
Kingdom Come: Deliverance II – Recenze
3 února, 2025Před dlouhými sedmi lety, skoro na den přesně, jsem psal recenzi na první díl středověkého Kingdom Come: Deliverance. Titul, na který většina české herní scény upínala zrak, jelikož se po dlouhé době jednalo o velkorozpočtovou AAA hru, která měla ty nejlepší předpoklady vtrhnout za hranice našeho trhu a uspět. A podle toho, že píši tyto řádky, tak onen první díl opravdu uspěl. Kingdom Come: Deliverance i přes počáteční bolesti napříč platformami, byl jednoduše úspěch. Však také do listopadu 2024 se prodalo zhruba 8 milionů kusů a to je naprosto úžasné číslo, když ještě k tomu zvážíme fakt, že pro samotné studio Warhorse (nikoliv pro vývojáře samotné), se jednalo o první počin. Teď už se ale pojďme podívat na to, co nám Warhorse, kteří znatelně od posledního vývoje, co do počtu zaměstnanců narostli, připravili za zážitky a za dobrodružství.
V této recenzi rozhodně nebudu prozrazovat příběh a nebo říkat cokoliv, co by vyzrazovalo něco, co si hra sama nechává pro hráče. Není ale žádným tajemstvím, že příběh plynule navazuje na první KCD a začíná prakticky ihned, co jednička skončí. Znovu se tak dostáváme do kůže Jindřicha ze Skalice, který je spolu s panem Ptáčkem na cestě na hrad Trosky. Hra se nám tak v tuto chvíli přesouvá z oblastí Sázavy, Ratají nad Vltavou nebo třeba Ledečka, na úplně jiná místa, ležící zhruba 100 kilometrů severně od těch původních. Pokud by Vás to zajímalo, tak ze Stříbrné Skalice, odkud pochází právě hlavní hrdina Jindřich, na Trosky je to nějaký 20 hodin chůze.

Kingdom Come: Deliverance 2 je podle očekávání mnohem větší než původní díl, který stále pohání modifikovaný CryEngine, ve kterém jsou vývojáři jako doma. Na konzoli Xbox Series X máte na výběr mezi režimem kvality a výkonu, přičemž režim kvality nabízí 4K při 30 FPS a režim výkonu nabízí dynamické rozlišení při zachování 60 snímků. Já jsem vyzkoušel oba režimy a musím konstatovat, že hra drží stabilní počet snímků a že ani jednou za dobu hraní se mi nestalo, že bych jakkoliv poznal jejich pokles. Jak jsem psal výše, je vidět, že vývojáři jsou na CryEngine zvyklí a mají ho v malíku.
Oproti prvnímu dílu je okamžitě vidět změna. Textury jsou ostré, jednotlivé objekty detailní a vše působí velmi živě. V porovnání s titulem z roku 2018 už nejsou barvy vybledlé, ale právě naopak. Jako by si někdo pohrál s kbelíky barev a doslova jimi celou hru polil. KCD 2 je tak mnohem barvitější, sytější a celkové mi přijde daleko živější než předchůdce. Co rozhodně doznalo výrazných změn, tak to jsou obličeje a vlastně mimika všech postav. Jestli je někde vidět rozdíl, tak právě zde. Veškeré rozhovory, in game cut scény, filmečky mezi hlavními událostmi, interakce lidí na veřejnosti, to všechno doznalo brutálního zlepšení a posunu vpřed. Anglický lipsync sedí na každou postavu jak zadek na hrnec a byla radost sledovat všechny hrané scény. Hra jede plynule a bez jediného zaškobrtnutí i pokud se na obrazovce objevuje větší množství postav.

Abych se ještě na chvíli zastavil u mluveného slova, tak samozřejmě jsem vyzkoušel i český dabing. To, že hry dnes mají české titulky, tak to minimálně na PC nikoho nepřekvapí. Konzole v tomhle mají nevýhodu v podobě velmi striktní politiky a vlastně i celého procesu schvalování. Český dabing však je i v 21. století něco, na co nejsme úplně každý den zvyklí ani na PC a už vůbec ne na konzolích. Nicméně, KCD 2 má oboje a já za tohle tleskám ve stoje a smekám pomyslný klobouk. Český dabing je totiž tady naprosto úžasný, je kompletní a je udělaný s takovou precizností a smyslem pro detail, až mi z toho zůstaly uši stát. A hlášky, kdy stojíte například v kovárně a slyšíte nadávat kováře stylem: „Za*raná práce“ nebo „Železo z*urvený“, tak ty mě nesmírně pobavily. Samozřejmě, jsou tu i v anglickém jazyce a ostatních mutacích, ale přeci jen ta jadrnost a malebnost našeho jazyka, to nikdy neomrzí.
Pojďme se ale teď podívat na to, jaké změny vlastně hra doznala a k sociálnímu životu v KCD 2 se pak vrátíme. Určitě v porovnání s prvním dílem není dvojka žádnou revolucí, spíše bych to nazval velmi precizní evolucí již dobře fungujícího mechanismu. Pokud se podíváme na inventář, tedy na něco, s čím hráč nejvíce pracuje, tak ten doznal změn hlavně v přehlednosti a zjednodušení orientace pro hráče. Jednotlivé položky jsou nyní lépe čitelné, přehlednější a mají větší vliv v rámci statistik. Hra nabízí opět několik vrstev oblečení a zbroje, které si na sebe hráč může obléknout, ale nově také můžete vytvořit tři sety oblečení, dokonce bych řekl outfitů, mezi kterými můžete libovolně přepínat, takže nově odpadá nutnost měnění jednoho kusu oblečení za druhý, třeba když víte, že Vás čeká noční kradmý postup a potřebujete tu kroužkovou zbroj ze sebe shodit.

V původním dílu jste museli po jednom kusu zbroj sundat, nově jen pomocí jednoho tlačítka instantně oblečete Vámi předpřipravený outfit. Tohle je přesně ten druh změny, se kterou budou spokojení jak běžní, tak i zarytí hardcore hráči. Další velmi vítanou a hlavně geniálně jednoduchou změnou je využití opasků. Jistě víte, že v prvním KCD jste museli tak trochu krkolomně (alespoň na gamepadu) přepínat mezi hlavní zbraní, například mečem a zbraní sekundární, tedy lukem a do toho ještě lavírovat mezi štítem a loučí, pokud jste ji měli u sebe. Nově máte možnost podle toho, jaké opasky u sebe máte, tak si zvolit svoji primární a sekundární zbraň, mezi kterými opět můžete na jeden klik přehazovat a to včetně štítu, takže si můžete vytvořit také zbraňové sety a jen pak mezi nimi překlikávat.
Pokud jsme u zbraní, tak rozhodně nesmím zapomenout na zásadní změnu soubojového systému. Vývojáři opustili od možností vést útok z 5 stran, nově jej budete moci vést jen ze čtyř. Má to pomoci k lepší orientaci a pochopení celého soubojového systému. Abych byl upřímný, asi mi to zde bylo jedno, protože si myslím, že jsem i v prvním díle tento systém obstojně zvládl (nikoliv však výborně a už vůbec ne dokonale) a neměl jsem tedy problém ani s jedním. Co jsem určitě poznal je to, že boj ve dvojce je daleko plynulejší a je jedno, jestli mi útočná komba na sebe navazovala nebo ne, měl jsem pocit, že při souboji s protivníkem není protivník v nějaké výhodě. Trošku jsem měl problém s uzamknutím pohledu na daného protivníka. Vždycky, když jsem vykryl jeho perfektní útok, tak se mi ten pohled odemknul a já jsem tak místo protiútoku koukal o 180° úplně někam jinam. Ale věřím, že tohle je ten druh bugu, který vývojáři ihned lehce odstraní. V podstatě jde jenom o to to zaznamenat a obraz si znovu pomocí jednoho stisku páčky uzamknout a můžete zvesela pokračovat v souboji. Pokud ještě chvilku zůstaneme u tématu inventáře, tak je super, že díky opasku se jídlo a různé lahvičky s pitím a lektvary staly ještě o něco více použitelnějšími, jelikož nově hra nabízí okamžité použití daného předmětu. Takže můžete konzumovat jídlo doslova na jedno kliknutí.

Jak už jsem zmínil výše, tak Kingdom Come: Deliverance 2 obsahuje rozsáhlé statistiky nejen hlavní postavy, ale také i jednotlivých předmětů. Tyto statistiky mají přímý vliv na charakter hráče a také na okolní prostředí. Co se týče hráče, tak základní statistiky nebo spíše vlastnosti a stavy jako síla, obratnost, vitalita nebo třeba odpočatost a nasycenost zůstávají. U zbraní, zbroje a jiných druhů oblečení se do statistik pak přidávají hodnoty pro útok, seknutí, bodnutí, krytí, ale také například pro charisma postavy a neméně důležitým prvek pro to, jak Vás okolní prostředí vnímá je procento zakrvácenosti daného předmětu. Samozřejmostí je pak nápaditost a hlučnost Vaší zbroje. Statistik, vlastností a dovedností je zde pak celá řada. Ostřílení hráči zde budou jako doma, ale ani nováčkové se nemusí bát. Ve hře jsou všechny atributy skvěle popsány. Velmi se mi líbí rozšíření možností toho, jak zapůsobit na druhou postavu v rámci rozhovoru.
Nově je v KCD 2 celkem šest schopností hlavní postavy, jak přimět protějšek k nějaké interakci. Ať už jde o přemlouvání, nátlak, ohromení, podmanění, rytířskost a nebo děsivost, každý hráč si zde najde ten svůj pravý styl hraní. Hra toto pojmenovává jako odvozené vlastnosti, což ale není všechno. Pak jsou totiž na řadě dovednosti, jako jezdectví, alchymie, řemeslo, plížení nebo třeba zlodějna, a pijáctví. Celkem těchto dovedností hra nabízí devět a v každé z těchto kategorií se můžete zlepšovat a vybírat pak ještě sub kategorie. Samozřejmostí je pak to, že zlepšovat se můžete i v bojových zdatnostech jako jsou sečné zbraně, těžké a střelné zbraně a nebo také v boji bez zbraně. A to, že jednotlivé perkové body můžete využít pro zlepšení útočných komb, celkem jich je sedm, to snad raději ani nebudu rozepisovat. Zkrátka a dobře, druhý díl dělá čest kategorii žánru RPG a to doslova.
Pojďme se ale teď přesunout k tomu nejdůležitějšímu, jak se hra hraje, jaký je svět druhého dílu a jak vypadá. Oproti předchůdci je dvojka zatraceně velká. Ale není tak velká, abyste měli pocit, že se procházíte pustou krajinou nebo mrtvým herním světem. Ať se jedná o Trosecko nebo o Kutnou Horu, tak ten svět doslova dýchá životem. Uvěřitelným životem, nikoliv nějakou imitací.
Umělý herní svět na mě dýchá mnohem, mnohem víc v porovnání s prvním dílem. Ať už chodíte po městě, polní cestě nebo malinké vesnici, vždy na Vás dýchá atmosféra tehdejší doby a okolí na Vaše činy jasně reaguje. A nejsou to jenom činy, ale obecně Vaše chování a na postavu jako takovou. Jeden příklad detailismu vývojářů. Přijedete koněm do vesnice, jdete například ke kováři a místo toho, aby Váš kůň zmizel kdesi v datových souborech hry a čekal na Vaše zapískání až ho přivoláte zpět, tak kůň se jde napájet z blízkého vědra. Mezitím jste v kovárně, snažíte se ukovat dobrý nůž a jenom z dálky za Vámi slyšíte jak postava procházející kolem zvolá: „No to je ale hnusná herka“. Ano, Šedivka prostě není Železník od Váni nebo Sacamiro od Jana Faltejska. A neodpustím si to, ale uvedu ještě jeden příklad takového hezkého detailu, který ve hře vůbec být nemusel, ale mě se velmi líbí. Asi většina z Vás ví, že očistu můžete provádět třeba v lázních nebo u kádě s vodou. Jelikož můžete mít k dispozici psa, tak v rámci opláchnutí u kádě (je zde nově animace, kdy vidíte svoje ruce, kterými si oplachujete obličej a přivíráte oči!), tak najednou slyšíte, jak vedle Vás cosi mlaská. No ano, pes se postavil na zadní a pije z kádě. Hloupé, jednoduché, ale skvělé. A takovýchto detailů je ve hře stovky.

To, že NPC postavy mají vlastní život a opravdu Vaše činy na ně mají vliv, to tu snad nemusím ani zmiňovat. Otrávíte někomu večeři v kotlíku a do rána je mrtvý. Ukradnete mu z truhly oblečení, nebude ho mít a nebude se moci převléknout a další a další věci. Chcete si vyprat šaty u rybníku? Potřebujete mýdlo. Takže ano, tento herní svět žije, interaguje na Vás a obecně na okolí a je to skvělý pocit. Co se týče vylepšení nebo úprav ve světě oproti prvnímu dílu, tak moc se mi líbí to, že domy, chatrče, pokoje a sklepy už nevypadají tak stroze. Jsou vybavené všemožnými ošatkami, číšemi, jídlem, truhlicemi, truhlami, nářadím a tak dále. Jednoduše, nyní máte pocit, že ty NPC postavy ve svých obydlích skutečně žijí a tráví tam svůj středověký volný čas. Další změnou je to, že už se ne všude zadarmo najíte. V původní hře jsem prakticky nepotřeboval jídlo, pokud jsem nechtěl přistoupit na pravidla hry. Jednoduše jsem zajel k nejbližší hospodě či nějakému táboru a tam venku byl vždy kotlík s jídlem, který se dal konzumovat bez jakéhokoliv postihu. Nově však jídlo můžete konzumovat také, ale je to bráno jako krádež. To samé v táborech a to samé v různých rodinných obydlích. Všude tam je nabrání si lžíce dobré polévky považována za krádež, takže tato nelogičnost je odstraněna.
Lehkou, ale smysluplnou změnou prošly také květiny. V původním díle platilo, že prakticky vše kromě květin podléhalo zkáze. Maso, ovoce, zelenina, ale květiny ne. To se v druhém díle mění, takže pokud chcete, aby Vám nasbírané kopřivy, pampelišky nebo kozlík lékařský vydržely, je potřeba je nechat usušit v sušírně. Jak jednoduchý detail. Co se také oproti jedničce změnilo a znovu přispělo k nastolení skvělé atmosféry je i to, že pokud s některou z postav chcete pouze obchodovat, nemusíte s ní „vstupovat“ do konverzace, ale stačí jednoduchým namířením kurzoru na postavu vybrat rychlé tlačítko pro obchodovat/opravit a ušetříte si tak čas. Podobnou funkci nově využívá také interakce s náhodnými NPC postavami, které prochází kolem Vás a třeba Vás jen pozdraví. Nově můžete díky této featurce odpovědět, pozdravit a jít dál. Lidé se přeci dříve na vesnicích běžně zdravili, ne?

Jistě si teď nyní říkáte, kdy to přijde, kdy se ten Láďa rozepíše ohledně chyb, ohledně glitchů, bugů, špatného gameplaye. No, nemám důvod. Oproti prvnímu KCD jsem na žádnou, opakuji žádnou show-stopper chybu nenarazil. Jednou jsem se propadl do textury, jednou můj kůň dělal mezi stromy kmen a snad jednou mě zazlobil loading. To je vše. Ano, narazil jsem v kovárně na to, že při kování jsem prostrčil meč kovadlinou, ale to nemělo na hru žádný vliv a to se stalo také jedenkrát. Ano, co mě u souboje s nepřítelem občas štvalo bylo to, že hra mi nenabízela „zabití z milosti“, jako v původním díle. Takže když se protivník vzdal, mohl jsem ho nechat utéct, pokračovat v boji nebo ho konfrontovat, ale volba zabití z milosti tu nebyla. Takže jsem většinou vybral možnost pokračovat v boji a kolikrát jsem byl překvapen, jak mi ten neřád ještě ublížil. Hra totiž nepodporovala to, že když protivník byl na kolenou a měl jsem vybrat jednu z možností, nemohl jsem ho seknout a dodělat. Ale jinak si nevybavuji za celou dobu hraní na situaci, která by mi znemožňovala průchod hrou. Takhle vyladěná RPG by se měla dostávat na pulty obchodů.
A tím se dostáváme k tomu, jak se hra hraje, jaký je pocit z ovládání. Abych byl upřímný, tak oproti původnímu dílu jsem žádné změny v rámci ovládání postavy nezaznamenal. Postava skvěla reagovala na mé povely a ať jsem se bil v hospodě s lůzou, nebo bojoval v hustých lesích s lapky nebo jen tak volně se procházel krajinou, vždy jsem měl jenom dobrý pocit z ovládání. Ano, pokud pojedete na koni, to ten rozdíl oproti jedničce znát je. Kůň má nyní lehce pozměněné chování tak, aby se blížilo reálnému chování koně, takže pro rychlý cval budete muset Vašeho parťáka pobídnout vícekrát a i ta sensitivita držení koně se zvýšila. V prvním KCD totiž kůň nereagoval tak citlivě na všechny hráčovy povely. Ale opět to není nic, co by v rámci citlivosti nešlo upravit v menu, nebo si na to během hraní pohodlně zvyknout, já sám jsem nic neupravoval a jednoduše jsem musel dávat pozor, jak pevně držím otěže svého oře. Mile mě pak překvapila přesnost kurzoru například během sbírání bylin na poli nebo předmětů z přeplněných poliček. Kolikrát ve hrách můžete narazit na to, že přes přehršel věci ne a ne kliknout na tu správnou, kdy kurzor přeskakuje z jedné věci na druhou, ale to není případ této hry.

A jak je na tom Kingdom Come: Deliverance 2 s grafickou a zvukovou stránkou? Výše jsem napsal, že hra jede na silně upraveném CryEngine a na Xbox Series X vypadá skvěle. Zkusil jsem oba dva dostupné režimy kvality, trochu kacířsky jsem zůstal po většinu času věrný 4K při 30 FPS, ano já vím, shame on me, ale tak nějak mi seděl nejlépe. Posun oproti prvnímu dílu je tady obrovský. Doslova si vychutnávám každou minutu strávenou ve hře, minimalizuji rychlé přesuny jenom proto, abych se kochal středověkou krajinou. Všechny předměty jsou detailní a ať už se jedná o chleba, zbroj, postavy, zvěř nebo kytky a les, tak je zde vidět, že si vývojáři dali skutečně záležet na každém jednotlivém předmětu. To vše podtrhuje skvělá zvuková stopa, díky které budete přesně vědět, kde nepřítel potichu našlapuje, odkud přesně jede družina na koních nebo odkud z lesa volá nějaká postava o pomoc. Zurčení lesního potoku spolu se zpěvem ptactva Vás nenechá z této středověké simulace ani na vteřinu vypadnout a díky těmto skvělým detailům se dostáváte do naprosté herní imerze.
Jenže, co by to bylo za hru, kdyby i přes veškeré toto pozlátko nebylo o čem vyprávět příběh? Tak to Vám mohu slíbit, že pokud jste hráli první díl, tak i u dvojky budete co se týče příběhu, naprosto spokojeni. Já sám mám moc rád RPG hry a jestli mě něco dokáže vytočit, tak to jsou neustále dokola opakující se úkoly a nebo mise podobného druhu u kterých vidím, že si autoři nedali tu práci, aby ono typické z bodu A do bodu B, udělali nějak rafinovaně, uvěřitelně a zábavně. To ale určitě není problém KCD 2. Já nevím, jak to pan Daniel Vávra a jeho kolegové dělají, ale lepší úkoly, zábavné minihry, strhující vyprávění, zvraty a osudy postav, horko těžko někde najdete. Osobně jsem si myslel, že i přes skvělou jedničku nemůže nikdo na mém žebříčku přeskočit příběh posledního PREY a že to byla jízda. No, tak KCD 2 tuto laťku přeskočilo. V PREY (prosím, srovnávám příběh a formu vyprávění, nikoliv žánr) jsem měl pocit, že každá vedlejší mise je náplní a atraktivností srovnatelná s hlavními úkoly. V tom případě KCD 2 nemá žádnou vedlejší misi a všem misím, úkolů, taskům, je jedno jak to nazvete, věnovali autoři maximální míru snahy a preciznosti. A hlavně, vše dává naprostý smysl, respektive všechny úkony, které ve hře provádíte a nebo je dělají NPC postavy, tak dávají smysl a všechny mají svůj pozitivní nebo negativní dopad. Záměrně nechci více specifikovat na co se můžete těšit, jelikož bych mohl i nevědomky vyzradit něco, co by Vám pak mohlo zkazit zážitek z hraní. Ale jedno Vám řeknu, věřte mi, že budou situace, pasáže, cutscény, kdy si nahlas řeknete: „Wow, cože?!“

Mohl bych dlouze ještě vyprávět o skvělých hercích a jejich umu, o skvělých filmečcích, které doprovází důležité dějové úseky nebo třeba i tom, jak jsem strávil dlouhé desítky minut, možná pár hodin jenom tím, že jsem koval v kovárně meče, podkovy, nože a to jenom pro to, že to byla zábava, nebo jak jsem si brousil ostří na brusném kole, protože jsem prostě mohl. Alchymistický stůl ale raději přenechám zkušenějším, i když mě velmi štve, že zrovna na to nemám trpělivost, protože mi řekněte, kde jinde musíte nasbírat byliny, sehnat vodu nebo víno, umět povařit pomocí přesýpacích hodin, umět se naučit číst, abyste vůbec přečetli recept, nadrtit byliny a tak dále, jenom pro to, abyste si vytvořili lektvar? Nikde.
Pokud jste to vydrželi dočíst až sem, tak Vám všem moc děkuji a pokud hra má nějaké nedostatky nebo spíše neduhy, tak pojďme to probrat nyní. A vlastně ať přemýšlím jak přemýšlím, tak nevím co mám napsat. A vlastně jsem se o toto téma částečně otřel již v úvodu. Ano, hra je graficky nádherná, ostrá a ano, občas bojuje s doskakováním textur v dálce. Občas na popředí jsou předměty ostré a v pozadí jsou trochu máznuté. Párkrát jsem narazil také na to, že v rámci dialogu byla kamera za hráčem, takže vlastně nebere obě diskutující postavy, ale toto se mi stalo minimálně. Úsměvné bylo, když jsem dělal nějaký úkol pro kováře z jedné vesnice, tak po tom, co jsme skončili diskuzi, jsem ještě chtěl opravit zbroj a on na mě: „Co chceš, trhane?“ a přitom mi pár sekund zpátky přál krásný den. Ale toto neberu jako chybu, ale prostě jako něco, co se v otevřeném světě nedá moc dobře uhlídat. Mám také radost, že za celou dobu hraní jsem neměl problém s dokončením úkolů, s ukládáním a načítáním pozic (kromě snad jednoho případu). Znovu upozorňuji, že jsem hrál na konzoli Xbox Series X a na jiných platformách může být stav hry odlišný.
ZÁVĚREM
Co říci závěrem? Snad jen to, že dle mého by byla nesmírná škoda, pokud byste tuhle hru minuli. Za mě se jedná o tak dospělou a nadstandardní hru ve všech kategoriích, že ačkoliv je teprve únor, tak na hru roku tu máme zatraceně těžkou váhu. Kingdom Come: Deliverance 2 není koridorová FPS hra, je to otevřený svět, který Vám dává všechny prostředky k tomu, abyste si ho maximálně užili. Každý hráč může tímto světem projít úplně jinak. Skvělý anglický dabing pak výborně doplňuje ten český, po kterém volalo hodně lidí a já jsem rád, že zde je a že se povedl. Čekali jsme na hru sedm let a toto čekání se vyplatilo. A ještě jedno Vám povím, jiná novodobá RPG by se od vývojářů z Warhorse měla učit.
10/10
Datum vydání: 4. února 2025 – Potřebné místo: 84GB
Distributor ČR: Playman.cz – Česká lokalizace: ANO – český dabing, titulky