GYLT – Recenze

GYLT – Recenze

22 prosince, 2020 1 Od Jiří Hora

Po dlouhém roce čekání se do České Republiky konečně dostala streamovací služba celosvětového gigantu Google, jíž je herní platforma Google Stadia. K mému překvapení u nás Stadia velice dobře běží a dokonce nabízí měsíční přístup k předplatnému Stadia Pro, které v sobě skrývá dvě desítky her, mezi nimiž jsem se snažil najít jedinou – GYLT. Poslední hra vývojářského studia Tequilla Works zamířila právě exkluzivně na zmíněnou novou platformu a já tak musel dlouhý rok čekat, než se budu moci do jejího světa konečně ponořit. Důležitým aspektem pro mě byla atmosféra, jíž na mě hra z prvních ukázek dýchala a já tak nečekal nic menšího, než jistý ekvivalent povedeného Little Nightmares.

Během prvních pár minut ve hře jsem měl jasno. Nemýlil jsem se. Pokud bych měl GYLT nějak stručně definovat, tak si představte takový mix mezi Silent Hill, Alan Wake a již zmíněným Little Nightmares. Podobnost zde najdeme s každým ze zmíněných titulů, z nichž si vývojáři jistě neochvějně něco vypůjčili. Nevznikl však žádný prapodivný paskvil, nýbrž skutečně zajímavá hororová adventura proložená melancholií. Jsme totiž uvrženi do světa, který pod pozlátkem nadpřirozena skrývá skutečný problém, který trápí děti a mladistvé po celém světě. Tím problémem je šikana. Ta má v současnosti mnoho podob, ale nejhorší je bezesporu kombinace psychického nátlaku a fyzického násilí.

Hlavní hrdinkou je malá dívenka jménem Sally, které neustále pátrá po své nezvěstné kamarádce jménem Emily. Ta zmizela za velmi záhadných okolností. Sally tak po městě a jeho okolí rozvěšuje letáky s její fotografií v naději, že ji někdo zahlédne. Jednoho zimního večera je však napadena svými spolužáky, kteří si ji kvůli její snaze dobírají a útočí na její psychiku. Úprk před těmito zlořády ji dovede až k lanovce, vedoucí z místních kopců do města. Místo, kam ji lanovka dopraví, její domovinu připomíná jen stěží. Vše město je zničené, opuštěné a obehnané puklinou v zemi. Také už vám naskakuje Silent Hill?

Město zde demonstruje stinnou stránku lidské duše plnou utrpení, strachu a temnoty. Sally hledá cestu pryč z této noční můry, když si všimne v okně místní školy výkřiku z okna místní školy, přičemž náhle zjišťuje, že jde o její ztracenou kamarádku Emily. Klíčem k celé této záhadě je právě tato dlouho nezvěstná holčička. Bodova školy je jedním z ústředních motivů hry. Jde totiž o místo, kde dochází k šikanování nejčastěji a podoba školy v této temné realitě tomu také odpovídá, ale nejen ona.

Vývojáři přišli s poměrně povedeným level designem, který nás vezme na spoustu unikátních míst a to navzdory faktu, že se budeme pohybovat spoustu času v budově školy. Podíváme se také na přilehlé pozemky a ulice. Čekají nás ale o procházky kanalizacemi, či návštěva Arcade Centra. Zaměříme-li se na budovu školy, čeká na nás několik pater chodeb a místností, jenž v nás vyvolávají různorodé emoce, nikdy však ne příjemné. Zdi jsou totiž velmi často počmárány výhružnými vzkazy, či urážkami za asistence velmi děsivě vyhlížejících dřevěných figurín. Velmi za krátko zjistíte, že znázorňují různé situace šikany mezi žáky místní školy. A působí to v místních podmínkách skutečně děsivě.

GYLT ale není jen procházkou pochmurným a děsivým prostředím. V útrobách jeho světa se skrývají děsivý karikaturní tvorové, které přichází ze stínů. Mile mě překvapilo, že lidé z Tequila Works dokázali v podobné hře vytvořit tolik unikátních tvorů, jenž svým vzezřením sice nekandidují na Miss World, ale svůj děsivý účel splňují na výbornou. Strach ale netkví pouze z jejich podstaty, či vzhledu. Během hry jste proti nim téměř bezbranní, záměrně říkám téměř, jelikož je tu několik způsobů, jak je zlikvidovat. Tedy minimálně pokud jde o základní sebranku přízraků.

Temnotu přemůže jediná věc – světlo. V tomto případě vaše baterka. Ta vám bude sloužit nejen jako pomocník v temných zákoutích hry, ale také jako zbraň vůči těm výše zmíněným bestiím. Baterkou jde totiž soustředit paprsek světla, čímž můžete nepřátele zlikvidovat, pokud jim doslova nevypálíte všechny puchýře. Problém je v tom, že toto intenzivní světlo spotřebovává baterie, které se neválí zrovna na každém rohu, takže je vždy nutné si říci, jestli je likvidace nepřítele tím aktuálně nejlepším možným řešením. Velmi často dojdete názoru, že je lepší nepřítele raději odlákat a proplížit se kolem. Když se vám to podaří, je také možné sem tam tvory vlákat do pasti a usmažit je třeba elektrickým proudem. Těchto situací, ale zase tolik není. Pokud jde o prvek baterie, tak právě zde cítím onu největší analogii s hrou Alan Wake.

Hratelnost se ale neskládá jen ze střetů s výše zmíněnými stvořeními. Občas je třeba vyřešit také nějaký ten puzzle, či logickým uvažováním najít cestu dál. Ačkoliv vám hra dá z počátku několik nápověd, tak vás rozhodně nechce vodit za ručičku. Takže se vám dozajista stane, že se občas někde zaseknete a budete bloumat nad tím, jak dál. Mě s to nejednou stalo. Vždy jsem si pak klepal na čelo, že mě to nenapadlo hned. Je tedy pravdou, že po nějakých dvou až třech hodinkách vás v tomto směru již nic příliš nepřekvapí. Vyjma klasických puzzlů.

Jak si můžete všimnout v dosavadním textu, tak hra s ničím vysloveně originálním po stránce hratelnosti nepřichází, jelikož si spoustu prvků půjčuje jinde. Naštěstí jí to funguje. Já se tak v této části ještě pozastavím nad bossy, jenž jsou ve hře rovněž přítomní. Ti mě uchvátili asi ze všeho nejvíce. Jsou nejen originálně zpracovaní, ale do situací ve hře skvěle sedí. Jelikož se nenacházíme v akční hře, tak je jejich porážka závislá na vašem důvtipu, což se mi skutečně líbí.

Grafická stránka na první pohled nikoho nepřekvapí, ale ukrývá v sobě mnoho. Hra světel a stínů je pro titul tohoto žánrů stěžejní a zde funguje na jedničku s hvězdičkou. Mocným nástrojem jsou dynamické stíny a osvětlení, které reaguje na každý možný podmět. To vytvoří mnohdy velice děsivé scény. Vizualizací bych hru pak nejlépe přirovnal právě k Little Nightmares, jenž nabízí velice podobnou atmosféru a také si dobře pohrává s karikaturami. Rozdíl je zejména v tom, že GYLT je zasazen do kompletního 3D světa a trochu jiného prostředí. Pochvalu si ale zaslouží také zvuková stránka dokonale podtrhující celkovou atmosféru tohoto, můžeme říct, díla.

Úplně si nejsem jistý, jestli mohu mluvit o technické stránce. GYLT totiž na žádném zařízení neběží lokálně. Hra je streamovaná ze serverů Google, takže se musím zaměřit na trochu jiné aspekty. Vše je samozřejmě závislé na stabilitě připojení. Já jsem byl mile překvapen tím, že vše běželo plynule i v případě, kdy rychlost internetu nedosahovala závratných výšin. Odezva ovládání byla bez výkyvů připojení také okamžitá, takže pokud jde o samotnou službu Stadia, tak u mě získala body k dobru. Já osobně hru hrál na dvou zařízeních.

Prvním byl můj devět let starý notebook Lenovo. Ten by za běžných okolností tuto hru již nerozběhl. Parametrálně na tom možná úplně děsně není, ale již má svá léta a lokálně spuštěné hry mu přivozují solidní syndrom přehřívání. Google Stadia ale v tomto případě běží z prohlížeče a zátěž na samotný systém je minimální. Hrát jsem následně mohl jak za pomoci klávesnice a myši, tak za pomoci gamepadu z konzole Xbox Series X, či Xbox One. Jak jsem si všiml, využít lze také ovladač Dualshock 4. Zapomenout ale nesmím také na ovladač Stadia Controller, s nímž by zážitek měl být tím nejlepším. Ten ale bohužel u nás zatím dostupný spíše není.

GYLT jsem ale z velké části hrál také na svém telefonu Honor 9X, který vyžadoval stažení externí aplikace Stadia. Ta běží velice plynule a hra skrze ní jak by smet. K telefonu je možné rovněž bluethootem spárovat výše uvedené gamepady. Já ale zkusil i možnost hraní skrze dotykovou obrazovku telefonu. Je pravdou, že je ovládání obtížnější, ale v případě právě recenzovaného titulu mohu v klidu konstatovat, že se to dá hrát a celkem úspěšně. Podívám-li se na samotný chod, tak jak na mobilu, tak na notebooku, mi hra běžela v 60 snímcích za sekundu a v rozlišení 1080p, což je maximum, co obě zařízení umožňovala. Hraní na TV bránila absence aplikace. V tuto chvíli je možné hrát pouze skrze zařízení Chromecast, s jehož dostupností je to také na štíru. Snad se to ale časem zlepší.


ZÁVĚREM

GYLT možná není naprostým originálem. Mnoho mechanik si půjčuje jinde, ale to hře nebrání v tom, aby byla poutavá a nabízela jedinečný herní zážitek. Titul mě zaujal nejen svou melancholickou atmosférou, ale zejména svým přesahem, který se snaží poukázat na stále aktuální problém s šikanou. Platforma Google Stadia tak má skutečně jedno želízko v ohni, které si jednoduše jinde nezahrajete.

Datum vydání v ČR: 8. prosince 2020
Distributor ČR: Google/Google Stadia