Do dnešního dne si detailně pamatuji, jak jsem šel ke svému staršímu spolužákovi koupit od něj Alien Resurrection na PS1. Tehdy jsem šetřil doslova každou korunu, takže po mně chtěl dvě stovky. Já mu to dal v drobných. To byla obrovská hrst mincí, že když to viděl, bylo to naposledy, co se mnou chtěl mít cokoliv společného. Ta hra byla skvělá – temná, hororová, napínavá i těžká. V deseti letech se mi podařilo úspěšně pokořit jen asi deset levelů. Další vetřelčí tituly nebyly nic moc, takže poslední z tohoto univerza byla Alien Isolation. Na PS5 Pro se do dnešního dne nikdo neobtěžoval dát update na šedesát snímků za sekundu, takže takto skvělá hra běží na pouhých třicet, což je pro mě nekoukatelné. A první díl Aliens: Fireteam Elite mě těsně minula. Byla ve slevě za nějakých pět set korun, ale já se bál to zkusit, abych nebyl zklamaný.
V momentě, kdy vycházela dvojka, ihned jsem začal spamovat Jirku, jestli by nesehnal. Dny ubíhaly, vydání se blížilo, ale stále nepřišel. Ani v den vydání, ani poté. Až nakonec po týdnu dorazil. Já si ho ihned nainstaloval a následně začal dělat rešerši, jak si tento titul vlastně vede. Co mi vyjelo, nebylo zrovna dvakrát úplně pozitivní – kritizoval se jak technický stav, tak ale i problematické padání hry v on-line režimu. Pokud vypadne hráč, znovu se již nemůže přihlásit a tím to pro něj končí. Musí si zopakovat celou úroveň (každá má většinou hodinu čistého času) znovu. To je frustrující jako dělo. Začaly mě pomalu pronásledovat obavy, jelikož další opravný balíček nebyl zatím vývojáři oznámen a já si říkal: „aha, tak proto se to poslalo s týdenním zpožděním. Není nic horšího než nestabilní fps, poslední takový neduh měl launch Borderlands 4.
Večer jsem si k tomu sednul a na následujících stránkách se pokusím co nejdetailněji popsat současný stav Aliens: Fireteam Elite 2. Není to tak zlé, jak to popisují hráči, ale stále by bylo co zlepšovat. V prvé řadě určitě musím vypíchnout level design, který je jako stvořený pro všechny fanoušky filmové série Vetřelec i jejích spin-offů. Pokud jste jedním z nich, asi už zde bych vám tento titul mohl vřele doporučit, pokud máte volných dvanáct stovek, začněte rovnou na PS Store stahovat! Pro ty, kteří stále nejsou rozhodnuti, mám jak klady, tak ale i zápory. Nemusíte se však bát, pozitiv je daleko více. To je první dobrá zpráva. Já miluji vetřelčí univerzum, všechny díly mám nakoukané tak tisíckrát. V dětství to bylo nejaktivnější období sledování všech filmů. I přes zákaz rodičů se na to koukat, jsem je obešel – na VHS přístroj se mi povedlo potají nahrát z televize celou jedničku, když běžela pozdě v noci. Prostě jsem nechal puštěné nahrávání od devíti večer, kdy se šlo na kutě a dokud byla páska, stále přehrávač zaznamenával to, co je v TV. Prostředí mám tedy z této série více než dobře nakoukané.
Pokud si zapnete Aliens: Fireteam Elite 2 a prvně si projdete singleplayer mód, čeká vás ultimátní zážitek. Sice máte partu bezejmenných NPC strojů bez duše, ale svůj základ odvádějí dobře – střílí, umí se trefit, pokud jste na zemi zranění, ihned k vám běží a oživí vaši postavu. Navíc v off-line režimu hra absolutně vůbec nepadá. Co mě potkalo bylo, že se mi omylem zavřely dveře v momentě, kdy jsem se rychle vracel do předešlé místnosti a už nešly otevřít zpět. Co mi zbývalo než restartovat celý level. V jedné úrovni mě zabil tamní finální boss, což mě opět hodilo zpátky na začátek. Hodinové úrovně jsou super, ale nulové záchytné body tu zde opravdu chybí. Na obtížnost normál sice moc neumřete, ale musíte se hodně snažit a mít už v tom nějaké zkušenosti. Někdy je to brutálně těžké, jindy zase úplně na pohodu. Obtížnost je i tak dobře vychytaná, nekolísá neustále nahoru a dolů.
Olověná vesta
V singleplayeru máte tedy další tři NPC parťáky do deště. Pomáhají, jak jen můžou. Nejsou na obtíž, ale nemají duši. Příběh je vlastně úplně míjí, což je škoda, protože to kazí celkový dojem z průchodu. Upřímně si myslím, že se měli tvůrci rozhodnout k oddělení hry pro jednoho hráče a on-line režimu, protože je to spojené, jen to jsou vlastně dva tituly v jednom. Vysvětlím. Všechno je stejné až na jeden důležitý moment – atmosféra. První možnost nabízí temný, někdy pomalý, jindy zase akční průchod. Poznáváte děj, zápletku, kocháte se exteriéry nebo interiéry tak skvěle zpracované, až si připadáte jako v jednotlivých filmech. Opuštěná planeta, záhada zmizelých místních obyvatel, postupně houstnoucí napínavá atmosféra a především – známé lokace či postavy. Nechci toho moc prozrazovat, ale pokud jste fanoušky celé série, vše tam budete mít. To je ten největší plus, když jdete do laboratoře a hned vidíte povědomou postavu. „To je přece ten z Prométhea!“ vykřiknete. Mně se to stalo. Ne jednou, ne dvakrát, ale byly to nižší desítky. Co lokace, to odkaz na konkrétní díl.
Tempo je sice více akční, jelikož na vás postupně nabíhají desítky či spíše stovky nepřátel najednou. Klasičtí xenomorfové, ti velcí, nový druh, roboti (více variant) nebo robotičtí pavouci. Když už jsem si říkal, že jsem zabil tak osm set vetřelců i více, najednou dostávám kulky rovnou do ksichtu a nechápu, jak xenomorf může střílet. No, nemůže. Jsou to roboti. Vývojáři pravidelně jak v jednotlivých levelech, tak ale i postupně skrz úrovně pravidelně obměňuje druhy nepřátel. Nedochází tak k postupujícímu nastoupení stereotypu. Neustále se něco děje, objevují se nové a nové druhy všech monster či strojů. Aliens: Fireteam Elite 2 není krátká, má patnáct velkých misí, každá má téměř hodinu. Celkem pro hru jednoho hráče máte na patnáct hodin čisté zábavy. Za dvanáct stovek to je naprosto fér. Pár bugů tam bylo, ale naštěstí to nebránilo dokončení jakéhokoliv úkolu.
Multiplayer je však jiná záležitost. Tím, že máte s sebou skutečné lidi, kteří tento titul většinou již dokončili, mají hodněkrát na maximum vytuněný arzenál. Průchod je tak klidně i pod patnáct minut, atmosféra je ta tam. Spěchá se, není čas poslouchat logy, koukat se na jednotlivé odkazy na filmy. Prostě běháte sprint s ostatními, střílíte, nekryjete se. Zde se to degradovalo na obyčejnou, podprůměrnou střílečku. Ostatní měli problém s padáním Aliens: Fireteam Elite 2, mně se to nestalo ani jednou. Naštěstí. Kvůli spadnutí serveru museli opakovat celý, poměrně těžký level, navíc bez započtení jakéhokoliv xp, to by mě kleplo. Nervy mám jen jedny. Multiplayer je vlastně ten největší zápor, což dokazuje i „přetíženost“ v rámci misí. Najít někoho na těžší obtížnost, je nemožné. Čekal jsem i patnáct minut, pak mě to vyhodilo z lobby. Na tu normální se našli lidi celkem ihned, ale i tak si musíte pár minutek počkat. Po několika hodinách mě napadlo se vrátit do singleplayeru, protože to bylo obrovské zklamání. Ani atmosféra, ani zábava. To, co mělo být dominantou tohoto titulu, je nakonec její největší slabinou.
Pak mě však napadlo zkusit Hordu. To je mód, kde na vás postupně nabíhají stále větší a větší zástupy všemožných nepřátel. Pokud přežijete pět kol, můžete buď skončit, sebrat si svou zaslouženou odměnu v podobě xp i kosmetických doplňků. Nebo prostě risknete dalších pět s tím, že vás hra odmění daleko většími zkušenostními body. Věřte mi – za ten risk to stojí. Nám se povedlo to dotáhnout dvakrát po sobě až do patnácté úrovně. Je to neuvěřitelně zábavné, návykové, daleko lépe optimalizované (k tomu se dostanu) než v multiplayeru, který je v současném stavu téměř nehratelný. Tento mód je druhý největší trumf celého Aliens: Fireteam Elite 2. Je to také i důvod, proč si ji koupit. Jen pozor! Zatím jsou dostupné jen tři lokace, z toho dvě nikdo vlastně ani nehraje. Najít někoho je otázka i patnácti minut. I déle. Jak však najdete svou stálou partu, jedete jak draci. Postupně si tak rychle vyupgradujete jednotlivé classy, jakými jsou např. střelec, „válečník“, medik či technik. Každá postava má své dva speciální útočné či obranné atributy. Klasika, tady není víc co řešit. Dají se vylepšovat také zbraně, pokud je často používáte. Jdou i následně kupovat u obchodníka, kde si za kredity z Hordy či jednotlivých příběhových misí pořídíte speciální kostýmy, nálepky, barvy na pušky nebo pistole či jednotlivé součástky.
Dobrý den, já se sekl
Začnu pozitivy. Audiovizuální zpracování je vlastně dechberoucí. Nejen, že tu budete mít neustále interiéry i exteriéry z většiny filmů, ale i odkazy na některé charaktery. Grafickému zpracování se nedá moc co vytknout. Zde naštěstí po většinu času (to platí i pro ty největší přestřelky) zůstává naprosto stabilních šedesát snímků za sekundu. Párkrát mi jak v naprosto zaplněné, tak ale i zcela prázdné lokaci padaly snímky. Nijak však drasticky. Vůbec to nekazilo samotný zážitek. Prostředí je přesně jako z filmové série, neustále jsem hltal další novou lokaci. Víc než na následující střet jsem se těšil, co ještě mi vývojáři ukážou. Temné, opuštěné komplexy, kdy v naprosté tmě musíte projít skrz stísněné prostory, jsou neskutečným zážitkem. Jak venku, tak ale i uvnitř je někdy až takové ticho, že vás z toho bude mrazit. Sice se jedná o více akční záležitost než pomalý průchod, ale i tak tam jsou i ty pomalé momenty. Ostatně ani není kam spěchat – kradmé našlapování je základ strategie. Jakýkoliv rychlý pohyb směrem k cíli může znamenat rychlou smrt. Je lepší čekat a z dálky postupně zabíjet xenomorfy či roboty.
Nepřátelé mají několik svých variací, tvůrci sem dali vše, co všichni tak milujeme. K tomu vymysleli ještě svůj vlastní druh Vetřelců. Uvidíte pak sami. Nechci nikomu kazit zážitek ze hry. Ke grafice neodmyslitelně patří i zvyky, které tvoří alfu a omegu žánru akčního hororu. Trubky, co pod náporem páry začnou syčet, ticho, gradující hudba a samozřejmě blížící se skřeky. To vše s nervy drásajícím pípacím radarem. Jednou mi hrála vážná, pomalá skladba, jindy zase nástroje stupňující tempo oznamovaly blížící se smečku xenomorfů. V multiplayeru je však vše jinak – snímky zde padají na neúnosnou hranici, v současném stavu je titul ve hře pro více hráčů téměř nehratelný. Každý charakter má své zbraně vytuněné. To pak vidíte plamenomet s dosahem až třicet metrů dopředu, bojové věže, létající drony či pulzní děla. I na PS5 Pro fps padají příliš nízko, že nemělo cenu zkoušet více než čtyři levely. Horda je pro změnu celkem dobře optimalizovaná, ale i tam by tvůrci měli v následujících týdnech zamakat a vše doladit tak, aby nebyl nikde absolutně žádný problém. Multiplayeru se vyhněte, Hordu i singleplayer si určitě zkuste. Tam je vše téměř v pořádku.
Na příběh jsem si chtěl vzít celý samostatný odstavec, ale nechci toho moc prozrazovat, takže jen ve zkratce – je to na způsob Vetřelce 2, kdy jdete s týmem hledat nezvěstnou partu, která na danou planetu vyjela dávno před vámi a od té doby se nikdo neozval. Co se tam stalo, proč tam nejsou vůbec žádní civilisté, to budete postupně zjišťovat. Naštěstí je scénář poměrně dobře napsaný, nejedná se o žádné levné, béčkové klišé. Děj má hlavu i patu, nemá žádné cringe momenty. Graduje postupně, nemá sice emotivní chvíle, ale do této filmové série vlastně skvěle zapadá. Je to vlastně ta klasika, na níž jsou fandové již desítky let zvyklý. Pokud bych měl samotnou zápletku porovnat třeba s Division 1, Aliens: Fireteam Elite 2 ji má lepší.
ZÁVĚREM
Aliens: Fireteam Elite 2 je akční, hororový titul, který se dá hrát jak v jednom, tak ale i ve více hráčích. Co se týká singleplayeru, tam je vše v pořádku – téměř stabilních šedesát snímků za sekundu, vynikající atmosféra, kdy chodíte po planetě i vesmírné lodi, zkoumáte jednotlivé exteriéry i interiéry, jež jsou jako vystřižené z filmové série. Pokud jste fanoušky, budete hltat každou jednotlivou lokaci. Samotná střelba je zábavná, levelů je celkem patnáct a každý zabere asi hodinu. Jakmile kdekoliv během úrovně zemřete, budete si ji muset celou zopakovat úplně od začátku. Na střední obtížnost se mi povedlo umřít jen jednou, takže se toho moc nebojte, dáte to! Multiplayer je největší slabina. Lidé spěchají, asi si myslí, že jsou speedruneři. Všichni mají úplně vylepšené zbraně, takže likvidace čehokoliv není již otázka života a smrti, nýbrž strážné věže, obranného drona, léčivého kruhu a pulzního děla. Žádná zábava. Horda mód je naprosto ultimátní zážitek. Postupně na vás nabíhají vlny nepřátel, vy se snažíte přežít za každou cenu. Odměnou jsou pak zkušenostní body či kosmetické vylepšení. Zápor je ten, že najít plný počet hráčů je na Nobelovu cenu – klidně v lobby strávíte i patnáct minut. Ze tří lokací se stejně hraje jen jedna, takže vždycky choďte do té první. Příběh je na tento typ žánru dobře vystavěný, nemá žádné cringe momenty. Je lepší jak v Division 1. Audiovizuální stránka je excelentní, tvůrci však musí do Vánoc (či spíše rovnou!) zamakat na padajících snímcích za sekundu. V singleplayeru to ještě jde, jsou tam jen drobné, občasné propady, multiplayer je nyní absolutně nehratelný, Horda je vlastně ok, ne však v pořádku. Pro fanoušky série povinnost, za dvanáct stovek i pro milovníky hororové akce. Jako dárek na Vánoce Aliens: Fireteam Elite 2 naprosto doporučuji. Je kvalitní, má více pozitiv než negativ. Špatnou optimalizaci či padání serverů si tvůrci musí rychle napravit. Kdyby bylo vše v pořádku, asi bych dal i plný počet, ale nyní musím za tyto neduhy strhnout dva body.
8/10
Testovaná verze: Playstation 5 Pro / Datum vydání: 25. srpna 2026 / Potřebné místo: 35GB / Distributor ČR: N/A / Česká lokalizace: NE
