Hogwarts Legacy – Recenze

Hogwarts Legacy – Recenze

16 února, 2023 1 Od Jiří Hora

Kouzelnický svět Harryho Pottera, místo, které ovlivnilo miliony lidí po celém světě. Místo plné kouzel a dramatického boje mezi dobrem a zlem, ale také místo, jehož jeho autorka J. K. Rowlingová poslala na tenký led kontroverze a to svými výroky posledních let. Má ale fenomenální dílo trpět za činy svého autora? Řeknu, tak. Původních knih jsem mnoho nečetl, prakticky jen jednu, ale na filmech jsem vyrostl a jsou mou nedílnou součástí a vlastně jsou to právě ony, které pomohly onen fenomén kolem knih dovést na vrchol.

Kolem Harryho Pottera se vytvořil v podstatě moderní kult, který se přenesl na oblečení, do skutečného světa skrze tematické parky, ale také do světa videoher. Hry adaptovaly zejména filmy a ačkoliv nešlo o závratně úchvatné tituly, své fanoušky si našly. Studio Avalanche Software ale chtělo stín filmových adaptací překročit a vytvořit něco zcela nového, soběstačného, ale zachovávajícího si ducha oněch filmů. Tak nám bylo představeno Hogwarts Legacy. Titul, který aktuálně ovládá herní svět a upřímně řečeno zcela právem.

Abych byl zcela upřímný, tak jsem byl ke hře velmi skeptický, ostatně studio Avalanche Software za sebou tak ohromný projekt nikdy nemělo, přičemž jsem si jej vybavil zejména ve spojení s Disney Infinity, které u mnohých nejspíše na dobro upadlo v zapojení, byť šlo o zajímavý koncept. Vlastně ani první ukázky ve mě nevzbuzovaly, bůh ví, jaké reakce a nechávaly mě naprosto klidným. Když jsem se ale do tohoto světa poprvé podíval okamžitě jsem se přenesl o dvě dekády do minulosti, kdy jsem hltal každou minutu prvního filmu, jenž jsem si pak na VHS pouštěl dokola a dokola.

Jsem opravdu rád, že tvůrci šli směrem vlastního příběhu a nesnažili se nějakým způsobem přímo navazovat na knihy, či filmy. Dostáváme se tak do 18. století, kdy o ještě nikdo netušil, že svět bude podléhat zkáze vyvolané Lordem Voldemortem, ani to, že se objeví chlapec jménem Harry Potter, jenž bude tím jediným schopným jej porazit. Místo toho se chopíme role nového žáka Bradavické školy čar a kouzel, který zde nastupuje do pátého ročníku a jak asi tušíte, nejde o běžného studenta magie. Náš hrdina, jehož jméno je dle vaší libosti, má zvláštní nadání pro prastarou, nesmírně mocnou, magii. Díky ní je schopen vidět věci, jenž jiní nemohou, ale také cítit zřídla moci, jenž mu umožňují nahlédnout pod roušku prastarých kouzelnických tajemství.

Po podobné moci ale baží také zlo, jenž je zde znázorněno skrze skřeta Ranroka, vůdce skřetího povstání a Victora Rookwooda leadera frakce temných čarodějů. Jak ale tušíte, vše se postupem hrou začíná solidně zamotávat a náš hrdina v osudu Bradavic sehraje skutečně zásadní roli, jelikož nám tvůrci dávají volnost v tom, jak budeme hlavní postavu profilovat a vedle zachránce světa, se sami můžeme stát tím, jenž si bude libovat v černé magii a zakázaných kouzlech. Vlastně jsem se ani nedivil, když jsem mezi přáteli, jenž se do hry po vydání pustili, že u nich vede kolej Zmijozelu. Ta temná strana prostě vždy nějak táhne. 

Já byl ale věrný Nebelvíru, byť mi Moudrý klobouk sám na základě úvodních dotazů sdělil, že mé srdce by mělo patřit Mrzimoru. Ale stejně jako Harry chtěl, i vy můžete chtít jakou kolej jen chcete. Stejně tak si můžete vytvořit i svého hrdinu pomocí povedeného editoru, který dává dostatečné množství možností, jak si postavu přizpůsobit obrazu svému, či lépe své idei. Výsledek můžete vidět na okolních screenshotech. Mohl toho editor nabídnout více? Mohl, ale myslím, že zde tvůrci krok vedle neudělali. Jelikož je to intuitivní a naprosto dostatečné.

Ostatně přístup vývojářů k této hře je nevídaný. Autoři všemu věnovali nesmírnou péči a vytvořili tak skutečně živý svět disponující řadou aktivit a možností. Myšleno bylo snad na vše, co si můžete spojit s kouzelnickým světem a Školou čar a kouzel v Bradavicích. Nadšený jsem byl také z dávkování obsahu. Ten nám není předhozen v nějakém globálu a zblázněte se, ale je dávkován postupně, takže vlastně většinu herního času objevujete něco nového, byť vlastně z filmů dobře známého.

Z filmů vlastně autoři čerpali i reálie Bradavic a okolí, které zahrnuje třeba Prasinky, Temný les, ale také další místa, která si autoři už ale vytvořili dle vlastní představivosti. To nám dává nejen dostatečnou variabilitu, ale máme i možnost objevovat něco nového ve světě, který je nám dobře znám. Pokud jde o zpracování hradu a jeho exteriérů a hlavně také interiérů, tak musím smeknout, jelikož tvůrci předvedli maniakální smysl pro detail, který jsem od nich vlastně nečekal, jelikož Disney Infinity sázelo spíše na jednoduchost.

Navzdory tomu, že se nepohybujeme na nějak obrovské ploše je skvělé, že prostředí nechybí dostatečná variabilita, která nabádá k průzkumu. To vede k objevování skrytých míst, které mnohdy přinesou i nějakou tu odměnu v podobě nového fešného habitu, kloboučku, nebo brýlý. Implementace RPG prvků se totiž povedla na jedničku. Máme tu tedy gear ovlivňující vaše statistiky, který skvěle sedí nastavenému kouzelnickému konceptu. Do toho tu máme jednoduché stromy vylepšení, jejichž vrstvy jsou děleny úrovněmi. Funkční a jednoduché. Jednotlivá kouzla tak mohou být stále účinnější a účinnější.

Jelikož se pohybujeme v prostorách školy, tak se pochopitelně budeme učit a to zejména nová kouzla, v nichž se postupně budeme zdokonalovat. Kouzla pak máme rozdělena do různých skupin podle toho jaký je jejich účinek. No a nechybí i ony Kletby, které se nepromíjejí tedy – Avada Kedavra, Imperius a Cruciatus. Ty ale rozhodně nezpřístupníte v úvodních částech hry. 

Ale zpět k výuce. Novým kouzlům se učíte pomocí jednoduché minihry, která simuluje mávnutí hůlkou. Nová kouzla se hrdina učí v průběhu příběhových kapitol, ale také v rámci těch vedlejších, kde se můžeme naučit i další kouzla. Často se je učíte ve spojení také s nějakou tou výzvou, která spočívá v použití třeba nějakého lektvaru, či třeba bylinky. Pochopitelně i dvě zmíněné kouzelnické dovednosti jako příprava lektvarů a bylinkářství jsou náležitě implementovány do hry a fungují v rámci craftingu a to velmi jednoduše, ale vyžadují svůj čas. Takže rostlina nevyroste okamžitě a lektvar je třeba nějakou dobu vařit. Jak jsem několikrát zmínil, autoři mysleli skutečně na vše.

Ačkoliv není mapa nijak obrovská, tak chodit všude po svých může časem štvát, zvláště, když některá místa nejsou úplně za rohem. Naštěstí pro fast travel můžeme využít letaxové sítě, pokud jste nějaké její místo už navštívili. Úplně nejlepší je ale pro cestování koště, či třeba i hipogryf. Vše ale rozhodně není přístupné od začátku, ale je třeba se ke všemu hraním dopracovat. Ostatně jako ve škole.

Hogwarts Legacy ale není jen o pilném studiu kouzel. Občas je třeba poradit si s překážkami, jenž jsou před nás kladeny. Ty mohou být vyjádřeny formou všelijakých puzzlů, jenž mi přišli skvěle navrženy a obtížností jsou nastaveny tak akorát, ale také nepřáteli, jenž je ve hře až překvapivě dost. Kromě různých druhů skřetů a temných čarodějů se střetneme také s různými trolly, pavouky, ale i dalšími kouzelnými tvory, jenž nad vaším zabitím nebudou uvažovat dlouho. Pokud jde o tyto tvory, tak ty se nejvíce koncentrují v Temném lese, ale to neznamená, že na ně nenarazíte i jinde. Také se můžete střetnou s plody nekromancie jako jsou třeba zombie.

Neduhem celé řady her je prostý fakt, že drtivou většinu nepřátel a někdy i bossů upižláte prostou střelbou bez špetky fantasie. V Hogwarts Legacy tomu tak není. Zejména pokud jde o temné čaroděje, tak je třeba sledovat, jaká obranná kouzla používají a na to pak reagovat patřičným kouzlem, abyste se jim dostali pod kůži. V případě některých tvorů jde pak o to, jaké konkrétní kouzlo na ně platí. U bossů je pak mnohdy vhodné sledovat i okolí, co by vám mohlo být nápomocno. A nikdy není od věci správně načasovat úskok, či obranné kouzlo, v jehož závěsu může po nepříteli něčím vrhnout, či kouzlo odrazit. A co rozhodně není od věci je kombinace různých kouzel s klasickým útokem. Tvůrci si se souboji vyhráli a jsem za to neskutečně vděčný.

Pokud by vám ale hlavní příběhová linka, či celá řada povedených vedlejších úkolů nestačila. Je zde celá řada výzev a také sběratelských činností. Bohužel pokud byste hledali možnost si zahrát Famfrpál, tak tady vás zklameme. Ačkoliv se na mapě tyčí monumentální hřiště, tak hru jako takovou si ve hře nezahrajeme. To ale neznamená, že by se do hry nemohl famfrpál dostal třeba s nějakým DLC. Prostředí mají tvůrci připravené, takže od věci by to rozhodně nebylo.

Ale abych o hře nemluvil jen v superlativech. Mimika obličejů je na dnešní dobu poměrně zastaralá, což zamrzí, jelikož modelace obličejů jako taková se povedla skvěle. Také se mi nelíbí, že tvůrci někdy až moc okatě kopírují filmy v některých scénách a jednoduše poznáte, kdy a kde se tvůrci pro daný moment inspirovali. Je možné, že tak činili zcela záměrně, aby byla hra blíže Potterovým fanouškům, ale za mě osobně to hra nepotřebovala. Ale tím vlastně výčet mých nedostatků ve hře končí.

Tradičně jsem si ale nakonec nechal vizuální stránku a celkově technický stav hry, jelikož něj jsem měl asi největší obavy. Jenže po prvních hodinách ve mě veškeré obavy opadly. Nezaznamenal jsem totiž ani potíže se snímkováním, ani se nedostavil žádný glitch, či bug. Komplexně grafická stránka na první pohled neohromí, ale rozhodně bych ji počítal k tomu lepšímu, co současná herní scéna nabízí. Zejména interiéry hradu mi vyrážely dech. Je ale možná třeba zmínit, že jsem hrál na režim Fidelity na Xbox Series X, který preferuje maximální míru detailů, při 30 snímcích za sekundu. Ve hře je ještě režim Performance, ale na můj vkus jsem přišel až o moc detailů, abych upřednostnil 60 snímků za sekundu. Nakonec zde byl ještě Fidelity RT, ale osobně jsem v něm takové plus neshledal. Jelikož zde už snímkování sem tam zakolísalo. Ideál byl tak pro mě zmíněný standardní Fidelity režim, jelikož 30 fps v čistě singleplayerové příběhové hře je pro mě naprosto dostačujících.


ZÁVĚREM

Hogwarts Legacy na mě seslalo nejspíše omamující kouzlo, jelikož jsem se okamžitě přesunul do svého mladí a dob, kdy jsem hltal každičkou minutu každého filmu o Harrym Potterovi. Jde o splněný sen fanoušků v herním podání? Naprosto nekompromisně. Je sice pravdou, že ne vše je ve hře dokonalé, ale péče s jakou tvůrci k titulu přistoupili vše náležitě vynahrazuje. Pokud jste tedy fanoušky, klidně si pod recenzí přestavte plný počet bodů a vlastně vůbec nad ničím neváhejte. Nejste-li fanoušky, ale i tak hledáte kvalitní příběhové rpg? Pak ani v tomto případě chybu s nákupem neuděláte. Pře tvůrci tak jen nezbývá než smeknout Moudrý klobouk.

9/10

Datum vydání: 7. února 2023 – Potřebné místo na disku: 77,1GB
Distributor ČR: CENEGA Czech – Česká lokalizace: NE