Série Monster Hunter má za sebou poměrně produktivní půl rok. Na přelomu roku jsme se dočkali prvního celovečerního filmu s dílny Paula W.S. Andersena, jenž neurazil, ale ani nenadchl. Jaro pak patřilo skvělému Monster Hunter Rise, které se regulérně stalo nejlepším dílem série vycházejícím na mobilní, či spíše hybridní platformě. No a nyní tu máme trochu odlišný kousek v podobě pokračování Monster Hunter Stories. Tato odnož, chcete-li spin-off, si sebou nese ducha série, ale přináší jinou hratelnost a jiný pohled na tento svět.
Není třeba být dobrým hádankářem, abyste uhodli, že se série točí kolem lovců monster. To je tedy hodně strohá definice, jelikož celé je to trochu složitější. Monster Hunter série má totiž za sebou velmi rozmanitý lore, který odkývá celou řadu tajemství tohoto světa a také nám umožňuje nahlédnout do důvodů, proč je lovců za potřebí. Nicméně, tuto stranu příběhu známe už vlastně celkem dobře a proto je skvělé, že zde existuje i titul, či nyní tituly, které nám vypráví příběh trochu jiný.
V Monster Hunter Stories 2: Wings of Ruin totiž nehrajete za lovce, nýbrž jezdce, kteří se snaží s monstry žít v harmonii, přičemž nad tím vším je velký Rathalos, který je strážcem místního ostrova. Jednoho dne, během slavnostního rituálu dojde ke svatokrádeži v Rathalově hnízde, kde je ukradeno vejce s jeho potomkem. Tato událost se objevuje v proroctví, které předpovídá narození draka s názvem Wings of Ruin, jenž má být zkázou místního světa. Příběh se pak točí právě kolem tohoto proroctví, kdy se snažíme vypátrat, co se stalo a kdo za krádeží stojí.
Příběh jako takový je napínavý, plný zajímavých momentů a styl vyprávění ala anime se k němu skvěle hodí. Je to zkrátka něco jiného, než nám předkládá takové Monster Hunter Rise, či větší Monster Hunter World. Abych řekl pravdu, ze všech posledních titulů ze světa Monster Hunter, mi právě Monster Hunter Stories 2 přirostl k srdci nejvíce. Je to možná tím, že jeho forma je jednoduše přístupnější, než ve zbylých zmíněných titulech. Což může k sérii přinést další nové publikum. Či minimálně pokud někdo hledá k sérii cestu, tento kousek je skvělým začátkem.
Možná jsem závěrem v odstavci výše trochu předběhl, ale to vůbec nevadí, jelikož jedním slovem je Monster Hunter Stories 2 jednoduše skvělý. Místní svět je krásný, rozmanitý a průzkum jeho útrob a koutů vás bude bavit. Nikdy totiž nevíte, na co narazíte. Jezdci jsou totiž specifičtí tím, že si ochočují různá monstra, která jsou jim jednak nápomocná v boji a pak také skvělými partnery na cestách. Jednoduše usednete na jejich hřbet a pohyb po mapě je rázem o tolik snazší a hlavně rychlejší.
Značnou část hry tak budete zkoumat doupata monster, abyste si uzmuly nějaké to vejce pro sebe a následně se z něj mohl vylíhnout váš společník. Monstra se dělí do několika skupin podle rarity, přičemž k odhalení této informace vám bude velmi dobře nápomoc drzí a ukecaný kočičák, ne nemyslím tvora rasy Palico, na něž tedy také narazíte, ale Naviroua, jenž je zástupcem rasy Felyne. Monsties, jak se těmto ochočeným tvorům následně říká, můžete mít v „inventáři“ najednou hned pět a zbytek vašich nalezenců pak naleznete ustájené ve stájích. Z ní to trochu podivně, ale je to tak.
Ačkoliv jde o poměrně důležitou aktivitu ve hře, tak jde stále o vedlejší aktivitu. Hlavní náplní je samozřejmě příběhová část, které sekundují vedlejší úkoly. Ty si můžete sesbírat z místní nástěnky, či se poptat po vesnici. Když se nad tím vším zamyslím asi by nebylo fér cokoliv odsouvat na vedlejší kolej. Monsties tvoří značnou část místního RPG systému a dá se říct, že jistým způsobem nahrazují lootovaní zbraní, či jejich tvorbu, byť i ta je ve hře zahrnuta. Jednotlivá monstra však mají unikátní schopnosti, které se hodí nejen v boji, ale také při průzkumu prostředí. Jedno Monstie umí plavat, druhé skákat a třetí třeba rozbíjet překážky. Vždy je tak dobré si oněch 5 monster do party dobře rozvrhnout, abyste měli co nejširší záběr.
Podobné to je i se zmíněnými zbraněmi. Ty jsou zde, také rozděleny do jednotlivých tříd, přičemž zde máme zbraně střelné, bodné, sečné a drtivé. Ideální pak je mít u sebe zbraní hned několik, byť do boje si můžete vzít naráz pouze dva sety. Dělení je zde jednoduše proto, že některá monstra jsou odolná vůči sečným zbraním a to proto, že mají na sobě tvrdý krunýř, jenž je nutné nejdříve rozbít a to ideálně nějakou palicí, či jinou těžkotonážní zbraní.
Zbraně a zbroje, si můžete koupit u obchodníka za nějaké ty zlaté, či si je u něj nechat vyrobit, za razantně menší obnos, jediné co pak k tomu potřebujete je materiál, který můžete sbírat po světě a z poražených monster. Tato mechanika craftingu se prakticky od jiných Monster Hunter her neliší. Je pak jen na vás, jaká zbroj vám bude vyhovovat více, jelikož každá má své klady a zápory. Zbroje, i zbraně pak lze nadále vylepšovat, pokud seženete další materiály, či vzácnější z daného tvora. Crafting i managment Monsties je velmi intuitivní a do krve přijde každému velmi rychle.
Určitě je vhodné zmínit, že na pouť hrou se nemusíte vydávat sami, jelikož do hry se můžete pustit až ve dvou hráčích a vydávat se tak na expedice a průzkum místního světa. Multiplayer funguje jak online skrze členství, tak skrze lokální síť. Ve dvou se to lépe táhn. Hraní MHS2 je v tomto případě čirou zábavou a pokud si náhodou toužíte změřit síly se svým spoluhráčem, či jinými hráči, pak můžete zkusit Battle Arenu. Souboje ale rozhodně nefungují stejně a v reálném čase, jako tomu je v případě jiných her ze série.
Soubojový systém je veden formou tahů, což dává hře trochu jiný rozměr a směr. Během tahu můžete útočit, použít speciální schopnost, či nějaký ten předmět. Vše pak tak trochu funguje ve stylu kámen, nůžky, papír – jelikož to máme tři druhy útoků powerful, technical a speed. Powerful tak přebíjí technical, technical pak speed a speed powerful. Aby to samozřejmě bylo zajímavé, tak typ útoku soupeře neznáte, tedy do chvíle, než máte minimálně jeden souboj s daným monstrem za sebou a tím tedy znáte jeho slabiny. Jiné to samozřejmě je v rámci battle areny, kdy je to vždy o náhodě, kdo jaký útok vybere. Je tedy pochopitelné, že ve hře je ještě kvalita zbroje a útočné číslo zbraně. Také může dojít na draw, tedy nerozhodný poměr sil, kde jsou pak tyto vlastnosti nejstěžejnější pro udělení poškození.
V soubojích hrají roli ale ještě další faktory, pokud dva spojenci útočí stejným útokem a zároveň druhém útoku, pak se spustí double úder, který působí soupeři dvojnásobné poškození za každého účastníka útoku. Další speciální abilitou je útok z vašeho monstie, na kterého můžete při nabití akčních bodů, které vám během každého kola nabývají, nasednout a opět způsobit podstatně větší poškození. Pokud jsou na svých monstrech dva jezdci zároveň v jedné družině, i zde se spustí double úder. Všechny tyto elementy mění pohled na každou bitvu, přičemž útok na každé nové monstrum je vždy výzvou, jelikož při prvním střetu nevíte, jak bude soupeř útočit, či kolik má vlastně životů.
Tahový soubojový systém je komplexně pojat velice zajímavým způsobem a nové unikátní prvky v něm obsažené jej dostatečně ozvláštňují. Do je dost možná tím důvodem, proč mě každý souboj neustále bavil. Také záleží na tom, jak do souboje vejdete. Pokud zaútočíte ze zadu, soupeři také uštědříte v prvním útoku podstatně vyšší poškození, a vaše šance na úspěch se následně hned zvyšují. Některá monsties pak umožňují zastrašení soupeře, tedy je možné se boji úplně vyhnout. I to může být někdy ku prospěchu. Myslím, že ve hře Monster Hunter Stories 2: Wings of Ruin má vše své místo a nic zde není navíc. Také nedokážu říci, že bych ve hře něco postrádal.
Po technické stránce jsem byl překvapen výkonem hry na konzoli Nintendo Switch, na kterou hra vedle PC vyšla. Titul si drží stabilních 30 snímků za sekundu a to i přesto, že hra je na poměry konzole poměrně detailní. Mě se velmi líbilo zakomponování cell-shadových prvků, jenž hře nesmírně sluší. Stačí vlastně, když se podíváte na obrázky kolem. Titul je i kompletně nadabován, což u podobných her nebývá příliš zvykem, ale vždy to potěší. Pokud jde o rozdíly mezi dokem a handheld režimem, pak jde o typický rozdíl tedy 720p handheld a 1080p dock. Já ale u Switche vždy preferuji mobilitu a tak jsem upřednostňoval handheld režim.
ZÁVĚREM
Monster Hunter Stories 2: Wings of Ruin je dalším skvělým kouskem, který se může hrdě hlásit ke svým větším bratříčkům. Napínavě dobrodružný příběh vyprávěný ve stylu anime, rozmanitý a krásně zpracovaný svět, dobře navržený soubojový systém. Co víc si přát? Pokud jste toužili nasednout do vlaku jménem Monster Hunter, pak tento kousek je tou nejlepší příležitostí.
Datum vydání: 9. července 2021
Distributor ČR: Conquest Entertainment
1 thought on “Monster Hunter Stories 2: Wings of Ruin – Recenze”