The Pathless – Recenze

The Pathless – Recenze

20 prosince, 2020 0 Od Adam Král

Za tu dobu co pro Respawnpoint píši recenze mi pod rukama prošlo několik titulů z vícero herních žánrů. Za sportovní hry to byl druhý Tennis World Tour, za další zase simulátor lovu – pardon, chození – Hunting Simulator 2, nebo i povedená taškařice Fall Guys: Ultimate Knockout. Za sebou odrecenzováno toho tak mám nejen pro RP, ale i pro další weby skutečně dost. Nikdy jsem ale nezažil tak zajímavý, hratelnostně originální a hlavně zábavný titul jako je The Pathless. Nuže, vezměme do ruky luk a toulec se šípy, vrhněme se společně do recenze nejnovějšího počinu studia Giant Squid!

The Pathless je vskutku neobyčejný a nevídaný titul s více méně okoukaným příběhem, který vás ale přesto všechno chytne za srdce. Jste lovcem a přijíždíte na ostrov, v jehož končinách padla před vaším příchodem celá řada hrdinů. Vy se ale přesto nezaleknete a po pár ušlých metrech na vás promluví obrovitý orel. Ten vám řekne, že je třeba v krajích tohoto ostrova posbírat totemy – dále pak amulety – kterými očistíte věže od temnoty, což mu umožní vzlétnout. Docela jednoduchý úkol, ne? Jak už tomu tak bývá, všechno se během okamžiku zamotá a z prostého úkolu se stává honba za porážkou Vraha bohů, jenž navíc zotročil čtyři z dětí výše zmíněného mystického orla. Základní premisu příběhu máme za sebou, pojďme se raději vrhnout na samotnou hratelnost, která totiž tvoří jádro celého titulu.

Na začátek musím uvést, že i když se může zdát, že Giant Squid snad jen okopírovali věže od Ubisoftu, není tomu tak. Každou věž čistíte sice stejným způsobem, to ano – prostě k ní přijdete, vložíte do srdce amulet ve tvaru orla a frčíte dál. Amulety je možné získat skrze plnění různorodých hádanek, přičemž některé byly na můj vkus až příliš jednoduché. Zasloužily by si větší komplexnost. Kreslená grafika ve mě ale evokovala dojem, že je to tak schválně a že je hra určena dětskému publiku. Támhle jsem musel prostřelit tři kruhy a zapálit tak pochodeň, tady zase si nechat dopravit do nejvyššího patra věže kámen. Prostě jsem vytáhnul mobilní telefon a za poplatek si nechal shodit suroviny – moment, to bylo vlastně v jiném titulu. V případě The Pathless jsem dostal do rukou asi toho nejroztomilejšího orla v dějinách videoherní historie! Nejenom že vypadá krásně a je užitečný právě pro nošení různých předmětů, ale k vašemu možnému údivu jste vlastně rádi když je poraněný. To si jej pak vezmete na ramena a pohyby gamepadu ho očistíte a ošetříte, přitom si budete říkat: “Ňuňu, ty seš ale roztomilej!”

Opusťme trochu od hádanek, protože ty v hratelnostní části hrají druhé housle. To, co budete dělat nejvíce asi kdejaký lenoch neocení – nejčastěji budete totiž běhat. Svět The Pathless je totiž podstatně velký. Ale nebojte, pohyb po mapě nezabere mnoho času. Pohyb po mapě lze totiž podstatně urychlit a to využitím super rychlosti, která je ale závislá na vaší výdrži. Tu lze ale celkem bezpečně doplňovat střelbou na terče. Dualshock 4 ovladač vám ještě zásah prosimuluje do vašich rukou skrze vibračních motorů, což vás více uvede do dění. Umím si představit, že tento pocit by vám ještě umocnilo hraní na Playstation 5 s použitím ovladače DualSense. Pokud váš šíp vystřelený z luku dobře načasujete, získáte i menší bonus a pokud před zásahem vyskočíte získáte další bonus, přičemž jste následně katapultováni ještě o něco výše. Nejde jen o funkční mechaniku, ale i zatraceně stylovou záležitost. Systém míření je pak podobný tomu z Crackdown 3, tedy míření je automatické a jde zde tedy skutečně hlavně o vhodné načasování.

Vše, co jsem doposud popisoval může působit velice prostě, ale hra se snaží působit zejména na vaše emoce a to svou unikátní atmosférou, která by se dala krájet a skvěle ji podtrhuje také opravdu povedený soundtrack. Ten se dynamicky mění podle toho jestli běžíte, plachtíte ve větru, nebo si to rozdáváte s nějakým bossem. Ty ve hře najdete celkem čtyři, jenž představují jednotlivé zotročené děti onoho mystického velkého orla, přičemž každý z nich je svým způsobem unikátem. Cesta k nim je ale vždy stejná – očistíte pár věží a tím spustíte speciální sekvenci. V ní se snažíte dostat ke svému orlovi a očistit tak oblast – v tom se vám postaví do cesty onen boss a snaží se vám ve vašem snažení zabránit. Po úspěšném střetnutí se ale on stává kořistí a vy lovcem. Chvíli ho naháníte a to do chvíle, než se přesunete do arény, kde se ním střetnete v souboji. Tento boj vždy probíhá trochu odlišně, na soupeře platí trochu jiná taktika a občas dojde i na speciální události, které celý souboj trochu ozvláštní.

Poté co bosse porazíte, oblast je vyčištěná a vy můžete dokončit ty hadánky, které vám předtím unikly. Pohybovat se budete celkem po čtyřech různých krajinách, jenž jsou tvořeny lesem v kombinaci s horami, další pak větrné sněhem zaváté pláně, a tak podobně. To nejdůležitější je, že každá krajina ve vás probouzí trochu jiné pocity. Co jsem si tak počítal, každá z lokalit mi zabrala něco okolo dvou hodin, což není vůbec špatné – hra má tak herní dobu mezi 7 až 8 hodinami. Pokud by se jednalo o 30ti hodinovou záležitost, je fakt, že po přibližně polovině by mě mechaniky přestali bavit, v tomhle případě to ale vůbec nevadí a nějaký pocit de javu se u mě nedostavil.

Narovinu. Přede mnou stála asi jedna z nejlepších her letošního roku, kterou jsem měl tu čest hrát. Psát tuto recenzi byla radost a hraní tohoto titulu ještě větší. Trochu zmateně přemýšlím, co bych měl na hře vytknout, protože toho opravdu není moc. Soundtrack je úžasný, gameplay zábavný a to je to hlavní. Propady framratu jsem nezaznamenal na základní PS4 žádné, bugy taky ne. Vzhledem k tomu, že ve hře nejde zemřít, načítací obrazovky byly omezeny jen její spuštění. Pokud by mi tak někdo položil otázku: “Mám si The Pathless koupit?”, moje odpověď bude jasná. “Kup”. Jako vánoční dárek? Skvělý nápad. Možná jedinou překážkou může kratší herní doba – s tím se ale počítá, zvláště, když jde o indie tituly. U těch je delší herní čas vzácnější. The Pathless jednoznačně útočí na naší emocionální rovinu a jde mu to perfektně a vlastně víc o té hře není ani potřeba vědět.


ZÁVĚREM

Jsem toho názoru, že kdyby The Pathless mohlo být ještě v tomto roce zařazeno do kategorie Indie hra roku na The Game Awards 2020, vyhrálo na plné čáře. Úžasná hratelnost v kombinaci skvělým soundtrackem a silnou emotivní rovinou je prostě kumšt a mě si hned získala. Dokonce tak moc, že jsem hru pro jistotu dohrál dvakrát. Můj verdikt tak je tedy prostý: The Pathless je v žánru indie her téměř vybroušeným diamantem, jehož nedostatky jsou skutečně malicherné, a určitě by jste jej neměli minout!

Datum vydání: 12. listopadu 2020 – Potřebné místo na disku: 15GB
Distributor ČR: HYPE.cz