Anastasiia Artemyak – rozhovor

Zdravím, Anastasiio, má první otázka je, jestli ráda hraješ hry a případně jaký žánr?

Mám ráda strategie a příběhové hry – jako teenager jsem trávila hodiny u Dune II, později u titulů jako World of Warcraft, Zaklínač nebo Fable. Dnes už tolik volného času nemám, ale práce mi umožnila projet skoro všechny hry, které mají české kořeny: Mafii, Kingdom Come, Factorio, hry od Amanity a Charles Games, Beat Saber… Je to jedna z příjemných částí mojí agendy.

Narazil jsem na tebe, když jsi před nedávnem dávala rozhovor pro časopis LEVEL, kde jsi zmiňovala jak kulturní diplomacii, tak provázanost s videoherním průmyslem. Popsala bys, prosím, čtenářům, co to znamená kulturní diplomacie, čím se vyznačuje a jak se dá propojit s videoherním průmyslem?

Kulturní a veřejná diplomacie je způsob, jakým země mluví se světem prostřednictvím své kultury – hudby, filmu, literatury, designu, ale i vědy a technologií. Česká centra jsou instituce, příspěvková organizace Ministerstva zahraničních věcí České republiky, které tohle dělají za Česko v zahraničí: organizují výstavy, filmové přehlídky, rezidence, přednášky i třeba kurzy češtiny. Hry do toho zapadají naprosto přirozeně. Jsou to plnohodnotná audiovizuální díla – konkrétní tematiku staví na propracovaném scénáři, který podtrhují svébytnou vizuální stránkou, autorskou hudbou, interaktivními prvky a často i se vzdělávacím aspektem.

Jedním z hlavních projektů je výstava Infinite Universes – České hry a jejich globální úspěch. Základ projektu tvoří kurátorský výběr her od Miroslava Žáka (zakladatele archivu českých a slovenských počítačových her Visiongame.cz), zvolených zejména na základě jejich obsahového zpracování, audiovizuálních kvalit, interaktivity a vztahu k české kultuře, historii či vzdělávacímu aspektu. Kolekce mimo jiné obsahuje také hry vhodné pro nevidomé. Na vzniku projektu se podílela řada partnerů z profesionální i akademické scény, včetně oborové organizace Asociace herního průmyslu.

Jaká je tvá denní pracovní náplň?

Pracujeme z kanceláří v centru Prahy. Kromě jiného připravujeme tzv. síťové projekty – od konceptu přes kurátorský výběr a vizuál až po logistiku, komunikaci s partnery. Hotové výstavní projekty potom putují do naší zahraniční sítě i na zastupitelské úřady, kde si je místní týmy přizpůsobují pro svoje publikum – přidají třeba lokální přednášky, debaty, workshopy. Součástí naší práce je průběžný networking a konzultace se zahraničím. Kolegyně se věnují výtvarnému umění, designu, literatuře, filmu, scénickému umění. Velkou agendou jsou kurátorské cesty či rezidence. Já se aktuálně starám zejména o výstavní projekty z oblasti gamingu, prostorové dětské ilustrace a komiksu a související doprovodný program.

Jak Česká centra pracují s herní agendou?

Herní agenda má v ČC pevné místo. Nejdříve se jednalo o ojedinělé akce v zahraničí. Následně se v našem oddělení začalo s vývojem projektu, který současnou českou herní scénu srozumitelně shrnuje pro zahraniční veřejnost. Jednalo se o poměrně komplexní týmovou práci ve spolupráci s již zmíněným kurátorem, se kterým jsme vedli debaty, jak uchopit a vykomunikovat, a v konzultacích s dalšími partnery z herního průmyslu a akademické sféry. Důležité pro nás bylo vydefinovat okruhy a témata, která mají relevanci k naší misi a mezinárodně obstojí, a také formát samotné prezentace. Rozhodně v tom tedy nejsem sama.

Kde se již výstava o českých hrách stihla v zahraničí ukázat?

Máme výhodu, že Česká centra mají vlastní síť poboček ve světě, takže většinu akcí realizují naši ředitelé a jejich týmy přímo v terénu. Lokální týmy projekty rozvíjejí ve spolupráci s místními partnery, dělají propagaci a připravují vernisáže. Některá Česká centra mají vlastní galerijní prostory, jiná domlouvají spolupráci například přes festivaly, knihovny nebo univerzity.

Letos jsem byla například s výstavou Infinite Universes na herním veletrhu Taipei Game Show. Projekt měl premiéru v roce 2023 na GDS Prague a od té doby se objevil v Lublani, New Yorku, Londýně, Tokiu, Hongkongu, Káhiře nebo na Tchaj-wanu. V Česku byl k vidění například na Game Accessu, Anifilmu, Composers Summit Prague nebo Dni otevřených dveří MZV.

V expozici kombinujeme světoznámé tituly s hrami se silným společenským, uměleckým nebo experimentálním přesahem – Hobo: Tough Life, Hrot, Space Engineers, Afterglitch, Last Train Home, Svoboda 1945 a další. Nemáme jen počítače s hrami – ukazujeme i proces jejich vzniku: concept arty, prototypy, 3D tisk, artbooky, LP desky s hudbou z her. Místní partneři to mohou doplnit, například v Hongkongu IT univerzita dodala mobilního robota, který návštěvníkům promítal videa o českých herních studiích.

Co zahraničí říká na naše hry? Věděli, že např. série Mafie, Silent Hill: Downpour či Operace Flashpoint jsou české hry?

Část odborné komunity tuto skutečnost zná, ale běžný návštěvník je často překvapen. Typická scéna: někdo se zastaví u Mafie nebo ArmA a řekne: „Tohle znám… moment, to je české?“ Často se stane, že se u instalace potkají dvě generace – rodiče, kteří hráli Operaci Flashpoint a Euro Truck Simulator 2, a jejich děti, které hrají třeba Creaks nebo Playing Kafka. Najednou spolu mluví o hrách i historii Česka způsobem, který by je možná u „klasické“ výstavy vůbec nenapadl. Důležité pro nás je, aby si lidé kromě zážitku odnesli i kontakty na české tvůrce, školy nebo studia – aby ten první wow efekt mohl pokračovat dál.

Výstavní projekt IU jste v Českých centrech otevřeli před necelými 3 lety. Jaké byly tyto tři roky? Pokud to porovnáš s prací v Kyjevu. Tam jsi dělala konkrétně co?

V Kyjevě jsme dělali „klasickou“ kulturní a vzdělávací agendu – výstavy, filmové přehlídky, literaturu, design, rezidence, kurzy češtiny, certifikované zkoušky… a intenzivní propojování českých a ukrajinských umělců. Válka to všechno dramaticky změnila. Část programu se přesunula online, některé projekty se realizovaly v jiných zemích, někdy jsme místo plánování vernisáže řešili hlavně bezpečí lidí, se kterými jsme spolupracovali. Díky té zkušenosti dnes na ústředí Českých center mnohem citlivěji vnímám, jak může být kulturní projekt důležitý pro konkrétní komunitu – ať už je to výstava o hrách nebo třeba dětské čtení v knihovně. A taky to pomáhá pochopit, jak je Česko vnímáno zvenčí: co z české kultury je srozumitelné samo o sobě a co se musí víc dovysvětlit. Ty „tři roky s hrami“ byly velmi intenzivní, ale zároveň velmi inspirativní. Pomohla mi také má dřívější zkušenost s prací v herním vývoji, takže je pro mě tato agenda obzvlášť blízká a srozumitelná.

Pomáháte českým studiím i se získáváním investorů, nebo je role Českých center někde jinde?

Naší hlavní rolí je kulturní prezentace a související networking: ukazovat hry v kontextu české kultury, historie a vzdělávání a propojovat tvůrce, kurátory a instituce. Byznys, investice a klasická exportní agenda spadají zejména pod CzechTrade. Na řadě akcí se ale potkáváme a v ideálním případě se doplňujeme.

Pozitivní je, že herní průmysl je dnes oficiálně součástí kulturních a kreativních odvětví a pracuje s ním například Český audiovizuální fond. To je jasný signál, že hry se berou jako součást kulturní politiky, nejen jako volnočasová zábava.

Jaké jsou s projektem Infinite Universes plány na další rok?

V nejbližší době nás čeká několik evropských i vzdálenějších destinací. Intenzivně pracujeme na uvedení výstavy v Českém centru Paříž, kde bude nově doplněna kurátorským výběrem Ondřeje Trhoně o umělecká díla autorů, kteří ve své tvorbě pracují s virtuálními světy nebo z nich čerpají inspiraci. V blízkém plánu je také prezentace v Norimberku. Rádi bychom rozšířili i část věnovanou českým deskovým hrám – které jsou ve světě také respektované a jsou mj. úžasným nástrojem pro komunitní akce.

Anastasiio, přeji Ti všechno nejlepší do Nového roku a následující pracovní úspěchy v roce 2026!

Také přeji mír a co nejvíc klidu v duši. Ať nám herní světy dál dávají inspiraci, jak dělat o něco lepší i ten náš reálný svět.

Anastasiia Artemyak Pracuje v oddělení veřejné diplomacie Českých center, agenda dig