Vždycky, když jsem ve svém dětství něco ne moc zajímavého dostal od svých rodičů za dárek, řekli mi jednu jedinou větu: „darovanému koni na zuby nehleď“. Tím pokaždé skončili svou rozpravu, neboť já chtěl okamžitou výměnu dárku. Pokud to také znáte, moc dobře víte, o čem teď vlastně píšu. Co je zdarma, nemá se kritizovat. Byť se jedná o ne úplně ohromující záležitost, o níž byste si pak ve třídě či v pracovním kolektivu o pauzu na jídlo zdlouhavě povídali. Takovou mou první vlaštovkou, proč jít zkoušet Free to play tituly, byla Where Winds Meet, která dopadla až na šílené fps propady hodně pozitivně. Dalším byla mobilní hra Resident Evil Survival, který nepotřeboval absolutně žádné poplatky, každopádně stavět baráky či podnikat výpravy bylo velmi omezeno. Jak na počet jednotek jednotlivých stavebních projektů, tak i času k jejich finálnímu dokončení. Pokud jste si počkali, nemuseli jste ze své peněženky platit ani jednu jedinou korunu. Trvalo to déle, přesto to byla zábava, za níž ve finále neutratíte ani jednu jedinou korunu českou. Před pár dny jsem brouzdal PS Store, hledal nějaké zajímavé kousky do své rubriky Herní Tip Týdne, kde se snažím přinést něco za pár korun, co vydrží alespoň deset hodin kvalitní zábavy. Nic moc nikde nebylo, zkusil jsem se na socku (holt výplata daleko, po Fatal Frame 2 Remake se mi na týden otevřelo prázdné videoherní okno) najít v sekci za 0,- Kč něco, co by se dalo zahrát i kdyby na hodinu. Hle – vykoukla na mě úplně čerstvá novinka The Seven Deadly Sins: Origin, která je výhradně pro PlayStation 5, má japonský či korejský dabing, neplatí se ani koruna a vlastně je nádherná. Na první, druhý i třetí pohled to, co jsem teď napsal, platí. Na ten čtvrtý se začínají objevovat první mráčky. Možná si bude lepší vzít deštník, protože i když se podíváte z okna a venku je vysluněný, krásný den, vše se může během pár hodin zásadně změnit k nepoznání.
První pozitivní zpráva je, že do šedesáti pěti procent příběhu nemusíte platit ani korunu, ale u některých bossů si výrazně máknete. Vzhledem k tomu, že je sice tento titul zdarma, jsou přítomny mikrotransakce. Obří množství všeho možného. Nejde ale o kosmetické úpravy, ale vyloženě stěžejní zásady do celkové hratelnosti, kdy si můžete koupit lepší zbroj, vylepšení pro vaši postavu či stavební stoly pro další vybavení. Pokud odmítnete zaplatit, patnáct hodin vyjma třech bossů nebudete mít absolutně žádný problém. Naprosto klidný, pohodový průchod. Pak to však přijde – celková obtížnost je nízká, hra je vytvořena očividně pro všechny věkové skupiny i pohlaví. Jenže vývojáři potřebují být z něčeho živí, takže si řekli, proč to trochu nepodojit. Na můj vkus udělali slušný podraz, protože vás nikdo předem neinformuje o skutečnosti, že po čtvrtém aktu (z celkových jedenácti) na vás z ničeho nic vyskočí ultra obtížný boss, který dá zabrat více než ty z Dark Souls, Elden Ring či jim obdobných. Věřte mi, vylepšoval jsem úplně všechno, co šlo, dělal nepovinné aktivity, vedlejší questy, dungeony, arény s bossy – vše, abych neměl v žádném bodě svého průchodu absolutně žádnou starost. Pak přišla ledová sprcha, já si náhle uvědomil, že se zde nakonec bude muset platit nebo zdlouhavé hodiny či desítky hodin chodit po krajině, hledat materiál (padá třeba z konkrétních NPC, ale jednou za dlouhý čas) k upgradeům. Vylepšovat se dá totiž hodně věcí. Od všech tří zbraní všech čtyř hrdinů, co máte v partě, přes zbroj, speciální zlepšení útoků, zdraví, boje či dalších atributů. Je toho extrémní množství. Hračičky si zde neskutečně vyblbnou, ostatní budou asi ze začátku v šoku, co vše se musí zdokonalit, aby šly porážet příběhové bossy či ti náhodní, rozesetí po celém světě.
Pokud si říkáte, proč jsou tu obrázky ze získávání trofejí, není to kvůli mé lenosti jít po regionu, fotit vše pěkné a následně se o to s vámi podělit. Po patnácti hodinách průchodu, když jsem zkoušel v jedné části pouště ve věznici tamního záporáka, mě napadlo přizvat další spoluhráče do týmu. To byl nápad! Když si odmyslím, že hra neustála v tomto bodě (hraní ve více hráčích) neustále padala, stalo se mi ve finále něco, co jsem doopravdy nečekal – prostě se mi bugla po smrti u bosse a nejde se vrátit zpět do světa. Postava mi leží mrtvá na zemi a nemohu se dostat ani do menu. Nefunguje absolutně nic. Nic! Tím mi skončil herní zážitek, bůh ví, jestli to vývojáři podchytí, opraví. Kdy taky? Týden, měsíc? Abych mohl z The Seven Deadly Sins: Origin co nejvíce předat vám všem, strávil jsem nad ní minulou celou noc, na chvíli spánek, následně opět pokročit v ději dál. Pak to přišlo, já tím pádem musel skončit. Upřímně, pokud bych tento titul nevypnul právě kvůli bugu, určitě by to bylo kvůli uměle nastavené vysoké obtížnosti, která je záměrná, aby uživatelé museli koupit za své reálné peníze lepší vybavení. Stojí to za to? Ano i ne. Také je otázkou, kolik u sebe máte zrovna peněz. Jde utratit desítky korun, ale i třeba skoro dva tisíce. Bez mrknutí oka. Hra není tak špatná, aby tam lidé své úspory neházeli. Za mě by bylo asi lepší si produkt rovnou koupit, měl bych pak jistotu, že bude hratelnostně vyladěný, aby šel dohrát bez dalších skrytých poplatků.
Představte si situaci, kdy objevíte celkem slušnou hru, jež vám rovnou padne do oka, dobře se hraje, má zajímavý styl i koncept, strávíte u ní klidně těch patnáct, šestnáct i dvacet hodin, objevíte si celý svět, projdete kompletně všechny regiony (vyjma závěrečných lokací), splníte několik příběhových aktů i vyšší desítky vedlejších úkolů, abyste nakonec zamrzli na nedohratelném bossovi (pro snadný postup si musíte zaplatit) či na nějakém dost podlém bugu. Stráveného času nelituji, ale má to vůbec smysl? Cpát do toho i těch dvacet, pětadvacet hodin detailního prolézání krajiny, abyste pak zjistili, že si buď musíte zaplatit nebo čekat, než vývojář zjistí o vašem záseku v on-line plnění questu. Zdali vůbec. Je to tedy pěkně k nakrknutí (použil bych úplně jiný termín, ale redakce by asi z toho výraziva nebyla moc nadšená). Ani nevím, kam napsat či nahlásit tu chybu. Asi nikam. Zkusím to za několik hodin, ale vidím to bledě. Asi si říkáte, proč ten pitomec si prostě nenahraje dřívější uloženou pozici, duuuh? No, hra vám veškerý postup ukládá sama instantně – okamžitě. Umřete na bossovi, zůstanete hodně blízko něho. Většinou však u bodu rychlého cestování. Jenže to platí pro off-line mód, já hňup šel do multiplayeru, abych si ho důkladně vyzkoušel a mohl tak podat co nejdetailnější analýzu. Dopadlo to tak, že mám zaseknutou postavu u sochy s léčením, je na zemi, nehýbe se, nereaguje. Menu otevřít nejde. Mohu jen vypnout hru. Nic víc, nic míň. Chyba nahlásit nejde, hra nespadla. Běží, jen s hlavním hrdinou nejde absolutně pohnout. Upřímně – jestli jste čekali lehčího bosse, pokud budete ve dvou až pěti lidech v jedné partě, musím vás všechny zklamat. Ve dvou jsme mu ubrali naprosté prd, ještě větší nic, než kdybych do něho bušil sám v off-line režimu. The Seven Deadly Sins: Origin nemá zdaleka vychytané všechny mouchy a za mě asi měla jít čistě do beta verze než do ostrého „prodeje“.
Všude klid!
Co mě ihned na The Seven Deadly Sins: Origin naprosto očarovalo, bylo audiovizuální zpracování i svět, v němž strávíte klidně až šedesát hodin čistého času. První mínus už zkraje (zároveň také zklamání) je lákání tvůrců na režim přímo pro PlayStation 5 PRO. Nazvali ho podle koncovky této konzole, měl by být tedy ultimátní zážitek. Není. V otevřeném světě titul běží mezi třiceti až šedesáti snímky za sekundu. Neustále fps kolísají, až jsem to prostě nevydržel, přepnul do režimu Balanced, jež snímky dokáže povětšinou (když nepočítám drobné záškuby) udržet na těch stabilních, pevných šedesáti. Grafické zpracování je kouzelně nádherné, stylizací je podobná třeba jednomu dílu Prince of Persia či Ultimate Spider-man. Jedná se o termín Cel-shaded, má ho také třeba Borderlands či Persona. Úvodní region je krásně dětský les, plný vlkodlaků, zlých hub či jiné havěti. Když se procházíte, ihned zapomenete na svého šéfa jménem Kamil, kterého však za jeho zády nazýváte debil. Štve vás vaše práce, učitelé či kolektiv, v němž musíte fungovat? Antidepresiva vynechte (pozn. autora: nejedná se o jakékoliv navádění k vysazení léků!), stáhněte si zcela zdarma The Seven Deadly Sins: Origin, ponořte se do hloubi první oblasti a jen si užívejte klasickou RPG plnou hrdinů, lesních víl, zloduchů kousek od vašeho království. Ano, hrad patří rodině hlavního hrdiny, kluka, jenž chce zažít pořádné dobrodružství, přizve si partu kamarádů a jdou objevovat záhady místního světa. Ozvučení je také parádní, protože dokonale rezonuje s okolním prostředím. Hudba je spíše nenáročná, odpočinková, dětská. Perfektně zapadne do celkové atmosféry, která je alespoň první hodiny naprosto špičková. Procházíte se světem, objevujete skryté jeskyně, kde číhají nebezpeční bossové, z nichž padá vždycky kvalitní loot. Mapa světa je za mě doslova gigantická, možná to nakonec škodí hře víc, než by bylo třeba, protože vlastně děláte neustále to stejné – chodíte, jedním tlačítkem zabíjíte monstra a používáte speciální útoky. Časem se to dost omrzí, protože kdyby byla celková délka na těch deset hodin, bylo by to spíše ku prospěchu. Vývojáři se neměli pouštět do tak velkého projektu, vůbec nebylo dobré ho pouštět ven, když ještě nejsou vychytané všechny mouchy. Raději měli titul vydat v daleko omezenějším rozsahu (klidně jen první čtvrtina hry), což beztak dělá ohromný kus rozlohy. Pak by nenastal onen pocit stereotypu, jež jsem prostě po dvou dnech nonstop hraní začínal mít. Do toho následně přišla hardcore obtížnost u několika bossů, aby u následujících opět spadla na úsměvnou hranici.
Co se stalo konkrétně mně, byl jeden hlavní záporák na opuštěném ostrově na konci, tuším, čtvrtého aktu. Do té doby naprosto snadný, bezproblémový průchod. Najednou extrémní skok! Co jsem dokázal dát napoprvé, bez zásadního zpocení se, se zde protáhlo asi na dvanáct pokusů, tunu všelijakých vylepšeních. Nakonec boss padl, což o hodinu později mě celkem rozesmálo. V dolech na mě vyskočil další z nich, já měl půlku zdraví (nečekal jsem, že tam něco bude) a padl na první pokus. Buď je obtížnost uměle zvyšovaná, aby člověk prostě musel zaplatit za potřebné zbraně či vybavení nebo ji tvůrci ještě nemají řádně vyladěnou. Od toho jsou ale tzv. Early Access vstupy, které dávají okamžitou zpětnou vazbu. Jediná má odezva byla, když mi hra asi pětkrát či šestkrát spadla, já měl následně možnost tuto chybu nahlásit. Je to stále takové nedodělané, já od stažení hry před pár dny zaregistroval asi tři obrovské opravné balíčky. Z toho se dá už něco dedukovat. Je tam chyb jako máku na poli – hodně! Buďte na to připravení, ale pokud si titul zkusíte až po přečtení mé recenze, většina věcí by snad měla už být vyladěná. Snad kromě mého bugu, kdy ležím na zemi v klinické smrti bez známek života a možnosti se, jakkoliv pohnout. Achjo! Upřímně jsem zvědavý, co s tím jako udělají, protože pokud se to nezlepší, nepůjde pokračovat dál. Vůbec. Leda začít novou hru, ale kdo by to proboha po patnácti hodinách a pokořených dvou třetinách příběhu udělal, že? Risk je zisk, zkuste si to, třeba vás to nepotká. Něco podobného se mi vlastně stalo ve Final Fantasy 15, kdy mi chyba v ukládání úplně rozhodila veškerý dosavadní end game pokrok. Už nešlo nic načíst.
Buch ho, parchanta!
Tím, že se jedná o klasické japonské RPG, čekají vás ulítlé postavy, hlášky, gagy či dětinské chování protagonistů. Zároveň i zase až moc přehnaně hrdinské. Princip The Seven Deadly Sins: Origin je ve svém jádru poměrně primitivní: jste princ říše, chcete zažít se svými kamarády dobrodružství a v lese objevíte záhadnou nákazu, jež vás následně zavede do kouzelné říše lesních víl. Krajina je obrovská, regiony ještě větší. Mapa obsahuje desítky až stovky různých terciálních rébusů, dobrovolných bossů k pokoření, sekundární úkoly i ty příběhové. Je toho hodně, ale časem vás to trochu i omrzí. Snažíte se vylepšovat si všechny postavy (v jedné partě můžete mít až čtyři), jejich zbraně, zbroj i kouzla. Můžete rybařit, vařit, pomáhat v rámci vedlejších misí místním obyvatelům s jejich problémy. Někdo potřebuje najít hračku, jiný speciální minerály pro svá kouzla, další zase suroviny pro oběd. Samozřejmě jsou tu i vážnější dějové linky, nemusíte se strachovat. Dá se zde i potápět, na mořském dně objevovat skryté poklady. Pokud milujete piráty, můžete ovládat i svůj koráb a s ním křížit místní vody. Je toho opravdu hodně. Za nic z toho nemusíte zaplatit ani jednu jedinou korunu českou. Vše je přístupné, bez poplatku. I kdyby vám nešel pokořit onen zbytečně těžký boss, protože zrovna nemáte u sebe moc peněz, aktivit je tu tolik, že se můžete přesunout jinam. Chodit po okolí, objevovat krásy místního světa. Jen je otázka, zdali tento obsah vydrží více jak dvacet hodin herní doby. Pokud nic delšího ani nehledáte, máte vlastně hru snů. Je zdarma, obsahově stále kvalitní. Hratelnostně bych ji přirovnal k Lost Soul Aside, který také nonstop mlácením jednoho tlačítka (za doprovodu speciálních útoků) ztrácel na své zajímavosti právě svou délkou. Oproti té nejlepší konkurenci v daném žánru si, myslím, že oba tyto zmíněné tituly ztrácí dech, ale rozhodně neběží někde vzadu. Naopak si drží nějaké desáté místo, což je stále vynikající.
ZÁVĚREM
The Seven Deadly Sins: Origin je japonské RPG, bez anglického dabingu, má však alespoň titulky. Jedná se o nadprůměrné RPG, kde se pohybujete v krásném, gigantickém, kouzelném světě, objevujete jeho krásy. Porážíte místní monstra, bosse či řešíte rébusy. Nebo si jen rybaříte. Většina aktivit je zcela zdarma, platí se však za lepší vybavení, které dokáže následný postup extrémně ulehčit. Já bez jediného poplatku došel až na šedesát procent dějové linky, třikrát jsem se pořádně zapotil. Na úrovni Dark Souls. Hra je však koncipovaná spíše pro děti, povětšinou je tak obtížnost úplně jednoduchá. Kromě primárních úkolů obsahuje také desítky těch sekundárních – vedlejších. Zcela zdarma. Mě v dalším průchodu zastavil dost nepříjemný bug, kvůli kterému se asi již dále nehnu. První bod strhávám za stále dost zabugovaný titul, který často padá, obsahuje i end game chybu, která je de facto konečná. Druhý bod strhávám za špatnou optimalizaci režimu PRO, jež je navíc přímo pro tuto konzoli vývojáři vysoce doporučen. Třetí pak na do deseti hodin nastupující stereotyp, který se dal vyřešit kratší délkou. Stále však myslete na to, že jsem nezaplatil ani halíř, The Seven Deadly Sins: Origin jsem si dost užil. Bavil mě, ale na svou elitní konkurenci bohužel nemá. Každopádně stojí hned za ní a drze jí dýchá na krk. Já mohu tuto hru jen doporučit, pokud máte štědré rodiče nebo přístup k jejich kreditní kartě (pozn. autora: jedná se jen o nadsázku, v žádném případě se nejedná o jakékoliv navádění k čemukoliv), určitě si zakupte lepší meče, brnění či perky pro speciální atributy. Nemá cenu se zbytečně potit, protože vývojáři beztak věděli, že pokud vydržíte do půlky, už prostě něco ze své kapsy pustíte.
UPDATE: po pár dnech vyšel opravný balíček, který mě naštěstí vrátil zpět do hlavní mapy. Vše je tedy ok, proto jsem mohl udělat lepší fotky ze všech regionů.
7/10
Testovaná verze: Playstation 5 Pro / Datum vydání: 16. března 2026 / Potřebné místo: 30GB / Distributor ČR: N/A / Česká lokalizace: NE
Leave a Reply