Way of the Hunter – Recenze

Way of the Hunter – Recenze

16 srpna, 2022 0 Od Jakub Číhal

Nevím jak vy, ale osobně nejsem ten typ člověka, co by bez špetky výčitek vzal pušku a odešel do lesa ulovit plachou laň, nebo statného jelena. Je to přece jen něco jiného, než o Vánocích třísknout kapra po hlavě. Přitom je to až s podivem, že se lov defacto úplně vytratil z každodenní lidské rutiny. Není tomu přece tak dávno, kdy si lidé lovem obstarávali obživu zcela běžně. Doba je ale jiná a pokud náhodou dostanu chuť na jelení kotletky, nebo na nadívaného bažanta, tak si prostě zajdu do restaurace. Her s tématikou lovu také moc není a snad jediná hra, která mohla choutky virtuálních lovců v současnosti uspokojit je theHunter: Call of the Wild. Proto jsem poměrně se zájmem sledoval slovenské studio Nine Rocks Games, které stojí za dnes recenzovaným titulem Way of the Hunter. Předem ale upozorňuji všechny myslivce mezi vámi – nesedím celý víkend na posedu, nezkoumám králičí bobky a na podzim nelítám jak smyslů zbavený po lese a nepálím od boku na každého divočáka. Tato recenze je určená spíše pro virtuální lovce amatéry jako jsem já, kteří chtějí své zabijácké choutky uspokojit alespoň prostřednictvím hry.

Hned na začátku hry mě zarazila jedna skutečnost, kterou jsem – slovy božského Karla – opravdu, ale opravdu nečekal. Way of the Hunter má příběh! Lovecký simulátor, hra která v mých očích měla být jen o střílení co nejvýstavnějších druhů zvěře na mě vyrukovala se sice jednoduchým, ale ve své podstatě úplně dostačujícím příběhem Rivera Knoxe, mladého muže, který se vrací do míst, kde jako malý kluk trávil čas se svým dědou, který se právě zotavuje v nemocnici. Na vás tak bude převzít dědovu firmu, která obstarává maso pro nejrůznější restaurace. Postupně poznáte i pár svých přátel z dětství a svým způsobem v sobě najdete své pravé já. Příběh zde ale slouží výhradně pro účely vysvětlení jednotlivých mechanik lovení a osvojení si lovecké etikety. Za tohle vývojáře chválím, i já jsem se díky hře dozvěděl plno zajímavých informací a na lov jako takový se budu koukat trochu jinak než doposud. Škoda jen, že příběh není prezentován kvalitnější formou. Herecké výkony nestojí za nic a drtivá většina misí je vám zadávána jen prostřednictvím dopisů, nebo emailů v počítači.

Hned na začátku hry dostanete klíče od dědovi lovecké chaty, která se stane takovým centrálním bodem na celé mapě a místem, odkud budete nejčastěji vyrážet na jednotlivé lovecké výpravy. Moc se toho v ní dělat nedá, ale najdete zde pár důležitých míst. Nejdůležitějším vybavením je rozhodně již jednou zmíněný počítač, kde jednak získáváte nové mise, ale kde také můžete nakupovat nové zbraně a vybavení. Součástí chaty je taky postel, díky které lze posunout čas. Nesmíme zapomenout ani na parkoviště, kde si můžete nechat přivolat Jeep a kousek od ní je také střelnice, kde můžete trénovat střelbu, případně se seznámit s nově koupenou puškou. Vybavení si pak můžete měnit buď na chatě, nebo i v kufru vašeho auta. No a v neposlední řadě chata také slouží jako galerie pro vaše vycpané úlovky. Působí to sice mnohdy docela strašidelně, ale pokud se vám podaří dostat nějaké skutečně výstavní zvíře, možná vám ho bude líto prodat na maso a raději si ho vystavíte pro připomínku vašeho úspěchu.

Dostat jakékoliv zvíře ale není jen tak. Way of the Hunter je poměrně věrnou ukázkou (pokud si mohu toto troufnout říct) toho, co vše vlastně život lovce obnáší. Drtivou většinu informací si totiž budete muset obstarat sami. Zapomeňte na to, že by vám hra řekla, že máte zabít to a to zvíře, označila vám ho na mapě a vy jen stiskli spoušť. Nene, opak je pravdou. Každé zvíře je nutné vystopovat a zjistit jeho návyky a to, jak se během dne chová. Možná bude ideální si to demonstrovat na konkrétním příkladu jelence běloocasého. Jako první je potřeba najít stezku, po které se stádo během dne pohybuje. To poznáte poměrně jednoduše. Buď si všimnete vyšlapané cestičky v trávě, nebo narazíte na jejich stopy, případně jejich bobky. Všechny tyto informace získáte prostřednictvím smyslu lovce, kdy se vám stopy zvýrazní na obrazovce. Věřte mi, bez toho byste si bobků v trávě nevšimli. 

Nyní je potřeba se po takové stopě vydat a hledat místa, kde se zvířata během dne zastaví. Zvíře totiž musí jíst, pít i odpočívat a jelikož toho přes den moc jiného na práci nemá, dokážete pak poměrně dobře odhadnout, kde se konkrétní stádo během dne bude nacházet. Veškeré informace je ale nutné brát z rezervou, jelikož zvířata se nechovají jako roboti a vy tak budete znát jen přibližnou dobu, kdy se třeba zvíře přijde napít k řece. A už vůbec si nebudete jistí konkrétním místem. Bude zkrátka potřeba se obrnit trpělivostí a garantuji vám, že ulovením jednoho kusu vysoké klidně strávíte několik hodin. Dejme ale tomu, že se vše povedlo a vy již sedíte na posedu, případně skrčeni za stromem a zvíře je jen pár desítek metrů od vás. Přichází rozhodující okamžik, ta jediná vteřina během které padne výstřel. Jedna rána, která rozhodne o úspěchu nebo naopak. 

Trefit se totiž musíte dobře. Ideální je mířit na srdce či plíce. Nikdy na hlavu, to je proti etice! Dále je potřeba mít vhodnou zbraň, aby střela způsobila takové poškození, díky kterému zvíře zemře co nejrychleji a nebude se trápit. Ideální je samozřejmě rána přímo do srdce, ale ve většině případů trefíte plíce a pak budete muset zvíře ještě dostopovat. Prchající kus za sebou nechává krev a podle ní dokážete určit, kam jste asi zvíře zasáhli. Věřte mi, ne vždy je snadné zvíře dostopovat, já ho kolikrát zkrátka nenašel. Pokud se vám to ale podaří, můžete lov považovat za úspěšný. Pak už vás jen čeká rozhodnutí, zda zvíře prodáte na maso, nebo zda si ho necháte vypreparovat. Nezapomeňte se také podívat na tabulku, která vám řekne jak se vám střela povedla, uvidíte i kudy se dostala do těla zvířete a jakou paseku v něm udělala.

Way of the Hunter jde v mechanismech poměrně do hloubky. K načerpání všech možných informací pak slouží slušně obsáhlá encyklopedie, kde se dozvíte vše potřebné. Naučí vás jak se v lese chovat, jak si hlídat směr větru, aby vás zvěř necítila na kilometry daleko, jak je potřeba korigovat stav zvěře v regionu tím, že nebudete lovit pouze samice. Často jsem si při hraní zoufal, že už jsem hodinu neviděl jedinou srnku, ale stačilo se podívat do encyklopedie a hned mi došlo, že zaparkovat auto u posedu byla blbost a veškerá zvěř v okolí se teď tomu posedu celý den bude vyhýbat, než si opět zvykne a vrátí se.

K lovu samozřejmě budou potřeba zbraně. Těch je ve hře poměrně poskrovnu, aktuálně si můžete vybrat jen z pušek a brokovnic. Jednotlivé zbraně se mezi sebou až tak moc neliší, ale je potřeba si hlídat to, že konkrétní druh zvířete je potřeba ulovit k tomu vhodnou zbraní. O náboje se zde nemusíte starat vůbec, stačí zajít k autu a zas jich máte plné zásobníky. Důležitou součástí výbavy jsou i dalekohledy a puškohledy. Zapomenout nesmíme ani na různé druhy vábniček. Střelba obecně je dle mého trochu arkádová, ale pocit z ní jsem měl dobrý. Což je extrémně důležité už z toho důvodu, že často si vystřelíte jednou za hodinu.

Nejlepší na celé hře je rozhodně její prezentace. Grafika je nádherná a hlavně uvěřitelná. Tak výborně ztvárněnou krajinu jsem dost možná ve hrách ještě neviděl a s klidem bych hru doporučil i těm, co se rádi vydávají do přírody jen na procházku. Aktuálně hra obsahuje dvě mapy. První, kde se i odehrává příběh je inspirována severní Amerikou a druhá Transylvánii v jihovýchodní Evropě. Každá je úplně jiná, ale obě jsou krásné, plné života a je radost se v nich toulat. Na každé najdete trochu odlišné druhy zvířat, díky tomu jich je ve hře docela dost. Hlavní skupinou je samozřejmě vysoká zvěř, ale narazíte i na množství druhů ptáků a na pozoru se budete muset mít i před predátory.

Co je ale naopak na hře to nejhorší, tak je aktuální technický stav. Hra nabízí dva grafické režimy. V tom s lepší grafikou se musíte spokojit jen s 30fps a v tom, kde hra běží 60fps, se nejde spokojit snad s ničím. V tomto režimu je alespoň pro mě hra skoro nehratelná, jelikož všude před vámi i na krátkou vzdálenost neustále doskakují objekty a dokreslují se stíny. Díky tomu je například pohyb po lese jen utrpením. Hrál jsem tedy v režimu s lepší grafikou, kde podobné grafické bugy nejsou, ale hra si to bohatě vynahrazuje jinde. Nemá smysl to tady nějak dlouze vypisovat, tak jen telegraficky. Propady snímků, špatné animace a lip-sync, nemožnost dokončit lov, vypadávající ambientní zvuky, nebo zvířata zaseknutá v nekonečné animační smyčce. A mohl bych pokračovat. Naštěstí vývojáři o plno z těchto problému vědí a je ohlášený patch, takže k vám se hra snad dostane v lepší kondici.


ZÁVĚREM

Snad jste si něco z mé recenze odnesli a víte, zda by vás hra Way of the Hunter mohla oslovit. Já od ní zas tolik nečekal a nakonec musím říct, že mě dokázala zaujmout. Pokud v sobě máte trochu loveckou duši, tak si jí určitě užijete. Asi vás nebude mnoho, přece jen jde o dost okrajový žánr. Ale hra si zaslouží pozornost minimálně díky dechberoucí přírodě a je opravdu škoda toho tristního technického stavu. Do budoucna má ale silný potenciál a bude jen na vývojářích, zda budou hru doplňovat o další obsah. A abych nezapomněl, hra má jak české, tak slovenské titulky.

7/10

Datum vydání: 16. srpna 2022 – Potřebné místo na disku: 15GB
Distributor ČR: COMGAD s.r.o.