Horizon Zero Dawn: Complete Edition – Recenze

Horizon Zero Dawn: Complete Edition – Recenze

5 srpna, 2020 1 Od Jiří Hora

Když vyslovíme sousloví Guerrilla Games, první co by vás nejspíše do nedávna napadlo je série Killzone. Jenže to by se nesměl psát únor 2017, kdy výše uvedené studio nastartovalo zcela novou kapitolu své existence a to hrou Horizon: Zero Dawn. Titulem, který se na míle vzdaloval tomu, co studio předvádělo ve své předchozí tvorbě. Již jsme se nepohybovali v uzavřených koridorech s útočnou puškou v rukou, ale sledovali jsme napínavý příběh plný emocí a zajímavých zvratů, přičemž to vše bylo zabaleno do nádherně zpracovaného otevřeného světa. Bohužel, já jsem této hře v roce 2017 nepropadl, ani o rok později a ani ten další. Vše přišlo až nyní s příchodem verze pro PC, což pro mě bylo příležitostí dohnat tento trestuhodný rest. A musím se přiznat, že bych si měl nafackovat. Hře jsem měl určitě dát šanci už dříve, ale nestalo se. Život jde dál, obzvláště nyní, když je vše napraveno.

PC verze určená pro Platformu Steam měla jednu velkou výhodu v tom, že vychází už jako jeden ucelený balíček, tedy ve formě Horizon: Zero Dawn – Complete Edition. Já jsem tak měl okamžitý přístup nejen k samotnému základu, ale také k neméně povedenému rozšíření Frozen Wilds a k dalším drobnějším balíčkům. Asi je třeba hned z kraje dodat, že hardwarové nároky váš stroj nijak šetřit nebudou, zvláště pokud chcete skutečně využít všechny novinky naplno. Věřím, že řada majitelů PC bude vlastně ráda, když to poběží na úrovni konzole Playstation 4, případně její Pro verze. Mohu vám ale říci, že PC verze vám dá poměrně zřetelný pohled na to, co můžete čekat od relativně nedávno oznámeného druhého dílu Horizon: Forbidden West. Pokud vám totiž scenérie ve hře přišli nádherné už na konzolí PS4, pak vězte, že na PC vám doslova a do písmene vezmou dech. Ale nepředbíhejme a projděme si to vše pěkně popořádku.

Příběh je něco, na čem stojí a padá většina RPG, či adventur. Pokud by příběh nefungoval, asi byste od takové hry dali okamžitě ruce pryč a já bych se vám ani nedivil. To ale skutečně není případ Horizon: Zero Dawn. Zde jde o skutečně propracovanou scénáristickou práci. Vše je dávkováno přesně tak, aby vás to stále nutilo jít kupředu ve snaze odhalit všechna ta skrytá tajemství. Nedochází tak v žádném případě k tomu, že by vás od výpravy cokoliv odtrhávalo, či by bylo nějakým zásadním způsobem přehnaně natahováno. Ono, ani tohle by ve své podstatě nestačilo, kdybychom nedostali sympatického hlavního hrdinu, v tomto případě tedy hrdinku. Aloy je přesně ten typ postavy, který vám přiroste k srdci už jen tím, že jste součástí jejího života a to doslova od dítěte. Její charakter je tak skvěle napsán, že v mnoha ohledech cítíte, že byste se na jejím místě zachovali stejně a vlastně se vyvíjíte zároveň s ní.

Her se zaměřením na nějaký ten konec světa, kdy lidstvo přežije nějakou tu apokalypsu, je skutečně nespočet. A vytvořit v tomhle směru něco vysloveně originálního snad dnes už ani není možné. I zde je zcela patrné, že vývojáři se do velkých extrémů nechtěli pouštět a tak tu máme typické klišé o nadvládě strojů, jenž se vzbouřili proti svým stvořitelům, tedy lidem. Teď si asi říkáte „Proboha, další Terminátor.“ Ale ne není tomu tak. Ačkoliv je děj postaven na nějakých dříve vystavěných základech, tak jeho průběh je skutečným originálem.

Po celou tu dobu, kdy plujete příběhem dále, odhalujete tajemství minulosti. Minulosti, v níž lidé doslova vyhubili svými ambicemi život na planetě. Vše pak záviselo na tajemném projektu Zero Dawn, jenž je ústředním motivem celé hry. Přiznávám, že jsem byl ohromen komplexností a strukturou tohoto tématu, které se opíralo o obnovu života na Zemi. Scénáristé z Guerrilla Games museli nad tvorbou jen této části strávit snad stovky hodin, či více. Vlastně se nenašla chvíle, kdy bych vše, co je mi servírováno nehltal plnými doušky a občas nezamrzl v čase. Ani nespočítám, kolikrát jsem myslel, že si ke hře sednu na hodinku, či dvě, a vyklubala se z toho v jednu chvíli málem desítka. Už nyní jsem pln očekávání, kam vývojáři posunou příběh dále. Závěr ve mně totiž rozdmýchal chuť se okamžitě vrhnout do pokračování a zjistit, jak to vlastně celé bude dál. Jde o typický příklad otevřeného konce. A pokud bych to mohl připodobnit k filmovým světům, tak jde přesně o tu potitulkovou scénu, která vám do premiéry pokračování nedá spát.

Rozšíření The Frozen Wilds nás uvrhne do poněkud lokálnějších událostí, byť odkazů na předchozí, zaniklou lidskou civilizaci, je zde také dost. Vše se odehrává v severní části mapy, kde vládne chladný vítr, zima a všudy přítomný sníh a led. Možná byste očekávali, že rozšíření bude navazovat na události základní hry, ale není tomu tak. Rozšíření nám příběh základní hry jen doplňuje. Nicméně je to příběh plný zajímavých událostí a emocí. Nelze jej v žádném případě označit jen za nějakou výplň. Rozhodně v něm několik hodin, až jednu desítku, strávíte. Já obecně, pro mě stále skrytým důvodem, inklinuji ke sněhu a ledu a proto na mě místní krajina dýchala skutečně jedinečnou atmosférou a já si putování v této vysokohorské části užíval. Tato výprava má ale jeden malý háček, než se do těchto krutých končin vydáte, je potřeba nejdříve dosáhnout 30. úrovně vaší postavy, jinak vás čeká brzká a neodkladná smrt. V tomto rozšíření sice neobjevíte více, než dva nové druhy, robotických tvorů, ale vězte, že mé první setkání s nimi jsem přežil skutečně o vlásek a to jsem se do rozšíření vypravil s úrovní 35.

Ať už ale putujete světem základní hry, či rozšíření The Frozen Wilds, můžete si všimnout, že vývojáři nevdechli život pouze hlavní hrdince Aloy, ale i zbytku místního světa. NPC vám mnohdy odvypráví poměrně srdceryvný příběh, který stojí za tím, proč vlastně od vás potřebují pomoci, či proč je tato cesta vaším osudem. Animace jednotlivých postav jsou na tak vysoké úrovni, že by většina dnešních her mohla stále závidět. Výrazy v jejich obličejích, pohyby, to vše dotváří výše zmíněné emoce a vy tak můžete s danými postavy skutečně soucítit. Dialogy s ostatními postavami jsou pro vás občas tak trochu jako sbírka povídek, které si musíte a chcete přečíst.

Škoda už jen toho, že to samé nemohu říci o náplni takových vedlejších misí. Ty sice kolikrát obsahují zajímavé vyprávění, ale jejich náplň je až příliš repetetivní a já jsem jejich plnění mnoho času neztrácel. Naštěstí jde o něco, co mohu vždy napravit. Ve hře jich není přehnaně mnoho, což na druhou stranu zase oceňuji. Vedle běžných příběhových vedlejších misí zde nalezneme ještě několik dalších aktivit, jako je vyčištění tzv. Corrupted Zone, nebo táborů banditů. Pokud si zamilujete místní lov robotické zvěře, či ve většině případů spíše dinosaurů, pak vás jistě potěší lovecké výzvy, které představují minimálně zajímavou odměnu ve formě vzácných surovin.

Horizon: Zero Dawn se bohužel nevyhnul jedné nepříjemné součásti, kterou řadě jiným studiím naočkoval Ubisoft se svou sérií Assassin’s Creed. A tou je šplhání na věže s tím, že si odhalíte nějaký ten kousek mapy a aktivity na ní. Rozdíl je pouze v tom, že zde nešplháte na skutečnou věž, ale na vysokého robota s vizáží mechanické žirafy, do jejíž hlavy narazil létající talíř, jménem Tallneck. Mám naneštěstí takový pocit, že tato mechanika už v podobných hrách bude snad napořád, i když třetí Zaklínač je zdárným příkladem toho, že to jde i bez tohoto, občas dosti otravného, prvku, který je dobrý tak lovcům herních trofejí a v případě PC verze Achievmentů.

Když už jsem výše nakousl ty vzácné suroviny, tak je třeba zmínit crafting. Ten je jednou z důležitých součástí hry. Pomocí nějž můžete následně nést více munice, lektvarů, zbraní, či samotných surovin. Zejména pak slouží k tvorbě samotné munice. To samé platí pro pasti. Suroviny jsou ale potřeba i v případě, že chcete koupit novou zbraň, či lepší zbroj. Součástí této herní mechaniky je i vylepšování zbraní a zbrojí o jednotlivé modifikace, které je dále vylepšují. Vývojáři tento systém implementovali v poměrně jednoduché podobě, takže se s ním velmi snadno sžijete.

A kde ty suroviny vlastně sehnat? Vlastně úplně všude. Sbírat můžete různé rostliny, uschlé dřevo, či dokonce kameny. K tvorbě lepších vaků je pak třeba lovit zvěř z masa a kostí jako jsou prasata, lišky, krocani, či v případě The Frozen Wilds horské kozy. Nejcennější suroviny ale získáte lovem velkých mechanických monster. Čím větší a silnější jsou, tím lepší kořist získáte. Na to pak navazuje možnost nákupu adekvátního vybavení od překupníků. Místní měna, Metalshards, na nějaký ten pořádný luk, či zbroj, jednoduše nestačí. Je třeba i přidat něco cennějšího jako srdce takového mechanického T-Rexe.

Design je něco, za co si vývojáři zaslouží vyznamenání. Každé jednotlivý mechanické stvoření, které ve hře potkáte, vypadá naprosto fantasticky a je vymodelováno do toho nejmenšího detailu. Přičemž je zde kladen i jistý důraz na to, aby každý takový robodinosaur, či robozvíře, byl věrný nějakému tomu skutečnému tvorovy, ať už v současnosti žijícímu, či prehistorickému. Převažují tedy hlavně ty prehistorické vzory. Nicméně narazíte i na roboty v podobě klasických mechů, což jsou ony pozůstatky staré civilizace, které stojí za jejím zničením. Proč, jak a kde se vzaly v době, v níž se pohybujete ve hře, jsou otázky, na které je lepší, když zjistíte odpovědi raději hraním sami.

Musím se přiznat, že jsem v jednu chvíli začal nad hrou až moc přemýšlet a dosti mě iritoval fakt, že jdu s obyčejným lukem a šípem proti mechanickému, možná několika set tunovému, tvoru. Tady jsem si skutečně dlouhou dobu klepal na čelo. Ano, později budete mít k dispozici i další druhy luků, či dalších zbraní, jenž disponují elektrizujícími, výbušnými, či zápalnými šípy, či projektily, a to dává už trochu větší smysl. Na mém postavení k této situaci se ale po celou dobu hraní nic nezměnilo. Věřím, že 90% hráčů se nad tímto vůbec nepozastaví, ale mě to jednoduše bilo do očí. Horizon: Zero Dawn má tak štěstí, že příběh a vlastně i samotná hratelnost mě natolik pohltili, že jsem na to nakonec žádný velký zřetel nebral a řekl si prostě, je to jen hra.

Svět, v němž se celou dobu pohybujeme, je skutečně rozmanitý a plný všemožných detailů, které vás ohromí na první pohled. Najdeme zde husté lesy, pouště, planiny, skály, hory, zasněžené oblasti, či rozvaliny staré civilizace. V případě některých staveb se podíváme také do jejich útrob a i zde odvedli vývojáři skvělou práci. Pokud jde o rozlohu, tak mapa hry není nikterak malá, ale není ani přehnaně velká. V tomto případě mohu hovořit o ideální velikosti. Pokud by vás zajímalo, kolik času ve hře můžete strávit, tak pak vám řeknu následující. V případě, že se pustíte pouze do příběhu, tak počítejte s nějakými 28 – 30 hodinami, když započtu i rozšíření The Frozen Wilds. Pokud se rozhodnete mapu procestovat křížem krážem a splnit vše, co je možné, tak počítejte klidně se stovkou.

K herní době mám i malou, nepatrnou výtku. A to, že pokud chcete jít skutečně jen příběh, tak se stejně občas nevyhnete nutnosti si na nějakou tu vedlejší misi vyrazit. Hra vám totiž vždy ukáže, jaký je doporučený level pro danou misi a hlavně ke konci se vám pak může stát, že na postup dále jednoduše nemáte. Tímto je de facto samotná příběhová trochu nešťastně uměle natažena a možná i zbytečně. Nicméně tímto nechci vývojáře nikterak kritizovat, nejde o nic ve stylu takového Assassin‘s Creed: Odyssey, jenž vás k vedlejším aktivitám doslova nutil, jelikož by váš level nikdy nebyl dostačující. V takové míře to v případě Horizon: Zero Dawn skutečně není a díky za to.

A nyní konečně ta část, která možná řadu z vás bude zajímat asi nejvíce. Je zřejmé, že PC verze dala hře celou řadu technických vychytávek, které si konzole Playstation 4, popřípadě její silnější bratříček Playstation 4 Pro, jednoduše nemohli dovolit. Tak primárně tou největší výhodou je odemčený framerate, který je omezen prakticky jen výkonem vaší herní sestavy. Pokud ale nemáte rádi kolísání, je jednoduší si jej uzamknout a to v rozsahu od 30 do 120 snímků za sekundu. Na testovaném počítači Lynx Challenger, jsem se hrou neměl sebemenší problém. Naopak jsem byl mile překvapen optimalizací. Tomu možná dopomohl i fakt, že konzole jsou stavěny na hardwaru od AMD, od něhož je i má grafická karta Radeon RX 580.

Plynulejší chod není jedinou výhodou hraní na PC. V tomto případě je k dispozici také podpora ultra širokých monitorů. Tu jsem ale vyzkoušet nemohl. Ale to mi nebránilo v pohledu na nádherné a dech beroucí scenérie s neuvěřitelnou mírou detailů, které se dokázaly odrážet i od vodních ploch. Zatímco v případě PS4 verze byla reakce vegetace na váš pohyb velmi mírná, tak v tomto případě bude na váš pohyb reagovat doslova každý lístek. Hru jsem samozřejmě zkoušel i na notebooku, který jen tak tak splňoval minimální požadavky, ale i tak šla hra v naprostém pořádku při 30 snímcích za sekundu. Decima je skutečně skvěle navržený engine, který dokáže vyčarovat skutečně nádherné světy. A jak už jsem zmínil na samém začátku, tak PC verze Horizon: Zero Dawn vám dá skutečně jedinečný náhled na to, co můžeme čekat od chystaného pokračování.

Asi by bylo vhodné zmínit také ovládání. Ano, hru skutečně můžete hrát na klávesnici a myši. Já osobně tomuto ovládání na chuť nepřišel a po zhruba jedné hodině ve hře jsem přešel ke gamepadu. Na gamepadu máte totiž všechny možnosti ovládání dobře uspořádané na relativně malé ploše s rychlým přístupem bez složitého rozkládání prstů po klávesnici. Na té mi to přišlo malinko chaotické. To je samozřejmě věc v kusu. Já osobně jsem spíše konzolový hráč a na mapování ovládání u PC jsem si už odvykl před dávnými časy. To však neznamená, že hráčům, kteří jsou na podobné ovládání zvyklí, to nebude vyhovovat. Ostatně přesnosti myši při střelbě se stále nic nevyrovná, a přesto nejede vlak. Já ale i přes mírný handicap skrze analogové páčky zůstanu věrný konzolovému ovládání.


ZÁVĚREM

Horizon: Zero Dawn – Complete Edition je na PC jako doma a prakticky ve všech ohledech převyšuje svého konzolového bratříčka. Nějaká ta chybka se sice sem tam objeví. Vedlejší mise jsou repetetivnější, ale jinak jde o jedinečný herní zážitek se skvěle napsanými postavami a výtečně vyprávěným příběhem. Pokud chcete nahlédnout do budoucnosti a vizuálu chystaného pokračování, pak je tato verze přesně tím orákulem, které potřebujete.

HODNOCENÍ: 9/10


Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: PC

Distributor ČR: Playstation Česká Republika

Hráno na sestavě Lynx Challenger – Intel Core i5-9400F (2.9GHz, TB 4.1GHz, 6 cores), 16GB DDR4 RAM, AMD Radeon RX 580 8GB GDDR5