplně první díl a díky němuž jsem měl možnost být součástí závodů 24 Hours Le Mans. Letošní díl rovněž postrádá Split-screen multiplayer, který byl dokonce součástí každého předešlého dílu. No takto jsem si návrat ke kořenům skutečně nepředstavoval, tedy myslím, že nejspíše nikdo z nás. Co mě ještě trochu trápí, tak fakt, že rozdíl mezi Free Play a Multiplayerem je pouze ten, že do Multiplayeru připojíte i živé hráče. Záměrně říkám, i živé hráče, jelikož hru jde vytvořit i s pomocí počítačem řízených oponentů. Tady v tuto chvíli také postrádám například nějaké ligy, či časově omezené Eventy, zkrátka nějakou tu nástavbu, která je snad součástí již každé takové hry.

Pojďme se ale vrhnout na režim Career, který by se tak vlastně vůbec jmenovat nemusel, jelikož tvorba profilu jezdce, je zcela separovaná a v podstatě nemá na samotnou kariéru žádný vliv. Stejně si pouze zvolíme vlastní jméno, startovní číslo a přizpůsobíme svůj banner. V sekci Player Profil pak ještě můžeme nahlížet do Garáže vozidel, která jsme v kariéře nakoupili, nebo najmout dalšího řidiče do týmu, což tedy stojí nějaké ty kredity. Pokud chceme aby se řidič nějakým způsobem umisťoval, tak si budeme muset připlatit za nějakého toho profíka. Nakonec se můžeme podívat i Světové žebříčky a naše umístění v nich.

Nyní už ale opravdu k tomu režimu Career. Ten se skládá z pěti základních závodních kategorií, jedné speciální označené jako Invitional a pak finálního šampionátu GRID World Series, k němuž se však dopracuje až po několika desítkách odježděných hodin. Chuť dostat se do GRID World Series je ale pouze jediným motivátorem k hraní samotné kariéry. Jelikož ať už se podíváte do jakékoliv z pěti základních kategorií, které zahrnují Touring, Stock, Tuner, GT a Fernando Alonso Challenge, tak jde vždy jen o pouhý sled závodů, bez žádné omáčky kolem. Invitional Challenges zde pak úplně neplní svou roli, jelikož je odemykáte po odjetí určitého počtu šampionátů ve výše uvedených kategoriích. Nejde tedy o žádné skutečné události, které by na vás bafly poté, co odjedete úspěšně nějaký ten závod, či šampionát, jako tomu bylo v případě prvního dílu. Ten stále nemá v oblasti herního obsahu konkurenci a je škoda, že novinka nešla přesně tím samým směrem. Abych naší pouť napříč herními režimy zakončil, tak abyste se dostali do vrcholného GRID World Series, je třeba vyhrát 4 Showdowny. Showdowny jsou pak zakončovacím šampionátem z každé uvedené kategorie. Aby bylo možné se do Showdownu dostat, je nutné nejdříve úspěšně odjed desítku klasických šampionátů v dané kategorii. A to je vlastně celý průběh režimu Career ve zkratce.

Byť jsem veškeré herní režimy ve výše uvedených odstavcích spíše shazoval, tak pravdou je, že minimálně režim Career jsem si vlastně docela užíval. Ano, jeho principy jsou velmi jednoduché a čekal jsem skutečně něco víc. Ale celý tento systém je jednoduše funkční. Navíc jistou motivaci v ježdění šampionátů může byt zkrátka chuť koupit si zase jiné auto. Vozidel ve hře není úplně málo, ale také jich není přehnaně moc. Je jich adekvátně ku daným kategoriím. Jistě by se našla i další vozidla, která by zde našla uplatnění, ale výběr vývojářů je dostačující. Navíc neočekávám, že by se vývojáři zdráhali vydávat další vozidla v rámci nějakých těch DLC. Pokud jde o sérii GRID, tak vždy jsme měli možnost si vozidla trochu vizuálně upravit a to buďto výběrem nástřiků, či barvy. Tuto možnost v novém díle máme také a je na chlup stejná jako v době vydání prvního dílu. Velkolepé tvorby vlastních nástřiků jako například ve Forze nečekejte. A vlastně odemykání nástřiků je také jednou z možných motivací pro hraní. Nástřiky však nedostáváte za odjeté závody, nýbrž za dosažené úrovně. Ano, i v novém GRID stoupáte po úrovních za dosažení určitého počtu XP.

Byť jsou všechny předchozí odstavce důležité, tak to na čem skutečně nejvíce záleží je samotná hratelnost a pocit z jízdy. V tomto ohledu jde přesně o to, co jsem si představoval pod pojmem návrat ke kořenům. Čistokrevná arkádová hratelnost z druhého dílu je pryč. Vývojáři se rozhodli sáhnout k trochu realističtějšímu zážitku z jízdy a udělali zatraceně dobře.  Nejde tedy vysloveně o simulaci, to v žádném případě. Ale poznáte s jakým autem jedete, jestli má náhon na zadek, či na předek. Pocítíte také různé síly kroutivého momentu, a tak podobně. Jednoduše je zpět hratelnost z prvního dílu, který jel naprosto ve stejných kolejích. Věřím, že ale pro některé z hráčů začala série GRID až oním nešťastným druhým dílem a proto pokud toužíte po ryze arkádovém zážitku, můžete jej mít. Stačí si pozapínat nějaké ty asistenty a hurá na trať. V Codies zde našli výtečný balanc mezi zábavou a realismem. Vybere si zkrátka každý.

Opět trochu rozpačitý jsem byl v případě umělé inteligence. Ta je v základu poměrně agresivní a nebojí se do vás jít, nicméně to neznamená, že by do vás soupeři od startu hned šli jako hladový vlci po kusu masa. Hra spoléhá na systém Nemesis, který funguje tak, že pokud půjdete vy po nějakém jezdci a budete do něj často vrážet, pak čekejte, že se bude bránit. V takovém případě je umělá inteligence daleko nebezpečnější a představuje v závodě i jistou výzvu. Což se vás nebude týkat v případě, že se rozhodnete nastavit obtížnost na Normal. V tomto nastavení jsou soupeři skutečně pomalý a závody postrádají hloubku, náboj, zkrátka tu neutuchající touhu hnát se neustále vpřed. Vše co jsem zmínil začnete pociťovat až od obtížnosti Hard a výše, kdy v podstatě ono Hard (“těžká”) bych zde bral jako onen standart obtížnosti, na kterém je vhodné se hru učit a neustále se zlepšovat, abyste mohli postoupit k náročnějším soupeřům, kteří vám nejen pěkně zatopí, ale mohou způsobit i pár vyrvaných vlasů.

V čem se ale vývojáři skutečně vytáhli? V technickém zpracování. Codies ví, co znamená slovo optimalizace a hra na Xbox One X běží skálopevných 60 snímků za sekundu. Nenajdete jediný moment, v němž byste zaznamenali byť jen sebemenší propad. Vozidla ve hře jsou vymodelována do nejmenších detailů a je radost si je prohlížet, zkoumat a vůbec sedět za jejich detailními kokpity. Ano, pohled z kokpitu je zpět! A to ve zcela plnohodnotném rozměru. Už žádný mazanec z Grid Autosport, či úplná absence jako v případě Grid 2. Co mě opět potěšilo, je přítomnost řady unikátních tratí, které vývojáři umístili do prostřed měst a vypadají jednoznačně famózně. Ale tím bych nerad nějak popřel i přítomnost skutečných závodních okruhů, jenž mají rovněž své kouzlo. Všechny tratě mají ale jedno společné. Jsou neskutečně detailní a působí živě, za což vděčí zejména různých efektům v podobě konfet a ohňostrojů v cílové rovince, pohyblivým divákům, či dalším pohybujícím se objektům jako jsou drony, či vrtulníky.

V jednom z odstavců výše jsem zmínil, že hra není vysloveně simulátorem, ale i přesto přináší neskutečně autentický model poškození, jenž je jedním z důležitých prvků nejen hratelnosti, ale i obtížnosti. Vozidla celkem solidně odrážejí způsob nárazu a v případě, že se jen vozidla mezi sebou otírají, lak vezme velmi rychle za své. Model poškození můžete nastavit dle dvou předvoleb. Buďto pouze vizuální, či plnohodnotný s projevy na jízdní model. Hra disponuje i tzv. Terminal Damage, které zde zastupuje náraz způsobující devastaci vozidla v takové míře, že již není možné dále pokračovat. Pokud k takové situaci dojde, musíte hru restartovat a nebo použít flashback, tedy za předpokladu, že nějakým ještě disponujete. Flashbacky máte totiž v základu v omezeném množství po pěti použitích na závod.

Jsme v závěru naší recenze a já nevím, jak popsat hru, jakou nový GRID je. Pokud se na hru podíváme jako na závodní hru, pak má vše, co taková dobře vytvořená závodní hra má mít. Skvělou hratelnost, dostatek tratí i vozidel, a výtečné vizuální zpracování. Když se ale na hru podíváme pohledem celé série, tak jsme na tom o poznání hůře. Vývojáři slibovali restart série a návrat ke kořenům. Dostáli tomu ale jen z půlky a to hlavně hratelností. Po obsahové stránce je zde celá řada nedostatků, které minulé díly měly, ale novinka je postrádá. Ostatně jak už jsem popisoval v odstavcích výše. Už jen z důvodů uvedených v tomto odstavci bylo těžké hru ohodnotit. A výsledná známka pod recenzí byla výsledkem urputného boje v mém nitru, kterému série GRID přirostla k srdci, ale poslední díl nenaplnil všechna očekávání.

ZÁVĚREM

Nový GRID měl být velkolepým návratem série se vším, co k tomu patří, čemuž měl pomoci i celkový restart značky. Bohužel hra nedokázala dostát všem svým slibům a nedostatky pocítíte zejména z hlediska herních režimů. Ve všem ostatním však hra exceluje a byla by škoda hned na začátku házet flintu do žita. Aktuální restart série GRID nabízí skvělý základ proto, aby znovuzrozená série mohla růst a rozvinout se.

HODNOCENÍ: 7/10

Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: Xbox One X

Distributor ČR: COMGAD s.r.o.