The Medium – Recenze

The Medium – Recenze

31 ledna, 2021 2 Od Jiří Hora

Co se stane, až zemřeme? Otázka, která několikrát za život potrápí každého z nás. Otázka, na kterou nikdo nezná odpověď. Existuje však mnoho teorií, jenž se touto otázkou zabývají a mnohé z nich se týkají podstaty lidského vědomí – chcete-li duše. Touto tématikou se volně nechali inspirovat i vývojáři z polského studia Bloober Team. Studio nám již v roce 2019 představilo svou zatím poslední hru s názvem The Medium, jenž je zároveň první skutečnou exkluzivní hrou konzolí Xbox Series. Původně tomu ale tak nebylo. Hra měla zavítat také na Xbox One. Povím vám však, že jest dobře, že se tak nestalo.

Studio Bloober má na své kontě prakticky výhradně tituly hororového žánru, které byly navíc vždy viděny z vlastní perspektivy. Novinka se rozhodla tyto hranice zbořit a tak trochu se vrátit k duchu klasických adventur využívajících vícero “stacionárních” kamer, pomocí nichž hlavní postavu sledujeme. To vše řádně smíchané s onou ověřenou ingrediencí psychického hororu, nyní ještě okořeněnou nějakou tou duchařinou. Či spíše jejími projevy. Tento styl tvorby her se může v mnoha ohledech zdát zpátečnický, ale opak je pravdou. Užitá perspektiva má své kouzlo. Ostatně své o tom mohou říct i jiné hry stejného žánru.

Využitá perspektiva má i svou nevýhodu. Přepnutí na jinou kameru v mnoha ohledech může znamenat dezorientaci v prostoru. Nebudu vám lhát, že by The Medium bylo v tomto ohledu výjimkou. Nejednou se mi stalo, že jsem na přepnutí kamery doplatil životem. Ve hře, která ale z 90% sází na svůj příběh, je zvolený pohled na děj jako takový zcela adekvátní. Když už nic jiného přidává to na filmovosti a ta má v tomto případě také svůj podíl na dosaženém zážitku. Vícero kamer navíc může navodit onen pocit sklíčenosti a strachu, jelikož si nikdy nemůžete být jistí, kde se co objeví, nebo co se pohne. Ve zvoleném žánru tedy pozitiva převažují nad oním jedním negativem.

Nestává se mi to moc často, ale The Medium jsem dohrál téměř na jeden zátah. To je dáno hned dvěma faktory. Za prvé. Hra není příliš dlouhá. Dohrát se mi ji podařilo za nějakých 7 hodin. To vskutku není mnoho. Vzhledem k povaze hry to je ale naprosto dostačující. Vyprávění totiž po celou dobu neztrácí tempo ani napětí, což považuji za nesmírně důležité. Právě ono napětí je druhým faktorem, který vás u titulu neustále drží. Není v tom ale sám. Funguje tak hlavně v kombinaci s velmi dobře napsaným příběhem, zajímavými postavami a dramaturgií.

Stále zde mluvím o příběhu, ale nijak jej nespecifikuji. Vlastně to dělat ani nechci, jelikož na něm stojí a padá samotná podstata této hry. Ale necítil bych se dobře, kdybych vám jej alespoň nenastínil. Ve hře hraje hlavní roli dívka jménem Marianne. Děvče, které vyrůstalo v sirotčinci a jenž má od svého dětství zvláštní dar – dokáže vidět do světa mrtvých. Své poslání tak nachází záhy. Pomáhá duším zemřelých postoupit dále. Vše se ale změní záhadným telefonátem muže jménem Thomas, který ji přivede do bývalého letoviska Niwa Resort. Místa, které se stalo středobodem mnoha tragických událostí a záhadného masakru. Začalo to smrtí jedné dívky.

Děj mě dokázal udržet v napětí po celou svou délku. A když už jsem si myslel, že jsem všemu přišel na kloub, tak jsem zjistil, že to tak úplně není. O tajemství, záhady a zvraty není nouze. Mě se ale líbí, že vývojáři se snažili o jakýsi přesah a ony záhadné události minulosti se odehrávají po konci 2. světové války a během nástupu SSSR k moci. Na problematiku tehdejší doby odkazují nejen novinové články, ale i různé ozvěny minulosti, které je Marianne díky svým schopnostem schopná slyšet. Resort Niwa pak představoval jakýsi kontrast mezi skutečností a komunistickou stranou přibarvenou realitou o blahobytu a prosperitě, který byl v té době pouhým klamem vytvořeným sovětskou propagandou.

Hra se svým vyprávěním dotýká i další závažných témat, z nichž mnohá je třeba vyčíst z kontextu rozhovorů, vizí minulosti, ale například i různých dopisů a pohlednic. Docela mě překvapuje, že vývojáři dokázali vše zpracovat na základě poměrně úzkého okruhu postav. Na druhou stranu vás tímto každá postava nějakým způsobem zaujme. To ať už pozitivně, či negativně. Nikdy nenarazíte jen na nahodilé postavy fungující jako kulisy. Každá má pro vás svůj příběh.

Pojďme se ale posunout zase o kus dál. Ačkoliv je příběh důležitý, tak netvoří komplexní herní zážitek. Ten tvoří také samotná hratelnost. Perspektivu hry jsem vám přiblížil na samém začátku a proto se k ní již vracet nebudu, i když bych mohl. Nyní se zaměřím hlavně na podstatu klasických adventur, z níž hra vychází. Během hraní narazíte na spoustu logických puzzlů, které souvisejí nejen s logickým uvažováním, ale zejména s vaším vnímáním prostředí samotného. Mnohdy je během hádanek třeba využít i kombinace různých předmětů v inventáře, i když zde mě mrzí, že tuto funkci vývojáři využili jen velice poskromnu.

Další část hratelnosti tvoří také stealth pasáže. Zde bych mohl říci, že hra obsahuje i poměrně inovativní prvek. Nejde totiž jen o to, aby vás někdo neviděl, ale také o to aby vás třeba neslyšel a to dokonce i dýchat. Někteří lidští démoni nezůstávají jen ve světě mrtvých. Dokážou proniknout i do našeho světa a v něm vysát naši životní sílu. Pořád jsme se ale nedostali k tomu hlavnímu. Té skutečné inovativní mechanice, kterou psychologická hororová adventura The Medium nabízí – Duální realitu.

Duální realita je prvek, o který se tvůrci častokrát opírali a jde o jednu z mechanik, která využívá rychlých SSD disků aktuálních konzolí Xbox. Hra totiž v jednu chvíli vykresluje dva zcela rozdílné světy. Je tedy pravdou, že svět mrtvých vychází z toho skutečného, ale opak je pravdou. Když se do hry skutečně ponoříte, teprve tehdy naplno pocítíte, jak unikátní oba světy jsou. Ze začátku jsem se v této mechanice trochu ztrácel. Stíhat sledovat dva světy naráz je občas solidním oříškem. Nakonec se s tím snadno sžijete a pochopíte, kdy je třeba se na ten který svět zaměřit.

Kombinace obou světů bude navíc kolikrát důležitou součástí postupu vpřed. Cesty, které jsou v našem světě zablokované, jsou v tom druhém otevřeny. Ke slovu pak přichází prvek oproštění se od vlastního těla. Duše bez své fyzické schránky fungovat nemůže, ale Marianne je schopná svou duši na krátký čas uvolnit. Myslím, že jde o cca minutu a půl, co se může její duše pohybovat odpojená od fyzické schránky. Během toho času můžeme sledovat, jak to tu duši pomalu ale jistě sžírá a oslabuje. Duální realita je prvek, který se zkrátka povedl a dodává hře na osobitosti a originalitě.

Mnoho lidí si myslelo, že je možné se do duální reality kdykoliv přepnout, ale není tomu tak. Ve hře jsou pasáže, kdy se pohybujete pouze v našem světě a dokonce pasáže, kdy se pohybujete jen ve světě mrtvých. V duální realitě se pohybujete jen tehdy, kdy bylo dané místo svědkem nějaké smrtelného činu. Nemožnost se do Duální reality kdykoliv přepnout může být zklamáním, ale vývojáři si to v rámci příběhu docela pěkně obhájili. Jak? Na to je lepší, když si hru zahrajete. Ostatně příběh vám to velmi pěkně objasní.

The Medium jsem hrál na konzoli Xbox Series X a překvapilo mě, jak nádherně hra vypadá. Postavy sice mají své rezervy a myslím, že by je vývojáři dokázali zpracovat ještě lépe, ale prostředí. Prostředí je něčím, co mě dokázalo doslova uhranout. Ať už se pohybujete v interiérech, či exteriérech, vše působí neskutečně reálně a vyzařuje osobitou atmosféru. Dech mi ale nejvíce vyrazili lesy. Pokud něco vývojářům jde, tak uvěřitelně zpracovat lesní prostředí. Reálněji jsem jej snad zpracované nikde neviděl. Svět vás svým zpracováním tak sám nutí k tomu,abyste prozkoumali každý jeho kout. Možná proto jsem veškeré kolektibly našel už během prvního hraní. Ozvučení herního světa a dabing postav si také zaslouží naše uznání. Mé tedy rozhodně. Jen je mi líto, že se hra během vydání nevyhnula drobným chybkám jako je občasné škubaní obrazu během cut-scén. Jde více méně o drobnosti, které opraví jeden dva patche, ale u hry jakou The Medium je, by k tomu docházet nemuselo, či nemělo.


ZÁVĚREM

The Medium mělo být dle slov vývojářů jejich aktuálně vrcholným dílem. Já s nimi nemohu než souhlasit. Příběh, na kterém tato hra stojí je zajímavý, napínavý, plný tajemství a přesahuje svou vlastní rovinu. Hra vám do hlavy naklade spoustu otázek a do poslední chvíle si nejste jistí, zda jste na ně našli tu správnou odpověď. Nádherný vizuál je pak třešničkou na dortu, který smlsnete jak malinu. Jen je škoda, že se to nevyhnulo nějakým těm chybkám a že to celé nebylo přeci jen o chlup delší.

Datum vydání: 28. ledna 2021 – Potřebné místo na disku: 23,1GB
Distributor ČR: Xbox CZ/SK