Do hlubin 25 let série Tomb Raider

Do hlubin 25 let série Tomb Raider

16 února, 2021 0 Od Martina Halamásková

Legendární Lara Croft známá z videoherní série Tomb Raider tento rok slaví své dvacáté páté narozeniny. Neuvěřitelné, že už uplynulo tolik let od vydání první hry. Titulem Tomb Raider z roku 1996 se Lara Croft stala herní ikonou pro mnohé z nás. Ostatně postava Lary je dodnes označována za jednu z neoblíbenějších videoherních postav vůbec. Britská společnost Eidos Interactive je hrdým vlastníkem autorských práv na název Tomb Raider a logicky tedy stáli za vznikem všech skvělých, i ne tak povedených herních titulů v rámci zmíněné série. Mezi hlavní vývojáře her, v rámci série, ale musíme počítat zejména studia Code Design, které se právě díky této sérii nejvíce proslavilo, a Crystal Dynamics, jemuž byla další tvorba her o Laře Croft svěřena. Pokud jste se s žádnou z her o Laře Croft nesetkali, dovolte mi vás zasvětit.

Všechny Tomb Raider hry mají něco společného – samozřejmě hlavní protagonistku, Laru Croft, britskou archeoložku z bohaté, šlechtické rodiny, která pátrá po dávno ztracených pokladech. Také stojí na stejném žánru akčních adventur, který zahrnuje putování skrz hrobky a jeskyně plné nebezpečí a pastí, a souboje s čímkoliv a s kýmkoliv stojícím v cestě vpřed. Na konci většiny těchto příběhů Lara nalézá starý mocný artefakt, o kterém se vyprávějí legendy a ačkoliv jde o archeoložku, tak je honba za poklady zároveň jejích koníčkem. Její životní příběh se však měnil v průběhu let a dal by se rozdělit na tři období.

V první etapě je Lara popisována jako dcera bohatého anglického sira, jenž se ve svém volném čase zabývala střelbou, horolezectvím a dalšími adrenalinovými činnostmi. Tuto aristokratickou životní idylku jí však překazí havárie letadla, ze které jediná vyvázne živá. Dva týdny tedy musí přežít v divočině úplně sama. Tato zkušenost v ní probudí touhu po dobrodružství, a tak se nám zrodí Lara Croft jako Tomb Raider. V druhé etapě byl příběh lehce pozměněn, Lara je pořád dcera anglického sira, ale tentokrát je její otec archeolog. Havárie letadla se odehrála v době, kdy bylo Laře devět let a po nehodě společně se svojí matkou naleznou útočiště ve starobylém chrámu, kde její matka záhadně zmizí, poté co se dotkne prastarého artefaktu. To v Laře a jejím otci vzbudí téměř až posedlou touhu ji najít, a tak se Lara stane archeoložkou a vyrazí ve šlépějích svého otce.

No a do třetice je Lara dcerou dvou archeologů, kteří ji sebou berou na různé výpravy a na místa archeologických vykopávek. Přirozeně si Lara k archeologii a historii vypěstuje vztah a chce se vydat ve stopách svých rodičů. Na vysoké škole se seznámí se svojí nejlepší přítelkyní Samanthou Nishimurou a vyrazí na dobrodružství s cílem procestovat svět. Společně pátrají po dávno ztraceném japonském ostrově Yamatai. Během cesty ale jejich loď ztroskotá za silné bouře a Lara je jako pouhá dospívající dívka vržena do nebezpečí na místě, kde nikdy předtím nebyla. Tato událost se pro ni stane stěžejní, protože díky nadpřirozeným jevům a nebezpečným situacím, kterých je Lara nejenom svědkem, ale také se jich účastní, ztvrdne a stane se dobrodružkou, jakou známe.

Roku 1996 tedy vyšla první hra Tomb Raider, která vypráví o Lařině dobrodružství za atlantským artefaktem. Ve hře procházíte budovy, hrobky a bojujete s nepřáteli, mezitím co se snažíte vyřešit hádanky a pokročit dál příběhem. V tuto dobu se Lařin životní příběh pohyboval v první fázi, takže byla archeoložkou čistě ze zábavy. Svého času byl Tomb Raider velice populární a průlomovou hrou, a i přes své stáří jej mají mnozí z celé série dodnes nejraději. Téma této hry má i filmové zpracování, kdyby byla do hlavní role obsazena Angelina Jolie, které se dle mého názoru moc nepovedlo. I když tehdy Lara v herním provedení neměla žádný převratný model, vzhledem k technickým možnostem, charakterově se vyvedla mnohem lépe než Lara v podání Angeliny. Přestože Lara ve filmu proporcionálně vůbec není plochá, o jejím charakteru se to bohužel říct nedá. Nevím, zda se mnou bude většina pánů souhlasit, ale osobně shledávám na komkoliv aroganci spíše odpudivou než přitažlivou a Angelina postavě Lary propůjčila značnou dávku právě takových charakterových vad, které jí ubírají na sex-appealu. Osobně bych jí na skleničku nepozvala.

Další díly v sérii Tomb Raider následně přibývaly, jak na běžícím pásu. Téměř skoro ob jeden rok byla vydána nová hra. Během následujících dvou let (1997-1998) vyšly hry Tomb Raider 2 a Tomb Raider 3, které přidávaly do hry vícero nových elementů. Nové zbraně a náčiní, například raketomet, samopal, harpunu, či světlice, nebo nové dovednosti. Lara byla najednou schopná ručkovat po stropě, jezdit v kajaku, prolézt lecjakou překážkou nebo sprintovat. Ve třetím díle se poprvé objevují pasáže i mimo hrobky, jako třeba v Londýnském metru. Vývojáři z Core Design však udělali přešlap při tvorbě dílu z roku 2003, Tomb Raider: Angel of Darkness. Hra byla tehdy přijata velice špatně a obecně měla spíše negativní odezvu. Mnozí svoji nelibost odůvodňovali celkovou atmosférou hry, která jako kdyby hra ztratila to, co z ní dělalo čím je. Stylem spíše připomínala hry ze série Resident Evil, navíc působila nedokončeně a byla plná bugů.

Po tomto neúspěchu se do sedla dostala vývojářská společnost Crystal Dynamic, která přišla s novým kouskem roku 2006, a tím Tomb Raider: Legends. Tato hra je sedmou ze série Tomb Raider, přičemž s tímto dílem také přišla ona druhá verze Lařina životního příběhu. Děj začíná Lařinou vzpomínkou na havárii letadla a na matčino zmizení ve starobylém chrámu. Velká část děje se točí právě kolem zmizení její matky a bájného meče krále Artuše, Excaliburu. Její pátrání ji nakonec pomůže zjistit, kam její matka zmizela, do Avalonu. Příběh tohoto dílu je zakončen s očividným náběhem na pokračování. Vzhledem k negativním ohlasům na Angel of Darkness, se vývojáři rozhodli kompletně předělat ovládání a mechaniky hry, aby více vyhovovaly požadavkům hráčů.

Hra zahrnovala spousty quick-time eventů a poměrně realistické pohyby, což bylo tou dobou ve videoherním průmyslu stále ještě vcelku nevídané. Nový díl byl pro studio velkým úspěchem, jelikož hra byla přijata velice kladně, převážně pak kvůli novým mechanikám a velice dobrému a zajímavému příběhu. Vývojáři se více zaměřili na Laru jako akrobatku a dobrodružku, jenž tyto své schopnosti během boje hojně využívala. Systém boje však trošku pokulhával, stal se během chvíle předvídatelným a dosti jednoduchým. Hra jako celek však tento nedostatek vynahradila skvělým designem prostředí.

Crystal Dynamic pak o dva roky později (2008) vydalo další díl, Tomb Raider: Underworld, který navazuje na Legends. Zde se Lara pokouší najít cestu do Avalonu, aby se pokusila zachránit svojí ztracenou matku. Tato hra je v mnoha ohledech opravdu dobrodružná tím správným způsobem, bere si to dobré ze starších kousků, a ještě je vylepšuje prvky z těch nových. Underworld není tolik lineární v porovnání s jinými díly, systém boje se stal podstatě zajímavějším a výše zmíněné quick-time eventy byly nahrazeny takzvanými adrenalinovými eventy. Ty fungují v podstatě velice podobně, akorát jsou využívány převážně při boji, zpomalí se čas a vy musíte do určitého časového limitu stihnout přesunout kurzor na zvýrazněné místo, většinou uprostřed obrazovky, a vystřelit. Pokud se vám tento event podaří, nepříteli jste dali smrtící úder a tím je souboj u konce. Negativní kritika ale přišla hned ze dvou konzolových táborů, od uživatelů Playstation 2 a Nintenda Wii. Bylo to dáno velkým zjednodušením hry v rámci těchto platforem, kdy jednotlivé hádanky byly až primitivně jednoduché a boj se ve hře skoro nevyskytoval.

Crystal Dynamics se však velice vytáhlo se svým restartem původní série. V roce 2013 vývojáři vytvořili hru nesoucí prostý název Tomb Raider. Hra přinesla úplně nový pohled na příběh Lary Croft, tak jak ji známe. Tímto titulem tedy započala třetí verze jejího životního příběhu. Tento díl je úplně prvním, který profiluje Laru ještě mladou a nezkušenou. Děj se tedy točí okolo její snahy přežít, také zde můžeme vidět moment, kdy Lara poprvé zabije jiného člověka. Situace jí ale nedovoluje se nad tím moc pozastavovat, protože ostrov, na kterém ztroskotala, je plný nepřátel, kteří nezaváhají ani na vteřinu, aby jí ublížili. Tomb Raider se v mnoha ohledech podobá herní sérii Uncharted, ostatně obě tyto série spadají do stejné kategorie akčních adventur.

Primární cíl Lary je v tomto díle hlavně přežít, zachránit svoji přítelkyni Sam Nishimuru, která byla unesena partou šílenců, a dostat se z ostrova pryč. Závěrem hry je pak krásně vidět Lařina přeměna v onu typickou dobrodružku, vykradačku hrobů (Tomb Raider). Jak už to tak ve většině příběhů o Laře Croft bývá, hrají zde roli i síly nadpřirozeného charakteru – nikdo se z ostrova nemůže dostat pryč, jelikož tomu brání nikdy nekončící bouře kolem ostrova, jejíž původ nikdo nechápe. Příběh je podle mého velice zajímavý, možná jsem zaujatá, protože mám ráda japonskou kulturu, ale rozhodně jsem byla přikovaná k židli v průběhu celé kampaně a těšila se, co bude dál.

Obecně si myslím, že všechny příběhy o Laře Croft mají jedno velké plus, míchají do skutečných legend trochu toho nadpřirozena, a to nás samozřejmě baví. Podle této hry byl také natočen nový film Tomb Raider z roku 2018, kde si Laru zahrála herečka Alicia Vikander. Příběh se od hry mírně liší, ale hlavní téma království Yamatai a královny Himiko je stále stejné. Za mě je tato adaptace mnohem lépe vyvedená než předchozí filmová zpracování, Lara má podstatně víc charakteru a stejně jako ve hře se musí se zabíjením rychle sžít. Herecký výkon Alicie je opravdu vynikající – přesně takovou Laru Croft jsem si představovala.

Hra se ovládá velice příjemně, pohyb ve všech lokacích je zábavný a občas i náročný. Jednotlivé oblasti jsou protkané malými hádankami, které vás po vyřešení zavedou do hrobky s pokladem nebo dál po cestě k hlavnímu úkolu. Hádanky jsou udělané dostatečně náročně na to, abyste se po jejich vyřešení cítili spokojeně, ale zároveň nejsou tak obtížné, abyste se na nich vysloveně zasekli. Hra nabízí přímou konfrontaci s nepřáteli, ale zároveň se můžete vydat nenápadně okolo a většinu vyřídit potichu ze stínů. I přesto, že se nejedná přímo o open-world, kde si můžete chodit úplně kam se vám zachce, po dokončení úvodních pár misí se vám otevře možnost volně prozkoumávat jednotlivé lokace dle libosti. Na mapě pak vidíte, jaké sběratelské předměty se v oblasti nachází a kolik procent z jejího průzkumu již máte splněno. Samozřejmě po dokončení příběhu se na tato místa můžete vrátit a vše si v klidu prozkoumat a posbírat.

Vývojáři si také značně vyhráli s designem okolí a dají vám to jasně najevo v momentech, kdy Lara šplhá po skalních římsách. Úhel kamery se natočí přesně takovým směrem, abyste viděli krásná panoramata ostrova a ne jednou. Crystal Dynamics do hry také vrátili quick-time eventy, kterých je ve hře vcelku dost. Lara prostě pořád někam padá a také může zemřít na mnoho způsobů, ostatně o tom mluvila i herečka, která ji ve hře nadabovala a stale se její vizuální předlohou. Vývojáři dali do hry také multiplayer mód, který se hrál v době kdy byla hra nově vydaná, mnoho nadšení ale nevyvolal. Dnes je již možnost hraní s více lidmi naprosto nereálná, multiplayer sice zemřel jenom jednou, na rozdíl od Lary, ale napořád. Mechaniky boje jsou v kampani velice zábavné, ale pro účel hry pro více hráčů naprosto nevyhovující.

Roku 2015 nám vyšel další díl, který příběhově navazuje na hru předchozí. Rise of the Tomb Raider se povětšinu času odehrává na chladném severu v bývalých prostorách sovětského vězeňského tábora na Sibiři. Lara zde hledá artefakt, po kterém pátral její otec předtím, než zemřel. Musí se ale už od začátku potýkat se skupinou náboženských fanatiků, společností Trinity, která se jí snaží zastavit a hlavně, najít artefakt dřív než ona. Hra se v mnoha ohledech velice podobá předchozímu dílu, jak hratelností, tak i některými konkrétními úseky v příběhu. Nejvíce podobností s prvním dílem restartované série je až téměř na konci, kde se musíte probojovat skrz nesmrtelné vojsko, které artefakt stráží. Kdyby mě všude neobklopoval sníh, připadala bych si jak v chrámu královny Himiko z prvního dílu.

Co se týče hratelnosti, Rise of the Tomb Raider se drží starých, osvědčených mechanik z předchozí hry. Samozřejmě přidává nějaké to nové vybavení a pár nových, akrobatických kousků, které Lara předvádí o sto šest. Ovšem, než si všechno vybavení odemknete, chvíli to trvá, stejně jako v minulém díle. Jako novinka byl do hry přidán obchod, kde můžete utrácet nalezené mince z hrobek za nové vybavení. Obecně bylo pokračování nové série v mnohém rozšířeno, mapy jednotlivých lokalit jsou mnohem větší, než byli doposud, a také se na nich nachází podstatně víc artefaktů a věcí na posbírání. Nově zde můžete také plnit vedlejší úkoly nebo překládat staré texty vyryté na stěnách hrobek a chrámů. V průběhu hry si zlepšujete svoji dovednost a zběhlost v jednotlivých jazycích, konkrétně v mongolštině, ruštině a řečtině, a tím se vám odemykají další poklady k nalezení.

Vývojáři se snažili omezit počet quick-time eventů, za to přidali značné množství střetů s nepřáteli. Lara se oproti minulému dílu stala v soubojích mnohem schopnější, tedy hrát to na opatrnost teď už v podstatě nemá smysl, protože si se vším hravě poradí. Výbušniny nebo Molotovy koktejly si teď Lara vyrábí za pochodu z toho co najde kolem a zbraně si můžete vybírat dle libosti. K dispozici jsou čtyři typy, které dále nabízí několik variant. V tomto ohledu se mi první díl líbil mnohem víc, a to proto, že jste jednotlivé vylepšení zbraní dostávali postupně, stejně tak jako schopnost užívat různé nástroje. Jinými slovy, neměli jste na výběr ze čtyř luků, ale pořád jste měli jeden a ten samý luk, který jste si během hry vylepšovali. V Rise of the Tomb Raider je jich na můj vkus až moc, až jsem nakonec zůstala u toho prvního a nejjednoduššího.

Hra měla jinak převážně kladné ohlasy, v mnoha ohledech původní díl vylepšovala, ale můj subjektivní pohled na věc je jiný, rozhodně jsem měla nějaké výhrady. Byly to povětšinou detaily, které celkově nedávaly moc smysl, pro představu uvedu. Plávání v sibiřské, ledové, vodě pouze v tričku s dlouhým rukávem, aniž by Lara zemřela na zápal plic, a toho ve hře nebylo málo. Další příklad, rozbití neprůstřelného skla hasičákem, po opakovaném pokusu sklo prostřelit bez úspěchu, čímž tedy toto sklo naprosto postrádá smysl, protože je perfektně chráněno proti kulkám, ale hasičským přístrojům nikoliv. A nakonec rozhodnutí hlavní záporné postavy o výslech vězně kvůli informacím, které už dávno věděl, tedy je nemusel zjišťovat znovu.To bylo podle mého čistě jenom pro dramatický efekt, aby se Lara musela strachovat o život svého přítele, byť tedy zbytečné. Znovu ale opakuji, že se jedná o můj osobní názor na malou část celku, hra jako taková je velice vyvedená a zábavná. Dokáže zaujmout stejně jako předchozí díl, svojí akcí, adrenalinem a poutavým dobrodružstvím.

Nejnovějším dílem ze série Tomb Raider je Shadow of the Tomb Raider (naše recenze ZDE) z roku 2018, na kterém dělalo více méně studio Eidos Montreál za drobné asistence Crystal Dynamics, jenž v té době již pracovalo na hře Marvel’s Avengers. Tímto dílem se také uzavírá příběh restartované série. Tentokrát se ocitáme v Jižní Americe, kde se Lara snaží zvrátit Mayskou apokalypsu, kterou sama způsobí. Příběh přímo navazuje na konec předchozího dílu, konkrétně se odehrává dva měsíce poté. Lara se vydala po stopách společnosti Trinity a snaží se je zastavit, sama se však stává téměř posedlou. Hledí vstříc svému cíli, avšak ostatní věci přehlíží. I po katastrofických následcích jejích činů se nepozastaví nad utrpením, které způsobila. Její přítel Jonah s ní evidentně nesouhlasí, Lara je však přesvědčená, že musí zachránit svět a nikdo kromě jí samé to nezvládne.

Samozřejmě, hra se podobá ovládáním oběma předchozím, ale znovu jsou do hry přidané nové mechaniky a některé již použité byly upraveny. Potápění teď funguje tak, že si pod vodou musíte najít místa, kde je vzduch a doplnit tím dech. Takže žádné nekonečné plavání, jako tomu bylo doposud. Nově je přidaná schopnost slanit se z útesu za pomocí lana a lezeckého cepínu a také přibyla možnost uprostřed boje zmizet z dohledu nepřátel a schovat se například mezi keře, což v předchozích dílech nešlo. Souboje s nepřáteli jsou teď podstatně klidnější, nejenom že bojujete mnohem méně, ale také se podstatně rozvinul styl tichého boje, takže nemusíte ani vystřelit. Hra vás k tomu v podstatě vybízí, vzhledem k častému separování jednotlivých nepřátel od skupiny. Vývojáři se spíše chtěli zaměřit na řešení hádanek než na boj, v mnohém se tento díl podobá stylem starším kouskům ze série Tomb Raider, obzvláště pak oním větším zaměřením právě na hádanky v hrobkách. Ale více prostoru dostala také samotná Lara, která se tímto dílem více přiblížila Tomb Raiderovi jakého známe.

Celková atmosféra hry by se dala sem tam spíše přirovnat k “hororovce”, jak soundtrackem, tak i značným množstvím “lekaček”. Myslím, že takovou příchuť hře dodává i samotné téma. Mayská civilizace byla ostatně vždycky obehnána tajemstvím, možná i trochu děsivým. Tvůrci v tomto díle zvládli lépe zakomponovat postupné získávání Lařina vybavení, což se druhému dílu příliš nevedlo. Po havárii letadla logicky nemáte nic a musíte si své věci v džungli najít. Vylepšování vašich schopností bylo mírně přepracováno, i když se stále jedná o stejný princip, tudíž se v tom dá snadno orientovat. Poprvé se ve hře o Laře Croft můžete volně procházet po městě, které kypí životem, libovolně mluvit s jakoukoliv postavou a plnit pro ně vedlejší úkoly. Bohužel se tyto oblasti a konverzace s postavami nedají nazvat převratnými. Když to vezmu kolem a kolem, průzkum hrobek je mnohem zajímavější.

Velké plus si však Shadow of theTomb Raider zaslouží za jednotlivé hádanky, které se nikdy neopakují – všechny jsou unikátní a odlišné. Zatím aktuální díl byl ale také s několika výhradami základnou fanoušků přijat dobře. Kritika se na hru snášela zejména v oblasti slabé inovativnosti. Krom prvního dílu z roku 2013 byly oba následující kousky velice repetitivní, převážně pak hratelností. Ale i přes tento fakt se jednalo o úspěšné a prodávané tituly.

Naposledy jsme o sérii Tomb Raider slyšeli v souvislosti se společnostmi Netflix a Legendary Entertainment. Ty mají totiž záměr vytvořit anime, které se bude časově odehrávat po událostech poslední popisované hry. Bohužel k tomuto seriálu chybí nějaké další podrobnosti a tak nám v tuto chvíli nezbývá nic jiného než čekat. Zároveň nebylo stanoveno ani žádné oficiální datum vydání, což našemu čekání také příliš nepomůže.

Za těch 25 let ušla Lara Croft velký kus cesty, dost velký na to, aby se dal obsáhnout i na více stran. Ze své původní hranaté formy se vyvinula v atraktivní model, který známe z nejnovějších her a také se značně vyvinula charakterově. Z neohrožené dobrodružky, které nezáleží na ničem kromě jejího cíle, se nám také ukázala jako lidská bytost. Poznali jsme její minulost z několika pohledů, díky které dává mnoho jejích honiček za artefakty smysl. Lara je prostě unikátní ženský charakter, byť dnes již nejsou hlavní ženské postavy nic zvláštního. Ale před těmi 25 lety byla Lara průkopnicí. Stala se symbolem a tím už asi navěky zůstane.