Suicide Squad: Kill the Justice League – Recenze

Suicide Squad: Kill the Justice League – Recenze

8 února, 2024 0 Od Jiří Hora

Týden nazpět dorazil na naše herní zařízení Sebevražedný Oddíl z dílny studia Rocksteady, které se proslavilo zejména temnou trilogií Batman Arkham, který vynikal nejen dospělým příběhem, ale i návykovou hratelností a skvěle zpracovaným světem. Ačkoliv se to nemusí přímo zdát, tak nové Suicide Squad na něj volně navazuje, což zjistíte zhruba v první hodině hraní. Nicméně asi nikomu z vás neuniklo, že hra byla několikrát odložena a to zejména kvůli své kvalitě, kdy tvůrci měli dle reakcí testerů a hráčů hru náležitě upravovat, aby byla zábavnější a rozmanitější. Povedlo se jim to? Těžko říci, ale zázrak se nekoná a bolí to a hodně.

Ale pěkně od začátku. Jak už název Suicide Squad: Kill the Justice League napovídá, tak se sebranka padouchů známá jako Task Force X složená z Harley Quinn, Deadshota, Cpt. Boomerang a King Sharka musí postavit slavné Lize Spravedlnosti a tu jednoduše sprovodit ze světa. Jejich mysl je totiž ovládána mocným Brainiacem, který přilétá na Zemi s cílem ji teraformovat ve svou novou domovinu. To je samo o sobě poměrně sebevražednou misí, když víte, že stojíte proti Supermanovi, Green Lanternovi, Batmanovi a Flashovi.

Příběh jako takový je asi nejsilnější stránkou hry. V tomto směru se projevil scénáristický um Rocksteady a dokázali vytvořit napínavý příběh, který je nám vyprávěn skrze pořádnou nálož cut-scén, jenž si svou kvalitou nic nezadají s předchozími počiny studia. Je pravdou, že tentokrát se jede na odlehčenější vlně a humoru, byť je svět na pokraji zániku. To je ale něco, co k Sebevražednému Oddílu patří.

Tady musím vypíchnout i vynikající dynamiku mezi jednotlivými členy skupiny, kteří spolu stále nějakým způsobem interagují a mají mezi sebou naprosto skvělou chemii. Také se mi líbí, že postavy ve svém jádru zůstávají stále padouchy a netransformují se v nějaká anti-hrdiny. Prostě pořád u nich převládají vlastní zájmy a nemít v hlavě bombu, tak by Wallerovou poslali velmi rychle k pánu. Máme tu ale zejména konflikt mezi nimi a jednotlivými členy Ligy, s nimiž mají jistou minulost a každá postava tu má svou nemesis jako Harley Batmana, Boomerang Flashe a tak podobně. To se skvěle promítá do příběhu.

Pokud jde o samotné členy Ligy, tak i ty mají velmi dobře napsané charaktery, kdy tu máme na povrchu, řekněme, jejich temné já, kterému je naprosto fuk, jestli někdo zemře. Zkrátka plní vůli svého pána. Kromě jedné, která stále unikala, Wonder Woman. Ta samozřejmě chce své přátele zastavit, ale nikoliv jejich zabitím a projevuje se zde její zásadovost chránit život, což skvěle kontrastuje s Task Force X, kterým je fuk, jestli někomu proženou kulku hlavou.

Hra ale není jen o těchto dvou skupinkách postav. Už jsem zmínil Wallerovou, která vede organizaci A.R.G.U.S., ale během hraní narazíte i na další postavy, které mají větší, či menší roli v příběhu jako je Penguin, Rick Flag, Poison Ivy, či Lex Luthor a další. Každá postava ale má svůj smysl a je důležitá. Jak jsme už zmínil po stránce příběhu asi nemám novému kousku Rocksteady, moc co vytknout. Přičemž se nakousla i otázka multiverza a máme tu také lehce otevřený konec. Ostatně Suicide Squad: Kill the Justice League má být live-service hrou, což ve finále vlastně vůbec nechápu a hned se podíváme na to proč.

Tak za prvé. Ve hře absolutně nepotřebujete fungovat v kooperaci s ostatními hráči, jelikož další členové Sebevražedného Oddílu řízení UI jsou naprosto dostačující a dělají, co je třeba. Za druhé jsme si nevšiml vůbec ničeho, co by ve mě během hraní evokovalo podobný model. Hra Je dokonce nastavená tak, že vám doporučuje postavy dle různých misí, abyste je mohli střídat, byť to není nutné. Hra ale funguje s mechanikou Psycho, kdy dostane postava s tímto aktivním prvkem v dané misi bonus k útoku a zisku zkušeností. Nicméně to také můžete ignorovat a hrát celou hru s jednou postavou. Trochu jsem tak nabyl pocitu, že tvůrci skutečně hru dosti přepracovali a původně asi fungovala lehce jinak. Ostatně by měl do hry přijít upgrade, kdy ji budete moci hrát zcela offline, bez potřeby internetu, což momentálně není možné.

Osobně se přiznám, že jsem během hraní preferoval hraní za jednu postavu a tou byla Harley Quinn, jelikož mi její charakter nejvíce sednul a je vlastně takový nejvýraznější. Byť je pravdou, že každá postava má něco do sebe. Obecně je ale jedno, za jakou postavu hrajete. Důvodem je fakt, že hra je hlavně střílečkou z pohledu třetí osoby, kdy využíváte prostých palných zbraní od pistolí, přes SMG a útočné pušky, až po brokovnice a rotační kulomety. K dispozici jsou pak také granáty a nějaké ty zbraně na blízko. Zvolený koncept je sice funkční ale zároveň hlavním problémem. 

Postavy sice mají své specifické schopnosti, jenž mohou být dosti nápomocny, ale po chvíli zjistíte, že fungují velmi podobně, byť se s každou postavou hraje trochu jinak. Rozhodně cítíte větší rozdíl, než v případě Gotham Knights. Vadí mi ale, že ve hře chybí více kontaktního boje ala Batman, kdy jsme třeba čekal, že se Harley bude mocí pořádně nablízko ohánět baseballkou, či palicí, ale pravdou je, že jde spíše o zbraň, která slouží k dezorientaci soupeře, či proražení obrany. Boj z blízka tak prakticky není možný a hrozně mě to štve, zvláště, když tvůrci položili vlastně základ kontaktního boje v third-person hrách. 

A to je jen špička ledovce. K plnění misí totiž nemůžete využít jiného postupu, než toho naběhnout a střílet kolem hlava nehlava a sem tam použít nějakou tu schopnost hlavní postavy. Ano, můžete být i kreativní, jelikož pohyb postav je velmi plynulý a dokáže být velmi vertikální. Já si akční pasáže později dokázal užívat. Je ale třeba dostat do krve celé ovládání. Je pravdou, že mi hodně pomohl Xbox Controller ELITE. Jak ale asi tušíte, tak to začne být silně repetitivní a po pár hodinách už vás ve hře překvapí jen málo co. A pokud si myslíte na tichý postup, no rovnou zapomeňte. I když něco takového by člověk od Suicide Squad asi ani čekat nemohl. Byť věřím, že by se to dalo použít i zde, stačil by jen jiný koncept hry. Ještě pak zmíním, že je zde možnost sem tam využít speciální vznášející se vozidlo, které slouží jako tank.

Repetetivnost je asi největší problém celé hry. Většina misí je totiž svou náplní na jedno brdo a střídá se zde pouze několik typů úkolů. Tedy všechno v okolí zabít, zničit inkubátory, věže, zachránit přeživší agenty A.R.G.U.S.u. Ano, jde většinou o vedlejší mise, ale koncepte těch příběhových je mnohdy velmi podobná, byť jsou zality trochu záživnější a chutnější omáčkou. Nejlepší chvíle ve hře zažíváte vždy během konfrontace s Ligou, což je očekávané, ale těchto momentů zase není tolik, byť cut-scén, jak už jsme zmínil, je skutečně mnoho.

Z odstavce výše si můžete snadno vydedukovat, že bossové jsou nejzáživnější částí hry, ale není to rozhodně dokonalé. Nečekejte něco, co jsme dostávali v sérii s Batmanem. Na vině je opět hlavně koncepce rychlé střílečky. Kdy kulisy kolem mohou být skutečně epické, ale vy furt jen střílíte a maximálně se skrze speciální schopnost, či gadget, musíte dostat skrze nějakou formu obrany. 

Když se ale podívám na řadové nepřátele, těch je poměrně skromnější množství a je pravdou, že k některých je třeba různý přístup. To platí zejména ve chvíli, kdy se vám podaří pokořit nějakého člena JL a běžní pěšáci, tak třeba dostanou i nějakou tu schopnost. Dalo by se tedy říci, že nám hra po celou dobu servíruje nové nepřátele, ale v jádru jde vždy o těch několik stejných, jen lehce evolvovaných a je to škoda. Tady se dalo také vyřádit trochu více.

Asi chápete, že hlavním problémem hry je herní náplň, která je silně repetitivní a vše, co tvůrci vytvořili vlastně posílá trochu do kopru. Přitom příběh je super, postavy mají skvělou chemii, dialogy dynamiku a vlastně i samotné Metropolis nepůsobí vůbec špatně a velmi rychle se v něm začnete orientovat podle konkrétních míst. U města jsem vlastně z kraje čekal průser, ale ten se nedostavil. Jistě Gotham/Akrham City měli naprosto jiný feeling, ale nic podobného jsem v této hře ani nečekal. 

Já si v hlavě ty jen pořád opakuji, proč? Proč v jádru skvělá myšlenka dopadla jak dopadla. Upřímně? Myslím, že na vině je jednoduše doba, kdy se hra začala vyvíjet a každý chtěl live-service kooperativní hru, což se později ukázalo jako slepá ulička, na které dojelo hned několik her. Do toho chtěli tvůrci zakomponovat looter-shooter prvky, což se povedlo tak na půl, jelikož zbraně a vybavení nepadají z nepřátel, ale získáváte je po dokončení mise. Jejich fungování je ale zejména o statistikách a jednotlivých třídách, byť později si můžete své oblíbené kousky modifikovat a boostovat dle vaší úrovně, což jsem později také dělal.

Každá postava má i tři jednoduché stromy schopností, ale většina z nich je spíše pasivním bonusem a velmi málo z nich vám přidá i nějakou aktivní schopnost. Ty aktivní jsou spíše závislé na příběhu, byť jich zde pár najdete. Nejde každopádně o tak propracovaný systém, který nabídl Batman Arkham Knight. Vše bylo podřízeno žánru a pokud bych hledal podobný systém, pak vás odkáži na Borderlands, kde bylo ale provedení daleko lepší.

Už jsem zmínil, že hra má nějaké vedlejší mise. Ty jsou ano, na jedno brdo, jak už jsem zmínil a nemá smysl je tu nějak dále rozvíjet. Máme tu ale i třeba Challenge, kdy jde o to nějakým způsobem zlikvidovat určitý počet, či typ nepřátel. Což se podobá systému, který znáte třeba z Destiny. Za splnění výzvy pak dostanete nějaké ty suroviny, které lze využít k vylepšování, či craftování, vybavení. Nikdy jsem ale netrpěl na jejich nedostatek. Kromě toho nechybí ani výzvy pana Hádankáře aka Riddlera, kde můžete hledat skryté otazníky, či plnit další výzvy/hádanky. Ty ale nejsou nijak záživné.

No a jak je na tom Suicide Squad: Kill the Justice League po technické stránce? Překvapivě dobře. Když si vzpomenu na různé gameplay ukázky, kde se hra viditelně škubala, tak mám nyní jen úsměv na tváři, jelikož hra běží naprosto plynule bez jakýchkoliv záškubů. Hra běží v maximálním možném výkonu a nejsou zde tedy žádné volby nastavení mezi 30 a 60 snímky. Hra běží vždy v 60 snímcích při dynamickém 4K a při plných detailech, které můžete z aktuálních konzolí vydolovat. 

Vizuálně také nemohu mluvit o zklamání. Město působí detailně, krásně se v něm mění atmosféra během dne a noci, během jasného nebe a bouře. I když je pravdou, že pro někoho může místní Metropolis působit příliš barevně, já ten pocit neměl. Naopak se dostavoval pocit, že se nacházím ve městě, které čelí hrozbě a je v rozpadu. Také mě těší to, že Skull ship a její chapadla působí dynamicky a živě. Nejde tedy jen o nějakou statickou kulisu. Na druhou stranu nečekejte příliš života v ulicích, ten tam není, vyjma nepřátel.

Globálně už o hře máte asi jasný obrázek. Jistě jde o můj subjektivní pohled na věc a může se měnit. Je otázkou, jestli hra tento vstup do svého života přežije a zda jej tvůrci budou přiživovat obsahem a rozšířeními, které by potenciálně mohli změnit pohled na celý titul. Vše ale momentálně leží nejen v rukou Rocksteady, ale zejména herní divize Warner Bros. Discovery Games.


ZÁVĚREM

Nebudu se tajit tím, že jsem z nového Suicide Squad: Kill the Justice League zklamán a nejhorší na tom je, že v se tu hrozně bijí naprosto skvělé aspekty s těmi hroznými. Příběh totiž rozhodně stojí za vaší pozornost, charaktery jsou skvěle nadabovány a mezi postavami je skvělá chemie. I Metropolis mě svou podobou nakonec potěšilo. Dokonce i gameplay mě tolik vše nezkazil, byť bych uvítal změnu. Vše stojí na obsahu jednotlivých misí, které jsou z 70% na jedno brdo a hra se tak v tomto směru po pár hodinách stane extrémně repetitivní záležitostí. Čest výjimkám spojených napřímo z hlavními milníky příběhu. 

Datum vydání: 2. února 2023 – Potřebné místo na disku: 46GB
Distributor ČR: CENEGA Czech – Česká lokalizace: NE