Riders Republic – Recenze

Riders Republic – Recenze

31 října, 2021 0 Od Jiří Hora

Žánr MMO her, který kdysi odstartoval žánr her na hrdiny, za poslední dvě dekády expandoval snad do všech zbylých myslitelných žánrů, sportu nevyjímaje. Sportovní MMO jsou poměrně vzácnou záležitostí. Největší kus z výčtu takových titulů si bezesporu uzmul francouzský Ubisoft. Ten vše v roce 2016 odstartoval se svou hrou STEEP, jenž se zaměřovala na zimní sporty a vzala nás na vrcholky Alpských hor. Tento kousek se během následujících let vyvíjel a dostával nový obsah, který byl například inspirovaný i Olympijskými hrami z PyeongChangu 2018.

Hra STEEP přes svůj nevýrazný start nakonec zaznamenala solidní úspěch a tak se od tvůrců z Ubisoftu očekávalo pokračování. To nakonec vyšlo a to v minulém týdnu, nejde však o přímé pokračování, nýbrž duchovního nástupce v podobě sportovního MMO Riders Republic. Já se měl možnost do světa hry inspirované národními parky Spojených států ponořit a to na konzoli Xbox Series X. Okamžitě jsem musel reagovat na rozdíly vůči betatestu, jehož jsem se měl také možnost účastnit.

Obsahově byla beta samozřejmě dosti ostrouhaná, takže z tohoto hlediska se porovnání vyhnu, jelikož je více než-li zřejmé. Změnou ale od bety do vydání prošlo vizuální zpracování a celkově technologická stránka hry. Původní betaverze na konzoli Xbox Series X vycházela z konzole Xbox One X a bylo to znát. Tentokrát jsem ihned po spuštění hry pocítil, že se zpracování herního světa skutečně někam posunulo. Svět je detailnější a ucelenější. Dle mého znatelného zlepšení se dočkala vzdálenost vykreslování, díky čemuž jsem se mnohdy mohl kochat místními scenériemi vlastně velmi rozmanitého světa.

Riders Republic nám skýtá pohled na americké národní parky jakými jsou Sequoia, Zion, Yosemity, Bryce Canyon, Canyon Lands, či Mammoth Mountain. Polovinu těchto parků jsem měl možnost navštívit ve skutečnosti a musím říci, že po stránce ztvárnění herní krajiny dokázali tvůrci poměrně dobře vystihnout jejich atmosféru. Lesy, zasněžené vrcholky hor, pouště, pískovcové skály, to vše a mnohem více jsem ve hře mohl navštívit. Když se podíváte po screenshotech v této recenzi, dáte mi za pravdu, že herní svět je zpracován věru pěkně a rozhodně je radost v něm trávit čas. Zvláště když to v něm pořádně žije. Když se podíváte na náhled herní mapy, můžete sledovat, kolik hráčů se v něm najednou pohybuje. Jde skutečně minimálně o stovku v jedné hře.

Určitě je skvělé, že si všechny místní disciplíny a výzvy můžete užít s kýmkoliv na jakékoliv z dostupných platforem a to díky podpoře cross-play multiplayeru. Jsem skutečně rád, že v případě podobného titulu se vývojáři stále častěji pouští do podobných funkcí, aby hra neměla roztříštěnou komunitu. Není tedy problém, abyste se partou přátel mohli sejít v jedné hře, aniž byste řešili, jakou máte platformu.

Zpracování herního světa je jistě velkým plusem, zvláště pokud jde o hru formátu MMO. Vizuál ale není tím jediným, co bylo od beta testu vylepšeno. Když opomenu superstabilních 60 snímků za sekundu na konzoli Xbox Series X, je třeba zmínit, že posunu vpřed doznala i fyzika a to zejména v disciplíně sjezdů  na kolech. Během bety jsem neměl pocit, že by zadní kolo během brzdění nějak reagovalo s povrchem. To je nyní jiné. Konečně jsem měl pocit, že jedu na horském kole a brzdění v poměrně vysoké rychlosti nepůsobí plasticky a tak nějak samozřejmě. Prostě zadní kolo sebou dobře smýká a hraje v tom roli i sklon terénu. Ale je toho více. Určitě nemohu říci, že by se hra v tomto směru posunula jen v případě jízdních kol.

Obecně jsem překvapen tím, jak se vývojářům podařilo vybalancovat hratelnost a to v kombinaci s různým nastavením ovládání. Hra nabízí hned dvojici základních nastavení a to v závislosti na tom, čím chcete provádět triky. Lze tak činit pomocí klasických tlačítek na ovladači, ale zde jste v jistém směru poměrně omezeni. Daleko lepší volbou je provádění triků pomocí analogových páček, kde máte daleko větší kontrolu nad tím, co právě provádíte a hlavně triky se skrze analogy provádějí daleko snadněji. Mírnou nevýhodou je, že když provádíte triky skrze analogy, nemůžete se rozhlížet kolem. I když nevýhoda je silné slovo. Ostatně ono to rozhlížení během hry vlastně nikdy nevyužijete.

Triky jsou nedílnou součástí hry a když zrovna nejde o to, kdo má první projet cílovou rovinou, jde o to, kdo získá největší počet bodů za provedené triky. Jak velmi rychle zjistíte, je třeba se jich naučit co nejvíce a to proto, že pokud budete jeden trik opakovat během celého závodu dokola, dostáváte za něj stále méně bodů. Je třeba během závodu kombinovat maximální množství triků a to ať už jezdíte na lyžích, snowboardu, či kole. Počet bodů za trik můžete ovlivnit ještě jedním faktorem a tím je automatický, nebo manuální dopad.

Automatický vám samozřejmě negeneruje žádné body navíc, manuálním pak můžete získat nějaké ty body k dobru. V soutěžích na dvou vyšších obtížnostech, tedy Expert a Elite, se už bez přísunu bodů za manuální dopad neobejdete. No ale máme tu ještě jednu variantu pojmenovanou po předchozí hře, tedy STEEP. Ta je vlastně takovým zlatým středem. Triky máte plně pod kontrolou, ale v případě, že nezvládáte manuálně zkorigovat trik, tento režim vám to automaticky doladí. Rozhodně to ale nefunguje tak, že automat eliminuje pády a tak podobně. To rozhodně ne. Jde jen o mírné ulehčení, abyste neustále nemuseli hlídat, v jaké poloze během triku se zrovna nacházíte.

 V jedné věci ve hře mít rozhodně nebudete nouzi a to jest obsah. Pokud jste byli spokojeni s tím, co nabízel STEEP, tak v případě Riders Republic budete v sedmém nebi. Řekl bych, že obsahově je hra tak možná i 7x rozsáhlejší. Již bylo řečeno, že disciplíny se dělí na závody o prvenství v pořadí a na bodování. To jest základní členění místních soutěží. Tyto soutěže jsou pak dále děleny podle sportů – na cyklo, snowboard/lyže, jetwings/wingsuit, paragliding. Jednotlivé sporty nabízí jiný herní zážitek a já si dokázal náležitě užívat každý z nich. Vlastně nemohu říci, že mám hru v tuto chvíli dohranou. Ono ani nelze říci, že ji lze dohrát. Spíše nejde, jelikož obsah bude neustále přibývat a když ne z rukou vývojářů, tak z rukou samotných hráčů.

Ve hře se nachází editor vlastních disciplín, což nám dává vlastně nekonečný přísun nových závodů, jichž se můžeme účastnit. Každý vlastní závod, který si připravíte, můžete následně sdílet s komunitou a takto se dostáváme do koloběhu, jehož konec může být předurčen pouze tím, že komunita kolem hry zmizí. Což dle aktuálně vždy zaplněné hry příliš neočekávám. Samotná tvorba vlastních eventů je poměrně intuitivní a přijde vám velmi rychle do krve. Je skvělé, že hra před vás vlastně nestaví žádná omezení a můžete tak využít kompletně celý herní svět. Dokonce lze kombinovat i jednotlivé sporty v závodě mezi sebou.

Když se ale vrátíme k původnímu hernímu obsahu, tak je třeba vyzdvihnout tak zvané Boss Race. Ty jsou nejdelšími a nejnáročnějšími závody ve hře, přičemž se odemykají postupně tak, jak dosahujete určité prestiže, zde nahrazující klasický systém úrovní. Boss Race jsou kolikrát tvořeny několika sporty zároveň a bylo velmi důležité, abych před jejich spuštěním měl dobře rozehrané všechny jednotlivé disciplíny. Za výhry v závodech a plnění výzev, jenž jsou jejich součástí, se vám odemyká nové vybavení v podobě kol, snowboardů, lyží, wingsuitů a tak dále. Vybavení bychom mohli brát jako ekvivalent zbraní v MMO RPG. Máme tu několik kvalitativních tříd a je logické, že čím lepší vybavení, tím více se přiblížíte k vítězství. Jelikož například závod v jetwingách ovlivňuje výkon motorů, ale také náplň do turba a tak dále.

Myslíte-li si, že tím jsem s výčtem herních možností skončil, tak to byste se skutečně mýlili. Hra nabízí ještě velké množství různých výzev skládajících se z různých ztřeštěných disciplín. Můžeme tak třeba sbírat pizzy v určité oblasti a to s pizza vozíkem. Jindy na černobílé obrazovce budeme závodit s vybavením z let dávno minulých. Také nechybí například možnost závodit na prknech přivázaných k nohám, či na tryskolyžích. Takovým to herních předmětům se ve hře říká funkies a mnohdy jsou tyto funkies součástí některé z výzev během klasických závodů. Dalšími typy závodů jsou Trials, které od vás vyžadují přesnost, důslednost, zručnost, ale také rychlost, jelikož je třeba je dokončit v určitém čase.

Jelikož je herní svět skutečně rozsáhlí. K přesunu k daným závodům budeme velmi často používat fast travelů, jichž je ve hře několik. Na určitých místech ale můžeme využít třeba sněžného skútru, či motorového kola. Ve hře můžete využít i vrtulníku, ale k němu potřebujete speciální tickety. Já jich díky ultimate edici obdržel do začátku hned dvacet, ale můžete je samozřejmě získat i hraním. Ostatně ve hře si vše můžete poctivě odehrát. Mikrotransakce nejsou nutné, což určitě kvituji.

Riders Republic je bezesporu MMOčkem ve všech svých aspektech a soutěžení mezi hráči je jeho neodmyslitelnou součástí. To ale neznamená, že byste veškeré herní režimy nemohli hrát i solo, tedy připojení k internetu je pochopitelně nutností. Tedy v případě, že se nechcete podívat do speciálního offline režimu Zen, kde se sice nemůžete účastnit závodů, ale můžete jezdit celým herním světem a například odemykat různé vyhlídky, hledat kolektibly a tak podobě. Jde také o dobrou možnost k tréninku, i když hlavní herní část jej nabízí v tom nejlepší možné variantě.

Musím uznat, že tutoriály jsou obecně velmi dobře zvládnuty. Hra vás rozhodně nechce hodit do vody a plavte si sami. Základy je třeba se naučit a pokud v nějakém závodě máte challenge závisející na určitém triku, jenž ještě neznáte. Hra vám pomocí Game tips řekne, jakou kombinací páček, či tlačítek, jej docílit.

Personalizace vašeho jezdce je také velmi důležitou součástí hry. Možností úprav je poměrně dost, když opomenu úvodní tvorbu jezdce, která v současnosti nabízí poměrně standardní možnosti, tak zde máme poměrně širokou paletu různého druhu oblečení, jenž si postupem hrou můžete odemykat. K dispozici je tedy i celá řada různých šíleností, ale s těmi je třeba ve hře počítat. O různé kostýmy tak není nouze. Můžete klidně vypadat jako panda na lyžích, či jako žirafa na kole. Je libo post-apokalyptický look jako z Mad Maxe? I to je zde možné. Musím se přiznat, že jsem možnostmi hry vlastně ohromen a to jsem v předchozích odstavcích zapomněl na výzvy od sponzorů.

S růstem vaší prestiže o vás začnou mít zájem různí sponzoři, kteří po vás budou žádat nějaké výsledky. Pokud jejich výzvy splníte, získáte nějakou tu cenou odměnu. Výzvy obecně jsou důležitou součástí Riders Republic, ostatně jak jste asi sami poznali. Výzvy jsou v této hře skutečně výzvami a musím říci, že ne vždy se mi podařilo je splnit, vlastně ve větším množství případů. I když taková nutnost vítězství na obtížnost Elite je kolikrát extrém. Výzvy jsou ale velmi rozmanité a pokaždé vás dokáže překvapit, co to po vás hra vlastně chce.

Má hra vlastně nějakou zásadní vadu? Rozhodně ne. Stále ve své mysli pátrám, kde bych našel chybu, ale nenarazil jsem na jediný bug, jediný glitch, a celkově nemohu říci, že by cokoliv ve hře nefungovalo. Sice trochu nechápu, proč ve hře funguje Quick Resume, když jde o hru s nutností neustálého připojení k internetu, ale to je vedlejší. Jediné, co vás tak od hry může odradit je mnohdy její obtížnost a nebo také repetetivní hratelnost. Ostatně pořád jde o sportovní hru, kde budete dělat neustále to samé do kola, tedy snažit se vyhrát, něco sesbírat, nebo získat co nejvyšší skóre. Titul ale hlavně cílí na čirou zábavu a to se jí daří náramně. Pokud si seženete dobrou partu kamarádů, pak pevně věřím, že stovky hodin máte v Riders Republic utopeny s přehledem.


ZÁVĚREM

Riders Republic jako duchovní nástupce STEEP nezklamal. Hra je ve všech ohledech lepší, rozsáhlejší a rozmanitější. Místní svět je živoucí a nabízí nespočet nádherných scenérií, které dokážou vyčarovat na vašich tvářích úžas. Hratelnost je návyková a obsahem vše překypuje. Konkurence je sice v tomto žánru malá, ale je třeba zdůraznit, že novinka od několika studií Ubisoftu se zatraceně povedla a co dělá, dělá na jedničku. Chcete-li kvalitní sportovní MMO a máte už dost fotbalu a hokeje, pak je tento herní počin jasnou volbou, hlavně máte-li k dispozici skvělou partu kamarádů, v níž se chcete hlavně bavit a nebojíte se výzev.

8/10

Datum vydání: 28. října 2021 – Potřebné místo na disku: 23,9GB
Distributor ČR: COMGAD s.r.o.