Sonic Frontiers – Recenze

Víte, jsou dny, kdy Vám psaní recenze na nový titul jde samo od sebe. Ve většině případů se samozřejmě jedná o kvalitní hru s dobrou známkou na konci. Jenže pak jsou dny, kdy máte napsat několik řádků o hře, která je Vašemu srdci blízká, o hře z dětství, respektive o jejím novém pokračování, modifikaci nebo ztvárnění, chcete-li, a nejde to. A důvod není ten, že by Vás nic nenapadalo, že byste nevěděli jak začít. Důvodem je totiž to, že už chcete skončit, aniž byste napsali jediný řádek. Za tím vším stojí zklamání. Stále donekonečna se sám sebe ptám, co to ten modrý ježek udělal. Co mě to udělal? Vždyť před pár měsíci jsem měl na stole remasterovanou kolekci pravého Sonica z devadesátek a to, co mám dnes spuštěno na své konzoli přeci nedosahuje ani nízkých kotníků supersonického modrého rychlíku. Sonicu Sonicu, co mi to s tebou udělali? 

Sonic Frontiers měl být oním velkým titulem, který by měl mladší generaci přivést k monitorům a obrazovkám a ukázat jim, že mimo filmová plátna dokážou být Sonic a jeho kamarádi také skvělými společníky na poli videoherní zábavy. Jenže, jak už to tak bývá, očekávání jsou někdy hezká, ale nevyplní se. Víte, taky někdy máte o sobě pocit, že dokážete poznat dobrou hru už z prvního traileru? Abych řekl pravdu, málokdy se doslova seknu a hra, o které jsem si myslel, že je bude odpadem, tak mě velmi mile překvapila. U Sonic Frontiers jsem se neseknul vůbec. Už první trailery nebo videa z hrání naznačily, že tady něco nehraje. Ihned mě zarazilo grafické zpracování. Trailery byly oficiální, ale já jsem si stále nebyl jistý, zda se nejedná o nějaké záběry z alfa verze hry. Stále jsem hledal kompletní popis různých videí, zda záběry byly ze skutečně finální verze. Bohužel, byly. 

Pojďme ale začít hezky od začátku. Sonic Frontiers je nejnovější hrou z univerza ježka Sonica a jeho přátel. V hlavních rolích zde nalezneme sympatickou dvou ocasou lišku Tailese, ano to je ten, co má „zadkoptéru“, dále pak nebojácného Knucklese a samozřejmě roztomilou Amy Rose. Hlavní devízou celého Frontiers je otevřený svět, který se rozkládá na pěti ostrovech a který by měl být plný míst k prozkoumávání, všemožných nepřátel a samozřejmě překážek, které je nutné překonat. Také zde nesmí chybět chytré hádanky, za které budete štědře odměňováni. Ano, vše vypadá krásně, ale jenom na papíře. Opět musím použít slovíčko bohužel a to mě rozhodně netěší. 

Bohužel hra totálně propadá snad ve všech zmíněných aspektech, které by měly bavit. Svět je vcelku větší, otevřenější, ale nehorázně nepřehledný, nepřívětivý a prakticky šedý. Dlouho, předlouho jsem nehrál hru, kde bych se od první chvíle ztrácel. Černota střídala šeď, sivá vegetace v prvních deseti minutách neskutečně srazila moje, alespoň nějaké natěšení na hru. Když jsem se nějakým stylem zorientoval, chtěl jsem vyzkoušet místní překážkové atrakce. Jenže, ony vedou odnikud nikam a smysl jejich zapojení v rámci otevřeného světa jsem moc dobře nepochopil. Sonic může objevovat typické prsteny, které se standardně vyskytují v kumulativním počtu, může objevovat různá skákadla, která Vás k oněm prstenům dostanou, může doslova grindovat po kolejnicích, které visí v oblacích, ale proč? Kdo by to dělal, když to nejzábavnější chci najít hned teď? 

Řeč je samozřejmě o arenách, které moc dobře známe z klasických Sonic her. Protože za každým předmětem, který Vás posune ve hře o kousíček dál je aréna, kterou musíte splnit na co nejlepší hodnocení, neboli rank. Jenže tady se dostáváme k dalšímu problému, který však netrápí jen Sonica, ale prakticky všechny plošinové 2D hry. Tím problémem je přechod do plného 3D prostředí, který jednoduše nemusí sednout všem. A věřte mi, že v rámci grafického zpracování, s kterým Sonic přichází, nesedne přechod do 3D prostoru většině hráčů. Je mi smutno, že to musím říct, ale i v oněch arénách jsem se často ztrácel. Sonicova rychlost spolu s grafickým zpracováním mu stále přinášela jen potíže. Samozřejmě v prvních úrovních to bylo ještě snesitelné, ale čím více se začínaly objevovat komplikovanější a složitější arény, ve kterých jste mohli používat i speciální pohyby, tím to bylo vše zamotanější. Kolikrát se mi nechtělo ani arény hrát znovu a jednoduše jsem je ukončil na hned prvním hodnocení. 

Myslel jsem si, že otevřené souboje s bossy přinesou nějaké větší vzrušení do herní zábavy, ale to jsem se také mýlil. Většinou na něj stačily jeden nebo dva údery, které člověk opakoval neustále dokola a boss byl za několik minut pryč. Samozřejmě podle toho, jak moc měl vysoké zdraví. I když ke konci hry a to musím přiznat, už jsem z finálních bossů měl daleko lepší pocit, protože kromě tupého mačkání bylo zapotřebí i trochu přemýšlet, údery načasovat pomocí quick time eventů a celkově byli tito zloduši více propracovaní. 

Jednou z věcí, která hráče může nadchnout je implementace stromu zkušeností, kdy Sonic za získané předměty se může naučit novým dovednostem a některé z nich, nejsou špatné. Jen je opět škoda, že pokud si oblíbíte jeden pohyb, nic Vás nenutí, abyste používali i ostatní pohyby, údery, komba a hru si tak zpestřili. Škoda. 

Popisovat to, jak se vlastně modrý ježek hraje, je dosti ošemetné. Gameplay jako takový není špatný, Sonic si s gamepadem rozumí, ale jednoduše ho sráží veškeré chyby kolem. Snažil jsem se i více zabrat do příběhu, který graduje hlavně ke konci a možná dává po více odehraných hodinách větší smysl, ale neustále budete všude i v cutscénách, narážet na onu ne moc uhlazenou grafickou stránku hry a to si myslím, že volím ještě hezká slova. 

---

ZÁVĚREM

Pokud se mě ptáte, zda má smysl kupovat Sonic Frontiers, tak s čistým srdcem odpovím, že ne. Nejedná se totiž o titul, který byste chtěli hrát. Budete totiž zklamaní snad vším, co hra obsahuje. A pokud jste si mysleli, že si konečně budou moci Sonica zahrát i Vaše děti, jelikož můžou jen tak běhat v otevřeném světě a s trochu šikovnosti nebudou ztrácet prsteny a padat nikam ze srázu, tak si to raději rozmyslete. Budou mít totiž potíž s orientací po světě. Celkově mi přijde tato hra jako nějaký mobilní koncept, který na papíře vypadal fajn a pak jako by někdo přišel a řekl, že se nebude jednat o mobilní hru, ale o plný AAA titul. Shame on you Sega, takhle by se k legendám herní scény neměl nikdo nechovat.

4/10

Datum vydání: 8. listopadu 2022 – Potřebné místo na disku: 27GB
Distributor ČR: CENEGA Czech – Česká lokalizace: NE

---