Against the Moon – Recenze
23 března, 2021Tahové strategie na způsob hry Hearthstone, Runetera či Teamfight Tactics byly vždycky jedny z mých oblíbených her. Against the Moon je těmto hrám blíže, než se zdá, ale přesto se v mnohém odlišuje. Hra vytvořená tvůrci z herního studia Code Heretic a vydaná společností Black Tower poprvé spatřila světlo světa koncem září roku 2020. Já osobně jsem měla možnost si zahrát aktuální verzi. Against the Moon je tedy vědecko-fantastická strategie, zasazená do, dalo by se říct, post-apokalyptické doby. Titul je k dispozici na PC, Xbox, Playstation a Nintendo Switch.
Když hru zapnete, máte před sebou herní plochu nebo bojiště, chcete-li. Bojiště je rozděleno na tři řady, s tím že jedna polovina patří vám a druhá polovina patří soupeři. Ve vašem balíčku máte k dispozici nějaké bojové jednotky a speciální magica schopnosti. Mezi takzvané magica schopnosti patří všechno možné, například to je přímý útok na soupeřovo vůdce, snížení útoku nepřátelských jednotek, nahodilé líznutí z vašeho balíčku, získání jedné energie navíc, či zneškodnění nepřítele. Vaším cílem je zničit hlavní charakter nepřátelských jednotek dřív, než zničí ten váš.
Hratelnost by se dala připodobnit na něco mezi Runeterou a Teamfight Tactics. Hrajete s charaktery, ne s kartami, a velmi záleží na rozmístění vašich jednotek. Takže pokud dáte svoje nejsilnější bojovníky na prostřední linku, nejvíce poškození obdrží jenom nepřátelé naproti. Pokud je váš útok větší než množství života nepřátelských jednotek v jedné řadě, přebytečné poškození obdrží velitel. Každá jednotka má jinou sílu útoku a množství životů s tím, že jejich umístěním chráníte takzvanou Arx, bohyni posledního lidského města, což je váš hlavní charakter. V jednom kole máte určité množství takzvané Lumy, za kterou si kupujete možnost použití daných jednotek, čím silnější postava, tím více Lumy musíte využít. Také na konci každého kola dostanete jednu energii, která se dá využít na ultimátní schopnosti Arx a Ultori, což jsou vaši hlavní hrdinové. Hra je velice dobře vyvážená, co se týče obtížnosti jednotlivých misí. Žádná z her není jednoduchá, všechny jsou nějakým způsobem náročné a nutí vás zapojit mozek, ale zároveň vás neustálé prohry nerozčilují, spíše motivují.
I přes povahu této strategie, vývojáři do hry zakomponovali také příběh. Ten sice není vůbec tím hlavním aspektem, ale dobrým doplňkem celkové atmosféry. Vysvětlit ho je však složitější, příběh totiž působí velmi abstraktně a spousta situací není pořádně vysvětlena. Skoro jako kdyby vývojáři chtěli, abychom si věci trošičku domýšleli. Co vám ale mohu povědět je toto – příběh se odehrává v době, kdy lidstvo bojuje o své přežití. Hlavními nepřáteli jsou zrůdná monstra, která z nějakého důvodu ovládají Měsíc. Jejich největšími zbraněmi je ovládání myslí a těl všeho živého, tedy i rostlin a zvířat. Z těchto ovládnutých bytostí se poté stávají zmutovaná, deformovaná monstra, která se nazývají Furos, jenž útočí na zbytky obyvatel planety Země.
Tato monstra mi trošičku stylem připomínají Zergy ze Starcraftu. Arx je tedy bohyně posledního lidského města, ale sama vypadá jako pouhý stroj vyrobený lidmi z časů před válkou. Aby se lidstvo mohlo proti Měsíci bránit, vytvořilo speciální bojovníky, takzvané Ultori, kteří mají za úkol město chránit a zničit monstra, která Měsíc vytváří. Tito bojovníci jsou v podstatě skupinka superhrdinů, za které hrajete. Všechno však není tak černobílé, jak se zdá. Arx má být očividně kladná postava a Měsíc je dost jasně postava záporná, ale občas se hranice mezi kladným a záporným stává dosti mlhavou. Obzvlášť vůči postavě bohyně Arx, která se občas chová velmi nehezky.
Zpočátku musíte odehrát celý prolog, aby se vám odemkly další herní módy. Ten je jediný i nadabovaný a zároveň slouží jako tutoriál. Moje první dojmy nebyly zrovna příliš kladné, zpočátku jsem byla vcelku zmatená a jak jsem zmiňovala výše, příběh není zcela vysvětlený, takže orientovat se ve všech pojmech bylo zpočátku trochu výzvou. Hra vás tak nějak hodí do rybníku pojmů, jako kdyby se předpokládalo, že se ve všem orientujete. Po dokončení prologu se mi odemkly kampaně Monstro a Ancestor Festival, které už nadabované nebyly, takže jste museli číst, a to docela dost. Já osobně proti čtení nic nemám, ale průběh kampaně se poté stal trošičku nudným, vzhledem k množství a délce textu, který jsem musela přečíst. Rozhodně to kampaním ubralo na atraktivitě, obzvláště pak kampani Monstro, která měla velice zajímavý příběh, ale absence dabingu bohužel nadělala dost škoda.
Tvůrci nás prvotním dabingem trošičku rozmazlili. Festivalová kampaň byla ze všech tří asi nejslabší, občas jsem se přistihla při přeskakování dialogů s postavami a obecně mě její příběh tolik nezaujal. Z pohledu hratelnosti však nebyla ani jedna kampaň špatná, jak jsem již řekla, primárně se nejedná o příběh. Během kampaní jsem si však všimla jedné maličkosti, co vcelku ovlivňuje celou vaši hru. Jestli vyhrajete, či nikoliv, nezávisí pouze na vašich schopnostech a strategii, ale také na rozmístění nepřátelských jednotek. Pokud se vám například jedna mise nedaří a zkoušíte ji stále dokola, může se stát, že váš pátý pokus budou nepřátele na úplně jiném místě, což vám nakonec může i pomoci. Trošku to pak působilo, že vítězství je víc o náhodě než o vašich schopnostech, to se ale později v jiných herních módech již nedělo.
Po dokončení všech kampaní se můžete vrhnout na free-play, a nutno podotknout, že tyto mise jsou ještě lepší než kampaně. Je to dáno hlavně tím, že už nemůžete pořád dokola zkoušet souboje, co se vám nedaří. Pokud prohrajete, musíte od začátku. Od tohoto okamžiku začíná mít hra pravý rogue-like nádech. Do hry si můžete vybrat tři charaktery, které do vašeho balíčku přinášejí některé bojové jednotky a magica schopnosti. Zprvu máte k dispozici pouze čtyři Ultori, každý z nich má svoji speciální, ultimátní, schopnost, přičemž v průběhu hry můžete získat jinou variantu hrdiny s jinou schopností. Ve výběru hrdinů je však ještě místo pro tři charaktery, které zatím do hry nebyly přidány, v následujících dodatcích budou tedy pravděpodobně řady Ultori rozšířeny.
Freeplay je rozdělen na několik obtížností, konkrétně šest, pokud je všechny projdete získáte za odměnu jiné varianty hrdinů s odlišnou ultimátní schopností. Procházíte několik oblastí a za každé vítězství dostáváte speciální odměny, které využíváte na vylepšení svého týmu. Na konci každé oblasti bojujete s bossem. Mezi speciální odměny za každý vyhraný souboj patří buňka arcana, která vám nabídne novou bojovou jednotku nebo magica schopnost, a dále takzvaná metacube, která může zmutovat magica schopnost, či jednotku, na její jinou, vylepšenou, variantu. Po dokončení celé jedné obtížnosti, ať už výhrou, či prohrou, získáte body úměrné vaší úspěšnosti, které dále můžete využít v laboratoři. Za body, které získáte můžete poté vyzkoumat další magica schopnosti a bojové jednotky, jejichž objevením se zakomponují mezi speciální odměny v rámci hry. Tedy dokud je neprozkoumáte, nebudete je mít ani v nabídce.
Konkrétně zrovna laboratoř byla podle mého nedostatečně využita. Jak jsem již říkala, pokud si vyberete jednoho z Ultori, dostanete s ním předem určené bojové jednotky do vašeho balíčku. Bohužel to se nedá nijak změnit. V laboratoři by určitě mohla být sekce na úpravu schopností a jejich jednotek, abyste nemuseli začínat mise pořád stejně. V průběhu hry si samozřejmě svůj tým můžete trošičku pozměnit, ale v podstatě nemáte tolik možností jak. I když jsem si freeplay velice užívala, po nějaké době se stal velice repetitivním. Všechny souboje totiž rotují stejné seskupení nepřátelských charakterů pořád dokola, což mi nedává moc smysl.
V průběhu kampaně bylo podstatně více zajímavých kombinací charakterů, proti kterým jste mohli soupeřit. Rozhodně je obrovská škoda, že není využito více postav s jinými vlastnostmi, protože evidentně je hra plná různých možností. Právě v tomto módu je nejvíce znát rozdíl mezi hrami stejného typu, a to převážně kvůli již zmíněné nahodilosti seskupení postav. Sice se zde pořád dokola točí stejní nepřátelé, ale pokaždé v lehce jiném pořadí, a hlavně úplně náhodně. Z pohledu strategie se to může zdát jako mínus, naopak z pohledu rogue-like hry je to naprosto v pořádku. Tím mě také Against the Moon velice zaujala, hra působí originálněji než ostatní tituly podobného typu.
Vzhledem ke stáří hry je v ní zatím vcelku málo obsahu, v podstatě, pokud jste zkušení stratégové můžete mít hru za jeden den dohranou. V současné době vývojáři pracují na rozšíření o novou kampaň, Against the Moon: Moonstorm, ve které nám bude představena nová Ultori bojovnice. Původně měla vyjít již 1. března, ale kvůli technickým komplikacím bylo datum vydání posunuto na neurčito. Hra je k dispozici na Gogu a také má být na Steamu, bohužel se ale ke hře prozatím nedostanete vzhledem k výše zmíněným technickým problémům. Sama jsem hru přes Steam hrála, ale stránka v obchodě zkrátka neexistuje a občas se hra nechce na první pokus ani spustit. Tvůrci však na problémech pracují, takže se snad brzy dočkáme.
Ze všech strategií tohoto typu, které jsem měla možnost hrát, musím říct, že Against the Moon mě mile překvapila. Hlavně asi tím, že vývojáři trošku vybočili z klasického prototypu tahových strategií, což rozhodně hře dodalo na zajímavosti. Můj zájem o hru měl spíše opačný průběh než například o Hearthstone nebo Runeteru. U Hearthstonu jsem byla velmi nadšená a poté můj zájem rychle klesnul, kdežto u Against the Moon jsem ze začátku nevěděla, co si mám myslet a později jsem hru hltala skoro každý den. Tématika hry mě také zaujala, vzhledem k tomu, že mám ráda science-fiction, ale tak nějak mi chybělo dovysvětlení příběhu. Stejně tak je vyložená škoda, že toho v laboratoři mnoho dělat nemůžete, kromě objevování nových jednotek a schopností.
Do budoucna by hře vůbec neuškodilo rozšířit laboratoř například o vytváření vlastního sestavení jednotek, soubojům by to dodalo mnohem větší diverzitu a pravděpodobně by i eliminovalo podstatnou část repetice. Většina tahových strategií má k dispozici i hru pro více hráčů, což by mohlo být také zajímavé zpestření. Jakožto člověk, co má docela trpělivost, jsem s hrou neměla vůbec žádný problém, ale nedivila bych se, kdyby hru někdo označil za nudnou a přestal jí hrát v polovině.
ZÁVĚREM
Against the Moon je rozhodně zábavná hra, ale musíte se k té zábavě dopracovat. Jestliže jste někdo, koho věci rychle přestávají bavit, tato strategie vás k obrazovce přikované nenechá. Doufejme, že se vývojáři také zaměří na rozmanitost obsahu, která rovněž trochu pokulhává. Všechny tyto aspekty pak stojí za finální známkou, která ve své objektivitě možná neodráží mé nadšení.
Datum vydání: 24. září 2020 – Potřebné místo na disku: 4 GB
Distributor ČR: N/A
