Tlapková patrola, správný směr vždy mají. V Adventure Bay může nastat problém zlý. Ryder a tlapkový tým všechno zachrání. Marshall, Rubble, Chase, Rocky, Zuma, Skye. Znělka, kterou miluje téměř každé malé dítě, a skoro každý rodič jí nemůže už pomalu ani slyšet. Tlapková patrola a štěňata, která si dokáží poradit s jakýmkoli problémem, se stali celosvětovým hitem. Dnešní děti ji tak naprosto zbožňuji. Nosí oblečení se svými psími hrdiny, hrají s hračkami s touto licencí a tak dále. Není tedy žádným překvapením, že na motivy tohoto pohádkového seriálu vznikla již v pořadí druhá videohra, nesoucí jméno PAW Patrol: Mighty Pups Save Adventure Bay. Jelikož je hra určená především pro malé děti, tak jsem si pozval na pomoct odborníka na slovo vzatého. Mého pětiletého synka. Patrolu zná jako nikdo jiný. Proto je logické, že by se tato recenze bez něj neobešla. V recenzi budu popisovat nejen své pocity, a dojmy ze hry, ale také mého odborníka.
Dějově hra částečně čerpá ze seriálového dílu, ve kterém do Adventure Bay dopadne meteorit. Celý tým tlapek je přivolán, aby se postaral nejen o následky jeho dopadu, ale i meteorit samotný. Avšak poté, co k náš hrdinný tým k němu přiblíží, zjeví se oslňující záře. Díky ní všechny Tlapky dostanou super schopnosti. Rubble má super sílu, Zuma umí z tlapek chrlit vodu a tak dále. Z obyčejných psých záchranářů se tak stává tým superhrdinů se schopnostmi, které přesně vystihují profesionální zaměření každého jednotlivce. Naši oblíbení psíci ale nejsou jediní obdaření speciálními schopnostmi. Na blízku záře se ocitá i Harold. Velmi chytré dítě, které se následně stává hlavním padouchem nové hry.
Celá hra je designovaná tak, že u každé nové mise máte pocit, jako byste se koukali na novou seriálovou epizodu. Vše začíná svoláním všech tlapek do centrály velitelem Ryderem, jenž jim následně pomocí velké obrazovky a tlappedu vysvětlí jaký problém nastal, a zároveň zvolí tlapky, které půjdou do akce. Pokaždé jsou zvoleni minimálně dva psí hrdinové, kteří nastoupí do akce. PAW Patrol: Mighty Pups Save Adventure Bay je 3D plošinovkou v naprosto jednoduchém stylu. Každý průchod úrovní je kromě vyhledání správné cesty vpřed ještě obohacen o sbírání pamlsků a odznaků. Sem tam pak dojde na minihry ve formě quick-time eventů. Důraz na dětské publikum je skutečně velký. Nenaleznete tu žádnou možnost jak přijít o život a chybovost v postupu je prakticky nemožná. Maximálně se může stát, že se zapomene sebrat nějaká ta psí mlska.
Nyní přichází první odborník, můj starší syn, s naprostou radostí bere ovladač do ruky. Hru jsem spustil, a začal jsem ho pozorovat jako laboratorní myš, jelikož jsem mu nedal žádné instrukce. Zajímalo mě, jak si s tím sám poradí. Po načtení hry se na scéně objevily tlapky, a s nimi nadšení a radost. Během briefingu ho ihned zarazila jedna věc. Tlapky nemluví, ani neštěkají. Jediná, tím myslím naprosto jediná, postava, která je ve hře osazena dabingem, je velitel Ryder. Přece jen tlapky jsou hlavním tahounem, nikoliv velitel, který zde slouží jen jako HUB pro rozdávání úkolů. Může se zdát, že se nejedná o nic zásadního, ale absence dabingu hlavních postav nejen velice zamrzí, ale je zároveň zcela nepochopitelná.
Po seznámení s misí a výběrem tlapek potřebných k úspěšnému zvládnutí problému, se jde do akce. Je nutno zmínit, že tlapky vybírá velitel Ryder, nikoli hráč. Jak už jsem jednou zmínil, tak v každé misi máte k dispozici dva hrdiny, což mého syna potěšilo. Mezi tlapkami jde během mise libovolně přepínat. Pro mě, z pohledu rodiče, je to skvělá funkce, jelikož každé dítě má rádo jinou tlapku. Myslím, že takto to ale funguje se všemi našimi dětskými hrdiny. (Vezměte si takové Power Rangers, *smích*- poznámka redakce) S výběrem hrdiny se také pojí fakt, že mlsky, které se ve hře sbírají, mění barvu tak, aby odpovídaly vybrané tlapce. Je to detail, který na hratelnosti nic nemění, ale děti může potěšit.
Samotná hratelnost si nezakládá na nějaké velké robustnosti, či inovacích. Hráč má po celou dobu k dispozici nápovědu, která přesně říká, co se má udělat, aby bylo možné pokračovat. Pokud se to delší dobu nedaří, objeví se na obrazovce Ryder a přesně vysvětlí úkon, který je potřebný udělat. Jenže pokud hráč nemluví anglicky, a počítejme, že většina dětí ve věku, na který je titul cílen nemluví, tak to jaksi postrádá významu. Já ale musím uznat, že nápovědy jsou opravdu dobře zpracované. Mému synovi se ale během hraní prakticky nestalo, že by nevěděl, co má dělat. Nápověda se tak minimálně v jeho případě stává tak trochu zbytečnou. I když nikdy neříkej nikdy. Mohou se najít děti, které pomoc potřebovat budou. Obecně se však ví, že dětem videohry dělají menší problémy než dospělým, tak nějak se ve všem nesnaží hledat něco, co tam není.
Velkým neduhem, kterým hra trpí, je kamera. Nelze s ní jakkoli otáčet, ani manipulovat. To hráče občas dostává do nepříjemných situací, kdy se mu tlapka prostě a jednoduše ztratí. Na obrazovce se sice objeví barevná silueta, aby zde byla alespoň představa, kde se štěně nachází, ale mému synovi to dělalo problém. Jednoduše nevěděl, kde je. Chápu, hra je dělá pro děti, tudíž ovládaní musí být zkrátka co nejjednodušší. Já si i přesto myslím, že by ve hře měla být možnost pootočit si s kamerou, alespoň kolem dokola.
Celá kampaň se dá projít v kooperativním režimu. Nejde však o klasický splitscreen, jelikož obrazovka se nijak nerozděluje. Oba se musí pohybovat v jednom zorném poli. S čímž se pojí nepříjemný fakt, že hráči musí být relativně blízko sebe a jsou tak lapení v neviditelném kruhu, který jim znemožňuje se pohybovat odděleně. To dokáže zážitek z kooperace pěkně znepříjemnit. Obzvláště, když délka kampaně není vůbec upokojující. K dispozici je pouze sedmi misi, to opravdu není mnoho. Synovi to ze začátku nevadilo, ale když hrál neustále to samé dokola, tak ho to přestalo bavit. Nezachránili to ani postupně se odemykající mini mise. Vlastně se není čemu divit. Například já jsem schopen hru i s mini hrami uhrát přibližně za 4 až 5 hodin. Mé laboratorní myšce to trvalo tak 12. Sice to je dvojnásobek, ale nelze říct, že by se nenašlo dětské publikum, které to dohraje za přibližně stejný čas jako já. To vzhledem k ceně hry není příliš uspokojivé.
Upřímně mě hrozně mrzí, že o této hře nemůžu říct více dobrého. Neustále mě jímal pocit, že vývojáři sázeli na značku a hru neuvěřitelně odfláknuli, či jak se říká, sešili horkou jehlou. Přitom kdyby misí bylo víc a byly delší, navazovali by na sebe, byl v nich přítomen dabing, a design byl o něco nápaditější, tak by výsledná známka mohla být podstatně vyšší. Ale kdyby jsou jen kdyby. Hra nabízí neadekvátně málo obsahu, za cenu, s níž jde s kůží na trh. Malé dítě bude samozřejmě nadšené z toho, že se může se svými tlapkami vydat na pár dobrodružství, jenže to nevydrží dlouho. Hrát dokola sedm stále stejných misí, se jednoduše rychle omrzí
ZÁVĚREM
PAW Patrol: Mighty Pups Save Adventure Bay na první pohled potěší všechny naše ratolesti, ale v záchvěvu nadšení se skrývá hořká pravda. Tedy titul, který až moc sází na svou licenci, že zapomněl na to nejdůležitější na obsah, který zde rozhodně neodpovídá ceně.
Datum vydání: 6. listopadu 2020
Distributor ČR: CENEGA Czech
1 thought on “PAW Patrol: Mighty Pups Save Adventure Bay – Recenze”