Tandem: A Tale of Shadows – Recenze
5 července, 2022Hra Tandem: A Tale of Shadows byla pro mě velkým otazníkem, a to čistě z toho důvodu, že jak je hlavní postavou malá holčička a plyšový medvěd, nikdy nevíte, kam to bude směřovat. Indie hry mají celkem často ve zvyku používat roztomilé, pohádkové postavy a vložit je do hororového prostředí, s děsivým a někdy i morbidním příběhem. Já osobně preferuji právě tuto variantu, a tak jsem tak trochu doufala, že Tandem: A Tale of Shadows bude nastavený na stejnou vlnu. Možná se s tím všichni asi neztotožníte, ale mám zkrátka slabost pro nějaká pořádná psycho díla. Na titulu pracovali vývojáři ze studia Monochrome a vydavatelé ze společnosti Hatinh Interactive a Funstock Distribution Limited, kteří ze hry udělali puzzle platformovku.
Příběh je nám krátce nastíněn cinematikem hned po spuštění hry, nacházíme se v Londýně, kde se pohřešuje mladý chlapec jménem Thomas, který je synem dvou iluzionistů. Hlavní hrdinkou dějové linky je Emma, malá holčička, kterou zmizení mladého chlapce zaujalo natolik, že se vydává po jeho stopách za vlastním vyšetřováním. Pod rouškou noci se vydává do londýnských ulic, kde narazí na Thomasova plyšového medvěda Fentona, který je z nějakého důvodu živý a zamíří společně s ním směrem za dobrodružstvím, na jejímž konci snad nalezneme Thomase. Tak se naše dvojice dá dohromady a společně zamíří do první části hry, kde prochází jednotlivé úrovně.
Tandem: A Tale of Shadows velmi zajímavě kombinuje trojrozměrný a dvojrozměrný prostor, který se střídá podle toho za koho zrovna hrajeme. Emma se pohybuje v trojrozměrném prostoru a my ji sledujeme z ptačí perspektivy a Fentona ovládáme v dvojrozměrném prostoru. Na našem plyšovém hrdinovi je zajímavé to, že funguje na principu shadow mechaniky, jak jsem jí edukovaně nazvala, což vlastně znamená, že využívá stíny k vytvoření mostů a platforem k dosažení svého cíle. V každé úrovni je cílem získat kus stinného drahokamu, který nás posune dál do dalšího levelu. Emma má v ruce lucernu a podle toho kam si stoupne a kam svítí, tak se Fenton může pohybovat. Primární mechanikou je tedy hra s perspektivou světla a stínu, kterou musíme chytře využít k tomu, abychom řešili hádanky a dostali se do další úrovně.
Co mě asi zaujalo nejvíce byla hudba a celková estetika hry. Řekněme, že všechno mělo tak trochu creepy vibe, dalo by se to možná připodobnit k Alence v říši divů, k filmům Tima Burtona nebo třeba hře Fran Bow či Little Misfortune. Jelikož jsem fanoušek všech takových titulů, hra na mě esteticky udělala velmi dobrý dojem. Možná by se hře dalo vytknout, že je obrovský rozdíl mezi grafickým provedením Emmina pohledu a Fentonova, převážně co se týká barev a estetiky, o které jsem se bavila. Zkrátka do Fentonova pohledu je dáno mnohem méně energie a snahy, aby to nějak vypadalo, na rozdíl od Emmina pohledu. Zároveň mi po určité době hraní začalo být líto, že za Emmu hrajeme z ptačí perspektivy. Prostředí ve kterém se pohybujeme vypadá velice zajímavě a dala bych cokoliv za to, abych si jednotlivé levely mohla projít ze třetí osoby a pořádně si užít všechny ty nádherné detaily, které ve hře bez pochyby jsou.
Hra mě sice celkem zaujala, ale pořád jsem čekala na něco co mě vtáhne. Jelikož se jedná o platformový puzzle titul, od gameplaye jsem toho ani tolik nečekala, ale právě proto jsem předpokládala, že mě vývojáři vtáhnou do zajímavého příběhu. Bohužel se to ale říct nedá. Příběh zde hraje opravdu pouze minimální roli a všechno se převážně soustředí jenom na řešení různých hádanek. Osobně mě to docela mrzelo, protože už z prvního cinematicu bylo patrné, že naše hlavní hrdinka má i dabérku, což se mohlo využít mnohem lépe. Co mi ve hře opravdu chybělo byl dialog mezi Emmou a Fentonem, který by charakterům dodal mnohem více osobnosti, a tudíž by bylo mnohem snazší se do nich vcítit. Osobně bych uvítala i více příběhových cut-scén během hraní nebo možná trochu propracovanější úvod než jsme reálně dostali.
Z mého subjektivního pohledu je příběh ve hrách velmi důležitý, v podstatě je to ten faktor, který mě u hry drží, který mě nutí se k ní pořád vracet a v tomto případě mi to velice chybělo. Samozřejmě záleží o jakou hru se jedná a jak propracované mechaniky v ní jsou, ale v tomto případě pro mě byl příběh prioritou. Na druhou stranu mi přišlo velmi originální celé pojetí gameplaye, respektive již zmiňovaná hra stínů nebo hra s perspektivou, která dodávala hádankám i jistou dávku obtížnosti.
Ze začátku mě úrovně velmi bavily a u některých jsem si i chvíli poseděla, než jsem přišla na to, jak je řešit. To je za mě vždycky jasné pozitivum, protože moc lehký puzzle si prostě tolik neužijete. Po nějaké době, jak jsem postupovala v úrovních dál a dál, jsem ale zjistila, že i přes snahu udělat každý puzzle jedinečný, to nějak nefungovalo. Celkem rychle se hádanky staly repetitivní, ohrané a v podstatě pořád o tom samém. V takový moment by mi hru zachránil právě ten příběh, ale ten očividně nebyl hlavním tahačem, a tak se mi stávalo, že jsem neměla ani moc chuť ve hře pokračovat, protože mě zkrátka nic netáhlo zpátky k ovladači.
Tandem: A Tale of Shadows je rozhodně zajímavá hra. Pokud máte rádi platformovky a chytré, originální puzzly, hra vás z tohoto hlediska určitě nezklame. Stínová mechanika byla jednoznačně velice originální a přitáhla mojí pozornost, ale bohužel se úrovně stále opakovaly a poměrně rychle ztratily svoje kouzlo. Jak jsem již zmiňovala, absence příběhu je za mě velké mínus, přes které prostě nejede vlak. Rozhodně zde byl obrovský potenciál, který nebyl naplněn a bohužel ani úplný konec hry nepůsobil celistvě, což mě opravdu zklamalo. Estetika hry se mi na druhou stranu líbila hodně, stejně jako soundtrack. Pro tento typ žánru, který by se dal přirovnat ke stylu Tima Burtona, mám zkrátka slabost, ale dalo se z toho vymáčknout mnohem víc.
ZÁVĚREM
Tandem: A Tale of Shadows je jako jednorázová oddechovka suprová. Asi si nedovedu představit, že bych se k této hře vrátila třeba za rok nebo dva, ale rozhodně nemůžu říct, že bych se vyloženě nudila během jednotlivých úrovní. Finální verdikt je asi takový – nenadchne, neurazí. Jde vlastně o lehce nadprůměrnou záležitost a zda hra stojí za vyzkoušení asi musíte každý posoudit sám podle vašich preferencí. Každopádně tento titul nepatří na seznam kousků, které budu v budoucnu nějak moc zmiňovat, protože zkrátka nezapůsobil na tolik, aby mi utkvěl v paměti.
6/10
Datum vydání: 25. března 2022 – Potřebné místo na disku: 4,5GB
Distributor ČR: HYPE.cz
