Ace Combat 7: Skies Unknown – Recenze

Ace Combat 7: Skies Unknown – Recenze

20 ledna, 2019 2 Od Jakub Číhal

Jestli je nějaký žánr videoher na konzolích vyloženě opomíjen, jsou to nejspíš letecké simulátory. Sem tam si s něčím jde zalétat v sérii Battlefield, ale hru, která by byla určena přímo fanouškům leteckého benzínu aby jeden pohledal. Naštěstí se v těchto dnech vrací ze záhrobí série Ace Combat. Proč ze záhrobí, ptáte se? Odpověď je docela jednoduchá. Poslední hra z této série, Ace Combat: Assault Horizon, vyšla před osmi lety. Co víc, nejednalo se ani o regulérní díl, šlo spíš o jakousi odbočku a řekněme si to na rovinu, nepovedla se. Značka se tak ocitla na okraji zájmu a dlouho dobu to vypadalo, že je s ní konec. Jenže, když máte jako vydavatel v ruce něco, co dokázalo prodat celkově přes 14 milionu kopií, těžko se Vám s tím loučí. Prachy nesmrdí a tak bylo rozhodnuto, že Ace Combat ještě jednou vzlétne do oblak. Zda se toto rozhodnutí vyplatilo, se dočtete v této recenzi.

Pokud nejste fanoušky série a neznáte tak události předchozích dílů, doporučuji si někde něco nastudovat. Prostor recenze nám nedovoluje odskočit si na hodinu dějepisu a historii her shrnout, ale ať máte alespoň nějakou představu, tak jen heslovitě. Série se odehrává v imaginárním světě Strangereal. Ten je rozdělen na několik států a jako by z oka vypadl světu a politické situaci, která je u nás známá jako Studená Válka. Proti sobě stojí dvě znepřátelené mocnosti. Federace Osean (ti hodní) a království Erusea (ti zlý). Předmětem sváru, a to kvůli čemu se rozhoří konflikt, je vesmírný výtah, který federace Osean zcela nesmyslně staví na dostřel hranic království Erusea.

My se ujmeme postavy Triggera. Trochu zvláštní jméno, že? Ten je stíhačem federace Osean a po několika jednodušších misích dojde k události, která teprve zažehne konflikt, který změní osud celého lidstva. Tady to jako obvykle utneme, nemá smysl Vám vyzrazovat víc. Příběh jako takový je slušný, sice asi nebude aspirovat na video herní Oscary, ale slušně zabaví. Doprovázen je i několika krásně udělanými filmečky, které ale jaksi nekorespondují s tím, co se pak v rámci jednotlivých misí odehrává ve vzduchu a je to trochu matoucí. Stejně tak matoucí je i absolutně nulové uvedení do děje a garantuji Vám, že pokud neznáte předchozí díly, budete tápat. Tady si mohli vývojáři s vyprávěním trochu pohrát, přece jen, 11 let od vydání předchozího dílu je sakra dlouhá doba a paměť nemusí již tak sloužit.

Příběhová kampaň je rozdělena do 20ti misí. Měla by Vám zabrat něco mezi 10 až 15 hodinami, což je docela adekvátní porce zábavy. Naštěstí se nepotvrdily informace před vydáním, které hovořily a poměrně krátké herní době. Náplň jednotlivých misí je pokaždé jiná, ale jak asi tušíte, vše se bude točit okolo sestřelení čehokoliv, co se jen hne. I tak se ale vývojářům povedlo připravit různorodé mise. Někdy budete mít za úkol chránit doprovodné letadlo s vysoce postaveným politikem na palubě, jindy budete útočit na radarové systémy nepřítele, dojde i na souboje s extra tuhými protivníky, jakési boss fighty. Snad jediný vyloženě špatně vymyšlený typ mise je ten, kde máte za úkol jen tupě likvidovat cíle, dokud nedosáhnete předem určeného počtu bodů. Tyto mise se navíc i opakují a tak trochu to působí, že jde jen o natáhnutí herní doby. Během mise se navíc často mění úkoly od velitelství a rutinní akce se tak během vteřiny změní na frenetický souboj v oblacích.

Velkou devizou Ace Combat 7 je pak to, že Vás hra absolutně nevede za ručičku. Máte sice jasně dané rozkazy, ale musíte pečlivě zvážit, které cíle budou pro Vás prioritní, zda se vyplatí spíše bránit, zda útočit jako první na pozemní cíle atd. Vývojáři možná trochu přestřelili obtížnost, i na Normal je hra poměrně těžká a ke všemu Vás vždy bude tlačit čas. Na většinu úkolů máte kolem 10 až 15 minut a pokud se Vám daný úkol nepovede splnit, začínáte od začátku. S tím jsem měl často velký problém, není neobvyklé, že Vás někdo sestřelí minutu před vypršením časového limitu a Vám nezbude nic jiného, než celých 15 minut hraní opakovat znovu. Větší frekvence checkpointů by hře asi slušela víc. Na druhou stranu, opakování je matka moudrosti a každé letecké eso má za sebou stovky hodin tréninku.

Za každou misi jste v závislosti na tom, jak se Vám v ní dařilo, odměněni kredity. Ty slouží jako herní měna a za ně si pak můžete kupovat nové letouny, jejich vybavení, nové zbraně a další věci. To vše vidíte přehledně v tzv. Aircraft Tree. Ten je rozdělen na tři větší sekce. Tu, která nabízí stroje západního střihu, F104, F22 atd. Druhá je inspirována stroji spíše ruské výroby, osedlat tak můžete Migy, či Suchoje. Poslední část pak tvoří perky, pomocí kterých se dají letadla vylepšit, avšak tato speciální sekce je určena jen pro multiplayer. Tady patří autorům chvála, jelikož tuto sekci si odemknete asi v půlce kampaně a pokud chcete být v multiplayeru konkurence schopní, musíte hrát i single. Za mě chytré rozhodnutí. Čím dál se prokousáváte Aircraft Tree, tím lepší stroje a zbraně můžete logicky získat, ale cena na jejich pořízení roste skoro raketově a dlouho dobu si budete muset vystačit jen s průměrnými stroji.

Ace Combat 7 je arkáda jako řemen. Nečekejte od něj nějak sofistikované ovládání, vše je podřízeno hratelnosti a zábavě. Tvůrci možná až přehnaně jdou na ruku svátečním letcům a v základním nastavení se letadla chovají spíše jako auta, kdy s nimi pomocí pravého analogu klasicky zatáčíte. Tady důrazně doporučuji ovládání letadla přepnout na režim Expert. Teprve pak začne vše dávat smysl, letadlo se chová jako letadlo a pravým analogem pouze kontrolujete jeho rotaci. Ta za mírně vyšší obtížnost za to rozhodně stojí, už jen za ten pocit, kdy po střemhlavém útoku na pozemní cíl prolítnete těsně nad zemí a v efektní vývrtce se řítíte vzhůru k nebi. Režim expert Vám dovolí s letadlem dělat i trochu složitější manévry, které pak v soubojích dávají přece jen nějakou tu výhodu. Arkádovost hry se odráží i na výzbroji letadel. Nejsem sice expert, ale mám dojem, že běžný stroj nedokáže nést i více než 100 raket  vzduch –  vzduch. Stejně tak nedokážu posoudit, zda se ve standardní výzbroji nachází takové vychytávky, jako jsou rakety, které dokážou zaútočit až na 8 cílu najednou, ale je mi to upřímně jedno. Hra se odehrává ve fiktivní době a dovoleno je tak cokoliv. Během letu máte k dispozici standardní rakety, jedny speciální a pak kulomet. Rakety se automaticky zaměřují, samozřejmě podle jejich dosahu. Cíle pak automaticky měníte v závislosti na tom, které máte aktuálně ve výhledu a zároveň máte vždy informaci, který cíl zaměříte jako ten další. Posledním arzenálem, kterým disponujete je systém proti raketové obrany. Tím ale disponují i protivníci, takže nepočítejte s tím, že každá Vaše raketa zasáhne cíl. Letecké souboje jsou ale neskutečně povedené a zábavné, každý sestřel je odměnou a kdo chce, může si i vychutnat kameru, která sleduje raketu až k jejímu cíly.

Nedílnou součástí Ace combat 7 je samozřejmě i multiplayer. Dostat se do něj před oficiálním vydáním hry  v rámci jejího hraní za účelem recenze byl poměrně oříšek, takže nalétáno nemám moc. Multiplayer je pro 8 hráčů a aktuálně nabízí dva režimy. Prvním je Team Deathmatch, kde vyhrává ten tým, který dosáhne vyššího skóre. Tady se toho asi moc vymyslet nedá, ale režim je to zábavný. Druhým je pak Battle Royale. K němu jsme přistupoval se značnými rozpaky, protože mi tento herní žánr poměrně leze na nervy. Ve finále jsme ale zjistil, že o žádný battle royale nejde, tento režim je jen variací na klasický Deatmatch. Proč se ho autoři rozhodli takto pojmenovat je pro mě záhadou. Sympatické je, že do multiplayeru se Vám přenáší obsah, který jste získali v rámci singlu, zároveň ale i v něm budete levelovat a získávat další kosmetické předměty. Snad v budoucnu vývojáři budou multiplayer obohacovat o další prvky.

Audiovizuální stránka hry neurazí. Jedinou výtkou je skutečně nízké rozlišení, které i na konzoli Xbox One X je pouze 1080p, ale hra běží stabilně 60fps. Autoři se tentokrát rozhodli použít osvědčený Unreal Engine 4 a hra tak vypadá k světu. Mapy jsou pěkně vymodelované do posledního stromku a minimálně ze vzduchu vypadá skutečně fantasticky. Při nízkých průletech už si samozřejmě všimnete, že textury ani objekty nejsou tak detailní, ale v rychlostech, v jakých se Váš stroj bude pohybovat není moc času si podobných nedostatků všimnout. Na slušné úrovni jsou i efekty výbuchů, kouře a počasí. To má na letadlo silný vliv, vítr si umí pohrát s řízením, blesk je schopen na chvíli vyřadit elektroniku a písečná bouře zas dokonale odstaví zaměřovací systémy. Excelentní je pak i hudba, některé motivy jsou jak z filmu Top Gun.

Samostatnou kapitolou je pak režim pro VR, který jsem netestoval. Na Xboxu touto technologií nedisponujeme, ale od kolegů z jiných redakcí máme nějaké info. Ve VR si můžete zahrát krátkou kampaň, která sestává ze tří misí, které jsou připraveny speciálně právě pro VR. Jestli o VR uvažujete, může být Ace Combat 7 právě tou hrou, která Vás o jeho smysluplnosti dokáže přesvědčit, zážitek je to prý absolutně pohlcující.

ZÁVĚREM

Ace Combat 7: Skies Unknown se rozhodně povedl. Vrátil sérii slávu, kterou měla a kdo ví, pokud v prodejích uspěje, mohou nás čekat i další pokračování. Škoda trochu hůř podaného příběhu a trochu repetetivnímu průběhu misí. Ovládání funguje a rychle Vám přejde do rukou a výhodou titulu samozřejmě je i to, že nemá moc velkou konkurenci. Nejde o hru, která by přepisovala herní historii. V ničem vyloženě nevyniká, ale to co dělat má, děla dobře.

HODNOCENÍ: 8/10

Autor: Jakub Číhal
Testovaná verze: Xbox One X

Distribuce ČR: Cenega Czech